liborek_

Vlastně nic pozoruhodného. Ano, je zde řada dříve nepublikovaných záběrů na politické zákulisí a Jelcinovu rodinu v čase Putinovy kremlingurace, avšak žádné "nečekané svědectví", žádné překvapivé odhalení či nový úhel pohledu. Manskij rekapituluje dávno známá fakta a souvislosti, přičemž stopáž poloamatérských záběrů bez přidané hodnoty často natahuje nad únosnou mez. Ve výsledku nejzajímavějším momentem celého filmu tak může být pouhé uvědomění si, že to je už bezmála 19 let... 19!

V sekundární literatuře a v populárních internetových článcích (včetně wikipedia.org a imdb.com) se často uvádí, že Jodorowskeho Svatá hora je adaptací nedokončeného románu Reného Daumala Hora Analogie: Román příběhů alpských, neeuklidovských a symbolicky autentických. Pokud by náhodou někdo hodlal přistoupit k tomuto filmu s tímto poznatkem a zvědavostí, jak lze Daumalův text vizualizovat (jako tomu bylo i v mém případě), je mou morální povinností varovat ctěné filmové obecenstvo: Není tomu tak, je to mýtus. Jodorowskeho a Daumalova díla jsou umělecky, ideově, obsahově atp. zcela jiná a styčné body, které lze v obou dílech vystopovat (hlavní vůdcovská postava & motiv hory), jsou zasazeny do naprosto odlišných kontextů. Daumalův otec Pierre Sogol určitě není Jodorowského alchymista, za výstupem na horu jsou odlišné motivace... Možná Jodorowsky v Hoře Analogie našel nějakou prvotní inspiraci, ale pak se vydal svou vlastní cestou. To nicméně nijak nesnižuje kvality obou děl. A pokud jde přímo o Svatou horu...: Vynikající!

Česko-Slovenská fšeho databáze...

Tohle bude dlouhé... Na rovinu říkám, že jsem se na tento film těšil, protože D'Souza a jeho aktivity mě dlouhodobě fascinují. Považuju ho totiž za absolutně dokonalého demagoga a představitele post-faktické doby ve Foucaultově smyslu: "pravdou je to, co za pravdu uznám já". A tento film, jehož název je parafrází názvu Griffithova slavného němého filmu, je v tomto ohledu D'Souzovým majstrštykem; na několika místech zde opakuje v různých obměnách, že "je čas, říct si pravdu", přičemž vzápětí vyřkne krystalickou lež. Vezmu na sebe staňkovskou oběť a půjdu do detailů, abyste se už vy na tuto blbost dívat nemuseli...___ Film o Americe začíná sebevraždou Adolfa Hitlera a Evy Braunové. Hitlera hraje svým legendárním způsobem Pavel Kříž. Co má Hitler společného s USA? Počkejte si... D'Souza dále pokračuje hranou reminiscencí na své dětství, kdy ho trápila otázka "Jak lze zabít národ?", a během listování v knihách o nacistickém Německu či římské říši jej napadá další otázka, která zvlášť zvídavé děti v Indii 70. let obvykle napadává: "Může se toto někdy stát Americe?" (sic!). Následuje osobní vyznání indického imigranta D'Souzy a výčet toho, co miluje na zemi, která ho v post-pubertálním období přijala, a z čeho má poslední dobou obrovské obavy. Střih: Levicoví radikálové + citace z Obamovy inaugurační řeči o "předělání Ameriky". Ano, tímto rozehřívacím manipulativním trikem D'Souza činí z minoritní militantní skupiny typického reprezentanta amerického liberalismu a progresivismu. Je potřeba nepřítel: Antifa. Kdo toto ohrožení zastaví? Donald J. Trump! Následujících 20 minut sledujeme sestřihy zpravodajských i zábavních pořadů, ve kterých je liberálními komentátory, herci a komiky (Oliver, Colbert aj.) nejprve vysmívána Trumpova kandidatura na prezidenta a posléze oplakáváno jeho vítězství, přičemž D'Souza si neskromně připisuje zásluhy o toto vítězství díky svému předchozímu filmu...___ Jenže, jak tvrdí D'Souza, toto vše už tady bylo: Už Lincoln byl v r. 1860 napadán, nazýván extrémistou a autoritářem a přesto "poprvé zachránil Ameriku". D'Souza v tomto okamžiku začíná kreslit rovnoběžky mezi prvním republikánským prezidentem a tím aktuálním, který prý má potenciál "zachránit Ameriku podruhé". Zkoumá výroky liberálních komentátorů, že Trump je rasista, xenofob, nacionalista a fašista, a hodlá prokázat, že tato "štvavá obvinění" byla využívána po generace k "pošpinění republikánů, konzervativců, křesťanů a vlastenců." Ptá se, jestli je skutečně volba Donalda Trumpa volbou Hitlera.___ A zde se už D'Souza naplno pouští do překrucování historie, vybírání třešniček, zamlčování nepříjemných skutečností a všech dalších faulů, na které si dokážete vzpomenout. Trumpa přirovnává ke Ghandímu, protože "se oba nazývali nacionalisty"; Hitler byl prý anti-korporativní "liberál", který se při plánování holocaustu inspiroval u amerických demokratů a zdůrazňuje, že rasismus demokratů byl dokonce moc tvrdý i na nacisty, kteří jej zmírnili... (rovnítko mezi jacksonovským demokratem a obamovským demokratem je pro něj absoluni maxima); poukazuje na 25-bodový program NSDAP a na izolovaných pojmech "státem řízená zdravotní péče/vzdělávání/bankovnictví/vyznání" dokazuje, že to je program levicový ve stylu Bernieho Sanderse (ignoruje přitom pasáže o "němectví", "soukmenovství" a Židech, ignoruje celek, ignoruje klasické politologické diskuze o zařazení nacismu v politickém spektru. Jsou to levičáci, basta!) ___ Základní premisou celého filmu je tvrzení, že Demokratická strana je stranou tyranie a otroctví (a to i dnes!), že levicoví demokraté jsou skuteční fašisté a že liberalismus je vlastně jen jiné slovo pro fašismus. Prokazuje to bizarními a z kontextu vytrženými tvrzeními, že "liberál" Hitler a "marxista" Lenin chodili do stejné hospody; že se F.D. Roosevelt obdivně vyjadřoval o Mussolinim; že Völkischer Beobachter srdečně Rooseveltovi gratuloval ke zvolení prezidentem; že Mengele po útěku do Jižní Ameriky jen zaměnil zabíjení dětí v koncentráku za zabíjení dětí na porodním sále ("potrat = liberální politika"); že Hitlerovi hnědokošiláči a Mussoliniho černokošiláči jsou jen kopiemi paramilitární organizace Demokratické strany zvané Ku Klux Klan; že americké otroctví, které zastavil veliký republikán Lincoln, bylo vrcholnou formou socialismu... A aby toho nebylo málo, D'Souza tvrdí, že poválečná Demokratická strana, poválečný liberalismus je vlastně jen pokračováním nacistické politiky v USA. A pozor! Nechybí ani Soros a jeho kolaborace s nacismem...___ Celá premisa a všechna tvrzení zároveň stojí na polopravdách a absolutním překrucování dějiných procesů v americké politice 20. století. Pravda sice je, že demokraté 19. století nebyla zrovna strana chvályhodná, ale D'Souza vehementně popírá dějinný vývoj i existenci tzv. prohození politických platforem a tvrdí, že dnešní demokraté (reprezentovaní Obamou, Clintonovými, Pelosi, Sandersem aj.) jsou naprosto stejní jako demokraté (a otrokáři) Andrewa Jacksona, Jamese Polka, Jamese Buchanana či (rasisty) Woodrowa Wilsona. Jako důkaz neexistence této proměny uvádí, že odpadlíci od jižanských demokratů (tzv. diexikraté) v Kongresu přešli do Republikánské strany jen ve 2 (!) případech. Princetonský profesor historie K.M. Kruse na Twitteru celkem jednoduše vyvrátil tuto lež precizně zdokladovaným vyjmenováním 30 dalších a uvedením četných D'Souzových dezinterpretací faktů na pravou míru... Stejně tak vyvrátil např. D'Souzovo popírání existence Nixonovy rasistické "Jižanské strategie" během jeho prezidentské kampaně v 60. letech atd (ZDE je přehled desítek dalších univerzitních historiků, kteří vyvracejí D'Souzovy výmysly). K tomu, že republikán Lincoln navzdory D'Souzovým paralelám s Trumpem ve skutečnosti posílil vliv federální vlády, zavedl vysoké daně a prosadil systém státního vzdělávání - čímž de facto ve své době uplatňoval dnešní (sociálně)demokratickou politiku (vždyť si dopisoval i s Marxem) - D'Souza mlčí; k tomu, že se vlivný republikánský senátor McCarthy nikdy netajil tím, že často u sebe mívá Mein Kampf, se D'Souza z pochopitelných důvodů nehlásí; o tom, že vlivný republikánský senátor Prescott Bush obchodoval s nacisty (a to i po Pearl Harboru), se D'Souza nezmiňuje...___ Film je prokládán rozhovory s různými lidmi. Odhlédnu od toho, že ty rozhovory jsou často nasnímány tak, že máte pocit, že se účastníci rozhovoru ve skutečnosti nikdy osobně nesetkali. Zaměřím se na rozhovor s historikem Robertem Paxtonem. D'Souza jeho odpovědi vědomě zasadil do jiného kontextu tak, že po zhlédnutí výsledku Paxton obvinil D'Souzu ze zneužití své osoby a z překrucování historie. Velmi výmluvnou je též diskuze s Richardem Spencerem, rasistickým nacionalistou a účastníkem toho bordelu v Charlottesville v r. 2017. D'Souza se snaží dokázat, že Spencer nemá s Trumpem vůbec nic společného, že je členem "jiného týmu", což se mu "podaří" v okamžiku, kdy Spencer na otázku po nejoblíbenějším prezidentovi odpoví: "Andrew Jackson." Zakladatel Demokratické strany, architekt indiánské genocidy a bezskrupolózní otrokář. Demokrat!!! Ano..! Přesně ten Andrew Jackson, jehož portrét si Donald Trump pověsil v Oválné pracovně hned první týden poté, co se nastěhoval do Bílého domu...___ Z čistě estetického hlediska film propadá rovněž. Nechybí pro D'Souzu typická absence vkusu; vše je přepálené, patetické... Směšné je i hudební intermezzo s D'Souzovou současnou manželkou Debbie (s tou, se kterou podváděl tu předchozí během konference o křesťanské morálce...). Herci jsou většinou nemožní a bez vedení (zde zaráží i absolutní nesoudnost Kříže, Vašuta a Dobrého, kteří se účastí na tomto filmu diskreditují). Komická nekozistence: Němce většinou hrají Češi mluvící němčinou se silným přízvukem, v části se Sophii Schollovou a vyslýchajícím gestapákem se pak mluví anglicky a opět se silným přízvukem... Pro sebe to interpretuju tak, že se D'Souza chce identifikovat se Schollovou (tj. silně věřící křesťankou, které režim zabránil svobodně se vyjádřit; D'Souza je fanatický evangelikál, který své uvěznění za finanční podvod interpretuje jako umlčování ze strany Obamovy administrativy. - Proto ty dlouhé záběry na krucifix, proto ta angličtina s přízvukem, proto ta zmínka o vlastním uvěznění..?). Nutno dodat, že D'Souza dostal od Trumpa milost (tuto skutečnost D'Souza ve filmu zamlčuje) a nelze se tedy na tento film nedívat zčásti jako na poděkování za tuto skutečnost...___ Tento film není jen blbost, jak jsem zmínil na začátku. Tento film je skutečně zlo, jak to trefně poznamenal Silentname. Je to extrémní nacionalisticko-evangelikálská republikánská propaganda, která bohužel nachází své nadšené příznivce a pomáhá udržovat Trumpovský proud v současné Americe (založený na lži a nenávisti) stále silný. Rozporu v hodnocení kritiků (0%) a uživatelů (89%) na Rotten Tomatoes se můžeme smát, ale fakt, že pravděpodobnost Trumpova znovuzvolení v roce 2020 je dnes velmi vysoká, by nás měl varovat před účinností takovéto propagandy. A před prodloužením dějinného období, kterému se říká post-faktické.

Hvězdička za to, že přes všechny ty lži a manipulace (vylhaným ztvárněním nekomunistických vojáků Jaroše a Svobody počínaje a glorifikací KSČ s dehonestací londýnské exilové vlády konče - nehledě na směšnou snahu nahradit v národním povědomí Zborov Sokolovem) z filmu velmi zřetelně zářila jedna pravda, a sice že Krampol s Jandákem jsou extrémně neschopní herci, u jejichž "hereckých" kreací docházi u 9 z 10 nekomunisticky smýšlejících diváků k zaručenému intenzivnímu procvičení bránice. Jinak těch pár povedených scén, které se ve filmu objeví (útok na Heydricha, začátek lidické tragédie - ale bez zpackaných závěrečných vražd, pár bojových scén přímo v Sokolovu atd.), nemůže přebít kvalitativní rozháranost celku z hlediska řemeslného, očividné lži z hlediska obsahového a vůbec celkovou hnusnost účelu tohoto filmu.

"Žabinec bez brčka neusmažíš!"

Nebýt těch směšně provedených pádů pánů z Chlumu a z Martinic, uvažoval bych i o čtyřech hvězdách... S Fabriciovým pádem jsem ale byl spokojen! __Snaha nepoučovat diváka, nesuplovat učebnici dějepisu a nevyprávět "příběh" (a místo toho skrze dopisy paní Thurnové a zajímavý vizuál přiblížit atmosféru doby) se cení.

Skvělá kamera a navýsost aktuální téma. V době, kdy se globálně na západ od Donbasu a lokálně všemi směry od Oválné pracovny či např. od "našeho" Hradu pozoruhodným způsobem šíří nedůvěra až nenávist vůči médiím, která si dovolí být kritická k mocným & vlivným, a kdy současně tamtéž roste bezedná víra v no-name servery s podivnou historií, které mocným slouží - efektivně užívaje pavlovovských principů -, je tato Spielbergova oslava pravé žurnalistiky tou nejlepší odpovědí na tento trend, jakou filmař může světu dát. Důraz na tradici, ověřování faktů, síla novinářské solidarity, vážení trilemat mezi morálkou novináře, ekonomickými tlaky investorů a politickými tlaky mocných... To jsou fenomény platné jak pro Nixonovu dobu, tak pro dny aktuálně žité, bez ohledu na to, že tiskařskou čerň a rotačky neúprosně vytlačují bity a pixely. A Spielberg toto všechno efektně a s řemeslnou dokonalostí vměstnal do příjemných dvou hodin, které možná pro někoho začínají nudně a pomalu se vlečou k prvním náznakům gradace, ale není to tak vlastně i s "velkými kauzami"? Na počátku je unik jakýchsi nudných dokumentů nebo nenápadné vloupání do budovy ústředí jedné politické strany, kterým věnuje pozornost jen pár náruživých čtenářů denního tisku, no a na konci... Drama jak z filmu. S povinnou špetkou patosu, zato s jasným připomenutím toho, že mocní vždycky jednou padnou, ale kvalitní novinařina tu bude vždy. A že stojí za to ji bránit.

Viděno 2,5 měsíce po volbě a už po tak relativně krátké době mi tento film přišel hrozně zastaralý (obsahově i esteticky). Společnost žije jinými kauzami a kampaněmi, svět se zase o něco posunul, většina kandidátů již byla zapomenuta, některé detaily se musejí lovit v hloubce paměti, kde čekají na definitivní výmaz... Základní dějová linka (při tvorbě operativně přizpůsobovaná aktuálnímu průběhu skutečné prezidentské volby) je ještě jakž-takž nosná a dobře vypointovaná, ale i ta bude pro spoustu diváků za pár let nepochopitelná (Jací Číňani?, Kdo to byl Tvrdík? apod.). Na ní se pak nabaluje množství gagů kolísavé úrovně, z nichž čas ohlodá téměř vše, až zůstanou pouze vulgarity. Blaník-seriál v maximálně desetiminutové délce je relativně svěží satira pro "tady a teď"; na jedno podívání jako okamžitý ventil. Blaník-film toto stoprocentně přebírá. Bohužel "tady a teď" rozhodně netrvá dva měsíce... Kromě toho vlastně nejde o film, je to jen sled skečů u nichž hlouběji pod povrch ani nemá smysl jít. Psychologie postav je bizarní, často absurdní a libovolně se podřizující ději. Celek drží pohromadě jen divákova tolerance a chuť se smát prvoplánovým narážkám. __Pokud by autoři měli zájem o nějakou nadčasovost jejich satirického dílka, nabízím pobitvěgenerálskou radu: S havlovskou symbolikou se jistě dalo pracovat daleko důmyslněji, než pouhým kombinováním pražskokavárnicko-duchařské konspirace s reminiscencí na Danielovo účinkování v Sedláčkově Českém století. Dnešní česká společnost se totiž do značné míry (např. hodnotově) liší od doby Havlova prezidentství. Zachycení tohoto kontrastu by filmu jistě dodalo rozměr navíc. Vždyť šlo o volbu prezidenta republiky. A prezident je především symbol doby.

Cožpak o to, opera je to skvělá (zdravím do pekla Josifa Vissarionoviče!), proti zpěvu žádné výhrady. Herci se také snažili. Ale celou dobu jsem nebyl schopen vizuální a hudební složku vnímat jako jeden celek. Přestože herci trefovali slova libreta dobře, bylo zřetelné (zvlášť u vysokých tónů Katěriny), že je to jen kapří divadlo, pouhá ilustrace, kterou od fiaska zachraňuje především odvážné pojetí milostných a #MeToo scén. 3 a 1/2 *