gudaulin

Město Zero jsem viděl v létě 1989 jen krátce před pádem reálného socialismu a tehdy to pro mě byl výrazný filmový zážitek. Ten pocit absurdity a nehybnosti jsem dobře znal z reálného života, byl jsem krátce po maturitě a měl jsem čerstvé zkušenosti z práce ve fabrice poznamenané systémem. Řada scén a dialogů mě fascinovala a utkvěla mi v paměti. Řekl bych, že je to jeden z největších filmových zážiků, které jsem kdy měl, jenže jsem film od té doby neviděl a s tak velkým časovým odstupem se neodvažuju dávat film do své topky. S upozorněním na velký časový odstup - 80 % celkového dojmu. Šílenost systému snímek dokázal popsat trefně.

Tenhle snímek svého času způsobil ve filmovém světě slušný poprask a byl s velkým úspěchem promítán v desítkách zemí. Karel Zeman se stal ve filmové branži pojmem a kdyby netvořil za železnou oponou, čekala by ho patrně skvělá kariéra a z dětských herců by se staly uznávané hvězdy. Na svou dobu mimořádně dobře zpracované trikové scény s atraktivními obrazy prehistorických živočichů dělají ještě dnes z filmu zajímavý kousek a výraznou připomínku filmové historie, nicméně scénář je s odstupem času přece jen plochý a didaktický záměr bije do očí. Film v řadě ohledů (výhradně chapecké obsazení, skautské ideály, touha po dobrodružství) připomíná a patrně i záměrně navazuje na Foglarovu tvorbu.Celkový dojem: 70 %.

Bláznova kronika možná nemá tak výrazný příběh jako třeba Vynález zkázy a není tak výtvarně propracovaná jako Baron Prášil, ale osobně k ní mám bližší vztah, protože pojednává o době, o kterou jsem se vždycky víc zajímal a pojednává o ní s velkou dávkou nadhledu typickou právě pro dílo Karla Zemana. Třicetiletou válku zprostředkovává divákům s nepřehlédnutelnou ironií. Prodejný šlechtic, který mění své pány stejně snadno, jako se korouhvička na jeho sídle otáčí po větru, má na svém štítě napsáno "Věrnost je moje cnost". Žoldnéř vymění své pány po svém zajetí pouhým převlečením kabátu a instruktáž nováčkovi ohledně vojenské kořisti, která za žádných okolností není zlodějinou - tyhle a řada dalších scén mi utkvěly v paměti a přispěly k tomu, že na Bláznovu kroniku se vždycky s chutí podívám. K úspěchu filmu přispělo silné obsazení v čele s Petrem Kostkou a Miroslavem Holubem. Celkový dojem: 90 %.

Neuvěřitelný gejzír obrazové fantazie a jedinečných výtvarných nápadů ve spojení se špičkovým hereckým obsazením v čele s Milošem Kopeckým coby baronem Prášilem. Výborný scénář, kamera, střih, jednoduše z mého pohledu ten snímek nemá ani po desítkách let viditelnou vadu. Pocta starému panu Meliesovi. Celkový dojem: 90 %.

Řekl bych, že je to jeden z absolutních vrcholů naší bohaté animované tvorby. Narozdíl od Honzíka a Mařenky, kde se Zeman inspiroval českou pohádkovou poetikou, tentokrát sáhl po látce z lužickosrbské mytologie, která se svou syrovostí blíží německým pohádkám a legendám ve stylu bratří Grymmů. Je to temná látka, kterou ocení spíš ti odrostlejší a nejlépe ze všech snad přímo dospělí, ale to je koneckonců v pořádku, protože pohádky v původním smyslu slova znamenaly příběhy ústně předávané především dospělým. Je v tom napětí, odvaha, sebeobětování i pořádný kus romantiky. Tenhle film mě fascinoval už jako kluka a hrozně rád se k němu vracím i dnes. Úžasné je i výtvarné zpracování. Je to jeden z vrcholů klasického ploškového filmu. A musím ocenit i dabing - vedle výborného Munzara si uznání zaslouží i Moučka, kterého jinak moc nemusím. Celkový dojem: 100 %. Čarodějův učeň je jeden z řídkých případů, kdy film vítězí nad literární předlohou. Není v něm méně fantazie, ale působí i díky hororové vizuální stylizaci.