Jara.Cimrman.jr

"Možná máme problém." To máte chlapci. Několikrát jste zabili nesprávnýho důchodce a teď se dobývá krumpáčem do letícího letadla. Že to nedává smysl? A mělo by? Tady se prostě hra na realitu nehraje. Tady se zábavně krájí náckové a pokud má film nějaký vyšší poslání, tak jsem ho neodhalil. Možná se ukrývalo na dně rybníka, kde Aatami Korpi dýchal vzduch z mrtvejch nácků. Možná bylo v tý hlavě, na kterou dopadla mina. A možná ho finský děvky skrývaly pod sukní. Ale kdo by hledal nějaký moudra tam, kde se nedá brát vážně nic. Vůbec nic. A to mě baví.

"Žádné dva tábory se neshodnou, svou neshodu neuznají a nepřipustí si ani to, že s jejich neshodou by se dalo nesouhlasit." Rok 2020 se nestal. Jsem si tím celkem jistej. Určitě mě žádnej policajt nebránil překročit hranici okresu, prezident ČLK mě neohrožoval injekcí, ve 21 hodin jsem nemusel být doma, v USA tutově neřešili zakleknutýho feťáka a nezvolili si prezidentem nabalzamovanou loutku. Ale kdyby něco z toho byla pravda, tak se z toho dala udělat určitě lepší zábava, než ta, kterou jsem viděl. Ale pár tref do černýho (tím nemyslím BLM Floyda) jsem zaznamenal.

"Grilovat se prostě bude. Já udělám košer kotlety, ty je sežereš a nebudeš nutit naši dceru hrát monopoly z koncentráku." Teoreticky jsem skvělej chatař a tu záhoráckou pohodu jsem si prostě užil. Taky jsem se naučil, že spontánnost se musí řádně naplánovat, že prášky jsou pro Pražáky a těhotný ženy nejsou usnášeníschopný. Kromě těchto hlubokejch životních mouder jsem taky poznal skvělý postavy, který mě parádně pobavily. Třeba přemoudřelá Arnoštka, "Američan" Tony, "šábesovej žid" Kraus nebo "chudí" Južanovi. Jenže kam se všichni hrabou na dementního alfasamce kadeřníka Rubala, nadrženýho chápavýho poldu Fraňka nebo fantasticky zdegenerovanýho hraběte Gensdorfa. Ti tři mě dostávali každou větou, gestem nebo pohledem. Hned bych chatařil. Teoreticky.

"Budu improvizovat. Je to jenom vrtulník." Fortune a jeho tým mě bavili. I Mikeův konkurenční tým mě bavil. Hvězdnej Danny Francesco mě taky bavil. Vlastně mě bavili úplně všichni. Ono je to sice celkem o ničem, ale poměrně originální je zápletka, kdy zloději ukradli NĚCO, ale nikdo neví, co to je a co to dělá. Ono je to vlastně úplně jedno, protože akce je všude, adrenalin stříká na všechny strany a s vtípkama se rozhodně nešetřilo. A já jsem tak jednoduchej, že mi to úplně stačilo.

"Všechno je tady pojmenovaný úplně opačně. Třeba Asociace na ochranu oceánů je lobby rybářů s obrovskejma loděma, co znečišťujou oceány a ryby kosej elektrickým proudem." V Europarlamentu má všechno svou logiku - najde se nesmyslnej problém, řádně se projedná, pozmění se kompromis F, uchlácholí se politickej poradce, sežene se podpora, vyhraje se a pak se celá ta blbost odvolá. A my to s radostí platíme. To jsem tušil i bez tohoto seriálu a proto jsem čekal ostrou satiru. Jenže ona nepřišla. Asi proti ní byli španělští velrybáři zastupovaní německými lobisty. Tak se aspoň s brexitovejch politiků nadělali debilové. Já tedy nemůžu napsat, že by mě to chvílemi nebavilo, ale doufal jsem v mnohem přímočařejší útok na mou bránici.

"Nepodceňujte sílu peněz na rozhodování lidí." Nepodceňuju, ale jelikož mám přesně tolik peněz, kolik potřebuju, tak mě žádná nabídka nezajímá. Nicméně můžete zkusit mou pevnou vůli a zkusit mě uplatit pár miliony. Třeba podlehnu a vy vyhrajete. Ale zpět k Radkovi, kterej svou hru naplánoval naprosto geniálně, brilantně ji rozehrál a ještě se při ní choval naprosto pragmaticky. A samozřejmě měl štěstí v tom, že při jeho akci zrovna nefungovaly Murphyho zákony. To je ale náhodička, jestli on je ten geniální ajťák taky nehacknul. Ale to nevadí, protože mě to bavilo.

"Všimněte si, že každý vrah je zároveň sadista. Slušný člověk, ten by vraždil ve všední den, v pracovní době, pokud možno v pondělí." Jelikož jsem mistr dedukce, tak jsem vždycky všechno odhalil. A nemá to nic společnýho s tím, že jsem všechny díly viděl nejmíň třikrát. Nebo má? To je jedno. Za mě to byly průměrný detektivní případy, který měly něco do sebe ve chvílích, kdy případ nevyšetřovala barová zpěvačka nebo mladej a neklidnej komisař Kolín. A kdybych se nemusel v každým baru, šatně i bytě neustále prodírat dýmovou clonou z cigaret, tak bych tomu třetí hvězdu možná i dal.

"Jste jenom další z těch, co si vůbec nic nepamatujou, kromě toho, že to rozhodně neudělali." Tohle bylo velký umění, takže jsem tradičně trpěl. Barevně to bylo tisíc odstínů šedi, mluvení nesrozumitelný, zvuk skřípavej a děj se nekonal. Já jsem však optimista, takže jsem pořád doufal, že se něco stane a ... ono se nestalo. Navíc jsem si k hlavnímu hrdinovi Honzovi vypěstoval vypěstoval solidní osobní vztah - tuším, že se mu říká alergie. A ačkoli mě Honza hodně štval, tak na kapitánku Muddrovou rozhodně neměl. Tato "profesionálka" se chovala jako slepice a její nechápavej výraz měl kdokoli vylepšit pravým hákem, aby se probrala. No nic, do odpadu to nespláchnu jenom proto, že vyšším dobrem unavenej vyšetřovatel Dvořák byl docela zajímavá figura.

"Nemáš snad chuť, aby to vrah konečně byl a zabil nás? Mám už toho po krk." Zažil jsem nejednu chvíli, kdy mě napadlo, že sejmout Nicka a užít si s vdovou Audrey, není tak špatnej nápad. Nakonec jsem manžele Spitzovy nechal žít, excelovat v dedukcích a demolovat Paříž. Napínavý to sice nebylo, ale o zábavu se občas dalo zakopnout. Tím úplně nemyslím pelikány v plenách, ale třeba předávku peněz únoscům. A potěšily mě střelecký výkony obou manželů. Dosud jsem si myslel, že netrefit stodolu zevnitř umím jenom já.

"Nejsem mírumilovnej. A nekapituluju." Comicsy mám rád. Teda vlastně moc nemám, ale tvářím se tak, abych zapadl do kolektivu. Za to mám rád hláškující superhrdiny. Jenže tenhle není tak moc superhrdina a v hláškování ho trumfne kdejakej pařez z vesmíru. Naštěstí jsem progresivista, ochránce práv černochů a genderový vyváženosti. Jejda já nejsem ani tohle, takže proč jsem se na to vlastně díval? Protože mě Rock obvykle baví. Tentokrát to nevyšlo, ale musím ocenit pár pokusů o ironii a ignoraci dveří. Přesto říkám Shazam a doufám, že už se neuvidíme.