pursulus

.¬         Možná tento snímek ocení více ti, kdož shlédli původní "Addamsovu rodinu", nevím; myslím ale, že prostor, který zde zabírají obyčejné mrdačky na úkor nápaditosti, celé dílo ponižuje směrem k obyčejnému dějovému pornosnímku.

Hergot.¬         Kvalitu tohoto snímku vidím ze jména v sugestivním podání hlavní postavy Lopeho de Aguirre hrané hercem Klausem Kinskim a bratra Gaspara zahraného hercem Del Negrem; dále v prostředí, v němž bylo natáčeno, kterým byla jihoamerická divočina.¬                 Hlavní zápor snímku vidím v nepromyšlené, roztříštěné dramaturgii režiséra a scénáristy v jedné osobě, Němce pana Wernera Herzoga; umělec ten nedokázal řádně využíti dějovou linku vedoucí ke konečnému vyústění a poselství snímku. Celý způsob natočení je podřízen tlaku nevyrovnaných emocí na úkor rozumového vedení, takže vznikl poněkud chaotický paskvil, geniální torzo. Tehdy třicetiletý umělec nebyl schopen zvládnouti látku tak náročnou, jakou je cesta člověka za bohatstvím a mocí.¬                 Výsledek tedy je na rozpačité pokrčení rameny a rozhodně ne na potlesk Herzogových ctitelů.

Mé hodnocení všech šesti dílů "Básníků" L. Pecháčka a D. Kleina a můj názor na ně jsou ZDE. (Vysvětlení, proč hodnotím více snímků jako celek, lze nalézti na mém profilu v úvodní části "O hodnocení".)

Houby s voctem.¬         Poznámka: Toto opoznámkování a i mé (zprůměrované) hodnocení je za všechny díly "Básníků" v režii D. Kleina a podle předlohy/scénáře L. Pecháčka. Vysvětlení, proč hodnotím více snímků jako celek, lze nalézti na mém profilu v úvodní části "O hodnocení".¬                 Slušně udělaná romantická řada se sestupující kvalitou, točící se kolem studentů medicíny. Mně osobně to připomnělo americký veleúspěšný seriál "Přátelé", k němuž mám obdobné výhrady dající se stručně shrnouti do stejné věty: Je to nasáklé umělostí, chtěností, nevěrohodností; že to je ze života, se tak pouze tváří. Ještě jinak, co lze odpustiti (poněvadž tam to není důležito) v "Dívce na koštěti" Vorlíčka, Frankové a Macourka, to není odpustitelno zde — byť jde o komedii —, v romantickém příběhu "ze skutečnosti".¬                 Tento první díl patří mezi ty lepší z řady "Básníků" a naděluji mu 3 *.

Flek bez re.¬         Dosti chabé zpracováním — rekonstrukcemi, vývody i závěry. O lidské mysli a vůli, jak pracují a čeho jsou schopny, ni zmínky. Neshlédl jsem celý seriál, pouze díl o UFO, nicméně lze předpokládati podobné zpracování i ostatních částí seriálu.

Svedený Pietro.¬         Tentokrát se Pietro Germi, italský režisér úspěšných dobových komedií, nechal příliš svésti představou, že vyhledávaný kalifornský herec Dustin Hoffman v hlavní úloze bude i zárukou celkové kvality snímku. Ano, Hoffman táhne celé dílo, ale nikoli k mimořádně dobré komedii, zachraňuje ji před přílišnou trapností mající původ v přemíře nadsázky obracející komedii k pouťovému představení. Tentokrát se tedy scénář panu Germimu zrovna moc nepovedl (Germi je všech svých dobrých komediích režisérem i scénáristou). Hudba Carla Rusticheliho (provázející snad všechny Germiho komedie) je tradičně skvělá a vhodná a s spolu s výkony herců a režií zachraňuje co se dá na "nadsázkovém" scénáři.¬                 Ve srovnání s jinými Germiho snímky, jako "Rozvodem po italsku (1961)" s výborným M. Mastroiannim, mimořádně podařenou "Svedenou a opuštěnou (1964)" či povídkovým snímkem "Dámy a pánové (1966)" je "Alfréde, Alfréde (1972)" dílkem zřetelně nejslabším, které hodnotím pouhým průměrem, což znamená — zaokrouhlujeme-li správně při sudé číslici směrem dolů — zisk dvou hvězdiček.

Ho-ho-hopčí!!¬         Hezká krávovinka, milá blbůstka, neškodná podívaná, pěkné hračičkování, pastvy žírná luka hochintelektuálského dobytka.

Pro koho to slovo padne.¬         "Alphaville" (podle jména hlavního města galaktického) je trapárna proslulého intelektuála a Francouze z 60. roků 20. storočí — tím by tak mělo býti pro poněkud zasvěceného řečeno vše. (Není divu, že dotyčný spolupracoval s Truffautem — tahle dvojice patří k sobě.)¬                 Pro okamžitou potřebu rozdělím lidi do třech skupin. První — pojídači buřtů. Druhá — pojídači kaviáru. Třetí — pojídači chřestu. Rozbor: Pojídači buřtů jsou onou průměrnou masou, která chodí do kina nejspíše na trháky bez zvláštní přidané hodnoty; pro ty "Alphaville" není. Pojídači kaviáru jsou ti, jimž vytříbený smysl pro krásu a jedinečnost nedovolí bez utrpení dívati se na… Alphaville; pro ty snímek rozhodně též není. Pojídači chřestu jsou intelektuálové ražení toho, že jim intelektualita natolik ovlivnila myšlení, že už nejsou schopni intelektuálního rozvažování; tak pro tyto poslední Alphaville rozhodně je.¬                 Zajímavý pohled na věc: uživ. mortak.

Potíž.¬         Mé výhrady k jinak nadprůměrnému působivému snímku Americká krása lze shrnouti do jediné věty, která je páteří dvouřádkového komentáře uživ. golfista: "Působilo to tak rádoby reálně, až to vyznělo z mého pohledu naprosto nereálně."¬                 Potíž je v dnešním chápání toho, co je reálné, skutečné: v technokratickém světě prostoupeném počítačovými sítěmi a nekonečným množstvím neviditelného vlnění je cit pro skutečnost téměř zcela přetvarován. A jako mravokárce dodávám překroucen a poničen k nepoznání.¬                 Mravokárce ve mně by hodnotil tohle dílko jako slabé, takový palec na dumlání, veskrze žádná opravdová tragédie, žádné opravdové drama, takové pfíí. Jako objektivní hodnotitel musím ale mravokárci vyhubovat a vykázati ho do tohoto odstavce. Skutečně správné hodnocení je však v tomto odstavci.¬                 Jako podnět k zamyšlení nad skutečnou hodnotou tohoto snímku uvádím rozdíl v průměrných hodnoceních zde na ČSFD (87 %) a horního tisíce uživatelů na IMDb (74 %). (O hodnověrnosti hodnocení na různých databázích si lze přečísti v první části mého profilu.)

Animus.¬         Psychoanalytický snímek pracující ze jména s jedním z pojmů jungovské psychoanalýzy — animou. Výborné obrazové zpracování, podpořené orchestrární údernou hudbou dokreslující snad ještě výrazněji sled obrazů než by to dokázala nějaká temná, zdánlivě umělečtější a vhodnější. Jasně podaná symbolika, bez známek pokusů o pouhou skandalitu: vše má své místě, (snad) nic není zbytečné. Výjimečný snímek, umělecky snad ještě o něco převyšující symbolicko-dekadentní snímek "Krtek" A. Jodorowského.¬                 Promítáno na Mezinárodním filmovém festivalu v Cannes r. 1981, téhož nebo následujícího roku proběhlo jedno promítání v Praze, pro uzavřenou společnost nebo možná v rámci dne rakouského filmu.¬                 Režie: Rakušan Titus Leber.¬                 Poznámka: Úryvky ze snímku lze dnes shlédnouti na neplacené i-stránce 'http://newsite.titusleber.com/films-videos-tv/anima/'. Na internetu je možnost shlédnouti celý snímek, ale z placené i-stránky, kam je nutno nejdříve se přihlásiti a krom jiného uvésti číslo své kreditní karty.