pursulus

Klasikův odkaz a film.¬         Jsou různé názory na to, kterak se zachovati k původnímu psanému dílu, zvláště tak složitému, jakým bývají romány literárních klasiků, převádí-li se na plátno do pohyblivých obrázků a vstupujíc tím jaksi bezprostředně vidově v život činný; od krajnosti té, že román sám je scénářem, jejž nutno dodržeti z úplna za každou cenu, po krajnost tu, že pro nynější pochopení díla je nutno převésti vše, myšlenky i děj, do současné podoby a doby.¬                 Pominu teorii tvorby, na niž bez tak nejsem odborníkem, a jakožto myslitel a člověk k tomu říkám: Je jedno v posledku, jakým způsobem se filmový odborník vypořádá s tak složitou stavbou, jakou je klasický román, zde L. N. Tolstého Annou Kareninou; ale výsledkem nesmí býti znehodnocení na způsob závažného rozmělnění, překroucení klasikova odkazu; tím by se stalo, že by svědectví původního tvůrce nebylo předáno, aby mohlo žíti dál v myslích a srdcích lidí jako poslání pro budoucí čas. Jako je málo geniálních klasiků, jimž sudičky daly do vínku ono nevšední — a bolestné — nadání uchopiti svět v celistvosti a umně předati své poznání nám ostatním ve svém díle, tak také je málo těch, kdož by dokázali vdechnouti duši takového díla filmovému plátnu.¬                 Je zřejmé, že pan režisér a zároveň scénárista B. Rose si podrobně nastudoval a promyslel psanou předlohu (na amyho obdivuhodný výkon, jenž jej možná stál několik beden bourbonu po případě krabic antidepresiv); pečlivě vybral stěžejní scény a pospojoval je čtenými úryvky románu; přešťastně vybral herce, kteří jako by z oka vypadli Tolstého postavám; co možná věrně vykulisil svět carské Rusi, alespoň co se vyšších kruhů týká; nicméně, zkratkovitost, s níž bylo dílo předvedeno, nestačila ani z daleka na to, aby se probuzený Levin (on je vlastně ústřední postavou románu, ne A. Kareninová), jak byl předvedený v závěru snímku, mohl rovnati skutečnému probuzenému Levinovi v závěru Tolstého díla.¬                 Je to škoda, a zároveň to je pochopitelné: u tak složitého díla (výstavbou i myšlenkou), jakým Anna Kareninová L. Tolstého je, je třeba k tomu malému zázraku, — abychom byli uchváceni a ohromeni stejně jako při a po četbě románové předlohy —, nejenom znalosti historického pozadí, ale též prvku genialiaty snesivšího se na tvůrce a ovanuvšího jej jako zákmit křídel andělů.¬                 Žel, pan Rose takovou přízeň neobdržel...¬¬¬                 Malý přehled pokusů o převedení (klasické) literatury do filmu.¬         Obtížnost, nikoli neumětelství, je hlavní příčinou, že výsledek nebývá uspokojivý. Uvedené příklady to potvrzují, režii a scénář dělaly opravdové, významné osobnosti. Při tom, na uvedeném níže necíleném výběru je viděti, že skutečně odpovídající a kvalitní provedení jsou v menšině. Odhaduji, že to je také souhra náhod ( časová konstelace tvůrce), co nakonec rozhodne o kvalitě v případech tak náročných jako jsou literární přepisy do filmové podoby. — Za mým ohodnocením jsou procentuální hodnocení na ČSFD a IMDB.¬                 Cizinec. Předloha: Cizinec (A. Camus; novela). Režie, scénář: L. Visconti (Itálie). Provedení: dobré, ale neodpovídající. ** (76, 74)¬                 Paní Bovaryová. Předloha: Paní Bovaryová (G. Flaubert; román). Režie, scénář: C. Chabrol (Francie). Provedení: méně dobré, méně odpovídající. ** (61, 67)¬                 Bílá velryba. Předloha: Bílá velryba (H. Melville; román). Režie, scénář: J. Huston (USA). Provedení: méně dobré, méně odpovídající. ** (80, 74)¬                 Anna Kareninová. Předloha: Anna Kareninová (L. Tolstoj; román). Režie, scénář: B. Rose (GB; USA). Provedení: dobré, méně odpovídající. ** (67, 64)¬                 Lord Jim. Předloha: Lord Jim (J. Conrad; román). Režie, scénář: R. Brooks (USA). Provedení: dobré, ne neodpovídající. *** (69, 68)¬                 Zámek. Předloha: Zámek (F. Kafka; román). Režie, scénář: M. Haneke (Německo). Provedení: velmi dobré, ne neodpovídající. *** (69, 67)¬                 Zámek. Předloha: Zámek (F. Kafka; román). Režie, scénář: R. Noelte (Německo). Provedení: velmi dobré, ne neodpovídající. *** (74, 69)¬                 Proces. Předloha: Proces (F. Kafka; román). Režie, scénář: O. Welles (USA). Provedení: výborné, dosti odpovídající. **** (77, 78)¬                 Smrt v Benátkách. Předloha: Smrt v Benátkách (T. Mann; novela). Režie, scénář: L. Visconti (Itálie). Provedení: výborné, dosti odpovídající. **** (76, 75)¬                 Karamazovi. Předloha: Bratři Karamazovovi (F. Dostojevskij; román). Režie, scénář: P. Zelenka (Česko). Provedení: výborné, značně odpovídající. ***** (82, 77)

5P.¬         Snímek působí na většinu lidí — což je viděti na textu komentářů — průměrným až nudným dojmem; i ti, kdož hodnotí vysoko, jsou na rozpacích a nedaří se jim napsati k tomuto snímku nic pozoru hodného. Já se k tomuto pocitu přiznávám také. Tudíž je mé opoznámkování nijaké, psané do počtu, novinářská rutina pro denní chléb. Nevím, co ještě bych k tak nezajímavě podanému, k tak průměrně podanému pohledu mohl dodati. Aha, to, že zajímavé je, že i ti, kteří zmiňují přímo nebo nepřímo průměrnost počinu, hodnotí počin jako nadprůměrný, to znamená, že dvě hvězdičky jsem dal jen já a dalších jedenáct spravedlivých.¬                 Podobně zajímavé komentáře: uživ. Foox, swamp, Psycho.R, Aywes. Ale i ostatní stojí za pozornost.

Ze světa zvířat (ročník 2019).¬         Tvůrci se nedovedli vypořádati s tak obtížným, náročným námětem jakým je mutace pavouka do obřích rozměrů kdesi v jihoamerické jungli. Místo aby svou pozornost upnuli k aspektům biosofickým, zaměřili ji na podprsenky účastnic expedice. Triková složka je zvláště zajímavá — nejde totiž o umělé výtvory, alébrž o zvětšení opravdických živých tvorů, často ani ne pavoukovců, takže tu jde o podvod na divákovi, který oprávněně očekává zručnou počítačovou anymaci. Hororový prvek byl dobrý (pouť chodbou pavouka; setkání účastnice se svým zmizelým bratrem — "Tvrdě a naplno, Loren", načež se bratr proměňuje v určitý druh pavouka; sežrání černocha právě vylíhnutým pavoukem), ale objevil se až ke konci filmu. Pavouci také zajímavě hýkali, dočista jako osli.¬                 Moje vysoce záporné hodnocení ovlivnilo několik věcí. Tak už zmíněný anymační podvod; dále nijaké poprsí jak bělošských, tak i indiánské účastnice expedice; a také to, že byl sežrán pouze černoch, zatímco ostatní rasy přežili až do samého konce.

Další z latríny.¬         "Dark waters" je další ze snímků aspirujících na zařazení do mého seznamu snímků veliké polní latríny. U těchto snímků o obludnosti scénáře nehovoříme, stejně tak o slabých hereckých výkonech nebo o zdrogovaném režisérovi; všecky tyto náležitosti rozumějí se samo sebou. Možná je pouze otázkou času, kdy si "Dark waters" do svého seznamu zařadím; při prvním shlédnutí se mi nejevily býti tak dobrými.

Prostě dobrý film.¬         Co vlastně očekávají ti štěkaví psi ode mne, tuláka? Na medvěda se neodváží, tak si hledí mých roztrhaných kalhot, do kterých si utírám nůž od slaniny. To na pana starostu by se neodvážili, na dálku voní voňavkou, z jeho naleštěných baťovek páchne krém budící uctivost.¬                 Nemám rád tyhle potentáty. Tváří se laskavě a vypadají vzdělaně, ale většinou jsou hrubí a hloupí. Tak to život naučil mě, tuláka všech zemí a všech dob.¬                 Takový Počátek od Nolana, to je přece něco! Ten nápad, ta mnohovrstevnost! A hraje tam DiCaprio. Bomba. Gravitace vod Cuaróna! Špičkový provedení, Bullocková exceluje, chce to 3D a pak to nemá chybu. Marťan! Ridley Scott je prostě třída. Matt Damon, co hrál v Instellaru, teď rozjel na Marsu pěstování kukuřice pro popcorn. To musíš vidět!¬                 Tahle utahaná herka, tenhle pojišťovák Banderas? Tyhle Automata jsou bez nápadu, člověče. Jo, jsou přímo vo hovně. Hele, to bys šel špatným směrem. Vizuál ubohej, počkej si radši na Avatara 2, to ale bude opravdu veledílo, to tě povalí. Jasně, že Cameron.¬                 Co že je špatně na těch Automatech? Prostě na nich nic není. Jsou mimo mísu. Já si radši počkám na další Star trek, a tobě doporučuju to samý.¬                 [Poznámka odcházejícího tuláka. Automata nejsou v žádném případě "o hovně". Kdo to tvrdí, dokazuje, jak mnoho je jeho mysl už zpracována na oko skvělými výpravnými bláboly "o něčem", jak málo je už schopen vnímati a chápati obyčejný, skutečný lidský svět.]

Přelud Avatar.¬         My lidé jsme křehcí; je snadné zapůsobiti na nás, na naši duši, o tělesných podnětech ani nehovořím. My lidé jsme od přírody pocitoví jako kterýkoliv jiný živočich; rozum máme dán jako nadstavbu, jíž, na rozdíl od všech jiných tvorů, můžeme tuto pocitovost usměrňovati uvědomováním si a vůlí. Ale jaký to je život, když se mám stále hlídat, usměrňovat se a volit? Obtížný, řekl bych, že to je obtěžující, obtěžující právě proto, že my lidé jsme od přírody pocitoví jako kterýkoliv jiný tvor. Lidské štěstí netkví ve velikosti, ale v malosti, což se dá stejně dobře obrátiti. Moudrost Východu ví o této skutečnosti už tisíce let a některé z jejích starých spisů hovoří o této zkušenosti už stovky roků. My Evropané máme v tomto ohledu ještě hodný kus cesty před sebou. Jsme mladí, a můžeme se dívat spatra ještě tak na Bobíky, těžko už na Indy, Cikány, Židy nebo Číňany. Takový prostoduchý "pepíkovský" rasismus nás usvědčuje z prostoduchého hlupáčkovství. My rasisté totiž nejsme žádní hlupáci. Věříme v krev a v hodnoty starší než nejstarší vykopávky.¬                 A Avatar? Tahle amíkovská psychologická groteska? Inu, ta vznikla tak, že se u Budu nějaký čas konzultovalo se zaplacenými psychology a PR specialisty, až se našlo to pravé ořechové, co na 99 % zabere na všechny Bobíky a na 95 % na zbytek ("kulturního") světa. Každá maličkost byla zvážena, od prvku mrzáctví přes prvek mazáctví až po lásku, aby to klaplo a byl vytvořen nový kasovní "record". V tomto konstruktu není živého nic: je to kalkul a byznys, kterému se povedlo obalamutiti lidská srdce a mysli. Je to zrůdnost, když si přetvářka hraje na skutečnost a bere si účast na tvářnosti světa. My lidé jsme křehcí; ale nejsme roboti. Robot by tuhle hru neprohlédl; člověk je toho schopen. A to je také odpověď na to, čím se liší umělá inteligence od člověčí; odpověď pro všechny vědce, snažící se to vysvětliti, uchopiti a na základě toho vynášeti mravní postoje, jež budou moci už v nedaleké budoucnosti býti podklady pro vyhlašování zákonů. Ne každý přelud je klamem; přelud Avatar je ale našemu člověčímu životu nebezpečný klam. A myslím si, že se nic nestane, když tenhle snímek neshlédnete a nebudete se moci o něm pospolečensku bavit; mnohem lepší jsou Četnické humoresky.

Nejzajímavější je název.¬         Krátkometrážní jednohubky to mají v mých očích těžké — nestačí mi vytvoření jistého napětí, které spolu se slušným střihem, kamerou a dalšími náležitostmi vytvoří dílko, na které se dá dívat bez sebezapření. Skrytý náboj, druhá rovina na pozadí, případně nečekaný obsah a posun, tedy to, co posouvá krátkometrážní snímek od pokrčenírameny zbytečnosti a umělecké svévole k svébytnosti uměleckého díla, Ayudě chybí. Nejzajímavější na této zbytečnosti je tak její záhadný název.

Poučné je sledovati.¬         Dovolím si porovnati čtyři snímky-dramata, které spojuje ukazování života v lidské pospolitosti úzce ohraničené v prostoru a času; jde o Ostrov (Japonsko, 1960) — o životě jedné rodiny žijící na malém ostrově v Japonsku a živící se zemědělstvím, časově umístěno do 50. roků 20. stor.; Baladu o Narajamě (Japonsko, 1983) — o životě japonské horské vesnice v divočině, časově umístěno asi někam do 19. stor.; Strom na dřeváky (Itálie, 1978) — o životě venkovské chudiny v Itálii konce 19. stor.; Bílé noci pošťáka Alexeje Trjapicyna (Rusko, 2014) — o životě lidé žijících u jezera na ruské Sibiři, časově umístěno do začátku 20. stor.¬                 Ostrov, minimalistické (černobílé a bezdialogové) dílo mimořádné působivosti, kterému jeho tvůrce, Japonec Kaneto Šindó, vzdechl syrovost i poetičnost zároveň, patří mezi vrcholy podruhoválečného filmu. Náboženství tu je nahrazeno jednotvárnou dřinou bez konce, osud člověka ukazován vpravdě po "východním" způsobu. Hodnocení na filmové databázi TMDb (považuji ji za nejhodnověrnější) je 81 %.¬                 Balada o Narajamě je syrové drama takměř bez poetičnosti natočené podle novely japonského spisovatele Shichira Fukazawy. Stáří, boj o potravu a pohlavní záležitosti ukazované tímto na křesťanskou Evropu příliš krutým snímkem jsou na TMDb ohodnoceny 74 %.¬                 Strom na dřeváky italského tvůrce Ermanna Olmiho je nejpoetičtějším snímkem z výběru. Založený je na křestanských hodnotách žijících v prostých vesničanech navzdory surovému skutečnému životu, v němž hlavní úlohu hrají obchodní vztahy určené velkosedláckým kapitálem; tento snímek prostý revolučnosti je na TMDb ohodnocen 79 %.¬                 Bílé noci pošťáka Alexeje Trjapicyna ruského tvůrce Andreje Končalovského mají v sobě trpkou poetičnost života v odlehlé málo přístupné oblasti Ruska; nejvíce z vybraných snímků poukazují k společenským jevům a politice a jako jediný ze snímků jsou přímou obžalobou společenských poměrů, v tomto případu v posocialistickém Rusku. Na TMDb jsou ohodnoceny 69 %.¬                 Žádný z vybraných snímků není špatný nebo pouze průměrný; přes to mi je vyzdvihnouti dva z nich, a to Ostrov a Strom na dřeváky. Zbylých dvou umělecká síla už není tak velká; za shlédnutí však rozhodně stojí také.¬                 Poučné je sledovati hodnocení uživatelů zde na ČSFd. Tak třeba jistý uživatel hodnotí vysoko Baladu i Bílé noci, nízko Strom na dřeváky; toto spolu s jeho opoznámkováním jej usvědčuje z liberalismu, ateismu a protikřesťanství. Jiný uživatel zas hodnotí vysoko Strom na dřeváky, ale dosti ponižuje Baladu; to spolu s jeho opoznámkováním jej usvědčuje z neporozumění, nepochopení a nezájmu o japonskou a v širším ohledu "východní" kulturu. Další, poníživ hodnocením Strom na dřeváky, otírá své boty o italský neorealismus a kritizuje nudu a délku snímku v protikladu k záživným a divácky zajímavým a vstřícným dokumentům National Geographic.

Kříže a hvězdy.¬         "Band of bastards" je čtyřdílný italský "válečný" pornofilm režiséra a scénáristy zaměřeného na snímky "pro dospělé" Maria Salieriho.¬                 Podobně jako italský režisér a scénárista téhož druhu snímků Jenny Forte, má i tento tvůrce svůj osobitý rukopis, vlastnost, která je v produkci snímků z této oblasti dosti řídká. Italové vůbec jsou jako tvůrci filmové pornografie lepší než Němci — se svým rozkydlým prasáctvím, Češi — jsoucími v závěsu německé produkce, Rusové — neschopnými vesměs opravdové perverze, ale i Francouzi — u nich je perverze příliš přírodní, přirozená, neboť ji tak mají namíchánu v krvi.¬                 Pozadím je děj z 2. světové války z bojů mezi Němci a Rusy v západní části Ruska. Za zmínku stojí zapracování skutečných historických nátočtů a zvláště hudba (jejíhož tvůrce jsem nevypátral), temně podmanivá, hlubokých tónů, naprosto neobvyklá v této branži a ku podivu nepřekážející zážitku z ukazovaného, mající vnášeti do pornoscén jakousi ozvěnu válečných událostí. Hudbě odpovídá dobře i prostředí, v němž se scény točily, jímž je neuklizená vojenská kancelář s otevřeným záchodem a vojenskou železnou postelí, která příšerně vrzá — čímž je navozen, ve spojitosti s prostředím, částečný hororový účin (hororový prvek se ale nedostaví, můžeme býti bez obav, že klasickou italskou perverzi potřísní krev válečného běsnění). Uniformy herců musíme nahlížeti s přivřenýma očima, oholená ohanbí pak jsou ostudou dějinné věrohodnosti, čímž je můj výčet námitek vyčerpán. V nátočtu hrají české herečky Candy Alexová a Anastasia Devinová, Ruska Mandy Deeová, Rumunka Donna Bellová, Rumun Steve Holmes a další.¬                 Poznámka: Zde na ČSFD jsou jednotlivé díly zvlášť, tento bez očíslování je asi myšlen jako první z nich. Mé opoznámkování i hodnocení se týká a je za všechny díly zhruba stejné úrovně.

Šalamoun a Jones.¬         "Doly krále Šalamouna" jsou horší podobou příběhů o Indianu Jonesovi (série snímků režírovaných S. Spielbergem). Jsou hůř natočeny, hůř zahrány, v nadsázce upadají až do fraškovitosti, při čemž míra bezduchovosti je přibližně srovnatelná s "Indianem Jonesem". Osobně bych doporučil, mladým jako starým, shlédnouti spíše snímky s "Indianem Jonesem"; a "Doly" nechati na nějakou pozdější příhodnou chvíli, která, když nenastane, nic se nepokazí.¬                 Poznámka: Podnětné a zajímavé opoznámkování napsal uživ. "JFL", ovšem jeho ohodnocení je vysoce nadsazeno.