liborek_

Velmi dobře natočený příspěvek k dějinám nacionalismu a současně zdařilý pokus o obnovení staré polemiky o smyslu českých dějin... ___ Á propos: Říká se, že si většina pamětníků vybaví, kde byli a co dělali, když se hrálo finále. U mě tomu tak není. Já si živě vybavuji jen to páteční ráno, kdy se konalo utkání Česko-Finsko. V sedm hodin nám začalo vyučování strojírenské technologie, avšak již od prvních minut byl v žactvu cítit podivný neklid, který byl umocněn přítomností černobílého přenosného televizoru Tesla Merkur na první lavici prostřední řady... Tento přijímač žluté barvy přinesl kdosi ze spolužáků v naivní víře, že se podaří přesvědčit přísného vyučujícího, aby dal přednost hokeji před nudným výkladem o diagramu Fe-Fe3C. O tom, že se tehdy v české společnosti dělo cosi výjimečného, svědčí i to, že jindy neústupný a neoblomný učitel podmíněně souhlasil! Onou podmínkou pak bylo, že se budeme koukat až od druhé třetiny (což bylo doslova za pár minut) a do té doby rychle něco probereme... Všechny další zápasy mám v mlhách; jen jedno vím jistě: U dalších zápasů to už bylo bez podmínek (a na velké barevné obrazovce)... No a pak si pamatuju především pozvracené ulice, českou renesanci alkoholismu a všudypřítomnou kampaň "Hašek na Hrad", ze které jsme si tehdy dělali legraci a na kterou dnes se závistí vzpomínáme...

Poněkud chaotický film o neexistující rivalitě Beatles a Stones a bez hudby Beatles a Stones. A s faktickými chybami... Mizérie.

Na filmy, jejichž obrazy jsou pevně zafixovány v dětské hlavě a jsou spojeny s určitými pozitivními vzpomínkami by se po pětadvaceti letech asi nemělo koukat... Kolik jen úderů schytal ten starý ořešák u babičky na zahradě vedle hromady poskládaného starého dřevěného oplocení, které v dětské představivosti byl klášterem Šaolin...? A to zásluhou především tohoto filmu. Ten posun ve vnímání filmového díla je neuvěřitelný: To, co jsme tenkrát viděli jako fascinující souboj dobra a zla - nám tehdy novými - zvláštními bojovými prostředky, dnes vidím jako směšnost s příšernými herci předvádějícími dobře nacvičenou gymnastiku a potřísněnými krví nepřirozené barvy. Přesto jsem v té legendární výcvikové části určité stopy působivosti našel i po těch letech a moji nejoblíbenější scénu, kdy hladový San Te hledá v jídelně zbytky rýže poté, co po zpackaném přeskoku vodního příkopu přišel pozdě na večeři, jsem si užil s patřičnou dávkou nostalgie.

Historický film na úrovni televizního hraného dokumentu, avšak s tím rozdílem, že s historií nakládá velmi svévolně (známé události a fakta týkající se daného příběhu často zcela přetváři podle potřeb hlavní milostné linky). Mimořádně slabé herectví a kýčovitost se směšným vyvrcholením v závěrečném potlesku odměňujícího polibek ústřední dvojice po šťastném shledání... Jedno z mála pozitiv tohoto filmu bylo, že mě přivedl k četbě knihy Gerrita de Veera, která je o několik řádů zajímavější, než tento nepodarek.

Dojem z 1. dílu: Poradcem přes vizuál byl Filip Renč? (Viz trapnost titulkových částí, balanc na hranici kýče). Herci dost přehrávali (bez ohledu na dabing) a moc jsem jim tu příslušnost ke dvoru nevěřil... Děj obsesivně rotoval kolem sexu, ale když se začal lámat chleba, sex jen parodoval... Slabé. Dojem z 2. dílu: Zaujalo mě, že se i v půlce 18. století "vysílaly signály"... a že Rézi prý byla nekompetentní hysterka. Obsese sexem ustoupila obsesi velkou politikou, parodie zůstala. Renč se připomněl závěrečným uherským triumfem na vzrušeném vraníkovi. Resumé: Průměrná telenovela, avšak s cedulkou "veřejnoprávní".

Příjemná oddechovka po práci o práci, o stresu z ní, o lásce k ní. S hudbou Avishaje Cohena! A taky tam byla nějaká svatba...

Po čtvrtém dílu: Tahle neuvěřitelná plytkost aspiruje na redefinici jednotky míry užitečného idiotství. To by se teď mohlo měřit pomocí šutrů... Pokud Stone chtěl pojmout rozhovor s Putinem opravdu vážně, měl ho konfrontovat třeba s Garry Kasparovem, který ve své knize Zima přichází poskytuje poněkud odlišný (a mnohem přesvědčivější) pohled na Putina a jeho systém, a nestavit se proti němu sám se svými hladivými otázkami na smeč. Plytkost, nulová konfrontace s fakty, totální jednostranná prezentace putinismu a - to je u Olivera Stonea překvapení - neskutečná nuda. Ani slovo o Němcovovi, Litviněnkovi, Politkovské, Magnitském... Zato čtyři hodiny absolutně nekorigovaného prostoru pro putinovskou propagandu; rozhovor stylem "vyjádřete se k...", bez doplňujících otázek a s absolutní vírou, že Putin je upřimný jako Ježíš. Pochopitelně - Stone by s největší pravděpodobností nemohl rozhovor vedený kriticky vůbec natočit, ale otázka zní, jestli by to nebylo lepší... __ ZDE humorná charakteristika celého projektu. Putin se Stoneovi chlubí videem zásahu ruských jednotek proti Daeši, které je ale ve skutečnosti záznamem zásahu americké jednotky proti Talibanu... A Stoneova dodatečná reakce charakteristická pro jeho styl vedení rozhovoru: "Proč by to (Putin) dělal?". Vskutku úžasné... __Putin: "Tudy vedla cesta Odyssea za zlatým rounem" - LOL.

Proč tak příšerně doslovné? Proč tak okatě (a špatně) edukativní? Proč tak nudné?

Celkem dobré televizní zpracování výsledků poctivé novinářské práce pánů jako jsou Kundra, Lucas atd. Kdo jejich práci sleduje dlouhodobě, mohl být trošku zklamán tím, že je to opravdu "jen" televizní souhrn již dávno publikovaných věcí (např. rozkrývání pozadí Aeronetu je už celkem notoricky známé; jak vznikl ten nesmysl s červenými kartami už také ví každý, kdo to vědět opravdu chce apod.). Nicméně, jak je zřejmé i ze stupidních komentářů zde na csfd, osvětových dokumentů není nikdy dost... Ty hlavní klady a zápory už velmi dobře shrnul Danixxx. Není to objevný dokument, není to ani curtisovsky laděný příspěvek do nějaké celospolečenské debaty o rostoucí poptávce po kvalitní žurnalistice a o ohrožení demokracie ze strany dezinformačních webů. Je to opravdu jen popularizační a osvětový pokus ukázat (třeba i lidem, kteří věří ryze dezinformačním webům jako Aeronet, Sputnik či "webům dávajícím prostor deziformacím" - jak to označuje Miloš Gregor z MU - typu Parlamentní listy, ale hlavně lidem, kteří se zatím o toto vůbec nezajímali) že tady existuje tento vážný problém a co se s tím dá dělat. Marný pokus to být nemusí. Chce to ale trpělivě toto téma ve společnosti rozvíjet a poctiví novináři ctící elementární žurnalistické normy by dál měli trpělivě pracovat na tom, abychom třeba brzy věděli, kdo je to ten "Vedoucí Kolotoče"...

Velký film, jenž zprostředkovává velké dějiny skrze bohatost těch nejmenších detailů. Serra přišel s novým pohledem, jak dělat historický film, aniž by nás zahltil faktografií a přitom byl maximálně přesvědčivý i esteticky povznášející. Dokonalý Jean-Pierre Léaud jako Král Slunce v posledních týdnech života; krásná šerosvitová kamera čarující živé obrazy, od nichž nelze odtrhnout oči. Svou formou sice film vyžaduje vyšší divácké nároky, které jsou však odměněny výjimečným zážitkem a pocitem, že jste součástí scény.