Krotitelia duchov: Dedičstvo

No nevím, pro děti 6-15 let je to asi ideální žánr, ale pro kohokoliv staršího je to naprosto nedostačující a neuspokojující záležitost. Předchozí filmy jsem neviděl, a tak jde jakákoliv nostalgie mimo mne a mohu čistě hodnotit jen samotný film. A ten je jednoduše honba pár dětí za duchy a jejich nahánění do klece, nic víc, nic míň. Postavy mi přišly v druhé části filmu trochu otravné, vizuál je pěkný a barvitý, ale nic víc v tom najít nemůžu. Slabší, než jsem čekal, ale hádám, že fandové série film přežijou, zbytek když bude mít dobrou náladu stejnětak, já jsem jej však ke konci už trochu protrpěl. (02.01.2022)

Posledně to skončilo krocením puchů v megatrapném Fajgově fekálu. A tak se toho holt zase chopil Ivan, nezván, nečekán, a zaplatil svému povoláním synovi reparát a domnělou satisfuckci své skvělé osmdesátkové klasiky, egoistickou poctu sobě samému a zesnulému strůjci původního úspěchu, skvělému scénáristovi i herci Haroldu Beranisovi. Satisfuckci, v níž z nostalgie kývli na větší zapózování i všichni dosud žijící členové a štěkla si i Ryplyjová. Avšak co Gozer nechtěl, nijak slavně to věru nedopadlo. Fajgovo, co do monster ovšem mnohem lépe udělané, žinantní projímadlo se sice naštěstí neopakovalo, avšak satanžel tentokrát pro změnu zaúřadovala akutní scénáristická impotence, za každou cenu přetavená do audiovizuální nudy k posrání. Tudíž z dvouhodinové hrací doby jsou tři čtvrtiny Lovci uhrů, kdy do toho ve snaze o osmdesátkovou strukturální patinu a kopírku nudofily přehajpováných, veskrze narkoleptických Neznámých věcí zase narvali bandu otravných fuckanů, co řeší výhradně jen kýčovitá maloměstská traumata a omílají patetické rodinné hovnoty za asistence zcela zbytečného, nesympatického a veskrze přeceňovaného ňoumy Pavlíka Ruddy, přičemž nějakého toho ducha aby si znuděný divák tak leda vyprděl. Načež následuje ubohé a až téměř násilné naroubování původního komanda a jakože poctové, doslovné přetočení závěru z prvního filmu. A co já teď jako, kurva, s tím? Předchozímu Fajgovu vředu na prdeli kinematografie jsem patrně ve slabé chvilce dal dva strupy, které by si čistě a jasně zasloužilo tohle, ovšem rozhodně nechci stavět Rajtmanovy na úroveň slaboduchého fekálního dobytka ani kurvit kontinuitu Verbalova korelačního koeficientu. No tak teda 2,5000001, no, ale s příchutí žluklých krevet na patře cinefilního nevkusu. (09.01.2022)

Ghostbusters mi nikdy extra k srdci nepřirostli a to je i problém nového dílu, potěší hlavně fanoušky. Bylo mi totiž jasné, že se pojede hodně na vlně nostalgie a že mladý Reitman, syn původního režiséra, bude chtít hlavně uctít odkaz starých filmů a při tom neutratit tak šílené peníze jako 5 let starý reboot. A to se celkem podařilo, byť jediné co jsem z filmu po celou dobu cítil, bylo jednoduché slovo - rutina. Dobře natočené, jen to zkrátka ve mně nic nenechalo a pravděpodobně to bude opět propadák nebo se to jakžtakž zaplatí, jelikož to rozhodně není ten typ filmu, na který prostě musíte vyrazit do kina a kamarádi se k vám rádi přidají. A to mé dojmy ještě vylepšil Paul Rudd, který mě pobaví ve všem. Musím se však pochválit za finále, to se povedlo přesně tak, jak bylo tvůrci zamýšleno. Ujmou se mladíci ještě dalších filmů? (09.01.2022)

Memberberries by měly být pomalu samostatný filmový žánr. Ne vážně, jestli nějak dělat remake/reboot/restart tak asi takhle. Vyvážený mix nostalgie a nového co křeč z r. 2016 nechává v prachu daleko za sebou. Nové postavy si oblíbíte během chvilky a objevování zašlého světa jejich dědečků je na filmu zaručeně to nezábavnější. Kde film prohrává, je vykreslení zla a závěr, který ho mění spíš v déjà vu. Čtvrtou hvězdičku u mě s těžkým srdcem definitivně sráží zoufale neoriginální hudební podkres. Kdybych ale dostal pozvánku k dalšímu dobrodružství s tímhle týmem, tak určitě neváhám. Ideálně v nějakém seriálu. (22.11.2021)

Hodilo by se napsat "Nové postavy ve staré zápletce" a tím mít vlastně splněno. Noví krotitelé duchů nemají humor, mají sympatické postavy (hlavně Podcast je skvěle obsazen), jenže nemají podobně jako třeba Strange Things to něco navíc. To správné koření z 80. let. Tu tajnou ingredienci, kterou se snaží dneska hodně tvůrců najít, ale prakticky nikomu se to nedaří, protože stejně si nakonec člověk raději pustí film na kterém vyrůstal, než by zkoušel něco nového, k čemu si ten vztah už nemusí najít. 4. hvězdičku filmu přihazuju za potitulkové scény, ve kterých se dostaví i jedno příjemné překvapení. Film zcela určitě poslouží fanouškům k tomu, aby si tam klidně okamžitě vrazili originál z roku 1984. 70% (04.03.2022)