Asi to ukončím

V dialozích a pocitově mě zde Kaufman bavil, stejně tak odvážným minimalistickým pojetím 130-minutového vyprávění ve třech obrazech a epilogu. Oba herci fajn, především Jessie Buckley se pro tyto zasněné intelektuální konverzačky narodila. Ale co ten epilog jako vyústění všech předešlých myšlenek? V něm Kaufman uletěl od diváka a nechal ho v neuspokojeném rozpoložení. (16.10.2020)

Hehe. Kaufman s diváky dobře vyjebal, hlavně teda s diváky Netflixu. Naservíroval jim film, u kterého musí myslet, aby ho vůbec pobrali a za to ho cením. JAK JSEM FILM POCHOPIL JÁ Dle mojí interpretace se vlastně jedná o úplně jednoduchý příběh odvyprávěný co nejsložitěji. Je jeden pár. On a Ona. On ji veze představit svým rodičům, Ona se s ním chce rozejít a čeká na vhodný moment, kdy mu to říct. Dorazí k Jeho rodičům, při večeři ji jim představuj a v tu chvíli se to pomalu začíná lámat. My nevidíme, co se reálně stalo, vidíme to, co se odehrává v hlavě Jí - především jsou v tom znát její obavy ze stáří a nemoci s tím spojené. Po opuštění domu jeho rodičů se oba vydávají domů. Obě tyhle "road movie" části jsou vlastně tím jediným, co se pevně odehrává v realitě. Ta druhá však končí Její vyřčenou větou Asi to ukončím. V realitě to On slyšel čistě a jasně a oba se pak následně rozešli. Ve filmu to ale On neslyší a místo toho si jedou dát zmrzlinu, ačkoli je zima a dokonce sněhová vánice. Tohle absurdně vtipné intermezzo se postupně metamorfuje do té "divné" (psychologické) roviny snímku, stejně pomalu jako u té první. Ta druhá psychologická část začne s příjezdem do školy, protože od této chvíle se vše odehrává v hlavě toho chlapa. Je tu jediná nedomyšlená scéna, mimo pve které je Ona zavřená v autě, čeká na Něj, ačkoli stále nepřichází a pak se jakýmsi zázrakem dostane ven. To tam je jen pro kontinuitu, v příběhu to ale nemá úděl. Druhá psychologická část se odehrává ve škole, kde starý muž pracuje jako školník. Ten starý muž je On v budoucnosti. Protože je plachý, nikoho si nenašel a sotva si vydělá na živobytí. Tu noc, která je evidentně výročím událostí, které ve filmu vidíme, na to vše smutně při práci vzpomíná a představuje si, jak krásné by to bylo, kdyby to vše dobře dopadlo a Ona neřekla tu památnou větu. Jenže jestli ho nemilovala, nedá se nic dělat a on s tím musel žít do konce života. Jednoduše - Je to o rozpadu jednoho páru z pohledů obou dvou, jenom jeden je v přítomnosti a druhý je v budoucnosti. KONEC MOJÍ INTERPRETACE. Dalo se to teda líp domyslet, ale to není hlavní důvod, proč nejsem spokojený. Ten film je totiž strašně protivný. Části v autě jsou složené jen z nudných (a někdy i zbytečných) dialogů a všechny postavy mi přišly neskutečně otravné a doufal jsem, že se jich zbavím co nejrychleji. Kvůli tomu to mělo slabou atmosféru a celý film mě docela nudil. A i když to není špatně vymyšlené a i když mám tyhle lynchoviny rád, na víc jak slabé 3* to fakt nevidím. To by to nesmělo mít tak iritující postavy. (30.10.2020)

Výborně natočený mindfuck, u kterého si nejsem jistý co jsem 135 minut sledoval. Nenudil jsem se ani chvilku, ale těch WTF momentů bylo hodně. Je to zvláštní, je to zajímavé, je to něco co jste asi nikdy neviděli, přesto je to parádně natočené (kamera, práce s detaily, atmosféra, dialogy o všem a ničem, střih) a má to skvělé herce Buckley - Plemons - Collette - Thewlis. Charlie Kaufman je jako režisér a scénárista výborný, ale nejsem jsem si jistý, pro koho tento film natočil. Jestli pro sebe, nebo pro někoho, kdo pochopí každou myšlenku. Já to sice nejsem, nicméně film jsem si svým způsobem užil. (25.09.2020)

Do příjezdu ke střední škole se jednalo o film roku s jednou z nejděsivějších hororových scén, co jsem za dlouhou dobu viděl, čímž mám na mysli celou návštěvu na statku u rodičů. Tato sekvence působí jako v loopu puštěná konkrétní scéna z Mulholland Drive, kde se protagonistky vrátí domů z divadla s nalezeným klíčkem od modré krabičky a je opravdu velmi nepříjemně nasnímaná (zdálo se mi to, nebo některé pohyby postav byly schválně zrychlené?). Se vstupem do prázdných chodeb školy se pak bohužel film promění už v čistou alegorii o tanci a zpěvech, čímž se z dosavadní americana nightmare odbočí někam do světa obligátní ironie (čemuž se alespoň dle wiki synopse kniha vyhne a já jí tím pádem chci a hned), což je přeškoda, nicméně v rámci Netflixu se jedná o fakt jetej úlet, kterýho si je třeba vážit. Navíc stejně jako doposud téměř všechny Kaufmanovy filmy se i tento odehrává v cyklickém surreálném světě sestaveném z neuróz, fóbií, masek, frustrací a vyčerpání, se kterým mluvíme celkem podobnou řečí. (15.09.2020)

Totální zoufalost. Vůbec si nedokážu představit tohle vidět v kině, takhle jsem od toho mohl alespoň odběhnout a bez pauznutí to nechat běžet, jelikož jsem už po první hodině věděl, že o nic zásadního nepřijdu. Nakonec jsem to tedy dokoukal, ale film s takto prázdnými dialogy jsem ještě neviděl, asi nikdy nezjistím, co tímhle chtěli autoři divákům sdělit. A pak že je Tenet nepochopitelný. 1/10 (10.09.2020)