Omnibus

„Staroba, hniloba, plíseň a tíseň. Beznaděj, poroba, mučivá píseň.“ Co vidíš? Člověka nebo zvíře? Povedený, až mrazivě vizionářský horor s pomstychtivým sociálním ocasem. Je nová doba. Mládí vpřed! Staří do kompostu v domově důchodců. Zuby ve skeničce,  klouby v prdeli a oči se šedým zákalem už dávno přestaly skrz okno hypnotizovat příjezdovou cestu. Hořkost se do duše vpíjí, srdce lítost rozleptává a zakalenou myslí jako houba prorůstá zloba. ZAPRÁŠENÉ OKÉNKO: [][] Kdo z něj na nás kouká a nenávistí křiví tvář? ◘ Gerhard Bös - všech gerontů boss, dosud vražedně vitální. ◘ Nevěsta, plná romantických exhumovaných vzpomínek. ◘ Klaus Stiglmeier, kanibalský nazi dědek Armin z Fetscherova Urban Explorer. Tak soběstačný (!) v bezďáckém bunkru v tunelech pod Berlínem, než ho sociálka a Omnibus šoupli do starobince. ◘ POMO v r. 2060, už jen se dvěma zuby, ale s 5 hvězdičkami pro Starce. [][] Znáte  Cockneys vs Zombies? To je důchodcovský horor rozverný a hravý. S Fetscherovými frustrovanými „zombíky“ už končí veškerá sranda a přichází velmi reálné gore scény. Potěšila i romantická připomínka, že dřív ke svatební noci nevěsty patřilo i pár kapek krve. Takže, milé děti, vnuci, youtubeři a influencerky, pozor! Ujídá-li vám doma z talíře, resp. z dědova koryta Bös, či podobný geront, bez váhání ho strčte do domova důchodců! A zahoďte klíč...

„Už jsou tu zas, po roce, démonické Vánoce!“ Kdepak čertem, Mikulášem a Knihou hříchů. Dnes se zlobivé děti a hodné vozíčkářky straší hororovým adventním kalendářem, zlověstně šprechtícím německy. „Scheiße, ruhe! Öffne das Fenster!“ OK, otvírám OKÉNKA KALENDÁŘE: [][] Mňam, výborné čokoládičky s LSD krémem. A zajímavé bonusy. 1) Čertovo kopýtko homemade psychoanalýzy. 2) Rohatý osud vozíčkářky. 3) Démonická možnost vyřídit si účty se všemi svými viníky. [][] Tu 1) radši neprovozovat, 2) je lépe nepoznat a 3) nevyužít. A nad haprujícím scénářem se nerozčilovat. Příklad. Po první mňamce už nesmíš přestat otvírat. A všechno musíš sníst SAMA! Jinak tě klein kalender Teufel zabije! Byla opakovaně (!) poučena Eva i diváci. Tak hlavně, že sušenku a bílou figurku sežral někdo jinej, ale Evě se nestalo nic. Ach jo. Ale nabízená možnost smyčky, ta byla zajímavá. Na Hromnice o vražedný advent více.

„Přidusit maminku malinko, za patu podržet miminko.“ Není sirotek jako sirotek a není bible jako bible, jde o to kdo a jak šikovně z ní cituje. Tato univerzální učebnice zvídavým školáčkům nahradí Prvouku, Mladého chemika, leporelo Chirurgem snadno a rychle, příručku Asertivita a střelba božským prakem a před spaním i Knihu pohádek. Tin a Tina na bibli i spinkají. První polovina filmu byla boží. Pardon. Romantika, svatba, potrat, adopce, hra na šťastnou rodinku a přidušenou maminku, ostrý nůž a puzzle z „očištěného“ pejska. „A teď počkáme, až se probudí.“ NEBESKÉ OKÉNKO: [][] Co je to zázrak? †† Když neplodná a permanentně zpruzená ošklivka otěhotní. Zázrak je to, že na ni manžel vůbec vlezl. ††  Když děti znají bibli líp než papež a chodí po vodě líp než Ježíš. †† Když do manžela v příhodnou chvíli uhodí scenáristův blesk. †† Když si Omnibus nad debilitou druhé půlky filmu rve vlasy, ačkoli už dávno žádné nemá. [][] A soutěž o idiota roku vyhrává… lehkomyslný otec, pilot (!) Boeingu. Násilné a krvavé excesy pošahaných cherubínků bagatelizoval: „Jsou to jenom děti.“ Ideální pilot. Takový naučí pasažéry se modlit. Letuška: „Kapitáne, proč míříte do svahu? Vždyť nás zabijete!“ On: „Nepřehánějte, vždyť jsou to jenom hory…“ R.I.P. pasažéři i zabitý film. Jen třikrát se pokřižuju a na zmatenou Lolu houknu: „Přestaň se hrabat v šuplíku, krávo, hoří ti manžel!“

„V logice se nepitvej, pitevnu si užívej,“ peskovala mě u filmu má drahá polovička, mimochodem od fochu, neb dcera patologa. Což o to, chlad márnice mi uprostřed veder (Plzeň 37 °C) přišel vhod, já spokojeně vrtěl cedulkou na palci u nohy a přestal remcat, že z toho nelogičnostmi zbytečně dělají grotesku. Prima hra na kočku (Bailee Madison, sexappeal i při rigor mortis ) a úchylného myšáka (Jerry O'Connell, vestička, kravata, pohrdání sockami), s průběžným střídáním rolí, kdo koho honí. Hlavně že je v rozlehlé márnici veselo. Patologa pitvání nudí, proto radši operuje, mrtvoly se tomu diví, hekají a úpí a spoutaná studentka forenzní medicíny, coby dobrovolná dárkyně všech orgánů, mu kecá do řemesla a káže o morálce. Pod nohy se motá nedomrlý Šaryk, mlsně očuchává játra na zem spadlá a furt štěká. V takovém bordelu se nedá pracovat! Je čas na pauzu a MRTVOLNÉ OKÉNKO: [][] V márnici je zloděj! Budeme Chloe honit: 1) Pomalu, času dost. 2) Jen příležitostně, ve volných chvílích. 3) Vůbec. Vždyť o nic nejde, jen o život. [][] Nicméně, „oko za oko“ potěšilo, práce s tekutým dusíkem dala zavzpomínat na Terminátora a když se do hry „čapnem játra“ zapojila i ruka zákona, bylo vymalováno. Krví. Spokojeně otírám skalpel, čtyři orgány do mísy hážu.

„S naší bujnou židlí, vesele se bydlí.“ Btw, IMDb 53%. Pokud i vy duchům při společném focení děláte za hlavou parůžky, poltergeistům zlomyslně šroubujete židle k podlaze a manželům Warrenovým mydlíte schody, vítejte v klubu militantních realistů. Ha! A co ty mé 4*? Když já se opravdu bavil, královsky. Tři báby, se kterýma to makeup už dávno vzdal a ony teď honí parádu v plynové masce, která tak slušela Lin Shaye v Insidious. Dámy s dezénem sjetým až na kost, ale ve starých tělech mladé duše, tak to mám rád. Kamarádky až za hrob, častující se nemilosrdnými, cynicky trefnými hláškami a hulící jak tři fabriky. To bude jednou překvapení v krematoriu. Co to? Vrata pece ještě zavřená, ale z rakve už se kouří? A nyní para-NORMÁLNÍ OKÉNKO: [][] Nábytek vám po nocích courá barákem a manželku to znervózňuje. Jak ji uklidnit? Ꙭ „Vzpomeň co říkal padre Pilón: „Hluk a samovolný pohyb nábytku není nic neobvyklého.“ Ꙭ „Půjč mi tužku na oči, nakreslím ti obočí. Vypadalo ti, miláčku, asi ze stresu.“ Ꙭ „Ty mě umoříš. Ale slibuju, že pokud existuje posmrtný život, vrátím se a povím ti to.“ [][] Natočeno s láskou k žánru, tedy i se znalostmi univerza zásvětí, s nadhledem a sympatickým geronto humorem. Finále pak vážnější, psychopatická čůza s nožem, kněz vs. démon na férovku, husina po těle. Kroužím nad filmem svým siderickým kyvadélkem a... úplně mi vylétlo z ruky! Odcházím spokojen. Nemáte někdo cígo? A neviděli jste mou věšteckou kouli?

„Kdo se jim do očí koukne, svůj život jak svíčku sfoukne.“ Český rozhlas varuje: Komentář číst jen se zavázanýma očima! Jinak uvidíte anděly i SPOILERY a váš nick si hodí mašli. Ostatně, i já měl u filmu párkrát chuť říznout si žílu, jak mě vytočila scenáristická zvůle, logické lapsusy a porušování zákonů vlastního univerza. Místo okénka jen nepatrná DÍRKA V ŠÁTKU: [][] Co bych Pastorům nejradši omlátil o hlavu? Holuby, psa Jonáse a slečnu Claire. Proč? ♦ Holubi celý film ťapou, jakoby nic. Zobou drobečky, čumí (!) kolem a serou na památky i na anděly. PROČ tedy pak stovky ptáků kamikaze vráží do oken?! ♦ Pes si strhne šátek, zesklovatí mu oči, měl by se vrhnout hlavou proti zdi. Kdepak, jen kousne dědka. Kdyby radši rafnul do zadku jednoho z Pastorů. ♦ Claire si mírnix týrnix sundá šátek a dělá tak fakáč na logiku i na diváky. Ja, ja, warum nicht? [][] Nicméně, výlet do postapo Barcelony jsem si užil, i trojhvězdičkový hotel a našeho průvodce, kněze se spasitelským komplexem. Přivezl jsem si zajímavý suvenýr, třetí oko na čele. Prý mi sluší.

„Kdo má chabrus hodiny, nedočká se rodiny.“ Co mají společného brainwashing, gynekologie a hodinářství? Zeptejte se Alexis Jacknow, ženy mnoha profesí. Režisérka, autorka scénáře i dvojnásobná pacientka. Jednak svou rolí jedné z pacientek a taky svou psychikou, coby utajený levoboček mistra Cronenberga. Viz KOSOČTVERCOVÉ OKÉNKO: [][] Co ani český porodník profesor Pařízek nazažil:  ≡◊≡  Ozubené kolečko hodin i s oskou, použité jako nitroděložní tělísko. ≡◊≡ Rodičku, stojící s rozkročenýma nohama, z ní na pupeční šňůře visící miminko, houpající se jako kyvadlo hodin. ≡◊≡ Obřího pavouka, lezoucího po břiše těhulky. Honem ho něčím pořádně majznout! [][] No nazdar hodiny, měsíc nočních můr zaručen. A to nejsem holka. Zaujala i léčba šokem v meditativní vodní komoře. Takový floating tank by se mi hodil, pro relax, ovšem bez těch, na stěnu promítaných, hnusů par exellence. Čtyři nitroděložní hvězdy zasouvám, ale za nadbytečný, rádoby artový a zmatený konec (už zase, chjo) jednu strhávám.

„V studni máme mutanty, žerou psy i haranty. Taťka zkoumá vodní toky, máma si čte Válka s mloky.“ Karel Čapek by souhlasil. Když zdědit barák, tak jedině s vlastním pramenem vražedně pitné vody a SKLEPNÍM OKÉNKEM plným otázek: [][] ≈≈ Proč má domek místo normální studny podzemní nádrž o velikosti jeden a půl Morie? ≈≈ Proč v ní mlsně sliní mloci typu GlumXXL? ≈≈ A kde se vlastně v džungli vzal oceán? [][] Odpověď na všechny otázky je: New Zealand. Odpověď na darkrobykovu otázku „Kolik kilometrů měla zápalná šňůra?“ je... nevíme, od května ještě pořád hoří. Holt béčkový scénář. Ale pěkný úvod v rodinném Zverimexu, plném leguánů a další havěti, kde dceruška Reia, v duchu hesla „těžko na cvičišti, lehko na bojišti“, hladila axolotla, čili mloka tygřího a pak si stěžovala, že je to svině klouzavá. „Ten mlok nebo režisér Walker?“ znejistěla máma a přemýšlela, co ji to vlastně hryzlo do zadku, když se po prsa ve vodě brodila nádrží. To mé ženě se hryzání líbilo, neb zubatá animální monstra miluje a proto i já  třikrát zčeřím vodu, svým šupinatým ocasem.

„Synek světem poletuje, démon zatím pikle kuje.“ To znám. V lucidní fázi snění i já denně létám na zahraniční dovolenou. Ale do zásvětí nenakukuju, neb dočkej času, jako husa klasu. Malý Dalton rčení nedbal, lezl kam neměl a protože drobečky cestou nesypal a zevrubný plánek zásvětí zapomněl pod medvídkem v postýlce, byl v limbu dřív, než bys řekl Wan. Čímž pro nás mimoděk otevřel MIMOTĚLNÍ OKÉNKO: [][] Tchyně leze manželům do ložnice a duchové si z baráku dělají průchoďák. Co s tím? Otec: „Ektoplasma musí počkat. Ty testy žáků se samy neopraví.“ Matka: „Otisk krvavé pracky musí počkat, manželská hádka má přednost!“ Tchyně: „Snacha tarasí dveře nábytkem, prý proti duchům… Holt polezu oknem.“ Dalton: „Držte už všichni hubu, v takovým kraválu se nedá spinkat!“ [][] Slušné řemeslo a sympaticky přidušený závěr. Zajímavý pekelný démon, se žhnoucíma buličíma očima a drápy ostřenými na brusce Freddy Kruegera. Čtvrtou hvězdu málem sežrali čulibrci Pat a vousatý Mat. Ten uvidí ducha, ale NIC neřekne, ani zásvětím políbené bábě. Btw, ona byla v Insidious to nejděsivější. Mít doma Lin Shaye v plynové masce a s chobotem? To nechceš.

„Chodí Rumun okolo, nedívej se na něho.“ Jako gastarbajtři tedy nic moc (pamatuju je z Alfmeieru), ale se sekerou a dětmi to Rumuni umí. Chatrná chaloupka, v ní jako noc ošklivá maminka a tři synáčci. Nejmladší byl hodnej, skromnej a pracovitej, prostě blbec, dva starší, typu Ceaușescu, byli chytřejší. Jen se flákali a rostli pro šibenici. Rodina byla chudá tak, že i kostelní myš proti nim byla Onassis. OKÉNKO PASTOUŠKY: [][] Co všechno neměli: ≡ Neměli koně, neměli kozu, neměli jedinou ovečku, neměli ani krávu. ≡ Shrnuto, u pastoušky se nepáslo vůbec nic. ≡ Na okně neseděla kočka a venku nehlídal pes. To ale nevadilo, ukrást stejně nebylo co. [][] Tři věci přece jen měli. Mámu bez autority, hroznej hlad a děsnej pech. Kdosi jim ze sýpky udělal kůlničku na dříví a spálil poslední pytel plesnivé kukuřice. Podezřelých, pravda, nebylo mnoho, neb kromě mámy a tří dětí byla ve filmu už jen jedna jediná postava. Nejvíc mě rozsekala scéna Capry s Lupulem a vágusova  žádost... o ruku! Docela chucpe a SPOILER, když uvážíme, že už jí sežral dvě děti. Zůstaly jí jen dvě hlavy a oči pro pláč. A za dveřmi... „Kůzlátka, kůzlátka, otevřete vrátka. To jsem já, váš Omnibus a nesu vám tři hvězdy.“