Morgiana

Silně stylizované psychologické drama Morgiana završující Herzovo vrcholné tvůrčí období mezi lety 1968 až 1972, neboť poté již na vše dolehl příkrov normalizace, která (nejen) Juraje Herze omezila v tvůrčí svobodě a později dohnala až do emigrace... Morgiana v sobě spojuje obě linie dvou nejznámějších a nejhodnotnějších Herzových filmů - psychologickou drobnokresbu předchozích Petrolejových lamp (brilantní studie rozkladu života sifilika) a hororovou fascinaci fanatismem Zla úkladně usilujícím o životy svých nejbližších (hororově laděný Spalovač mrtvol). Z obého pak povstává sugestivní příběh o dvou sestrách, jejichž symbolické propojení naznačuje nejen skvostná herecká dvojrole Ivy Janžurové - barevné rozlišených do bílé a černé (přičemž to je doplněno o třetí tajemnou výslednici obou sester - postavu v červeném). Originální je rovněž secesní stylizace celého snímku, za kterou především v podobě extravagantních kostýmů stojí výtvarnice Ester Krumbachová. Morgiana má v sobě cosi z tajemna gotického hororu, opojení dekadentní atmosférou přelomu století, s tím spojenou náklonností k psychotropním a halucinogenním látkám (Herzovu otevřenost k podobnému tématu lze vystopovat též v postavě morfinisty ze Spalovače mrtvol), z literárního romantismu (a byronismu), dozvuků expresionismu, nese si v sobě odkazy k výše zmíněné secesi... Morgiana je velký film, každopádně vždy bude jako ona příslovečná černá sestra stát ve stínu své výraznější bílé předchůdkyně, vždy bude jen stínem mnohem jasnějšího svitu famózních Petrolejových lamp... (26.12.2011)

Najprv musím napísať, že som dosť zvažoval či dať 4* alebo 5*, no nakoniec mi k plnému počtu v hodnotení dopomohla naozaj výrazná prevaha kladných stránok tohoto naozaj veľmi zaujímavého filmu. Iva Janžurová vo svojej dvojúlohe sestier, démonickej Viktórie a láskavej Kláre je dokonale úžasná a sa dá povedať, že ostatní herci sa oproti nej strácajú. Medzi ďalšie klady tohoto snímku patrí či už skvelá kamera Jaroslava Kučeru, ktorý hlavne skrz pohľady mačky Morgiany vytvára naozaj pekné zábery, tak aj hudba Luboša Fišera, ktorá dodáva celému dielu zlovestný až hororový ráz. V neposlednej rade sú to potom ešte aj masky, kostýmy a celkové výtvarné spracovanie filmu. Čo mi však trochu vadilo, bolo ku koncu rozťahané tempo a všetko pripomínajúce skôr rozprávku, keď ide princ zachrániť svoju milú, dobro zvíťazí a zlo bude potrestané. Myslím si, že bez väčšej nadsázky však môžem povedať, že tento film plné hodnotenie právom znesie, navyše staršie filmy mám celkom v obľube. (25.12.2007)

Úplně první co mne na filmu zaujalo hned u skvělých titulků, byla hudba. Hned jsem si říkal, že tenhle styl, ten feelig jsem už někde poznal. Cítil jsem z ní něco dávného, hezkého, ale i smutného. No a nepletl jsem se. U Valérie a týdnu divů totiž hudbu skládal také on .-). Dále samozřejmě zaujmul výkon Ivy Janžurové. Já ji měl vždy za takovou hodnou a tady... Vážně z ní šel strach. Herz zde byl ve vrcholné formě a film drží diváka v napětí prakticky po celou dobu. K výraznému prožitku výrazně napomáhají lokace, kde se film natáčel. Bulharské Slunečné pobřeží skvěle posloužilo pro dotvoření atmosféry. Mrzí mne jen ty zmalované obličeje. Vím, že v sedmdesátkách to byla móda, tady to snad jde ještě o něco dál.. že by to byl záměr Herze? Nevím. Každopádně to dnes působí dosti výrazně až rušivým dojmem. To je ale jediné co bych vytkl. Za mne jsouto rozhodně 4 kapky tekutiny bez barvy a zápachu. * * * * (11.10.2015)

Morgiana silně otřásá trůnem, na němž u mně sedí Herzova Panna a netvor. Skvělá výprava, boží kostýmy, šílené masky, krásná barevnost a životní (dvoj)role Ivy Janžurové. Je to temné, je to šílené, je to bizarní a Viktorie patří k jedné z nejlepších českých filmových záporaček. Je to svině, ale člověk jí tak nějak prostě musí mít rád. (26.01.2014)

Iva Janžurová je vynikající, ale jen pokud se jedná o zlou sestru. Poloha hodného kníkavého dvojčete se z mého pohledu hodila spíš do klasických komedií. Co se povedlo takřka stoprocentně je vizuální stránka věci, ale i tady mě Herz dokázal naštvat, protože až příliš často bloudil v tmavém šeru, kde nebylo vidět vůbec nic. Místy chybějící napětí se pak snažil dohánět dramatickým hudebním podkreslením, ale ani to příliš nefungovalo. Čekal jsem víc. 55% (04.09.2020)