HonzaBez

Chorálová hudba vyvolávající mnohdy jakousi mystickou či čarovnou atmosféru a krásně opulentní valčíky. Toť za mě mistr Liška.  

Mistr hudebních kontrastů. Charakteristická je pro něj občas mírně vypjatá hudba romantického (až snového) rázu (viz třeba hudba k televizním filmům Babička či Dotek motýla), ale umí z čista jasna přeladit na hodně potemnělou strunu (viz např. Morgiana nebo Valerie a týden divů), k čemuž často používá zajímavých (dis)harmonií. A občas překvapí i čistě rozjásanou písničkou ("Když máš v chalupě orchestrion" ze seriálu Chalupáři nebo "Zapřahejte kočáry" z filmu Svatby pana Voka). Cembalo či klavír v kombinaci se smyčci či dechy a třeba i zvonkohrou umí každopádně takto hezky rozeznít jen on (Petrolejové lampy, Duhová kulička, Helimadoe). A když k tomu ještě přimíchá své poetické vokály je to vážně požitek (Tajemství hradu v Karpatech). Zajímavý průřez jeho tvorby zde: https://www.youtube.com/watch?v=TNqyPOcYcqo&index=3&list=PLbH-qLzu7MGF5ks4f0VGjHSNk4glsdVaI     

Karel Svoboda je pro mě symbolem hudby plné hravosti, jehož melodie přitom bývají i krásně "rozmáchnuté". Proto se jeho hudba i tak často spojena s pohádkami (Tři oříšky pro popelku, Třetí princ, Jak se budí princezny) či pohádkovými seriály (Návštěvníci, Létající Čestmír). V nich se přitom může krásně uplatnit i další z aspektů jeho hudby v podobě výrazného užívání žesťových nástrojů (různé fanfáry apod.). Kromě třeba již zmíněné pohádky Jak se budí princezny či animované Pohádky o Honzíkovi a Mařence se mi vybavuje třeba muzikál Noc na Karlštejně. Posledním rysem Svobodovy hudby pro mě je používání různých experimentálních (dis)harmonických motivů, jako by byly ze scifi (charakteristické nejen pro jeho hudbu z již zmiňovaného seriálu Návštěvníci). Každopádně hudba Karla Svobody mě snad nikdy nezklamala, i když se objeví v relativně tuctovější detektivce (Smrt si vybírá)  nebo v čisté komedii (Hodíme se k sobě, miláčku), protože je vždy úžasně chytlavá (nikoliv ale kýčovitá). A vůbec nevadí, že ji může člověk (i díky jejich převedení do různých písniček Karla Gotta a jiných - viz třeba ústřední melodie ze seriálu Cirkus Humberto) slyšet opravdu skoro na každém rohu... Aspoň ji už na první dobrou pozná.    

"Hudba je něco nadpozemského...je to dar z nebe"....říká Zdeněk Pololánik v zajímavém dokumentu https://www.youtube.com/watch?v=M9RZ5C64pNA&t=106s . Českých skladatelů píšících výbornou hudbou je jistě více. Pololánik mě ale přiznám se zaujal nejen svou hudbou, ale i tím, jaký se to jeví být člověk (viz třeba jeho vyjádření o rodině a hlavně o své ženě, když říká: "měl jsem štěstí na manželku....). Snad i proto jsem tomuto skladateli zde sepsal biografii.    

Má cesta ke Glassovi není úplně přímá. Před nějakými skoro 20 lety jsem od něj viděl ve Státní opeře Praha jeho operu Pád domu Usherů a nemám na to moc dobré vzpomínky....Ale pravda je, že jsem se pokud jde o vnímání hudby za tu dobu hodně posunul... Na Glasse jsem pak narazil až letos díky mé oblíbené uživatelce Idée_fixe.  Neříkám, že mi jeho minimalismus líbí vždy a všude, ale v oblasti filmové hudby mě uchválil soundtrack k filmu Hodiny.  Pak jsem zjistil, že Glasse a jeho hudbu už vlastně znám z filmu Iluzionista. No a coby velkého milovníka klavírních hudby mě následně naprosto dostal soubor jeho etud stejně jako instrumentální soubor skladeb Metamorphosis. Pokud se tedy ve zdejší Glassově biografii dozvídám, že v hudebním tisku byl nedávno označen posledního romantika, nemohu než souhlasit. A jsem opravdu vděčný, že jsem tohoto autora objevil. Třeba ho objeví i někdo další....