kareen

Tedy ty scény s tou troubou, to byla hotová Perníková chaloupka. Horrorek sice nikterak originální, zato kvalitně natočený, se správně tísnivou atmosférou, takový u kterého jsem si říkala, že má hodně co do sebe. Tak doufám, že chytil Shyamalan druhý dech a nebude to v jeho filmografii zas na dlouhou dobu osamocená perlička. A ta dvě děcka byla vážně sympatická, zvlášť ten kluk na mě působil dost hodnověrně, hlavně tím, že se nesnažil v těch podivnostech najít racionální vysvětlení a bral je jako podivnosti, což je v tomhle žánru docela osvěžující.

Pro mě to ani není muzikál v pravém slova smyslu, kdy jsou hudební čísla nedílnou součástí děje a posouvají ho dále, tady se prostě odvíjí nějaký příběh a vedle toho se tam ještě hodně zpívá (většinou na pódiu). Liza Minneli je sice fantastická zpěvačka a já mám jazz hodně ráda, ale ne zrovna v té unylé mainstreamové podobě, který tady reprezentuje ona, takže jsem vzala spíš za vděk těmi několika málo našlapanými výstupy s Jimmyho odvázaným saxíkem. Co se týká příběhu, tak mnohem lepší je první polovina filmu, která je naprosto perfektní romantickou komedií, kterou táhne především temperamentní a skvělý Robert de Niro, když jim to pak v druhé půlce začne skřípat, začne se hrát spíš na vážnější notu a ztrácí to maličko šťávu, za to úplný závěr se mi svou neotřelostí moc líbil. Celkově by snímku asi neškodila kratší stopáž, ale zase z něj dýchá ta pravá scorseseho atmosféra a o průměrnosti tady nemůže být ani řeč.

No jedno vím jistě, určitě si nebudu pořizovat písničkový soundtrack, protože by mi hrozilo, že na něm narazím na to příšerné disko, což byla jediná muzika, kterou měl chudák opuštěný Mark na rudé planetě k dispozici. Jinak je tato scifi dostatečně zábavnou podívanou o tom, kterak koumák Matt Damon vymýšlí stále další a další vychytávky, jenž mu umožní přežívat na nehostinné planetě, zatímco NASA a zbývající posádka raketoplánu přichází při jeho záchraně s jedním šílenějším plánem za druhým, protože to si pište, že jak se může něco podělat, tak se to také na tuty podělá. K tomu se ještě jak na Zemi, tak na vizuálně vyvedeném Marsu, neustále pronáší vtipné průpovídky a nebyl by to Ridley Scott, aby i ta akce ve vesmíru nebyla patřičně napínavá. Takže celkově spokojenost, akorát jsem na tom podobně jako Enšpígl, taky absolutně netuším, jestli nás nekrmili samými technickými hovadinami , ale to je mi, konec konců, úplně fuk.

Svět MMA zápasů mě nijak nebere, ale o to tady ani tak nejde. Je to jen kulisa k rodinnému dramatu (v tom dobrém slova smyslu), jehož největší předností jsou především výborně napsané postavy, které tak působí neuvěřitelně reálně a plasticky. Z tohoto důvodu jsem neměla problém si je téměř všechny oblíbit i přes fakt, že to zdaleka nebyli žádní bezproblémoví andílci. Nehledě na to, že ačkoliv je Kingdom jeden z těch seriálů, které neoplývají zrovna překotným tempem, plným neočekávaných zvratů, tak mi těch deset dílů i tak uteklo jako voda a těším se na brzkou druhou sérii.

Je paradoxní, že film ve kterém chce hlavní hrdinka uniknout z klišé každodenního života, je na samých klišé v podstatě postaven. Navíc, ačkoliv je ona hezká a on sexy, tak na mě oba nepůsobili zrovna moc přesvědčivě a i ta chemie mezi nimi byla spíš taková nijaká. Na druhou stranu, ta krásně nasnímaná jízda okouzlující kyperskou krajinou udělala své, akorát moc nechápu, proč tam oba mluvili celou dobu anglicky.

Vraždy podle božích přikázání jsou už sice poněkud omletým tématem, ale jinak mě těší zjištění, že i Rakušané dokáží natočit obstojnou temnou detektivku v čele s charismatickým vyšetřovatelem, osobně zainteresovaným do případu. A dokonce jim k tomu ani nemusí asistovat žádné roztomilé superpsisko.

Zdá se, že i artová scéna má své vlastní parodie. Tato stylová černobílá podívaná, odehrávající se ve vesmíru, je něco mezi Jarmuschem, westernem a bizarním muzikálem se zatraceně dobrou, žánrově rozmanitou muzikou, na pomezí blues, folku, punku a starého dobrého rocku. Jen si nejsem jistá, že to osloví zas tak moc diváků, atmosféra je sice parádní, ale táhne se to jak sopel a ten zvláštní druh humoru asi také nesedne každému.

Být to natočeno v Hollywoodu, tak by to s takovýmto námětem skončilo pravděpodobně jako průměrná romantická komedie, jakých je dvanáct do tuctu, ale v norském podání, se vší tou severskou přírodou s dřevěnými domky, melancholickou atmosférou a přirozenými, typově zajímavými herci, je to překvapivě koukatelná záležitost. A trocha té předvídatelnosti tomu také neškodí, žánr ji v klidu snese a v takto vkusně podaném snímku konec konců i já.

Komedie? To sotva, tato srážka vrcholného cynizmu s probouzející se sexualitou nevinného mládí je naopak přímo nabitá vší hořkostí i bolestí světa, nejen co se týče vztahů mezi muži a ženami. Cynický Roger možná není až takový svůdník, jak si o sobě myslí, ale rozhodně si nebere servítky a dění kolem celého toho kolotoče svádění glosuje s mnohdy až nepříjemným nádechem pravdivosti, je pravým protipólem svého naivního, citlivého synovce. Oba charaktery mají mnoho do sebe, především díky výbornému scénáři a stejně tak dobrým výkonům Cambella Scotta a mladičkého Jesse Eisenberga a film sám je svým „špinavým“, realistickým ztvárněním na hony vzdálený běžné hollywoodské produkci, jakou bych v tomto případě očekávala, tohle skutečně není žádný Hitch II. Což si ode mě zaslouží hvězdičku navíc.

Moc hezké. Velmi oceňuji, že se tvůrci nevydali cestou podbízivého sentimentu, ke kterému taková látka přímo vybízí a místo toho mě dokázali vtáhnout do střízlivě podaného, přesto poetického vnitřního světa plného zvuků, vůní, pocitů a představivosti, ale také neustálé nejistoty i nebezpečí, se kterými se nevidomí lidé dennodenně potýkají. A znovu, jako už nesčetněkrát, jsem se jen ujistila o nepochybných kvalitách současné polské kinematografie.