Réžia:
Karel KachyňaKamera:
Vladimír SmutnýHudba:
Luboš FišerHrajú:
Lubor Tokoš, Filip Novotný, Adolf Kohuth, Slávka Hozová, Josef Somr, Petr Pospíchal, Jaroslava Brousková, Karolína Procházková, Bohumila Dolejšová (viac)Obsahy(1)
Vraťme se nyní do dětských let. Skoro každý z nás měl tenkrát duhovou kuličku a přes její něžné barvy vídal svět podivuhodně ztřeštěný. S podobnou kuličkou se setkáme i v dnešním křehkém příběhu, který vypráví o životní moudrosti a laskavosti. Začíná docela všedně – zaneprázdnění rodiče (J. Brousková a P. Pospíchal) vezou svého syna (F. Novotný) k příbuzným do jižních Čech. Milan je zvědavý především na dědečka (L. Tokoš), o němž doma hodně slyšel – nejčastěji to, že se chová jako „malej“. Pokud jde o první dojem, určitě ho nezklamal. Přijede s rodiči do nejlepšího, právě když strýc Václav s tetou (A. Kohuth a M. Špánková-Hozová) honí po dvorku čuníka. Ferda totiž není jen obyčejné prase na vykrmení, ale i dědův kamarád. Proto ho také děda občas vypustí z chlívku, aby se proběhl. Tady se začínají odvíjet nitky příběhu o tom, jak stáří, které „chodí špatně, ale radí dobře“, pomáhá mládí učit se radovat z každého dne, učí je vidět a rozpoznávat krásy (třeba právě s pomocí duhové kuličky), které jiní nevidí nebo vidí jinak. (Česká televize)
(viac)Recenzie (74)
V dětství mě to teda nezaujalo, tak jsem byl zvědavý, co teď. A musím říct, že překvapení se konalo. Krásný lidský film o rovnocenném přátelství malého kluka a jeho dědy. Malý kluk nebyl otravný, děda byl skvělý, ale asi nejvíc se mi líbila role jeho strýce - to byl takový kliďas, zahraný pěkně civilně. ()
Diela Karla Kachyňu mám rád a každý dosiaľ nevidený film sledujem s veľkými očakávaniami. Nie inak tomu bolo aj pri televíznej Duhové kuličce. Nesklamala ma, pretože Kachyňove filmy nesklamávajú, ale k jeho vrcholným dielam ju nepriradím. Bola tam poetika, bol tam kontrast mestského a vidieckeho, mladého a starého, pragmatickosti a snívania, ale v niektorých momentoch som cítil viac snaženia, ako spontánnosti a prirodzenosti. Herci boli síce neopozeraní, ale tiež aj málo výrazní. Takže celkovo spokojnosť, i keď tentoraz bez prílišného nadšenia. ()
Kachyňův citlivý pohled na stáří, život na vesnici, střet generací a lidskou moudrost. Tokoš byl geniální a spojení těchto dvou velikánů vyloudí nejeden úsměv na tváři. Moc se mi líbily i výkony obou dětí, a také strýc, praktický neznámý Adolf Kohuth. Postavičky takhle pěkně umí popsat snad už jen Svěrák Zdeněk. ()
Příjemná vzpomínka (i) na (mé) dětství. Ovšem Kachyňa umí vyprávět mnohem lépe a obvykle mívá i cit pro lepší herce. Příjemný film s několika hezkými nenucenými moudry na jedno zhlédnutí. Oceňuji místy jemný, úderný a nenucený humor od strýce (Kohuth). I v postatě primitiv se dá zahrát s lehkostí která neotravuje. 65% ()
Kachyňa jak ho miluji - poetické vyprávění prodchnuté silným smutkem, jaký zná jen svět dětství. Na televizní film a jednoduchý příběh se Kachyňovi skutečně podařilo vytvořit působivou atmosféru, celou škálu emocí, vícevrstevnou a nemoralizující výpověď o vztahu mládí a stáří. A decentní dětská erotika vrcholící scénou u rybníka je skutečně neopakovatelný zážitek. ()
Galéria (6)
Zaujímavosti (2)
- Statek, kde žije dědeček (Lubor Tokoš), je čp. 41 U Říhů u Nové Vsi u Protivína (mezi Jalovčím a Zelendárkami). (rakovnik)
Reklama