gudaulin

Kurosawovým historickým filmům nemůžu přijít na chuť, i když odlehčená forma vyprávění leccos zachraňuje. Tak jako jiné režisérovy kousky, by i tento o dobrých 25 minut potřeboval prostříhat. Celkový dojem : 55 %.

Nemůžu si pomoct, ale sledovat Na křídlech vážky je totéž, jako jíst neokořeněný guláš. Tomu filmu zoufale schází atmosféra, chybí mu rafinovanost, něco, co se v divákovi uhnízdí a už ho nepustí. Přitom není vyloženě špatný, má slušně napsané dialogy a po herecké stránce jsem s filmovými hrdiny neměl žádný problém. Na tři hvězdičky to ale nevytáhnu, k tomu bych potřeboval silnější dojmy. Film kolem mě prolétl skutečně jak na křídlech vážky... Celkový dojem : 40 %.

Thriller jako Dexterův skalpel nebo jako čepel Zorrova kordu. Film, který je postavený na vynikajícím scénáři, vychází volně z osudů skutečného "hrdiny", kšeftaře mezinárodního formátu Viktora Buta, který začal působit v Angole a zbohatl zejména na zbrojních dodávkách pro západoafrické diktatury a kvazidemokracie. Není důležité, že filmový kšeftař,skvěle zahraný Nicolasem Cagem, se v mnoha detailech i zásadnějších věcech od svého vzoru liší (rodinné zázemí Buta bylo úplně odlišné a šlo o muže, který se vypracoval jako občan Sovětského svazu coby instruktor Sovětské armády působící u spřátelených režimů. Řada historek zobrazených ve filmu se ostatně nestala jemu, ale přesto mají naprosto konkrétní základ ve skutečných střetech pašeráků s Interpolem. Scénárista vlastně jen sebral řadu skutečných příběhů, obalil je omáčkou, doplnil řadou černých sarkastických hlášek a předal režisérovi, který natočil thriller založený ne na zobrazené akci, ale na atraktivitě tématu a napínavém životního příběhu jednoho dobrodruha. Už úvodní záběry připomínají Fincherův režijní rukopis, kdy divák sleduje "život" jedné kulky od jejího zrození v neurčité zbrojní fabrice, cestě za zákazníkem až do momentu, kdy skončí uprostřed čela jednoho žoldnéře. Film, který nedává divákovi nic zadarmo, i ve chvílích, kdy se divák směje, tak mu ze zobrazené situace zároveň zamrazí v zádech. Hlavní hrdina je obchodník, který vše podřizuje svému byznysu a je hrdý na to, že je ve své branži jedničkou, bez ohledu na krvavou stopu, kterou za sebou zanechává. Celkový dojem: 100 %.

Fenomén městských legend má velký tvůrčí potenciál a potenciálně početnou divácku obec. Jenže mám pocit, že to tvůrci vzali ze špatného konce a především tím kvazidokumentárním apendixem každou historku spolehlivě zabili. Kdyby si nehráli na nějaké vysvětlování a natočili cyklus příběhů ve stylu Velmi uvěřitelných příběhů, mohlo jít o výborný počin. Celkový dojem: 35 %.

Jsou filmy nadčasové a takové, na kterých v průběhu let zapracuje zub času. V druhé polovině 70. let poznamenaných normalizací a tabuizovanými tématy šlo o výrazný nadprůměr daný jednak spolehlivě fungujícím tématem kritiky "maloměšťáckých přežitků socialistického člověka", jednak dobře zvoleným hereckým obsazením. Ústřední čtveřice hašteřících se sousedů má určité kouzlo i v současnosi, stejně jako některé fórky a zlomyslnosti, kterými se manželské dvojice obšťastňují. I takový Luděk Sobota má jeden z mála hereckých partů, kde nepřehrává a jeho herectví je funkční. Jenže co naplat, z hlediska dnešních měřítek jde už o přežitou záležitost. Celkový dojem: 55 %.

Kdyby šlo o zahraniční produkci, nepřítomnost filmu na našich obrazovkách bych si vysvětlil problémy s vysílacímy právy . Absence českého filmu těchto kvalit v tv vysílání je mi tak trochu záhadou. Reprízuje se jen vyjímečně, i když jde o slušnou a nejen z dobového hlediska nadprůměrnou záležitost. Největším přínosem je pochopitelně kvalitní Čapkova literární předloha, ale silné obsazení a scénář nezatížený ideologickým balastem 50. let pochopitelně snímku taky hodně přidaly. Tři povídky, kde důležitou roli hraje ironie a černý humor. Celkový dojem: 75 %.

Vedle Vávrova Krakatitu patrně nejlepší filmová adaptace literárního odkazu Karla Čapka, která se ve díky zkušenému Martinu Fričovi stala nadčasovou výpovědí o lidském svědomí, odpovědnosti a vině. Má to takovou tu prvorepublikovou patinu a přitom umělecky hodnotný obsah, nevyznívá to lacině a rychlokvašeně jako převážná většina českých filmů vzniklých před znárodněním kinematografie. I v malých rolích se objevují velcí herci své doby. Komické i tragické příběhy, ze kterých je poznat Čapkův rukopis. 80 % celkového dojmu s ohledem na dobu vzniku.

Film navazuje tím nejtěsnějším možným způsobem na předchozí Wajdův snímek Člověk z mramoru. Psal se rok 1981 a Polsko mělo za sebou bouřlivé události kolem stávky v loděnicích a vzniku Solidarity a režim se otřásal v základech. Wajda ztratil poslední iluze, které měl o systému, takže ve filmu popsal naplno skutečnost tak, jak ji vnímal, a nebral si žádné servítky. Snímek není tak chytře strukturovaný jako Člověk z mramoru, scénář je z formálního hlediska slabší, některé scény by šly vystřihnout a zatímco u Člověka z mramoru jsem přes extrémně dlouhou stopáž ani na minutu necítil nudu, u Člověka z ocele jsem při stejné stopáži párkrát zívl. Nic to nemění na faktu, že jde pořád o velmi slušnou filmařinu, v mnoha ohledech emotivní a především, což u Wajdy dřív nebylo zvykem, taky historicky pravdivou. Nejsilnější postavou tentokrát není hrdina stávky Maciek Tomczyk ani jeho žena, ale reportér Winkel, který je hodně komplikovaným "hrdinou". Na jedné straně si nedělá nejmenší iluze o systému, na straně druhé je jeho pevnou součástí a může hodně ztratit. Má škaroup z minulosti a je vydíratelný státní mocí. Sympatizuje se stávkujícími, ale nevěří v jejich úspěch a bojí se budoucnosti. Jeho postava připomíná osudy mnoha těch, kteří se u nás zapletli se státní bezpečností a po pádu režimu čelili bez ohledu na své skutečné činy a pohnutky opovržení médií i veřejnosti. Celkový dojem: 80 %.

Pěkně nasnímaný a neobyčejně hezky hudebně podmalovaný mysteriózní snímek, který byl natáčený v jižních Čechách a jako námět si vybral fiktivní spekulativní historku ze starého rakousko-uherského mocnářství. Díky kameře, předvedeným trikům a zmíněné hudbě velmi dobře zkonzumovatelný snímek, na kterém mi nesedlo snad jen obsazení Jessicy Biel v hlavní ženské roli. Jde o standardní hollywoodskou záležitost, která má několik příjemných scénáristických zvratů. Celkový dojem: 80 %. Film o lásce a především o kouzlení.

Válečný velkofilm, který má velkorysý rozpočet s pěknými exteriéry, davovými scénami a navíc zasazený do filmově nezmapovaného atraktivního prostředí válečného konfliktu na Dálném východě. Trpí ale řadou neduhů, jako je patetismus, nacionalismus a nedostatečný odstup od tématu. Válka v podání režiséra je o hrdinství a umírání v tradičním samurajském stylu, méně už o brutalitě a tragédiích, které nezbytně přináší. Celkový dojem: 50 %.