HonzaBez

Na svou dobu jistě velmi průlomový film pokud jde o kritiku poměrů v tehdejším socialistickém Československu (viz třeba geniální hláška: "Které jsou dvě etapy vývoje socialismu? Nejdříve jsou potíže růstu a pak je růst potíží!"). Na první pohled by se mohlo zdát, že jde o hodně dobový film, ovšem to hlavní téma, které tento film zpracovává (otázka míry odpovědnosti vedoucích pracovníků za činnost svých podřízených) je naprosto živoucí a stále velmi aktuální. Vlado Müllera bych ve filmů vůbec nepoznal (mám jej asi až příliš spojeného se seriálem Přátelé zeleného údolí), jeho výkon je však vskutku vynikající. Zaujal mě však i Jiří Menzel coby advokát. Možná sice jedna z jeho typických (trošku naivistických) figurek, přesto ale velmi dobře zahraná.

To se zase jednou páni akademici vyznamenali.... Na rozdíl od většiny, co sledovala Českého lva, jsem měl možnost film Masaryk vidět a určitě (na rozdíl od p. Spáčilové z MF DNES) se mi hodně líbil. Ale to neznamená, že musel nutně vyhrát skoro všechny kategorie. Nemohu si pomoct, ale vypadá to pak, že jiné dobré české filmy taky loni nebyly. Což prostě fakt pravda není.

To si fakt dělá už někdo srandu... naprostá parodie... Některé díly byly ještě ucházející, ale co tam nastoupil velitel Sova, fakt neuvěřitelná blbost.

Předem říkám, že jsem na ten film šel docela s obavami a to hlavně kvůli některým scénám v prvním traileru (Masaryk souložící či šňupající kokain). O filmu se i psalo, že důraz bude primárně kladen na jeho soukromý život. Což si po vzhlédnutí zas tak úplně nemyslím. Samozřejmě, že tam všechny tyto zmíněné scény jsou a celý film je orámován oním patrně fiktivním pobytem Masaryka v "blázinci" (minimálně nemohl trvat tak dlouho jako ve filmu, když podle nedávno vydané historiografické knihy o Janu Masarykovi se dotyčný už po okupaci Československa v březnu 1939 přesunul do Londýna). Zasazování značně fiktivních a spekulativních momentů do filmů o reálných postavách nemám obecně moc rád. A i zde mi některé scény nesedly (třeba tu, jak se dobíjí do skříňky s kokainem a jak pak leží připoutaný na lůžku jako skutečný blázen). Ale třeba to závěrečné vyznění, kdy je, zdá se, pro Masaryka jeho budoucí angažmá v exilové vládě vlastně jakousi osobní psychiatrickou terapií, dává tomuto pojetí jakousi logiku. Že byl Masaryk do jisté míry psychicky labilní člověk určitě zpochybnit nelze, a je otázkou, zda by vůbec mohl dále žít bez jakékoliv veřejného angažmá. Takže ve finále film v tomto směru zas tak úplně mimo není. Nicméně pro mě osobně stejně tento film není primárně o Masarykových psychických problémem. Především to beru jako velmi zdařilé natočenou výpověď o dramatických momentech spojených s Mnichovem 1938. Sice už tu máme Sedláčkovo České století, ale třeba v tomto srovnání pro mě Masaryk vychází o třídu výš. Hlavně svým filmovým jazykem s řadou pěkných filmových záběrů a svoji celkovou výpravností. Z hereckého hlediska pak musím samozřejmě vyzdvihnout Karla Rodena, který postavu Jana Masaryka ztvárňuje velmi věrohodně. Rozhodně rovnocenným partnerem (co do hereckého projevu byť na výrazně menší ploše) mu je rovněž excelentní Oldřich Kaiser v roli Edvarda Beneše. Zvláště jejich poslední společný dialog u moře je naprostá špička. Samozřejmě filmu i pomáhá to, že zde všechny postavy mluví svým mateřským jazykem (možná až polovička dialogů je tak v angličtině) a jen doufám, že až film půjde jednou do televize, že nebude mít někdo snahu ho dabovat, protože to by pak totálně zazdil.

Celý seriál mě zatím hodně bavil, mj. i pro skvělou vyváženost zábavné a vážné/dramatické složky. Ani ta mysterióznost mi doposud příliš nevadila (ač toto nebývá obvykle můj šálek kávy), resp. v kontextu celého seriálu jsem tuto linku seriálu nepovažoval zatím za tu nejpodstatnější. Dnešní díl byl v tomto směru asi logicky zlomový a já si trošku kladu otázku, zda z hlediska mého vkusu a toho, co jsem na seriálu až doposud obdivoval, je to dobře či špatně. Zatím mám trošku rozporuplné dojmy... Ale uvidíme, jak se to vyvine příště. Každopádně napjatý jsem dost, což jistě svědčí o kvalitě seriálu.

Jednoznačnou devizou tohoto filmu jsou známí herci (zejména) z Činoherního klubu. Vynikající je nejen Petr Čepek, ale pozoruhodné je i ztvárnění řady malých rolí a roliček ze strany Jiřího Hrzána, Jiřího Kodeta, Josefa Somra či Jiřiny Jiráskové. Menší (a částečně i zpívanou) roli zde má i Waldemar Matuška. A pak je tu opravdu výjimečně krásná Táňa Fischerová. Naprostý úkaz... Film mě již od samotného počátku (tj. od chvíle, kdy básník Petr Hudec vstupuje do hotelu Svět) upoutal svou atmosférou plnou něžného absurdního humoru Snad všechny postavy (s výjimkou básníka Petra) se ve filmu chovají tak trošku bizarně, až to někdy člověka trošku zarazí a klade si otázku, co to je vlastně za lidi (viz třeba štěkající Jiří Hrzán). Ale na druhou stranu není tak trochu bizarní i celý dnešní svět?. Pokud jde o básníka Petra, u něj si zas člověk klade otázku, proč tak usilovně krouží kolem své "fame fatale" (Táni Fischerové), když ta jeho náklonost střídavě přijímá a střídavě odmítá. Motivy jejího chování jsou též poněkud nejasné a těžko srozumitelné. Když pak během vyústění filmu opakovaně zazní hláška tom, že "život bez lásky je jako ryba bez života", člověku nezbývá než přitakat a to nejen této moudré větě, ale i celému filmu.

Film má na můj vkus hodně pomalé tempo. I když kamera dělá téměř zázraky... Film má určitě řadu silných momentů. Mě asi nejvíce oslovily všechny ty scény, které vypovídají o vztahu slepé matky a jejich dětí. Asi nejsilnějším momentem pro mě byl ten v samotném závěru, kdy Bela vede svoji slepou matku k vodě a (poněkud idealisticky) ji popisuje, jaké to tu je. Co mě naopak moc nesedlo bylo to přesouvání děje z městského prostředí do vesnického.

První co člověka přitáhne ke sledování tohoto baladického válečného snímku je skvělá varhanní hudba Zdeňka Lišky. Zaujme však i kamera a zejména pak scénář s výborně postavenými dialogy. Díky hodně němčiny film neztrácí ani na autenticitě. Film vypovídá o tom, že i v mezních životních situací, může člověk zůstat člověkem. Dva osamělí partyzáni nejprve zvažují, že se mladého německého vojáka zbaví, ale zvítězí v nich lidskost. Jejím vrcholem (aspoň z mého pohledu) je scéna, kdy jeden z partyzánů onoho německého vojáka holí břitvou (kterou by za jiných okolností klidně mohl použít k tomu, aby jej podřízl).

Mé dojmy z tohoto seriálu jsou poněkud rozporuplné. Na jedné straně stojí vynikající herecké výkony některých rolí (zejména Vladimír Javorský coby Vlasta Burian a Michal Dlouhý coby Zdeněk Štěpánek), které mě při hodnocení jednotlivých dílů mnohdy přiměli k tomu přimhouřit oči nad některými slabinami seriálu. Na druhou stranu je zde celková koncepce seriálu (ve stylu "obutá/neobutá"), kterou nelze označit jinak než za dosti pochybnou. Naprosto nechápu proč v seriálu na jedné straně vystupují reálné postavy (vedle zmiňovaných herců třeba Oldřich Nový a Jaroslav Marvan či režiséři Frič a Vávra) a zároveň zde jsou i zcela fiktivní postavy. A nejde zdaleka jen o průvodce celým seriálem Arnošta Žáka (byť právě jeho postava asi budí největší rozpaky). Moc nerozumím ani důvodu pro zařazení fiktivní postavy herečky Lili Krallové. Pokud byly částečnou inspirací pro tuto postavu osudy Nataši Gollové, nechápu, proč zde nemohla figurovat přímo tato jistě zajímavá a inspirativní herečka. Obecně není moc odůvodnitelné, proč seriál (s výjimkou Anny Letenské) tak opomíjí osudy českých hereček. To že o Lídě Baarové už toho bylo asi v poslední době natočeno dost, přeci neznamená, že zde nebyl prosto pro zachycení osudů jiných hereček (jen namátkou mě napadá Zita Kabátová nebo Věra Ferbasová a samozřejmě Adina Mandlová). Ještě se musím vrátit k postavě Arnošta Žáka resp. ke koncepci seriálu, kdy tato postava vzpomíná na pohnuté události válečných a poválečných let v českém filmu konfrontován jinou pohnutou a tragickou událostí okupace Československa v srpnu 1968. Osobně mi toto zarámování vůbec nesedlo a přišlo mi naprosto zbytečné. Nevím co autory seriálu k tomuto pojetí vedlo, zda jen potřebovali nějakou postavu, která by posunovala děj vyprávění, nebo zda chtěli tímto mj. poukázat na historický paradox, kdy osvoboditelé z roku 1945 se následně stali sami okupanty. Ve finále však tyto "odbočky" v ději byly hodně rušivé a hlavně se díky nim autoři seriálu připravili o dost prostoru, který mohli jinak využít buď pro rozehrání jiných hereckých osudů za protektorátu nebo pro hlubší a propracovanější pojetí zvolených postav. Celkově proto nemohu dát seriálu více než tři hvězdičky, byť kvůli těm některých hereckým výkonům, bych je dal moc rád.

Tak trošku zvláštní film. Určitě je silně poetický, má atmosféru (mj. i díky skvělé hudbě). Na můj vkus bych jen asi uvítal více dialogů, i když je pravdou, že k vyjádření některých věci ani slova zapotřebí nejsou. Ale třeba pro vyjasnění vztahu mezi postavou "draka" v podání Radovana Lukavského a Evou (Emília Vašáryová), která v podstatě během celého filmu nevydá ani hlásky, by nějaké to slovo navíc neškodilo.