Jara.Cimrman.jr

"Ďábla nezastavíš. Jen člověka, který ho hraje." Teror je divadlo a tohle rozhodně nebylo špatný představení. Jenže já se v izraelsko palestinským konfliktu moc neorientuju. Část mýho života jsem totiž sledoval hrdinnej boj palestinskýho lidu proti izraelským okupantům a najednou se to změnilo v oprávněnou obranu izraelskýho lidu proti palestinskejm teroristům. Záleží na úhlu pohledu a tentokrát jsem si to mohl rozhodnout sám. To je skvělý, ale mě to je pořád jedno. Přesto mě Charlie a její výbušná hra docela bavila. Jen si ji můžou hrát doma a netahat ji do Evropy.

"Schováváte se, máte vypnutý telefon a prohodil jste nám šéfa oknem." Tak to by na obvinění z čehokoli mělo stačit. A pachatele usvědčíme pachovkama, jak je v Budějovicích zvykem. U toho jsem dost trpěl. Ovšem major Dvořák byla zábavná figurka. Byl věcnej, stručnej, vtipnej a neváhal svou barelovitou postavu vysílat do boje. To mě fakt bavilo. Pak jsem byl schopem brát vážně ještě státní zástupkyni Veselou. Zbytek týmu totiž stál za prd a o parodii na operativce v podobě kpt. Hudce snad ani nechci psát. Pokud však někoho zajímá, jak se infiltrujou Kelti, jak se pije nealko dvanáctka nebo jak se postupuje právem nasranýho, tak mohu Budějovice doporučit.

"Ruda není popudlivej. Je to čistokrevnej magor, cvok, blázen ... ale dobrej." Takže operace se zdařila, pacient zemřel a v bytě zavražděný se promenádovaly zástupy podezřelejch. To je ale zapeklitej případ. Asi proto odpouštím náhodě, že do toho Horáce zase připletla a Vašátkovi, že výslechy provádí zásadně mezi čtyřma očima v domácím prostředí podezřelejch. Dalo by se tedy celkem snadno tvrdit, že je to celý blbost, ale ono si to nehraje na 31. závažnej případ majora Zemana. Chce to jen televizně pobavit a v mým případě to celkem vyšlo.

"Überheblich, überlegen, übernehmen, übergeben, überraschen, überfallen, Deutschland, Deutschland über allen." To je provokace. To já poznám. Věřte mi. A ještě k tomu nekorektní. A to mi v dnešním úchylně hyperkoretním světě chutná über alles.

"Máme podezřelého Huberta. A ještě pár dalších. A je dost možný, že vrahem je zahradník." Ono je to vlastně jedno, kdo je vrahem. O to tady totiž nejde. Tady jde o kvalitu případu, vyšetřování a odhalení. A to všechno pokulhává na obě nohy napříč měnící se sestavou vyšetřujícího týmu. Zabít čas se tím ovšem dá celkem v pohodě, ale brát vážně to fakt nejde. Zejména když se major Strouhal pokouší zlomit sprostýho podezřelýho hlasem Barta Simpsona. To bych to položil i já.

"Právě sháníme veřejnýho obhájce, ale nikdo nechce hájit blbce." Tak se budu hájit sám. Mně se to totiž nelíbilo. Vlastně líbilo, protože je to báječně barevný, tým je složenej z nádhernejch lidí a Kono Kalakaua je schopná hrát hlavní roli v mým vlhkým snu. Jen je to takový povrchně blbý. Ale když přijmu základní pravidlo, že Hawaii Five-0 je víc než FBI, tak to celý začíná dávat smysl. No spíš nezačíná, ale hezky to vypadá, občas to nabídne vtípek a chrání to práva žraloků na sežrání surfařů. Takže respekt.

"Vemte paní ven. Přinesla nám něco hodně důležitýho, tak ať jí udělají bukální stěr a daktylky, když nám to tady tak pěkně vochmatala." Docent mě bavil svou znalostí policejního prostředí. Tam skutečně pravá ruka často netuší, co před ní skrývá levá, velký akce nejednou nevyjdou kvůli absurdním kravinám a ambiciózní slečny se na kriminálky většinou dostávají bočním vchodem. Kupodivu z nich jejich nadřízení potom nemají radost a ty holky to "trošku" štve. U toho všeho jsem svýho času byl a baví mě, když je vědoucí autor nařčen filmovými recenzenty z nevědomosti. On se tomu musí smát a já mu tu dobrou náladu přeju.

"Kdo se ráno nestyděl, ten se večer nebavil." Já jsem se bavil. Třetí verzi toho samýho jsem sice moc vidět nechtěl, ale ono se to zase povedlo. Zejména pánové byli vynikající. A i když považuju hru s odemčenejma mobilama na stole za nebezpečnou, tak bych se jí klidně zúčastnil. Hrdě bych totiž ustál esemesku od pošťáka, že mi veze balík nebo telefonát od kámošů ohledně biatlonu. S mým štěstím by mi ale spíš zavolala slečna, kterou neznám, nikdy jsem s ní nesouložil v ledničce a proč u toho byla ta ovce, tak to už si vážně nepamatuju. Takže žádnej mobil. Nemám sice co skrývat, ale stejně to skryju. Ať se odhalí Známí neznámí. Těm se to celkem daří.

"Já že mám plán? Tak daleko nejsem." A tohle mělo scénář? Nikoli. Tak daleko autor není. On jen poslal dva jednotlivce a jedno družstvo pro hromadu peněz do baráku, kterej brzy hapá. Však oni to nějak uhrajou. Já jim teda snahu nemůžu upřít. Jenže vidět mýho oblíbenýho Scotta, jak si neustále nahazuje rameno, a legendu Dolpha, jak se zadejchává při chůzi po schodech, tak to jsem fakt nemusel. Na druhou stranu se mi dostalo poučení, že černí zmrdi jsou ve věznici hodnější než bílí zmrdi. A to jsem taky nepotřeboval vědět.

"Musí to být nekonfliktní, vtipné, trochu blbé, aby se divák cítil chytře." Kdysi jsem 21 let šontal po štatlu, takže Brno mám po kůží. Oproti tomu Dobrým ránem jsem si nikdy ráno nekazil, takže jsem byl zvědavej, copak se to tam vlastně děje. Čekal jsem, že přitom uvidím nahou zadnici moderátora, lajnu před vysíláním či kokino na kapotě? Nečekal, ale doufal jsem, že mě něco takovýho pořádně rozesměje. Jenže o to tady evidentně nejde. Tyhle fóry totiž vypráví někdo, komu je zcelo jedno, zda se budu smát. On je nahodí se znuděným výrazem režiséra Kurše a nechá to na mě, jestli se budu řehtat nebo si ťukat na čelo. Ze začátku jsem ťukal, ale pak jsem prozřel a začal si to užívat. Dokonalá byla zejména moderátorská dvojice ve složení všehoschopná megera Radka a miloučkej dement Cyril. Ovšem Míra Kurš, tak to je postava z jiný dimenze. Ten nepřestane natáčet pečení bábovky jenom proto, že právě byla odpálená atomovka. A to umím ocenit.