Rimsy

Do strhující dramatičnosti a osudovosti některých předchozích Andersonových filmů má tahle prosluněná romance o dospívání velmi daleko. Namísto toho nabízí zabíhavé vyprávění v duchu mladých, nesoustředěných životů. Lékořicová pizza nechutná hned po prvním kousnutí, ale časem se dá projíst k příjemnému nasycení. Více zde.

Syn Jafara Panahiho Panah natočil velmi sympatický debut, který si vůči íránským reáliím neodpustí pár šťouchanců, především však poutavě a nepodbízivě zachycuje osudovou cestu jedné zcela obyčejné rodiny. Více zde.

Nejhorší film Jana Svěráka svou bezradností trumfuje i Po strništi bos, navrch však přidává nevyvážené, většinu času se míjející pokusy o humor i přesah. Zdeněk Svěrák v úloze stárnoucího spisovatele tápe v moderním světě i vlastním manželství, ale pro diváka z toho plyne těžko uvěřitelné minimum zábavy i životních mouder. Více zde.

Hladivé dramátko o hledání sebe sama prostřednictvím nečekaného parťáka hýří množstvím klišé, ale dokazuje řemeslné schopnosti lidí za kamerou i živočichů před ní. Více zde.

Je to dobré, ale je toho moc. Samotná tříhodinová stopáž by nakonec nemusela být až takovým problémem, ale překotné tempo zahlcující diváka dunivým soundtrackem i spletitým příběhem zahrnujícím příliš velké množství postav postupem času začne být poněkud ubíjející. Materiálu bylo evidentně připraveno obrovské množství, a tak se nabízí smysluplná otázka, zdali by nebylo lepší některé linky vyřadit a nechat si je v rukávě na pokračování – pro které si konec beztak zcela jasně připravuje půdu. Každopádně je chvályhodné, že se Reeves vydal jiným směrem nežli předchozí komiksovky a svými tématy i stylem se nový Batman řadí k Nolanově trilogii či Jokerovi – což je ta téměř nejlepší společnost, v jaké se může nový film podle komiksu ocitnout. Spíš než k rozjuchaným marvelovkám má novinka blíž k temným detektivním thrillerům z devadesátek, díky čemuž si tohle nové uchopení pozornost rozhodně zaslouží. Více zde.

V příštím filmu se už možná dočkáme i návštěvy z Pobaltí, protentokrát si však musíme vystačit s česko-slovensko-rumunským obsazením. Těžko říct, jaká byla motivace Terezy Kostkové, Ondřeje Sokola, Jaroslava Plesla a Martina Hofmanna k účasti na tomto projektu, každopádně je chvályhodné, že se snaží deklamovat zjevně nesmyslné věty se stopami hereckého fištrónu. Mezinárodní obsazení si stejně jako v předchozích filmech vybralo daň v podobě nutnosti předabování postav, ovšem postsynchrony tahají za uši tak bolestivě, že až do konce filmu není možné si na ně zvyknout. A dadaistické proklamace jako „Moje postel, vaše postel, tvůj rozvod, náš rozvod!“ tomu rozhodně nepomáhají. Prostě plnotučný odpad, nic jiného. Více zde.

Meditace Václava Kadrnky o smrti a smíření spoustu diváků odradí a zmate, přesto však toto spirituální podobenství patří mezi nejzajímavější tuzemské kousky poslední doby. Více zde.

Animovaný dokument o strastiplné cestě za sebepoznáním i záchranou života. Téma svádí k lacinému patosu, na jehož hraně však snímek zdařile balancuje, díky čemuž dokáže uspokojit i publikum mimo festivalovou scénu – nevypráví totiž jen o snaze utéct z válečné zóny, ale tak trochu i před sebou samým. A na to by se mohl dokázat napojit opravdu každý. Více zde.

Herní sérií Uncharted jsem zcela nepoznamenán, a tak jsem mohl k filmové adaptaci přistoupit bez očekávání i fandovských nároků, jak by různé herní prvky měly ve filmu vypadat. Ale nepomohlo ani to. Dostal jsem totiž generickou dobrodružnou nudu, která překvapivě selhává v tom, aby našla vlastní tvář. Oproti Jumanji se bere příliš vážně, příběh je ale zároveň natolik přepálený, že není snadné si k němu najít cestu. Hlavní charaktery jsou napsané příliš líně, a tak divák nemá důvod jim fandit. CGI občas tahá za oči, ale v součtu je řemeslo zdařilé, vypulírované. Jenže co z toho? Tom Holland zase hraje Toma Hollanda a Mark Wahlberg svou roli spíše odzíval. Většinu stopáže naplňuje značně nesmyslné pátrání, u něhož klasicky dochází ke skokovým objevům a odhalením. Akce je nakonec spíše méně, o to více mrzí její nepřehlednost. Skutečně trestuhodný je však fakt, že cool záběry by člověk spočítal na prstech jedné ruky – většina svou snad až záměrnou nenápaditostí připomíná rutinní dobrodružství ve stylu Flynna Carsena. No nic. Herní fanoušci si zastávku v kině beztak jistě naplánují, ostatní ale mohou zůstat doma. Více zde.

Kenneth Branagh moc dobře ví, co dělá. Divákům servíruje moderní, zároveň však staromilské pojetí klasické detektivky, kde se nikam nespěchá a logika je až na prvním místě. Chytrá režie a lahůdková vizuální stránka umocňují už tak silný dojem, jemuž škodí snad jen poněkud roztahaná první polovina. Více zde.