Duhová kulička

Diela Karla Kachyňu mám rád a každý dosiaľ nevidený film sledujem s veľkými očakávaniami. Nie inak tomu bolo aj pri televíznej Duhové kuličce. Nesklamala ma, pretože Kachyňove filmy nesklamávajú, ale k jeho vrcholným dielam ju nepriradím. Bola tam poetika, bol tam kontrast mestského a vidieckeho, mladého a starého, pragmatickosti a snívania, ale v niektorých momentoch som cítil viac snaženia, ako spontánnosti a prirodzenosti. Herci boli síce neopozeraní, ale tiež aj málo výrazní. Takže celkovo spokojnosť, i keď tentoraz bez prílišného nadšenia. (20.09.2013)

Kachyňa jak ho miluji - poetické vyprávění prodchnuté silným smutkem, jaký zná jen svět dětství. Na televizní film a jednoduchý příběh se Kachyňovi skutečně podařilo vytvořit působivou atmosféru, celou škálu emocí, vícevrstevnou a nemoralizující výpověď o vztahu mládí a stáří. A decentní dětská erotika vrcholící scénou u rybníka je skutečně neopakovatelný zážitek. (13.07.2012)

O niečo slabší Kachyňa ako som zvyknutý, ale i tak sa na to príjemne pozeralo. Starší užívatelia si pri filme radi zaspomínajú na svoje prázdninové časy u toho svojho deda. Ja som si tie časy užíval a film tieto spomienky dokáže oživiť. Na dedine bolo krásne, vždy veselo a nudu som nikdy nepoznal. Vždy tam boli kone , kravy a aj tá bravčová háveď vždy pobehovala po dvore, presne ako vo filme. Dnešné deti budú spomínať akurát tak na ťukanie do mobilov a tabletov...Na tv film veľmi slušné, ale na to aby som dal štyri * by musel film ísť viac do hĺbky. 60%. (17.05.2014)

Poetický film nejvíce připomínající vyprávění Oty Pavla. Přiznám se, že mě i po těch dlouhých letech, co jsem ho naposledy viděl, opět rozesmál i dojal. Lyrickoepický snímek s baladickým nádechem o životě a smrti, o pití života plnými doušky, o jiných světech, které máme na dosah...stačí se jen správně dívat. Stejně jako u Pavla i zde, když je smutku příliš, přijde humor (proto snad i Kachyňa natočil podle něj jedny z nejkrásnějších filmů ve své úžasné filmografii). A pak ty víly! Kachyňa dokázal jako málokdo zacházet s nahotou tak přirozeně, že u něj nikdy nebyla vulgární, ale naopak výsostně estetická. Kouzelný Tokoš představuje dědečka, kterého by nejspíš bral každý kluk. Dědečka, co je jednou nohou ve vzpomínkách, avšak tou druhou...v bezstarostném dětství. Tyhle filmy se u nás momentálně netočí, protože asi budou málo in. Jsou totiž příliš lidské. (25.08.2013)

"Víly můžou bejt různý. A kdo žádnou neviděl, jeho chyba." Já bych řek, že daleko spíš než o dětství (který je tady spíš jenom takovym nosičem) je to o stáří. Tou atmosférou a těma životně niternejma, často až mrazivě nostalgickejma poznámkama plnýma (zdravýho) smutku a smíření s životem a smrtí mi to přpomínalo třeba Tichou bolest, ale jinak je to spíš taková česká Big Fish o významu a kráse snění, o umění užívat si život tady a teď, o schopnosti dělat si radost. Tokoš je naprosto kouzelnym dědou, kterýho jsem obdivně žral od prvních minut až do úplnýho konce - taky bych jednou chtěl skončit s takovym životnim elánem. Fišerova hudba je tradičně skvělá, dodává tomu scénáři krásně poetickej šmrnc. To u mě zas Kachyňa teda zabodoval... Nemám daleko k pěti, třeba to přehodnotim po dalšim zhlídnutí. WTF moments: Za tu (ale krásnou a roztomilou!) pedo scénu u rybníka by dneska šel režisér možná tak sedět - tenkrát to ale očividně nikomu nevadilo a díky Bohu za to. Jo a taky jsem si docela řikal, že na to, co jim tam všechno ten děda provádí, jsou tam na něj všichni nějak podezřele hodný a milý - ale dobře, dejme tomu, že za to může ta vidina dědictví... a zůstatku na knížce. (10.08.2016)