Vančura

Formát televizní seznamky miluju odjakživa - a zrovna v tomto podání mi to sedlo přímo neuvěřitelně, protože jsem ještě nikdy nic takového nezažil - sledovat, jak si partička cizích lidí, kteří se nikdy neviděli, vyznávají lásku a zasnubují, mě naprosto dostalo (nejvíc se mi zde líbila Giannina Gibelli - její smích, hlas a oči mě přiváděly pravidelně do mdlob). Ať už tam mezi těmi lidmi v těch buňkách proběhlo cokoli - osobně bych se tomu asi zdráhal říkat láska, i když jeden nikdy neví - přišlo mi to prostě strašně fascinující, a v tomto ohledu mě ty první epizody bavily asi nejvíc, protože byly tak brutálně emotivní, až to není možné. Ten další vývoj, když se konečně protagonisté mohli naživo vidět a prožili spolu první dovolenou, první společné bydlení, seznámení s rodiči a běžely přípravy ke svatbě atd., už mi tak zajímavé nepřišly, ale i tak mě to bavilo od začátku do konce, a byl jsem strašně zvědavý, kdo ten "experiment" úspěšně dotáhne až do manželství. Že se to ze vzorku 30 lidí povedlo nakonec jen 2 párům (plus 1 další pár se sice nevzal, ale jsou stále spolu), mě asi trochu nepříjemně překvapilo - na začátku to totiž vypadalo, že průběh experimentu jeví až zázračný úspěch a lidi se do sebe poslušně zamilovávají takřka na povel, takže jsem myslel, že těch manželství bude rozhodně víc. Osobně to na mě tedy nakonec působilo dojmem, že láska samozřejmě slepá vůbec není - ač se o platnosti toho klišé jinak sympatické moderátorské duo snažilo diváka přesvědčovat téměř až s otravnou opakovaností - jedna věc je, že se člověk může sice "slepě" zamilovat do někoho, kdo není jeho "typ" (nejvíc markantní to je asi na tom příkladu Lauren a Camerona, coby černošky a bělocha, byť zrovna v jeho případě si myslím, že on byl přímo na černošky vysazený, protože už před Lauren chodil s jinou ženou tmavé pleti), ale to ještě nijak nezaručuje, že spolu ti dva budou mít kvalitní dlouhodobý partnerský vztah, protože ten ovlivňuje celá řada osobnostních i okolnostních faktorů, a pokud do sebe celá ta složitá skládačka prostě nezapadne, tak ten vztah nemůže fungovat, což tam bylo dokonale vidět na těch ostatních "neúspěšných" párech. Navíc ti protagonisté to měli výrazně usnadněno v tom, že produkce dala dohromady povětšinou velice atraktivní mladé lidi heterosexuální orientace (s jednou výjimkou) - kdyby tam mezi ty mladé zdravé bílé heteráky byli "namícháni" i lidi na vozíku, lidi s umělou rukou/nohou, nevidomí, autisti, LGBTQ, silně obézní lidi, apod., prostě něco takového, tak by ta míra "úspěšnosti" (měřeno počtem uzavřených sňatků na konci) byla zcela jistě ještě nižší, protože nevěřím, že by si lidi jako Amber Pike & Matthew Barnett někdy začali něco s někým z těch, co jsem jmenoval (svým způsobem ten pořad může překvapivě potvrdit všeobecně rozšířený názor, že fyzický vzhled má při seznamování prvořadou důležitost, ačkoli je ta show přitom založena na tom, že protagonisté se na začátku nemohou vidět). Takže si myslím, že lidé, kteří věří tomu, že láska je slepá, jen zaměňují zamilovanost s láskou, což mě ale nepřekvapuje, neboť slovo láska je zatíženo tolika významy, že je podle mě těžké najít dva lidi, kteří by tomu rozuměli stejně. Každopádně mě ten pořad strašně bavil a moc se těším na další série.

Podle mě asi nejzábavnější reality show, jakou jsem kdy viděl - v podstatě od první chvíle, kdy jsem se o tom pořadu dozvěděl, mi bylo jasno, že ho budu milovat, což se taky potvrdilo. Minimálně první epizoda mi přišla zcela dokonalá a umíral jsem u ní smíchy. Strašně mě to bavilo i dál, byť to určitě není bez chyby: v úvodu jsem postrádal informaci, jakým způsobem byli vybráni protagonisti a co jim přesně před natáčením bylo sděleno; nebylo mi také jasné, zda účastníci věděli o umístění všech kamer a zda byl u natáčení přítomen nějaký štáb, nebo vše snímaly jen (skryté) kamery; zajímalo by mě také, jakým způsobem se kontroloval zákaz masturbace (např. na toaletách, o kterých tam nezazní ani zmínka); docela mi tam vadil ten komentář Desiree Burch, který mi tam přišel dost nevtipný a zbytečný (když se ta ženská navíc v poslední epizodě ukáže před kamerou, potvrdil jsem si, že je mi extrémně nesympatická; a vlastně mi tam dost vadil i ten směšný mluvící kužel), místy se mi tam vkrádala lehká nuda, a finální extra 9. epizoda mě extrémně otrávila a nejradši bych zapomněl, že jsem ji kdy viděl - srala mě tak moc, že mi to skoro zkazilo zážitek ze všech předchozích epizod, ale ten si zkazit nenechám. Trochu mi to připomnělo formát Survivor (v české verzi Robinsonův ostrov), který mě osobně nikdy nebavil, ale v tomto podání mi to přišlo dokonalé - ta kombinace nádherného mexického resortu, seznamky a zákazu sexu má prostě vše, abych z toho byl nadšený (byť se mi osobně bohužel žádná z holek na ostrově nijak zvlášť nelíbila, ani jedna nebyla můj typ a obecně tenhle typ holek nemusím). Navíc jsem docela přemýšlel o tom "růstu", který tam postavy podstupují - určitě podle mě není na místě se mu vysmívat, protože něco do sebe to podle mě mělo, byť mi ty "workshopy" přišly docela povrchní (na druhou stranu je možné, že ti protagonisti byli sami tak povrchní, že je to fakt zasáhlo, i když o dlouhodobém vlivu mám silné pochybnosti, takže mi třeba ty kecy Francescy o tom, že se z ní stala nová Matka Tereza, která teď bude všude kolem sebe šířit to, co ji naučil mluvící kužel Lana, přišly neuvěřitelně směšné, obzvlášť když se podívám na její Instagram; na druhou stranu mi přijde hloupé se těm soutěžícím vysmívat a povyšovat se nad ně - kdo jsem já, abych někoho hodnotil...). Celkově jsem se u toho fakt královsky bavil, byť mě občas trápilo, že nedokážu poznat, co tam je skutečně autentické (pokud vůbec něco) a co nahrané jen na oko. Ale pokud by vznikla další řada, uvítám ji mezi prvními. UPDATE 6.7.2021 - Komentář upraven po zhlédnutí druhé řady, jejíž vznik jsem skutečně nadšeně uvítal. Sice jsem nechápal, jak mohl někdo skočit na to, že si bude na tom ostrově užívat (byť Američani jsou na to hloupí dost), a obecně celková věrohodnost toho projektu je pro mě silně diskutabilní, ale celkově mi to nebránilo si to celé vrcholně užít. Přesto jsem se nemohl ubránit silným pochybnostem, co v chování jednotlivých účastníků je jejich přirozeností (resp. co hrají na kameru kvůli budování své image) a co jim diktuje produkce, resp. pravidla formátu, podobně jako by mě nesmírně zajímalo, nakolik spolehlivé bylo hlídání dodržování zákazu sexu a masturbace (ať mi nikdo neříká, že měli kamery i na záchodech a že by soutěžící neměli soukromí ani zde). Zaujalo mě také, že zde nikdy není ukázáno, jak a co soutěžící jedli, a způsob, jakým se zde se všemi účastníky manipuluje, mi přijde dost nefér (nechápu například, proč se tam nemohli vybrat normální lidi namísto těch majitelů  "dokonalých" těl, proč se jim od začátku neřeklo na rovinu, o co tam půjde a jak to bude s vyplacením finanční odměny). Mimochodem i u druhé řady mě zaujalo, že se zde opět objevují dívky, které jsou pravděpodobně dle dnešních instagramových měřítek považovány za atraktivní, ale mně osobně se nejen nelíbí, ale 2 z nich mi dokonce přišly mimořádně odpudivé - Larissa Trownson a Elle Monae - ech, komu ta jména za pár měsíců něco řeknou? Když nad tím tak celkově přemýšlím, osobně mi na tom formátu asi nejvíc vadí, kolik nevyřčených otazníků se nad ním vznáší, z nichž mnohé představují velké riziko, že to celé je jen velký fejk, ale odpověď se člověk asi nikdy nedozví, a tak nezbývá než to brát tak, jak to je, nebo to prostě ignorovat, což by asi bylo správnější, ale stejně vím, že třetí řadu si zase nenechám ujít.

První epizoda není nic moc, ale počínaje druhou už mě to do sebe vtáhlo a hodně mě to bavilo, místy je to neuvěřitelně napínavé. Námět mi přijde super, stejně jako obsazení - Luna Wedler v titulní roli se mi moc líbila, a Jessica Schwarz coby Tanja Lorenz též (ten její dům!). Potěšilo mě taky zasazení děje do krásného Freiburgu, z toho seriálu na člověka úplně dýchne pohodová atmosféra studentského života na freiburské univerzitě (ten studentský byt Miy a jejích spolubydlících neměl chybu, stejně jako ten domek Jaspera a Niklase). Moc mě ovšem nebral soundtrack, a místy je to dějově docela předvídatelné; nevyhnula se tomu ani některá otravná klišé (spolubydlící rajda ad.). Šlo by se v tom určitě různě rýpat - nechápal jsem například, kde přišla Mia ke svým evidentně pokročilým znalostem genetiky, když teprve čerstvě nastoupila na univerzitu, podobně jako by se asi šlo ptát, do jaké míry je "biohacking" v tom seriálu skutečně možný nebo se jedná čistě o scenáristovu fantazii (nemám dost informací, abych to mohl fundovaně posoudit) - ale osobně mi tam asi nic vyloženě nevadilo, a navíc to má jen 6 relativně krátkých epizod, takže to nesežere tolik času, což vždy ocením (nemluvě o tom, že mi to sedlo mj. i proto, že jsem strašný germanofil). Když jsem navíc dodatečně zjistil, že to natočil stejný týpek, který stojí i za mým oblíbeným filmem S láskou, Rosie, docela mě to potěšilo. Doufám, že bude i další série, protože konec poslední epizody všechno tak brutálně otočil, že teď bude čisté utrpení čekat, (zda) a jak se bude děj dál vyvíjet. UPDATE 15.7.2021 - Komentář aktualizován po zhlédnutí druhé série, která mě bavila stejně jako ta první. Na Lunu Wedler se pořád kouká dobře, napínavost děje se taky nijak nesnížila, a člověk zde v podstatě dostane vše, co znal v první sérii, takže není asi důvod k nespokojenosti. Pouze se mi nelíbilo finální rozuzlení poslední epizody - přišlo mi, že to celé končí strašně debilně, a taky se nemůžu zbavit dojmu, že ten seriál vlastně moc o žádném biohackingu není, protože jediný skutečný biohacker v tom seriálu je podle mě ten Miin kudrnatý spolubydlící, který na sobě neustále dělá nějaké experimenty, zatímco postava hlavní - samotná Mia - žádný biohacker rozhodně není, a je podle mě na diskusi, zda je název toho seriálu zavádějící nebo ne. Ale jinak jsem si těch 6 nových epizod užil a líbí se mi, že to člověk zvládne zkouknout za jeden večer, takže to nesežere moc času.

Lily James mě před 5 lety okouzlila ve filmu Popelka, takže když jsem před časem na jejím Instagramu zaznamenal zmínku o tomto filmu, byl jsem na něj zvědavý. Nakonec se mi vcelku líbil, byť Lily James bohužel na Joan Fontaine nemá (podobně jako Armie Hammer samozřejmě není Laurence Olivier), ačkoli si vlastně myslím, že srovnávat to s Hitchcockem celkově nemá moc smysl, protože tenhle remake (pokud ho za něj lze považovat) byl podle mě natočený pro lidi, kteří tu černobílou klasiku neznají a není pravděpodobné, že by ji někdy zhlédli (možná jsem k netflixovému publiku přehnaně skeptický, ale prostě mi to tak přijde). Každopádně na můj vkus mi to přišlo trochu moc dlouhé, byť je pravda, že si nedovedu moc představit, co by z toho šlo vynechat. Má to ale fajn soundtrack, odehrává se to na nádherných lokacích (vzhled Manderley je kapitola sama pro sebe), Kristin Scott Thomas je herecká bohyně, a ústí to ve velmi povedený konec (byť znalec původní Rebeky je bohužel připravený o překvapení), takže za mě nakonec veskrze pozitivní dojem.

Výtečná věc, která mi hodně sedla - obsazením (Viktoria Agalakova!), lokacemi, atmosférou, hudbou (byť je pravděpodobně vykradená odjinud, neboť zní podezřele povědomě), jakož i samotným námětem, který je více než aktuální vzhledem k tomu, co se momentálně děje, což dává sledování toho seriálu nový znepokojivý rozměr, neboť se člověk nemůže ubránit dojmu, že je to vlastně jen lehce přitvrzená verze naší současnosti, a lze si celkem dobře představit, že se ty fantazie filmařů mohou v nějaké podobě zhmotnit do skutečnosti, nota bene právě v Rusku (podobně fascinující bylo letos na jaře sledovat 9 let starý snímek Nákaza, který se náhle jevil téměř až vizionářsky přesným odrazem budoucích událostí). Bez chyby sice ten seriál není - místy mi to přišlo dějově docela předvídatelné (kupříkladu v jedné scéně jde Míša lesem a hned mě napadlo, že bych si jeho místě dával víc bacha na to, kam šlapu, pročež za chvíli Míša samozřejmě šlápne do medvědí pasti), a dalo by se toho asi najít víc, co by tomu šlo vytknout (nepochopil jsem například, proč se český a anglický název musely odklonit od výborného originálního názvu "Epidemie" - pokud bude nějaké pokračování, nebude ten název "K jezeru" už navíc dávat smysl, protože postavy k jezeru už dávno došly), ale za sebe nad vším mávnu rukou, protože mě to prostě strašně bavilo, každá epizoda je napínavá téměř k nesnesení a moc jsem postavám fandil, aby to všechno zvládly. V tomto ohledu mě otevřený závěr poslední epizody zanechal ve stavu nepříjemného napnutí - bude nějaké pokračování, nebo nebude? Jakékoli čekání se zde rovná čistému utrpení, protože to je přesně ten typ seriálu, kdy dáte celou sérii na jeden zátah a chcete ještě.

Ester Expósito jsem si oblíbil v seriálu Elita, takže když jsem na jejím Instagramu narazil na zmínku o této minisérii, byl jsem zvědavý a chtěl jsem se nechat překvapit. Bohužel jsem se ale neubránil značnému zklamání, už od první scény mě to nebavilo a nějaký zajímavý moment, který by to zlomil, se nedostavil ani do konce. Ústřední téma (těžký úděl homosexuálů ve Španělsku 50. let) mě nijak neoslovilo (pokud jsem ho tedy identifikoval správně - při sledování se mi draly na mysl pochybnosti, o čem to vlastně celé mělo být), podobné produkce už se natočily tuny a dramaticky tam podle mě nejde přijít s ničím novým, co by už člověk neviděl milionkrát předtím, podobně jako v případě motivů typu manželská nevěra či život v totalitní zemi; obecně jsem na tyhle filmové výlety do minulosti alergický a chovám názor, že naše současnost přetéká bezpočtem zajímavějších námětů. Postavy mi navíc nebyly nijak sympatické a to, co se jim dělo, ve mně nevyvolalo žádné emoce, bylo mi to celé tak nějak lhostejné, a předpokládám, že po pár týdnech už ani nebudu vědět, že jsem to viděl a o co tam šlo. Je to škoda, minimálně to obsazení bylo celkem kvalitní a nemá to špatný soundtrack, ale celé to bohužel dojelo na neschopnost scenáristů.

Tyjo. Tohle mě neuvěřitelně nadchlo. Úžasná kamera a speciální efekty, dokonalý soundtrack a bezchybné obsazení - Claes Bang v titulní roli mě naprosto ohromil a hltal jsem ho v každém záběru. Jsem z toho herce - který mi mimochodem strašně připomíná mého oblíbeného zpěváka Falca - úplně paf. Osobně bych ani nevěřil, že se mi tak radikální přepracování předlohy bude líbit, ale prostě je to tak. A fascinuje mě, jak je každá ze tří epizod zcela jiná, a jak to přesto drží pohromadě a má to svou specifickou krásu. První epizoda zde má nejlepší hodnocení a není to překvapivé, neboť si ze Stokera bere nejvíc, má fantastickou atmosféru a je to čistý horor klasického ražení. Přesto jsem právě u ní prožil největší šok (a hned dvojitý), když jsem zjistil, že 1) van Helsing je zde žena, která 2) navíc hned v úvodu pokládá Jonathanovi Harkerovi tuto otázku: "Chci vědět, pane Harkere, zda jste měl pohlavní styk s hrabětem Draculou." V tu chvíli mi došlo, že tohle je skutečně nový netflixový Dracula pro publikum z roku 2020, ať se to komu líbí nebo nelíbí, a že starší adaptace jsou již zapomenuty - nijak to nehodnotím, jen konstatuji. Druhá epizoda na moři mi svým téměř až detektivním vyzněním - v němž je "pachatel" předem znám, počet obětí narůstá a nervozita roste - jakoby připomněla klasické dílo Agathy Christie Deset malých černoušků, jakož mnohé podobné knihy / filmy. Výtečná věc, která mě strašně bavila, byť to přece jen o chloupek nedosahuje dokonalosti první epizody. No a pak je tu konečně epizoda třetí, s kterou mají lidi největší problém a která zarazila i mě, protože ta už nemá se Stokerem společného absolutně nic, odehrává se v současnosti, to co se v ní děje, už nedává moc smysl, a ústí v tak překvapivé finále, že bych čekal asi cokoli, jenom ne tohle. Každopádně mě ale mrzí, že si to zde vysloužilo tak nízké hodnocení, proto jsem to svoje schválně nadsadil, abych tomu miniseriálu trošku "pomohl", protože se mi skutečně líbila odvaha tvůrců přijít s něčím jiným, a invence si osobně asi cením nadevše.

Naprosto neuvěřitelný film, totálně mě rozsekal. Věčný svit neposkvrněné mysli vedle toho vypadá jako narativně nekomplikovaná (a veskrze optimistická) milostná storka. Wordsworth, Wyeth, Blakelock, Tolstoj... Kaufman to sype z rukávu s neskutečnou snadností, myšlenková hutnost toho filmu a prošpikovanost různými citacemi a odkazy dosahuje takřka nesnesitelné míry, navíc to co se tam děje, je takové psycho a peklo, že to není možné - ten film je brutálně zneklidňující, výsostně intelektuální, herecky geniální. Dobře, na rovinu, zcela jistě jsem tam nepobral všechno, protože to se podle mě snad ani nedá, a posledních 20 minut (to "muzikálové" finále ve škole) mě už moc nebavilo, podobně jako mi moc nesedl ten otevřený závěr, ale všechno co tomu předchází je tak mimořádné, inspirující a jak z jiného světa, že jsem z toho úplně paf. Kaufman je neskutečný borec, i když s jeho filmy musím opatrně, protože mi rozbíjí psychiku. Myslím, že se nenajdou 2 lidi, kteří by ten film interpretovali stejně, a rozhodně to není podívaná pro každého, ale za sebe rozhodně říkám, že intenzivnější filmový zážitek jsem zatím na Netflixu neměl. A rozhodně si chci přečíst knižní předlohu, abych ji mohl srovnat s filmem. UPDATE 25.12.2020 - Je to zajímavé, ale české vydání Reidovy stejnojmenné knihy mě dost zklamalo. Kaufmanova adaptace ji překonala a obsahuje toho výrazně víc, než je v předloze (od které se v některých drobnostech odklání). Takže většina toho, co je na tom filmu dobré, je zásluha Kaufmana, nikoli Reida, což je dobré vědět. Kniha je podle mě typický americký bestseller pro nenáročného čtenáře hororů, po němž za chvíli neštěkne ani pes, kdežto tenhle film bude stát za vidění i po letech.

V době, kdy se to objevilo na Netflixu a hodně se o tom všude psalo, mě to nějak nezaujalo, ale s odstupem jsem dostal chuť to vidět, protože mi přišlo, že by to mohlo být správné guilty pleasure, což se taky přesně potvrdilo. Ten film mě dostal v podstatě od začátku do konce, a vyjma několika ojedinělých momentů, kdy se tam vetře jistá trapnost, jsem z toho jinak byl v podstatě bezvýhradně nadšený. Ten námět s únosem a roční lhůtou k zamilování je za mě naprosto výborný, má to skvělou kameru a soundtrack, odehrává se to na krásných lokacích, má to super obsazení (tím myslím především Michela Morroneho - Anna Maria Sieklucka není úplně můj typ, na můj vkus má příliš malá prsa a ani v obličeji z ní nejsem nějak nekriticky nadšený, byť po té proměně na blond už vypadá více než dobře) a nejzábavnější je na tom to postupné sbližování Laury a Massima a ty její různé provokace na začátku, kdy s ním sice na oko zatím nic mít nechce, ale nebrání jí to jít se před ním sprchovat apod., takže každý normální člověk si o tom jejím "odporu" myslí své. Vlastně mi přijde vtipné, že tu Lauřinu situaci nejde ani při nejlepší vůli vnímat jako nějaké příkoří, protože všechno co se jí děje, vypadá jako splněný sen (na tom je ostatně podle mě úspěch těchhle filmů postavený, že se divačky dokáží identifikovat s hlavní hrdinkou - v tomto smyslu jsem asi žena, když se mi tenhle typ filmů točených primárně pro ženské publikum tolik líbí, haha). Přítele hňupa se elegantně a bezpracně zbavila a místo něj jí do života razantně vstoupil pohledný mafián s neomezenými finančními zdroji a typicky italskou náruživostí - no která normální ženská by stejnou "výměnu" neuvítala taky? V tomto ohledu jsou ty scény, kdy spolu pár vyrazí na nákupy do luxusních obchodů a Laura si může kupovat co chce, skoro až komické, protože to už se ten film ani nesnaží předstírat, že je Laura v nějaké omezující situaci. Ostatně ona sama Massima popisuje těmito slovy: "Je to extra třída. Představ si alfa samce, který vždycky ví, co chce. Je tvým pečovatelem a ochráncem. Když jsi s ním, cítíš se jak malá holčička. Splní všechny tvoje sexuální fantazie. Navíc má metr devadesát, nemá ani gram tuku a vytesal ho sám Bůh - a ptáka mu vytesal Ďábel." Trochu škoda mi přijde, že tam není víc propracovaný motiv zdravotních problémů Laury se srdcem, je to tam zmíněno jen okrajově a více nevyužito, a potom mi taky přišlo, že na to, na jak vysoké "pozici" je Massimo, má nějak podezřele moc volného času, který může trávit v posteli s Laurou (btw. sexuální scény mi zde vůbec nepřišly trapné, jak jsem se obával, naopak jsou podle mě natočené hodně dobře - samozřejmě s ohledem na to, že na Netflixu člověk nikdy víc než prsa neuvidí) - u chlápka v jeho postavení bych čekal, že bude práci věnovat větší nasazení. No a potom samozřejmě lze diskutovat o tom, jak moc vadí, že to je vlastně vykrádačka Fifty Shades of Grey (což je zase vykrádačka Twilightu, který se taky nevynořil ve vzduchoprázdnu) - osobně mi to je ukradený, protože mě ten film prostě vzal na 2 hodiny do jinýho hezčího světa, kde mi bylo strašně dobře, a přesně tohle po filmech chci - naposledy mě podobným způsobem nadchnul snímek After: Polibek - a mrzí mě, že tuto moji potřebu - sám o sobě občas rád mluvím o posledním skutečném romantikovi - musí saturovat podobné komerční sračky, protože v arthouse táboře na druhém břehu bych se prostě na stejný zážitek načekal sto let, bohužel. A hodně sympatizuji s lidmi, kteří měli odvahu si zde tento film dát do oblíbených, a jít tak proti proudu stáda, které mělo potřebu ten film zhejtovat, když to museli vědět předem, že se jim nebude líbit. Och, jak by na světě bylo lépe, kdyby každý koukal jenom na filmy, které odpovídají jeho vkusu, a nikdo jiný by se do toho nesral!

V podstatě stejně nesnesitelné a o hovnu jako Egon Schiele - nechápu tu stupidní módu přivádět dnes na svět filmy zrovna z této éry. Strašně mě to nebavilo - absolutně všechno, co se v tom filmu řeší, mi přišlo neuvěřitelně fádní, banální a milionkrát zpracované jinde. Navíc se v tom filmu nevyskytuje jediná hezká holka, což je více než smutné s ohledem na fakt, že si to nárokuje téměř 2 hodiny vašeho času. Noémie Merlant vypadá jako ošklivější verze Emmy Watson, jen s tím rozdílem, že Emmu nahou ve filmu nikdy neuvidíme, takže je nutné vzít s povděkem aspoň tu Noémii - nechť, ale ostatní herečky už nestojí ani za zmínku. Navíc to má soundtrack, který je totálně mimo a k dobovému filmu se nehodí (že by neblahý vliv Baze Luhrmanna?), a celkově jsem tam asi nenašel nic, kvůli čemu by ten film stál za vidění, byť někomu těch pár nahatých zadků asi ke štěstí stačí.