Tri zlaté dukáty

Poněkud střeštěná koprodukční pohádka. Dost jsem trpěl při fúzi feudalismu a technické revoluce. O co uměji i romantičtěji to bylo skloubeno v Adéla ještě nevečeřela! Že by zde byl obrázek Ňů ejdž - sice máme techniku (parní stroj, diesel, žárovky, dokonce el. ohradník a bicykl), ale lítáme v roztrhané haleně, paseme ovečky a toužíme jít zatopit Edisonovi. Čekal jsem fujaru připojenou k pořádnému sound systému, leč nepotěšili mě... Bača asi nedělal do umění. Princezna mě dostala při pokusu o "házení" halušek. Celým dílkem se táhne úporná snaha o neotřelé pojetí a humor, co málokdy přinese ovoce. No nic, tak snad příští Vánoce se zadaří. (27.12.2023)

Prvně jsem byl v šoku, že je film nadabovaný. To mi sledování okamžitě znechutilo. Jenže v závěsu jsem zjistil, že můžu přepínat, což filmu okamžitě určitě pomohlo. Když už je film slovenský, má se na něj koukat v originále. Tady to nevidím jinak. Jenže pořád, ač na něm dělala režisérka, která mě loni překvapila docela příjemnou pohádkou s fantasy motivy, tady nakonec šlápla lehce vedle. Zde to totiž byl náznak lokální pověsti (protože pohádkových motivů jsem tu moc nenašel) s romantickou linkou a steampunkovými prvky. A celkově to byla hrozná splácanina, která tu stavěla do popředí dvě nádherné Slovenky a kluka, který svojí vypnutou hruď dal na odiv opravdu jak legendární výherce Mr. Olympia. Takhle si podobný příběh prostě nepředstavuji. Naopak bych si přál trošku upřímnosti pro podobný žánr. A to mi tu setsakra chybělo. (27.12.2023)

Krásná slovenská příroda nezachrání plytký děj, v němž chybí pořádný úkol postavený před hlavního hrdinu a nějaká konfrontace. Už ta konstrukce kletby je podivná, protože v ní nešlo o nějakou poctivost nebo vůbec osobní vlastnost. Dejme tomu kdyby to bylo postavené tak, že obdarovaný nepoužije dukát pro sebe, ale pro někoho, kdo ho potřebuje víc než on, pak budiž. Ale třeba na těch holkách, co si koupily ty panenky nic nepoctivého nebylo. Vůbec tam ty dva předchozí neúspěšné pokusy vlastně neměly žádnou roli, protože nijak neovlivnily chování zakleté hraběnky. Předpokládal bych, že když šlo o poslední pokus, že by více vážila slova a činy a více se obávala výsledku a nic. Antagonista je vlastně směšný a nijak nebezpečný, čeho chtěl vůbec dosáhnout, i kdyby mu to panství patřilo, stejně by byl pořád zadlužený. O eliminaci nebezpečí se hrdina nijak nezasloužil a dukát vrátil, protože si to přečetl v knize, takže spolu s tou kletbou to netvoří nějaké rozřešení a nedává mu to jinou zásluhu než že otevře jednu mříž. Vysvobozená hraběnka pak náhle nestrádá a zadlužené panství už není zadlužené a vůbec to zasazení do přelomu 19. a 20. století k ději nesedí, těžko by se v té době nějaký správce pokoušel vymáhat daně, a pak ty sny o Demerice jsou vysloveně nepohádkové. Celkem sympatické obsazení (vyjma Čvančarové, kdo by tuhle tlustou krávu chtěl do filmu) s krásnou představitelkou zakleté hraběnky v čele pak nemá moc co hrát. Není to sice vyslovená katastrofa jako včera, ale do lepšího průměru stále hodně chybí. (25.12.2023)

A zase ten scénář. Pohádka dojíždí na fakt, že ho nedostal do ruky někdo řemeslně zdatnější. Námět ušel, ale začátek příběhu byl překotný a prokletí tak nějak nepřehledně komplikované, takže jsem teprve v průběhu příběhu zjišťoval, co vlastně Julie může a nemůže po těch sto letech dělat a říkat. Řada problémů v logice byla prostě způsobena doslovným ukazováním Juliina prokletí, tož příště asi radši jen náznaky a tajemno. Chování Julie, která chtěla zachránit, věděla že se objevila až po 300 letech a přitom se ze začátku stejně chovala jako fiflena co ji to tam vsechno patří, bylo trochu zvláštní. Konec s uznáním 300 let staré smlouvy kvůli objevení 300 let staré dědičky byl taky fakt hodně přitažený za vlasy a ostatně celé finále bylo příšerně uspěchané, když se všichni objevili na jednom místě hned poté, co byla Julie uvězněna. Ta propíraná elektrifikace byla na hraně, ale chápu že chtěli ukázat pokrok a celkem se to dalo. Herci se mi líbili, jenže dojem dost kazil nezvládnutý dabing, když se stejně k příběhu slovenština přímo nabízela. Hudba bohužel nic extra, naopak kamera byla hezká. Zajímavostí slovenských pohádek je, že se často překlopí do takového jemného sociálního dramatu, což na pohádkovosti někdy méně, jindy více ubírá (třeba příšerné Johančino tajemství), ale tady se to ještě celkem podařilo ukočírovat. Hádky o to, zda byly letos lepší Tři zlaté dukáty nebo Klíč svatého Petra jsou tedy celkem zbytečné, obě pohádky trpí především na nedostatečně promakaný scénář (mimo jiné), takže vítězem letošních vánočních večerů je o prsa selky z Oktoberfestu jasně (loňské) Krakonošovo tajemství. (28.12.2023)

Bohužel značně nevýrazná pohádka, která nemá moc co nabídnout. I přes střídmou délku je značně patrná dějová prázdnota a ústřední herecké duo, potažmo jejich charaktery jsou stejně tak nevýrazné. Tam, kde mohla paní režisérka disponovat u svýhc minulých počinů velkým rozpočtem a uspokojit tak diváka alespoň vizuální podívanou na Slovenské scenérie, tak tady si musí vystačit s jedním skanzenem. Očekávám, že příští rok po této "pohádce" (protože pohádkového je tu opravdu málo, chtělo by to, aby si tvůrci natrénovali základní definici pohádek) nikdo neštěkne. (25.12.2023)