Port Arthur

Výborný film. Filmov na tému Rusko-Japonskej vojny v rokoch 1904 a 1905 je ako šafránu. Film trvá takmer tri hodiny a opisuje jednak klruté boje pri obliehaní Ruskej pevnosti Port Arthur a jednak sa dotýka situácie v Japonsku, v rodinách jednotlivých vojakov a opisuje nálady medzi japonským obyvateľstvom, aj keď som skeptický k hodnovernosti niektorých vyjadrení japonských obyvateľov typu: "Mám rád Rusov, ale idem proti nim bojovať a brániť svoju vlasť", keď o žiadnu obranu vlasti nešlo ale Japonsko bolo jednoznačným agresorom, ktorý najskôr okupoval Tchajwan a potom Kóreu a potom obrátili svoju pozornosť na Mandžusko, kde sa ich záujmy stretli s ruskými. Film zobrazuje fanatismus japonských vojakov, ktorí sa v obrovských húfoch vrhajú na ruské opevnenia a sú zabíjaní po tisícoch. Celé vojenské jednotky sú zlikvidované do posledného muža. istý americký hiostorik napísal, že ".... Žiadna armáda na svete by nedobila Port Arthur, pretože by si nemohla dovoliť aby pri jeho nezmyselnom dobíjali stratila 250 000 vojakov. Japonskí generáli, ktorí velili útoku na Port Arthur by boli v každej civilizovanej armáde ihneď odvolaný z funkcie, degradovaní a postavení pred vojenský súd za zbytočné mrhanie vojenskými silami a enormné straty..." Tento fanatizmus stál Japonsko neskôr v 2. svetovej vojne životy niekoľko miliónov vojakov. Veľmi deprimujúco na mňa zapôsobila scéna z jedného japonského mesta, keď po prvom útoku na Port Arthur, pri ktorom zahynulo viac ako 20 000 vojakov, kráčali po ulici tisíce japonských žien, detí a starcov a v rukách niesli urny s popolom padlých vojakov. O 40 rokov neskôr, v 1945 roku Rusi dobyli späť Port Arthur od Japoncov v priebehu 2 dní so stratou len niekoľko desiatok vojakov a priebehu jediného týždňa zničili celú miliónovú Japonskú Mandžuskú armádu a obsadili celé Mandžusko a severnú Kóreu. (05.11.2008)

Dlouhé, patetické a velkolepé. Film má v sobě všechny aspekty starších válečných velkofilmů, takže se dočkáte velké výpravy, u které je sice vidět, že film nestál tolik jako americké velkofilmy ale přesto v sobě skrývá jistou velkolepost, která se projeví převážně u bitevních scén. Těžší už to je se zbytkem filmu a hlavně s hereckým obsazením, které chrlí tak patetické a dalo by se říci trapné dialogy, že jsem občas nevydržel a začal se smát, i když se jednalo o vážnou scénu. Snímek dost ubíjí i jeho přepálená stopáž, která sice není pro tento druh filmu ojedinělá ale v tomto případě by zkrácení klidně o hodinu jen prospělo, protože většina tříhodinové stopáže je plná nezáživných dialogů a špatných hereckých výkonů. Koukatelný ale zbytečně zdlouhavý film. (28.03.2009)

Ume a velkoryse zrezirovane, komplexne pojate, chtel bych vyzvednout mnoho jineho, ale to vse zastinuje zretelna politicka nekorektnost celeho snimku. A ne, ze by se tvurci nesnazili toto cele zjemnit treba mapovanim zivota hlavne radovych vojaku v zakopech, nebo jednou z hlavnich linii filmu - pribehem pacifistickeho porucika a jeho mile - obou vylozenych rusofilu. V uvodu filmu komentar dost pateticky a zaujate lici pohnutky Japonska ohledne rusko-japonskeho konfliktu. Nechci zde rozebirat opodstatnitelnost ci opak pohnutek k zrovna tehle valce, a ani nechci zpochybnovat hrdinstvi vojaku na te ci druhe strane, ale je jasne, ze v roce 1980 bych od japonskeho tvurce ocekaval trochu vice zpytujici akcent a odstup. Zvlaste kdyz nasledujicim aktem japonska po teto vyhrane valce byla (se souhlasem USA - zprostredkovatelem mirove smlouvy) okupace korejskeho poloostrova spojena s genocidou mistnich obyvatel. Ovsem je fakt, ze film je pres svuj patos (ten jsem narozdil od ostanich celkem prezil) zajimavou podivanou. Paradni exteriery a kamera, herci (Tatsuay Nakadai!). (20.02.2009)

Vojnový film je zaujímavý predovšetkým tým, že ukazuje menej známu bitku, menej známu zo svetového pohľadu. Obsadený je aj trojicou tamojších hereckých velikánov - Mifune, Tanba, Nakadai. Že Japonci bojujú na cudzom - mandžuskom území, ktoré patrilo Číne, radšej nespomínajú. Rusko-japonská vojna je vnímaná ako obranná, Japonci v hlbokom číselnom i zbrojnom podčíslení. Bitky sú podľa očakávania veľkolepo zvtárnené, množstvo vojakov, zbraní, strelného hluku a výbuchov. Po čase to však začne nudiť, hlavne keď stopáž filmu taká monštrózna. Kompenzovať by to mali strategické plány, ktoré sú divákovi (japonsky precízne) prezentované, ale aj náhľad do duší generálov, dôstojníkov a prostých vojakov a to už naráža kosa na kameň, pretože to Japonci príliš nevedia, ako to poznám aj z iných japonských vojnových filmov. Dialógy sú krčovité, nevieryhodné, postavy nedotiahnuté a patetické. Nechýbajú pre Európana ani úsmevnosti - napr. facky, ktoré dávajú dôstojníci svojim podriadeným a keď riaditeľ školy zahlási deťom, že keď nebudú počúvať novú učiteľku, tak ich učiteľ potresce, deti kričia: áánoo, áánoo. Záverečný srdcervúci plač generála takú tú inakosť iba podtrhuje. Krutosť vojny a pocta padlým vojakom sa dá vytvoriť aj iným spôsobom. (08.07.2019)

Kvalitní zpracování dnes již téměř zapomenuté historie. Přitom Rusko-japonská válka předznamenala japonské militaristické choutky, které naplno vyplyvali navrch po I. světové válce a v 30. letech v Číně, aby pak vyvrcholily napadením Pearl Harboru. Současné také předznamenala problémy kolem Kurilských ostrovů, které po ruské porážce v roce 1905 spolu s jižním Sachalinem obsadili Japonci a po porážce Japonců v roce 1945 je pochopitelně zabrali opět Sověti. Film je samozřejmě zpracováván z pohledu tehdejších vítězů, ale to neubírá na jeho kvalitách. Významnou a téměř rozhodující epizodou v této válce je bitva u Cušimy, kde bylo ruské válečné loďstvo na hlavu poraženo. Tato událost je zpracována v samostatném snímku Bitva u Cušimy. Téměř rozhodující uvádím proto, že v pád Port Arthuru byl v konečném důsledku zaviněn naprosto neschopným a zkorumpovaným nejvyšším velením ruské armády na Dálném Východě a poměry v ruské armádě vůbec. Porážka těžce otřásla ruským samoderžavjím a výsledkem byla první ruská revoluce, která však byla krvavě potlačena. (31.03.2012)