HonzaBez

Vůbec nedokážu pochopit, jak je možné, že je tento film takto opomíjen. Vůbec si nepamatuju, kdy naposledy byl uveden v televizi. Sám jsem ho viděl hodně dávno a vlastně jsem si z něm pamatoval jen trpký (a hodně absurdní) konec s utopeným tankem v bažině. Film je to však opravdu výborný, sice hodně smutný, ale zároveň i s řadou vtipných momentů. Něco to žel vypovídá o stavu naší společnosti, když takoví Černí baroni, kteří též vypráví o PTP, jsou populární a dávají ho v televizi každou chvíli, zatímco tento film (s na prosto geniálním Rudolfem Hrušínským) totálně zapadl. Přitom je v porovnání s Černými barony milionkrát lepší.

Tak tohle byl vážné hodně "hustej" film. Vynikající Vladimír Dlouhý ale možná ještě lepší Alois Švehlík. Film o tom, že v komunistický éře (a v 50 letech obzvlášť) si člověk prostě nemohl být před nikým jistý a mohl důvěřovat tak maximálně sám sobě.

Asi u žádného seriálu z poslední doby jsem neměl díky reklamním spotům takové předsudky a nebýt svého kamaráda, nikdy bych se na něj nekouknul. Což uznávám by asi byla škoda. Paradoxně právě téma předsudků je jedním z těch, co se seriál snaží postihnout. Celkově je to dost slušná společenská satira o lidském sobectví. Ovšem jinak to můj šálek kávy není. Vadil mi hlavně dost přehnaný rozsah vulgarit. Podle mě to daný seriál v očích minimálně některých lidí degraduje. Sám jsem se musel dost prát, aby ve finále v mém hodnocení převládly zmiňovaná pozitiva nad tímto pro mě dost podstatným negativem. Zvláště když dnešní díl se Zombie mě přišel už fakt poněkud silná káva. Takže ty tři hvězdičky jsou ve finále za mě hodně s odřenýma ušima....

Opravdu vydařená černá komedie z normalizačního Československa. Úředníku Richardovi v podání Ivana Trojana se na první pohled vskutku lepí smůla na paty (vážně "Den blbec"), on ale přesto nakonec neztrácí svou vnitřní integritu, resp. ji v sobě vlastně až díky všem těm okolnostem nalézá. Leží bezmocný v domě plným sraček z odpadní roury ve společnosti své ženy, která mu vyhrožuje rozvodem, ale nakonec bez jakýchkoliv výčitek přijímá jeho rozhodnutí, že již nechce být jen vláčen tou "sračkoidní" dobou. Našli by se zde samozřejmě i jisté drobné mínusy (třeba zbytečná parodie komunistů v podobě budovatelské písně z 50 let - pochybuji, že se hrála v 70 letech) či nelogičnosti (opravdu nevím, zda podpis Charty se oznamoval takto skoro v "přímém přenosu" na Hlasu Ameriky). Naopak ale zas třeba potěší po dlouhé době větší charakterní role pro Josefa Dvořáka. Celkově určitě moc pěkné pokoukáníčko.

Pokud lidi říkají, že nové české pohádky jsou o ničem, tak tato je podle mě jasný důkaz, že tomu tak vždy není. Proto fakt nechápu, proč ve zdejším hodnocení tato pohádka nepřekročila hranici 70%. Já ji rozhodně nevynechám při žádném z jejích uvedení o vánocích. Není to totiž jen pohádka plná laskavého humoru, ale i úžasná politická satira (viz např. hláška "máme přeci vládu odborníků"). A k tomu pěkně melodické písničky s dobrými texty (vtipná je zejména ta v podání rádců: "daně o daně, jak mi myslíme na ně").

Mám moc rád Milana Lasicu i Libuši Šafránkovou, a mám taky rád filmy s historickými náměty. Dlouho jsem se na tento film těšil (zvláště když se psalo, že jde o slovenské Pelíšky v kombinaci se slovenskou Obecnou školu) a říkal si, že nechápu, proč má film přeci jen relativní nižší hodnocení. A taky jsem si myslel, že tomu filmu jistě dám plný počet hvězdiček. Očekávání tak nakonec bylo asi přeci jen trošku vyšší, než realita. Není pochyb, že jde o pěkný snímek s řadou silných témat (šikana, zaostalý spolužák, smrt...). Jen možná jich zde je na jeden film až moc. Občas mi přišlo, že autoři nemají jasno, zda cílí na dětského nebo dospělého diváka. Pro toho dětského zde těch vážných témat bylo podle mě až moc, dospělý zas mohl někdy mít pocit, že to vyobrazení dobových reálií mohlo být přesnější. I když chápu, že tady šlo asi primárně o to ukázat pohled na tehdejší dobu očima dítěte. Na to mi zde možná ale zase chybělo trošku více humoru. Ovšem vyobrazení zla v dětském světě (šikana) zde bylo excelentní a už jenom za toto je třeba film ocenit. Stejně tak vynikající jsou všechny scény s Milanem Lasicou (a jeho závěrečná posmutnělá píseň během titulků je krásný bonus navíc). A snad už ani nikoho nepřekvapí, jak skvěle se zde s rolí pohraničníka s lidskou tváří vypořádal Ondřej Vetchý. Ještě si neodpustím komentář k určité historické nelogičnosti ve scénáři. Že do roku 1968 nebylo možné, aby se chlapec dostal za svými rodiči do Rakouska, tomu rozumím. Ale že to nešlo v období pražského jara a že to zas najednou šlo po sovětské okupaci, to mi trošku nedává logiku.

Úžasně silný příběh o tom, že člověk žije jen jeden život a měl ho žít tak, aby se za něj na jeho konci nemusel stydět. A taky o tom, že rodinná pouta bývají někdy silnější, než by člověk čekal a tušil. Hodně těžko se na tomto filmu hledají slabiny. Kromě silného příběhu, mu nechybí ani humor. A je rovněž skvěle obsazený. Ivan Trojan se s Radoslavem Brzobohatým setkal (vlastně ve stejných rolích) i v dalším Strachově filmu Vrásky z lásky, ale tam už ta jejich vzájemná interakce nebyla tak intenzivní jako zde. Úžasné je hlavně sledovat přerod Trojanovy postavy: Na začátku je pro něj otec přítěží, které se snaží zbavit. Jeho vztah k otci je přitom zatížen řadou minulých křivd a nedorozumění ("Bylo těžké tě mít rád", přiznává nakonec i otevřeně svému otci). Na jeho konci se snaží udělat vše možné i nemožné, aby pro otce získal zázračný lék. Film má ale i zajímavou vedlejší dějovou linky, v níž si Trojan "vyjasňuje" svůj vztah se svými dětmi a svou bývalou ženou. Žádná z postav filmu přitom není načrtnuta černobíle (platí to i pro postavu Trojanovi milenky v podání Táni Pauhofové) a tak vše, co se ve filmu odehraje, působí jednoznačně uvěřitelně.

Další z televizních snímků Jiřího Stracha, které jsou postaveny na námětu, v němž hrají skvělí herci (hodně zajímavá je kombinace Jany Hlaváčové a její dcery Báry Munzarové též v rolích matky s dcerou). Konec možná trošku předvídatelnej (přišlo mi od začátku nemožný, že by Anna dala přednost americkému vojákovi před rodinou), co už ale tolik předvídatelné není je závěrečná reakce jejího manžela v podání vynikajícího Jiřího Schmitzera (byť v typické své poloze), který se k Anne nakonec zachová lépe než její vlastní matka.

Nějak nechápu, jak je možný, že mě tento film tak dlouho míjel. Protože musím říct, že mě tento totální herecký koncert dvou legend českého filmu naprosto dostal. Trošku jsem si přitom vzpomněl na Fany, kde je podobné rozdělení rolí, Jirásková hraje postavu seriózní dámy a Bohdalová roli výrazně prostší. Film je to sice smutný (zejména jeho závěr - i když s překvapivou pointou), ale jinak neuvěřitelně lidský a opravdový. A některé hlášky typu "někdy mám pocit, že jsem neporodila syna, ale záznamník" nebo "život je jak žebřík do kurníku, tak krátkej a taky tak posranej", nemají chybu. Hodně souhlasím s názorem, že je strašná škoda, že to zůstalo jen coby televizní film. Kdyby to Jiří Strach točil později, asi by už do toho šel. Ale tady byl přeci jen ještě v roli spíše začínajícího režiséra.

Film má možná některé slabiny (např. až moc černobílý charakter některých postav - zejména snachy v podání T. Vilhelmové nebo některé zbytečné scény - policejní zásah těžkooděnců, vybržďování sanitky), přesto v sobě nese silný dramatický příběh i silné poselství. Zajímavé přitom je, že v němž možná ještě větší prostor než Jiřina Bohdalová coby paní Irena má Ondřej Vetchý v roli jejího syna. A je jako vždy excelentní. Velmi zajímavý je hlavně přerod, jakým tato postava ve filmu projde. Z pozice milujícího syna, kterého peníze v zásadě nezajímají, se dostává do pozice, kdy se pod tlakem své ženy snaží svou matku zbavit svéprávnosti, aby v samotném závěru dospěl do fáze totální zoufalosti, protože si uvědomuje, jak strašně nemorálně se zachoval. Na nápravu je však už pozdě... Pro Jiřinu Bohdalovou je toto možná jedna z posledních hlavních rolí a je třeba říct, že se jí zhostila výborně. I u ní je divák svědkem velkého přerodu od energické dámy po fyzicky zdrchanou ženu. Ale u starých lidí to tak žel někdy bývá... Jestli mě nějaká scéna přišla jako hodně silná, tak to byla scéna soudu, kde Bohdalová na svou obhajobu proti návrhu na zbavení svéprávnosti mj. říká, že "bude-li soudem uznáno, že finanční velkorysosti je schopen pouze člověk dementní, pak budu ráda, že dementní jsem."