HonzaBez

"Nám se přeci nemůže nic stát když máme peníze. Slyšíš jsem bohatá, mám peníze, mám peníze, mám peníze…" Ta téměř závěrečné scéna, v níž se Gabriela Vránová v roli srbské lichvářky Rajky snaží samu sebe přesvědčit, v jak výborné situaci se díky nahromaděnému majetku nachází, působí až absurdně. Zvláště když pak vypravěč na konci nastiňuje, v jakém stavu našli Rajku po její smrti víc jak deset let po válce. Škoda, že Rajka včas nepochopila varování žida Konfortiho (excelentní Václav Voska), že "peníze studí." Gabriela Vránová ten osobnostní přerod ze ženy, jíž jde v první řadě o srdce, v ženu, které zajímají jen peníze a nic víc než peníze, sehrála opravdu bravurně.

"Chci vidět na své vlastní oči, jak vyrůstá láska. Zažít tu chvíli kdy se točí s člověkem nebe i zem. Sevřela bych tu lásku v dlaních  aby ji neodvál vítr,  neodplavilo usínání, aby ji nezničil čas." Ruskou klasiku čas rozhodně nezničí. Na téhle televizní miniatuře je hlavně kouzelné sledovat, jak Naďa Urbánková nejen s lehkostí zpívá ale i hraje. Její kráse podlehne mladý (Abrhám) i starý (Adamíra), divák minulý ale, troufám si tvrdit, i ten současný. Hezky to Eva Sadková natočila. Jen škoda, že si televize tehdy nelámala hlavu uvést, kdo je autorem velmi příjemně je linoucí hudby.

"Co se to může zrodit z takové hrůzy" Pominu-li značnou ahistoričnost tohoto Vávrova snímku (scénář spojuje událost narození Oldřichova syna Břetislava, které se odehrálo cca 1002-04 s oslepením Oldřichova staršího bratra a spoluvládce  Jaromíra, což se však odehrálo až o třicet let později), jedná o poměrně vydařené historické drama. Vávrovi se zde podařilo ztvárnit onu syrovou dobu ranného středověku, kdy se v Čechách ještě stále mísilo křesťanství s pohanstvím opravdu sugestivně (viz už třeba úvodní scéna pohanské slavnosti plodnosti u plápolajícího ohně). Je tu i hodně nahoty a to včetně naznačené nahoty mužské (viz koupající se Bartoška v potoce, kdy v proudu potoka lze tušit jeho mužské přirození). Možná ta scéna má vyjádřit kontrast Oldřichovi mužnosti vůči nemohoucností kleštěnce Jaromíra. Z hereckých výkonů zaujme zcela bez debaty Jiří Adamíra v roli podlého kněze/našeptávače.         

Legendu z hlubin českého dávnověku o "českém Achillovi", přemyslovské knížeti Břetislavovi, sepsal Oldřich Daněk velmi moderním způsobem (ovšem s použitím základních historických reálií - viz Břetislavova frustrace z "nemanželského" původu a základní motivace aktu únosu Jitky v podobě snahy o "vylepšení" jeho postavení sňatkem s příbuznou Konráda II). Postava Jitky v podání mladičké Elišky Balzerové není žádná "puťka domácí", ale hrdá a vzpurná žena, která ale včas pochopí, co může pro "svého" Břetislava udělat. Scéna z lesních hvozdů, kdy Jitka, k překvapení Břetislava, předstírá že je stará babizna umírající na mor, je skvěle vypointovaná. Stejně tak následná scéna, kdy si Ti dva (Břetislav a Jitka) konečně padnou do náruče. K tomu zní typická jímavá hudba Luboše Fišera (tak jako předtím zcela rovněž typická hrůzostrašně temná hudba stejného skladatele) a já jsem naprosto uchvácen. V krásné (převážně) exteriérové výpravě se Jiřímu Bělkovi podařilo natočit vskutku krásný historický televizní snímek.

"Prosím Vás nedělejte mi tady z toho lunapark…"  Tak zrovna jako lunapark tahle mírně satirická komedie nejiskří. Pár povedených vtipů se tu najde, dobová satira na byrokracii úřednického aparátu vcelku povedená, a zazní tu i poměrně odvážné věty (viz hlavně: „Já chápu. Tady… Socialismus. Popravy... Nepopulární, co? Tady lidi raději do kina. Ale u nás není kino. Co dělat? A lid chce zábava.“). Přesto nemohu si pomoct, furt mi to přišlo poměrně načichlé socialistickou "morálkou". Herecky je to hlavně ze strany Sováka takový typický crazy styl, Kopecký není špatný padouch a do toho naivní Bohdalka: "Brigitte Bardot hadr."  No nevím, ve své době to mohla být povedená komedie, ale na dnešní dobu je to už poněkud vyčpělé.

"Já mám přeci taky svědomí…." Jako vážně? Jaké svědomí asi mohl mít muž, který nejen morálně selhal za okupace, ale který ze strachu před prozrazením tohoto selhání nakonec zcela chladnokrevně zabije svou bývalou milenku? Ota Sklenčka to psychické rozpoložení téhle postavy sehrál s neuvěřitelnou bravurou. Ale ten film není jen o jeho hereckém výkonu. Je hlavně o celkové atmosféře, která postupme času houstne a v okamžiku, kdy Sklenčka jde se svou dcerou na procházku močálovou krajinou, si člověk připadá skoro jako by sledoval horor. Skoro jsem se bál, aby ji něco nechtěl udělat. Moc jsem to v danou chvíli nechápal, ale při následné procházce dotyčného se svou exmilenkou toutéž krajinou jsem to už chápal moc dobře. Brr, to bylo tak tísnivé, že z toho šel až mráz po zádech... Film je rozhodně dokladem toho, že Sequens byl velmi dobrý filmař, zde ve spojení s originální kamerou Josefa Illíka téměř výborný. Plný počet přesto nedávám, protože tohle už fakt vícekrát vidět nechci. Brr...

"Já Vám ještě ukážu, co umí starej Hrubý…." Vlado Müllerovi ta role postaršího lesního dělníka, který se snaží druhým, ale především sama sobě dokázat, že ještě není "starej vypelichanej dědek", ale že je pořád ještě "frajer", vážně sekla. Trošku méně věrohodně na mě působila mladičká Mahulena Bočanová v roli Hrubého vnučky. Co mě jinak na tomto Hanibalově filmu velmi mile překvapilo, byla jistá poetičnost. Nejkrásnější je hned úvodní snová scéna, která se pak vrací i v samotném smutném závěru. V obou případech na doprovodu vynikající hudby Angela Michajlova.

"To jsou charakteři...." Mohou se z poměrně nesourodé trojice tvořené zlodějem Vilémem, podvodnicí Emílií a poctivého potulného muzikanta Tobiáše stát ve skrze kladní hrdinové? A mohou se přitom někdy i zachovat dle hesla "účel světí prostředky"? Dle filmových filmových tvůrců Karla Janáka a Štěpána Hudského zjevně ano. Jistou podobnost základní zápletky s Anděl Páně 2 bych dotyčným tvůrcům asi i odpustil, co mě ale coby milovníka českých hradů a zámků doslova nakrklo, bylo digitálně zpitvořené panorama hradu Zvíkov (doplněné z nějakého hloupého důvodů o dvě věže zámku Žleby). I přes jistá pohádková klišé (viz zlí rádcové toužící po moci a bohatství) mě příběh jinak vcelku bavil. Herecky nebyl vůbec k zahození třeba vodník Lukáše Příkazkého, potěšil  jsem ale třeba i Petr Nárožný, že i ve svém požehnaném věku zvládl s vtipem (a jistou poťouchlostí) sobě vlastním, roli dobrácky naivního pana krále.

"Všechno je možné, když věříme ve šťastné konce..." Sice se říká, že konec dobrý, všechno dobré, ale v tomto případě je mi líto, když je 90% pohádky dějově těžkopádný až zmatečný (viz třeba i způsob, jak jsou do děje zakomponovány všechny ty různé technické vymoženost - historický automobil, vzducholoď, elektrický ohradník), tak to ani vcelku příjemný závěr prostě nemůže zachránit. Co lze snad jen ocenit, jsou krásné lokace a kamerové záběry.

Takhle Janákova pohádka za mě zraje jako víno. Jednoduchá (ale vcelku originální) zápletka, osobitý humor ("Tady mė to trošku brní...To je v pořádku, to je brnění. To musí brnět") a výborné herecké obsazení. Ze všech herců se mi moc líbí Josef Abrhám coby kouzelník.