Tři zlaté dukáty
Réžia:
Mariana Čengel SolčanskáKamera:
Ivan FintaHudba:
Ľubica ČekovskáHrajú:
Katarína Krajčovičová, Ladislav Bédi, Jozef Vajda, Peter Kadlečík, Jitka Čvančarová, Jana Hubinská, Juraj Hrčka, Michal Isteník, Ondrej Kovaľ, Lesana Krausková, Zuzana Norisová, Marián Labuda ml. (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Juraj a Júlia už hádam nemôžu byť viac rozdielni. Ona je odkliata zámocká pani z rytierskych čias, on jednoduchý pastier oviec. Dokážu spolu poraziť zlo a chamtivosť? Nájdu k sebe cestu, aj napriek priepasti času a pôvodu, ktorá ich od seba delí? ... Juraj je chudobný, ale statočný pastier oviec z malej dediny. Kvôli zdieraniu zámockého pána Blažeja vidí Juro svoju jedinú možnosť v ceste do sveta. Na svoj sen si šetrí a s pomocou miestneho učiteľa sa aj učí písať a čítať. Všetko plynie podľa jeho predstáv, lenže do jeho plánov nečakane zasiahne osud: Júlia, zakliata zámocká pani, ktorú pred tristo rokmi zakliali mocichtiví príbuzní, aby sa zmocnili jej titulu a majetku. V tomto príbehu je však hlavný hrdina na rozpakoch. Čo si má chudobný dedinský šuhaj počať s urodzenou dámou, ešte aj z inej doby, ktorá mu zostane visieť na krku, keď on má so svojím životom celkom iné plány?! Záverečné odhalenie skutočného tajomstva troch zlatých dukátov bude pre diváka naozaj prekvapením. (RTVS)
(viac)Recenzie (255)
A zase ten scénář. Pohádka dojíždí na fakt, že ho nedostal do ruky někdo řemeslně zdatnější. Námět ušel, ale začátek příběhu byl překotný a prokletí tak nějak nepřehledně komplikované, takže jsem teprve v průběhu příběhu zjišťoval, co vlastně Julie může a nemůže po těch sto letech dělat a říkat. Řada problémů v logice byla prostě způsobena doslovným ukazováním Juliina prokletí, tož příště asi radši jen náznaky a tajemno. Chování Julie, která chtěla zachránit, věděla že se objevila až po 300 letech a přitom se ze začátku stejně chovala jako fiflena co ji to tam vsechno patří, bylo trochu zvláštní. Konec s uznáním 300 let staré smlouvy kvůli objevení 300 let staré dědičky byl taky fakt hodně přitažený za vlasy a ostatně celé finále bylo příšerně uspěchané, když se všichni objevili na jednom místě hned poté, co byla Julie uvězněna. Ta propíraná elektrifikace byla na hraně, ale chápu že chtěli ukázat pokrok a celkem se to dalo. Herci se mi líbili, jenže dojem dost kazil nezvládnutý dabing, když se stejně k příběhu slovenština přímo nabízela. Hudba bohužel nic extra, naopak kamera byla hezká. Zajímavostí slovenských pohádek je, že se často překlopí do takového jemného sociálního dramatu, což na pohádkovosti někdy méně, jindy více ubírá (třeba příšerné Johančino tajemství), ale tady se to ještě celkem podařilo ukočírovat. Hádky o to, zda byly letos lepší Tři zlaté dukáty nebo Klíč svatého Petra jsou tedy celkem zbytečné, obě pohádky trpí především na nedostatečně promakaný scénář (mimo jiné), takže vítězem letošních vánočních večerů je o prsa selky z Oktoberfestu jasně (loňské) Krakonošovo tajemství. ()
Letos znovu byla slovenská pohádka o chlup lepší. Zajímavý výchozí námět, rozumné použití modernách motivů, neokoukaní slovenští herci a vynikající hudba. Žádné veledílo, ale sympatické, lehké žánrové ukročení stranou. 70%. ()
Prvně jsem byl v šoku, že je film nadabovaný. To mi sledování okamžitě znechutilo. Jenže v závěsu jsem zjistil, že můžu přepínat, což filmu okamžitě určitě pomohlo. Když už je film slovenský, má se na něj koukat v originále. Tady to nevidím jinak. Jenže pořád, ač na něm dělala režisérka, která mě loni překvapila docela příjemnou pohádkou s fantasy motivy, tady nakonec šlápla lehce vedle. Zde to totiž byl náznak lokální pověsti (protože pohádkových motivů jsem tu moc nenašel) s romantickou linkou a steampunkovými prvky. A celkově to byla hrozná splácanina, která tu stavěla do popředí dvě nádherné Slovenky a kluka, který svojí vypnutou hruď dal na odiv opravdu jak legendární výherce Mr. Olympia. Takhle si podobný příběh prostě nepředstavuji. Naopak bych si přál trošku upřímnosti pro podobný žánr. A to mi tu setsakra chybělo. ()
Krásná slovenská příroda nezachrání plytký děj, v němž chybí pořádný úkol postavený před hlavního hrdinu a nějaká konfrontace. Už ta konstrukce kletby je podivná, protože v ní nešlo o nějakou poctivost nebo vůbec osobní vlastnost. Dejme tomu kdyby to bylo postavené tak, že obdarovaný nepoužije dukát pro sebe, ale pro někoho, kdo ho potřebuje víc než on, pak budiž. Ale třeba na těch holkách, co si koupily ty panenky nic nepoctivého nebylo. Vůbec tam ty dva předchozí neúspěšné pokusy vlastně neměly žádnou roli, protože nijak neovlivnily chování zakleté hraběnky. Předpokládal bych, že když šlo o poslední pokus, že by více vážila slova a činy a více se obávala výsledku a nic. Antagonista je vlastně směšný a nijak nebezpečný, čeho chtěl vůbec dosáhnout, i kdyby mu to panství patřilo, stejně by byl pořád zadlužený. O eliminaci nebezpečí se hrdina nijak nezasloužil a dukát vrátil, protože si to přečetl v knize, takže spolu s tou kletbou to netvoří nějaké rozřešení a nedává mu to jinou zásluhu než že otevře jednu mříž. Vysvobozená hraběnka pak náhle nestrádá a zadlužené panství už není zadlužené a vůbec to zasazení do přelomu 19. a 20. století k ději nesedí, těžko by se v té době nějaký správce pokoušel vymáhat daně, a pak ty sny o Demerice jsou vysloveně nepohádkové. Celkem sympatické obsazení (vyjma Čvančarové, kdo by tuhle tlustou krávu chtěl do filmu) s krásnou představitelkou zakleté hraběnky v čele pak nemá moc co hrát. Není to sice vyslovená katastrofa jako včera, ale do lepšího průměru stále hodně chybí. ()
Zoufale nedopečené, i když to mělo potenciál. Fůra svěžích nápadů, důvtipných vedlejších motivů a linek, náběhy k reflexi společenských uspořádání a objevů. Jen to vůbec nedrží pohromadě a selhává i v základní logice. Jako by si tvůrci jen načrtli, o čem to má být a jaká má být atmosféra, a pak už to z hrubého storyboardu nedotáhli nikam dál. Nejbolestivější byla taková přehlédnutí - zvlášť v pohádce, která se ohání např. tím, že máme vědět, kdy upálili Giordana Bruna za heretické teorie o nebeských tělesech - jako to nesmyslně pomalé přibývání Měsíce od čtvrti k úplňku, takže technicky vzato by panna Julie u Jury na salaši strávila max. dvě noci a dva dny (za které se ovšem naučila vařit, nosit vodu, uklízet, obstarat domácnost a vůbec všechno další potřebné ke službě na zámku a během kterých se s Jurou celkem dost sžili, jako by spolu strávili aspoň dva měsíce). Nebo ignorování podstatných informací - odkud se písař mohl dozvědět přesné znění kletby, když ji mimo přímé účastníky nikdo neslyšel? Proč se panna Julie chvílemi chová, jako by jí vůbec nedocházelo, že uběhlo tři sta let od jejího prokletí, a trvá např. na tom, že Jura a ostatní lidé by měli vědět, že ona je v kraji jejich paní a všichni by ji měli znát, opakuje mu, že bydlí na zámku, nechápe, proč se on posmívá jejím tři sta let starým šatům, ignoruje dějinné společenské posuny... S tím souvisí i podivná logika celé kletby a podmínky jejího zrušení (to, že někdo vrátí darovaný zlaťák, by musel být čistě slabomyslný akt náhody, když obdarovaný netuší, že by tím dotyčné nějak prospěl) i zkonstruovaná a nevysvětlitelná okolnost, že musel existovat písař, který kletbu a celý příběh zapsal, aby se o tom Jura mohl z písemného zdroje po třech stech letech dozvědět. Trapné jsou i další momenty, např. když střih bez komentáře přeskočí tanec Jury s Kateřinou a zůstane pouze u zahajovací nepatřičně lascivní scény, zato v dalším záběru je Jura chválen jako výborný tanečník, nebo moment, kdy kamera okatě zabírá nepřirozeně steroidové svaly polonahého Jury. V řadě scén se postavy chovají spíš jako ne úplně logicky jednající karikatury (hned v úvodu, kdy Kateřina děkuje Jurovi, že ji zachránil před vlkem, poté, co na ni jen roztomile dorážel jeho vlastní pes, kterého navíc musela dlouho znát) - celé to působí nesjednoceně, rozpadnuté do izolovaných momentů, které sledují jen vlastní záměr, nikoli to, jak vytvořit kompaktní celek s pointou. Celkem škoda. *** O Vánocích tradičně u TV s maminkou. *~ ()
Neb podle hodnocení měla letošní slovenská pohádka být výrazně lepší, než ta naše, plna entusiasmu jsem si ji pustila s denním zpožděním k žehlení. Říkala jsem si - slovenské hory, hora prádla, taková harmonická dvojka. K pozitivům, příroda je krásná. Technický pokrok přicházející do oblastí, kam tedy dodnes plně nedorazil, mě nerušilo. Hlavní hrdinka je také krásná, sice na začátku trochu slaboduchá, ale zato, jak aspoň sama tvrdí, skvěle vyšívá zlatem i hedvábím, to jí je v místě mezi bytím a nebytím jistě hodně platné, by se nudou nekousala do pat. Hlavní hrdina je urostlý junák, na němž je údajně milo zrakem spočinout. Nic proti šimpanzům, leč tvář lidoopa přísluší pouze lidoopovi, mě ten opí nádech ve tváři hrdiny rozhodně nadšením nenaplnil. Dav obdivovatelek tedy nerozšířím, ač souhlasím s tím, že figurálně je vydařený. Jen tedy pro okouzlení hrdinou potřebuju víc, než aby nebyl krpatý chcípák. Kletba byla krutá, protože urozená panna Julie musela dukát nabídnout prvnímu, kdo byl ve stoleté výročí na ráně. Už v době vyslovení kletby bylo to místo trochu odlehlé a opuštěné, hrad vybydlený a napůl spadlý. Kdo by tam tak šel? Děti, bába kořenářka, hledač pokladů, místní antoušek, nebo taky vůbec nikdo, s čímž ovšem kletba nepočítala. Jak zmiňují jiní, ta kletba nedávala smysl ani stran onoho užití mince. Dotyčný ho nemá utratit ani schovat, ale do úplňku vrátit. Proč by to kdo dělal? I kdyby ho dostal nejušlechtilejší filantrop na světě ... vlastně ne, ten by to okamžitě vrhl do nějaké nadace na vzdělání osiřelých panen či tak, i kdyby ho dostal nejbohatší člověk na světě ... ale ten by to vrhl k ostatním svým pokladům a ani by po minci nevzdychl, i kdyby to dostal někdo .... kdo by to vlastně měl dostat, aby sám o své vůli zlatou minci buď nezaložil na horší časy, nebo neutratil, ať už na vlastní či cizí naléhavé potřeby, ale do časového limitu, o němž neví, vrátil? První dva pokusy vypadají, že lidstvo je ztraceno, ale jak ona mladá dvojice, co si za to nakoupila věci pro potěšení, tak ony malé holčičky, co si také koupily věci pro potěšení, ač ty panenky působí nevinněji než luxusní oblečení, se zachovaly jenom hluboce lidsky, nikoli však sobecky, bezcharakterně či krutě. Do toho se motá šimpanz, co jezdí na kole a lakomý správce panství, který lidi ve vsi prachsprostě vydírá. A když pan učitel zalarmuje vrchnost, zatroubí klakson a pohádky je konec. Tak zase za rok. ()
Máme tu ďalší pokus režisérky Solčanskej urobiť nejakú menšiu dieru ak nie do sveta tak minimálne do Česko-Slovenska. Všetko ostalo po starom, to isté minulý rok snímkom Zakliata jaskyňa. Krásne exteriéry, lokácie aj herci, snažia sa, ale stále je to len taký slušne pozerateľný priemer, ktorý vás nechytí za srdce. Emócie tu proste nie sú alebo nefungujú. O novej rozprávke som sa dozvedel z rádia cez nádherne naspievanú ľudovú pieseň Húsky od Márie Čírovej, ktorá zaznie v závererečných titulkoch a jej motív sem tam nenápadne zaznie počas filmu. Herecké výkony celkom slušné, obsadenie fajn, sympatické. Mal som pocit, že M. Vajda si svojho hajzla užil a sadlo mu to fakt dobre až som si vravel, že pre takého slizkého hajzlíka je tak priemerný film škoda. 60%. ()
Lobotomie a bicáky. ()
Pekne, nenucene, normalni i pohadkove.. ()
50,% ()
Pro mě výborný námět, který ovšem zůstal dosti nedotažený a slibný potenciál celého příběhu, napříč staletími, zmizel kdesi za horami...každopádně krásnými horami a vůbec celou přírodou, vše s nádechem slovenského folklóru. Proto je, myslím si, lépe pohádku sledovat v jazyce slovenském, atmosféře to dosti pomáhá a vše působí daleko přirozeněji, hlavně celkový projev, skutečně nádherné a velmi dobře hrající, princezny Julie. (Katarínu Krajčovičovou budu dál rád sledovat:) ()
Ehm ehm, dukáty jsou vždycky zlaté. Jinak by to nebyly dukáty. ()
První půlka byla téměr nekoukatelná. Potom se to trochu zlepšilo, nicméně i tak docela bída s nouzí. ()
Na jednu stranu příjemně neotřelé, na stranu druhou - hlídání ovcí pomocí elektřiny? 60% ()
Hlavní hrdinka je krásná, divačkám se může líbit i její mužský protějšek, až by jim divák přál film se scénářem, který z nich obou i diváků nedělá blbce a utáhne aspoň 80 minut filmového času. Chápu, že vymýšlet každý rok novou pohádku je složitý úkol, ale tohle bylo vážně slabé. ()
Naši moderní tvorcovia nemajú na to, aby natočili rozprávku so skutočnou rozprávkovou atmosférou a košatejším dejom. To sa len zoberie grant, zapoja nejaké lacné nové tváre a je to, na výsledku nezáleží, veď zarobené je. Aj preto tu namiesto princa máme nejakého slovenského Sagvana Tofiho alias baču na bicykli a princezná to je dnes už nejaká široko artikulujúca (ne)panna s pozvoľným nábehom na dvojitú bradu. Dejovo je to plytké a urýchlené: nápad s dukátmi bez morálneho posolstva a prvé dva dukáty len narýchlo ukázané, len aby sme sa presunuli o 300 rokov a šli na to hlavné - ale aj tam je to rýchle a nezmyselné - napríklad keď sa naša nedotknutá Júlia dostane do kobky, tak je to vyriešené za tri minúty a dokonca to ani nie je ukázané, ako si ju dojič kráv slávnostne oslobodí. Asi nebolo času, opravoval bicykel. Dejový guláš je zastavený až potom, ako sa salašník konečne vyberie pešo do Ameriky (čo je v celom filme najviac opakované slovo) a panička zázračne zbavená dlhov si spomenie, že veď aj paholka by jej bolo treba. A zrazu finiš a človek si uvedomuje, že tu fakt do scenára nikto neinvestoval, tu sa mal človek uspokojiť len so scénografiou. Svoje peniaze si tak zaslúžil len Jozef Vajda, ktorý si tú postavu očividne užil a aj ju kvalitne zahral. ()
Tentokrát od Mariany velká slabota. Na vině je především podivný scénář. Ono dronové záběry a krásná slovenská příroda nezachrání situaci, kdy bača Mr. Olympia provozuje 12V ohradník jako hobby vynálezce, princezna resp. netrknutá Julia bůhví proč bloudí po zřícenině (vy jste té kletbě rozuměli?) a Labuda ml. hraje řezníka (tomuhle typovi už vždycky jen mafiány, nikoho jinýho). ()
Pohádkově krásná, milá, Libuškoidní, zakletá panenka, za ni velká pochvala, tak má vypadat šikovná princeznička, a slušný pokus o atmosféru, který však opět nedopadl, protože režisérka laskavým, pohádkovým vypravěčen prostě není. Dramaturgie, dramaturgie.. Pohádka ale neobsahuje trapné pitvoření, bohužel je zbytečně unylá, bez humoru, na křečovitosti se podepsal i nechutný český dabing, který hercům nesedí na ústa, zní jako osmdesátková italská televizní škvára, což je ostuda děsná, rovná předabování Anděla Páně 2. do slovenčiny. Jinak jsou Tři zlaté dukáty nahrubo poskládané líbivé obrazy, chvílemi přemaštěné otravnou folklórní hudbou, u ktorej mala národňárská ministerka kultúry isto vyvrcholenie, komparz čítající patnáct lidí na jednom notoricky známém dvoře, (na tancovačku viditelně stačilo snad pouhé jedno natáčecí odpo) a obřidlivý NDR porno knír na jinak švarném pastevci (progresivní vynálezce- charakter- kulturista), který nebere na statky, ani dekolty, nemá v kebuli sval, což bylo jediným úsměvným na celém tomto počinu. Přesto moc nechybělo a pohádka mohla dopadnout skvěle. Vkus, nadhled a poučitelnost. Obšlehávání Třetího prince, Jakubiska či levná produkce nevadí. Absence lehkosti a zábavy, ano. Hudba a podmanivé záběry přírody na těžký žánr, jakým pohádka je, nestačí, přesto chválím kvalitní námět, obsazení, kdy ano, já se v pohádkách chci dívat na pohledné lidi, nelíbí se mi ošklivá, nesympatická prkna v hlavních rolích princezen, krásných mladých žen po světě běhá stále dost, čili zpátky s nimi na obrazovky, tady se mi to splnilo, za to pochvala, no a uzavřu konstatováním, že přes výhrady je tahle pohádka pořád lepší, než štědrovečerní Klíč sv. Petra a celá řada trapáren, které v tomto tisíciletí u nás vznikly. ()
Nádherné exteriéry i interiéry, nádherní lidé, nádherné kostýmy. A tím to asi tak končí. Pominu, že jsem nepobrala zápletku, respektive jsem ji začala trochu chápat až na konci filmu; to může být problém můj, nikoli zápletčin. Po prvních minutách jsem se těšila, že to bude temná pohádka, možná s prvky hororu. Nestalo se a rychle se to přelilo v pasteveckou selanku ozvláštněnou vynalézavým bačou, který nakonec zřejmě skončil podobně jako Cimrman (Edison byl na tom patentovém úřadě dřív). Celé mi to připadalo poněkud nedomrlé, nedochucené, prostě bez chuti a bez zápachu. Asi se z námětu dalo vykřesat víc (a pro mě líp vysvětlit zápletku). ()
Pohádka která ničím vysloveně nevybočuje ale současně se v ní nic vysloveně nepodělalo, čili na současné české poměry těžký pohádkový nadprůměr. Častým úskalím mnoha pohádek přitom bývá námět a scénář. Pokud selžou ty, už je vlastně jedno jaká je kamera a jak dobří herci v tom hrají. Tři zlaté dukáty z tohoto hlediska fungují pohádkově uvěřitelně a osobně oceňuji relativně přesně chycené reálie jednotlivých dob. Drobné chybky působí v dobrém slova smyslu "jakubiskovsky" a jsou zde ve snesitelné míře... Celkový dojem: 75% ()