Jara.Cimrman.jr

"Nejsem mírumilovnej. A nekapituluju." Comicsy mám rád. Teda vlastně moc nemám, ale tvářím se tak, abych zapadl do kolektivu. Za to mám rád hláškující superhrdiny. Jenže tenhle není tak moc superhrdina a v hláškování ho trumfne kdejakej pařez z vesmíru. Naštěstí jsem progresivista, ochránce práv černochů a genderový vyváženosti. Jejda já nejsem ani tohle, takže proč jsem se na to vlastně díval? Protože mě Rock obvykle baví. Tentokrát to nevyšlo, ale musím ocenit pár pokusů o ironii a ignoraci dveří. Přesto říkám Shazam a doufám, že už se neuvidíme.

"Je to kluk, který má talent. Jen se na kolo podívá a samo se rozjede." Mám tu smůlu, že patřím mezi blázny, kteří Tour de France 2022 viděli. A to všechny etapy, takže snaha o dramatičnost u mě vyzněla do prázdna. Nicméně strategie jednotlivých týmů a jejich okamžitý změny byly hodně zábavný. Dost mě taky pobavil Jacobsenův souboj s limitem v horách, nepovedenej projekt Stefan nebo ukázka čůrání za jízdy. Záběry byly prostě dokonalý a já už se těším na další ročník. Jen ten dabing dělala skupina idiotů, která o Tour nikdy neslyšela. Nedokázali říct správně ani názvy týmů natož jezdců. Zejména ten několikrát zmiňovanej Počagar v poslední epizodě mě trhal uši. Tohle by zkrátka měl dělat aspoň malej fanda, kterej by si nedovolil zkomolit jméno fenoména Tadeje Pogačara ani týmu AG2R Citroën (fakt se to nečte foneticky).

"Něco mi tu nesedí." Tak to jsme dva. To něco vypadá jako hastroš, vydává se za uklízečku, předstírá IQ 160 a neustále to ve mně probouzí vražedný pudy. Jenže kromě Marty je tu i "superpolda" Kreiner, kterej si nikdy ničeho nevšimne, nechápe souvislosti a díky brilantní neznalosti trestního řádu na každýho uvaluje vazbu. Ti ostatní ani nestojí za řeč, protože prudivá Marta se svými otravnými dětmi přebije cokoli. Já jsem trpěl při každým výskytu zrzavý příšery, ale zase jsem se skvěle bavil ve chvílích, kdy se vraždilo žábou přidanou do mýdla nebo se snímaly otisky prstů ze stykače lednice měsíc a půl po jejím výbuchu. Na to už musí mít autor dostatečně chorej mozek, takže velká gratulace. A ta hvězda je pro mě, protože jsem přežil osm dílů a kdybych to pak spláchnul do odpadu, tak bych sám před sebou ten ztracenej čas neobhájil.

"Až mu sroste pánev, tak si půjde sednout." Vraždy v kruhu jsou pro mě záhada. Všechno v nich je totiž úplně špatně a přesto mě celkem baví. Možná by mi to vysvětlila nějaká astroložka na základě toho, že jsem muž a přesto lev a během porodu mi nad hlavou zlověstně proletěl Uran. Ale abych se vrátil k týmu komiků, kterej se tváří, že vyšetřuje vraždy. Vede ho cyklista střelec major Holina, jehož vyšetřování na základě horoskopů a pocitu v žaludku je dokonale neprůstřelný. Ovšem velkou konkurenci má v agresivním vozíčkáři kapitánu Borovi, mimořádně neslaným nemastným poručíku Mrštíkovi a arogantní fifleně poručici Fibichové. Takhle ujetou sestavu jsem na žádný kriminálce nikdy nepotkal. Z toho soudím, že mě spíš než vyšetřovací nesmysly týmu bavily vedlejší postavy - paní domácí Štajfová (i s manželem), odměřená major Šotolová nebo neustále ponižovanej asistent patoložky. Taky mě trošku mrzí zatajování indicií, ale to už tak nějak patří k seriálům se slabší kriminální zápletkou.

"Strávil jsem třicet let tím, že jsem utíkal před svým já, které jsi byl ty." Tomu já rozumím. Cestování v čase mám totiž rád. Vždy se těším na časoprostorový hrátky, při kterejch se scénáristovi splaší fantazie ... a místo toho jsem dostal rodinný hodnoty. Dobře mi tak. Kdybych sám sebe předběhl ve fixním čase, což se mi občas stává, tak se na Adamy spíš nepodívám. I když ten starší mě celkem bavil. Mladší šprt s inhalátorem žádnej zázrak nebyl. Jejich holka byla správně akční, táta nudně mrtvej, máma unavená a já naštvanej na to, jak nezajímavě se dá natočit zajímavý téma.

"Čistej průstřel. Pumpa nepumpuje." Kriminálka Anděl je zvláštní. Některý epizody jsou originální, některý průměrný a některý padlý na hlavu. Někdy se policajti chovají profesionálně, jindy chybují (což je v pořádku) a občas vyšetřují jako herci převlečený za policajty. Prostě to vypadá, že se na odborným dohledu střídali borec z vražd, snaživej obvoďák a sekretářka z policejního prezídia. Takovej dojem to ve mně zanechalo. A nejvíc mě samozřejmě bavil Oliver, protože takhle sarkastickejch operativců jsou plný kriminálky.

"Třeba je teď pro ně lepší, že nežijeme." Taky si myslím, že mrtvej má občas větší šanci na přežití než živej. Ale tohle je opravdu báječná konspirace, takže až budu za rok sledovat bezpečný přistání tchajkonautů na Slunci, tak asi budu mít určitý pochybnosti. Nicméně není pochyb o tom, že Američani na Měsíci určitě byli. Když jsem si totiž na Měsíci loni dobíjel elektromobil na parkovišti u Lidlu, tak měl zrovna v Mekáči domorodej dvojník Armstronga autogramiádu. Takže fakt nechápu, že o tom může někdo pochybovat, když tehdejší počítače měly skoro takovou výkonnost jako dnešní kalkulačky.

"Nechám si na ptáka vytetovat ptáka, aby vypadal větší." Tak to je jedna z mnoha zásadních informací, který jsem se dozvěděl o vzniku alba Ace Of Spades. Tohle prostě bylo spíš o Motörhead, kteří dokázali vytvořit neuvěřitelně hutnej zvuk, pak vypili všechno, co teklo, sjeli se vším, co se někde válelo a osouložili cokoli, co neuteklo. A přesto všichni dokázali přežít šedesátku. Velká gratulace. Jinak o Lemmyho hře na basu toho bylo natočeno hodně, takže jsem si spíš užíval Clarkovu vymazlenou kytaru a neuvěřitelnou energii, kterou dokázal Taylor vymlátit z bubnů.

"Stresové situace mě uklidňují." Pokud je tohle odkaz, kterej mají Ghostbusters zanechat budoucím generacím, tak je to docela průser. Tohle totiž nebylo ani originální, ani napínavý a už vůbec ne zábavný. Byla to nekonečná nuda protknutá rodinejma hodnotama, nějakým tím digitálním duchem a několika vtípkama pro společensky nepoužitelný fyziky. Snad jen postava Podcasta měla potenciál mě bavit. Za mě je to úplně zbytečnej snímek a skutečnej odkaz je uloženej v originálu.

"I když někdy nebylo zřejmé, o čem přesně zpívá, bylo to intenzivní." Nevermind je nejlepší album všech dob. Samozřejmě o tom můžeme vést spory, někdo s tím může i nesouhlasit, ale to je tak všechno, co se proti tomu dá dělat. Nicméně jsem tolerantní, takže jestli ho někdo má v žebříčku až na druhým místě, tak to velkoryse přehlídnu. Mě totiž Nevermind zasáhlo uprostřed mýho rockovýho období a nadchlo mě tak, že na něj nedám dopustit. V dokumentu na mě navíc působilo kouzlení Butche Viga s mixákem, při kterým jsem v tisíckrát slyšenejch skladbách najednou zachytil detaily, který můj vytříbenej hudební hluch dosud nezaznamenal. Bylo to prostě skvělý. Dokonalej dokument k dokonalýmu albu.