Jara.Cimrman.jr

"Já, níže podepsaná, jsem se narodila proti své vůli jakožto muž." To není pravda, ale nechtějí mi ony náhodou ukrást pindíka? Jenže já ho nedám, já ho mám celkem rád a navíc bych neměl čím přemýšlet ve světě žen. Proto budu prchat, navštěvovat podzemní centrum dekadence, žrát svatá jablka a sexuálně dokazovat, že nejsem jen chybějícím vývojovým článkem mezi opicí a ženou. Jelikož jsem však mazaný, tak se budu dál tvářit, že nejuznávanější fyzičkou světa byla Einstein, ale přitom si užívat pozápasovou výměna dresů mezi hráčkami ignorujícími nošení spodního prádla. Se samci Maxem, Albertem a jejich zvlhlými funkcionářkami je zkrátka zábava, což pro mě platilo při premiéře v kině a dneska se na tom vůbec nic nemění.

"Zabije laskavě někdo toho parchanta?" Analogový polda JohnMcClane se v digitálním světě poněkud hůře orientoval, ale naštěstí neztratil nic ze své čestnosti, odhodlanosti a neprůstřelnosti. A to si u mě šplhnul, protože to střílelo, bouchalo i lítalo v plné parádě. Prostě nikdo v celém vesmíru nedokáže zachraňovat svět tak, jak to umí John a já se proto na něj snad ani nezlobím, že sličné teroristce Mai Lih nacpal teréňák do zadku. To se prostě občas stává. A navíc mě dost bavil Ferda Warlock, který ze svého řídícího centra alias sklepa ťukal do klávesnice počítače první ligu. I drzá dcerka se skvěle potatila a já k této akční vypalovačce vlastně nemám žádnou vážnější výhradu. Autem jsem už totiž vrtulník taky sundal a kličkovat kamionem před raketami vystřelenými ze stíhačky určitě není nic těžkého.

"Pokud ti to ušlo, kámo, snažej se mě zabít, mám na sobě sračky a francouzskej polda mi napráskal Zlatejma stránkama." Pařížská křižovatka smrti nenabízí nic, co už bych neviděl při dřívějších střetech ukecaného černocha s mlčenlivým asiatem, ale mě to pořád celkem bavilo. Jen těch trapností v Carterově tlamičce poněkud přibylo, ale na druhou stranu to celkem vyvážila zlá holka Genevieve a tupý taxikářský agent George. Trošku mě však zklamalo, že padouch byl jasný od prvního otevření pusy a s to se pak dá jen těžko zachránit skokem z Eiffelovky. Ale snaha se cení a nějaká ta chemie se mezi nesourodými poldy pořád ještě dala najít.

"Občas neříkáme celou pravdu, ale to nám nedává právo lhát." Jsem rád, že o mně tajné služby sbírají data. Jen mě mrzí, že o mě nemají opravdový zájem. Zatím je totiž jenom sbírají, ale netřídí a nepoužívají je proti mě. Snad jim jednou budu stát za to, aby se do mě pustily a vydíraly mě tím, že čtu Parlamentní listy, jednou za čas se mi záhadně něco stáhne z Uloz.to a občas omylem kliknu na Pornhub.com. To bych jim pak musel vyzradit ... úplně přesně nevím co. To je jedno. Snowden mě zkrátka naučil schovávat telefon do mikrovlnky, zakrývat si webkameru a točit s Rubikovou kostkou jednou rukou. To bylo nejvtipnější, protože on ji jen otáčel a neskládal. Přesto jsem rád, že se našla černá ovce, která ukázala světu, jak "chrání" tajné služby občany před teroristy. Za to patří Snowdenovi a Stoneovi dík.

"Prcháme před mrtvými na lodi z láhve. Dá se tohle vědecky vysvětli?" Já se přiznám k tomu, že věčně opilý kapitán Jack Sparrow mě baví, i když nemá loď, posádku ani kalhoty. Baví mě však spíše jako postava než ta jeho dobrodružství, která mi připadají pořád tak nějak stejná. Z tohoto dílu mi patrně v paměti zůstane jen brilantní hádka na popravišti mezi pirátem a čarodějkou a následné kapitánovo vyhýbání se rotující gilotině. Jinak stojí za zmínku jen pár hlášek, což není žádný zázrak, ale vzhledem k tržbám se obávám, že jsem se vstříc utonutí nevydával naposledy.

"My skrejeme zlato Francie, aby ho nevzal nepřítel. Copak neslyšíš ten kus vlastenectví, co v tom je?" Já ho tam slyším, seržante Augagneure. A jsem ochoten s Vámi zachránit francouzské zlato pro naše osobní potřeby. Budu s Vámi vykrádat banky, řídit německé tanky, souložit proradné manželky bankéřů i měnit zlaté cihly za 68.000 dolarů, termosku čaje a tři loupáčky. Na mě se můžete spolehnout, protože mě to s Vámi dost bavilo.

"Tak maluj, ty můj Picassoříku." Česká televize udělala radost dvojicím herců, kterým zaplatila výlety na zajímavá místa a oni si to tam evidentně užili a přitom odrecitovali pár vět ze scénáře. To bych si dal taky říct a nedopadlo by to o moc hůř. Mě totiž ty přehrávané scénky docela rušily. Nicméně zobrazovaná místa se mi líbila, ale nikdy tam nepojedu, protože mám zkušenost, že na nich nikdy není tak krásně, jak to slibuje prospekt. Mě by pršelo, foukal by vítr a možná by mě přitom sežral yetti. Kdepak, z domova to vypadá líp.

"Chci si užít narozeninové kýchance." Kýchání sněhuláčků bylo parádní, ale jinak mě tato zpívaná oslava opětovně připomněla, že nejsem žvatlající růžová princezna a proto bych měl hodnocení těchto animáků přenechat povolanějším.

"Shodili mě z baráku, zmlátili mě, svlíkli mě do naha a ty se mě nezastaneš." Tak s takovým parťákem bych rozhodně nechtěl viset vysoko nad zemí na čínském bambusu, ale možná bych s ním mohl navštívit masážní salón Nebe na zemi. Tam se mi totiž líbilo, hláškovací pošťuchování mezi drzým potomkem otroků a prťavým rákosníkem mě taky bavilo a při karatistickém souboji podpatků moje béčková filmová duše vyloženě vrněla blahem. A taky jsem přesvědčen o tom, že běžný heterosexuální chlap by nejméně jednou denně potřeboval, aby se mu agentka Isabella Molinová prokázala svým služebním odznakem umístěným v podprsence. Ano, tak snadno a lacině mě může film dostat.

"Vykrást trezor je prostě práce. To není bezpracný zisk." Zbojnický lidový hrdina Jiří Kajínek je skvělý vypravěč a kdyby se tady nejednalo o stavění pomníku recidivistovi, tak bych se asi dokázal i zasmát u veselých příběhů z vykrádání bytů. Jenže já doufám, že na našeho hrdinného bojovníka proti státu a pojišťovnám, kterému je 300.000 Kč za vraždu málo, už někde číhá Dexter, který tento seriál ukončí. Za mně tedy "jednou a dost".