pursulus

Cesta k umění.¬         Asi se opakuju, ale považuju za důležité uvésti, že rozpitváváním psychologických dramat, rozpitváváním jakýchkoli dramat, rozpitváváním jakéhokoli uměleckého díla jsme okamžitě připraveni o umělecký zážitek z něj. Pitvání přenechme doktorům; lékažství, filosofie, práv, theologie. My, jako lidské bytosti, máme-li umění vnímati, máme-li z něj míti to, co doopravdy přináší, tedy pocit, který oslovuje podle souvztažností vlastností a zkušeností vložených do díla a týchž přítomných v jeho pozorovateli, pitvati ve vědeckém, odborném smyslu toho slova nejen nemáme, ale přímo nesmíme. K pochopení, poznávání, odkrývání nás má vésti ne pitva, ale naše vlastní prohlubující a rozšiřující se životní zkušenost — to je pravá cesta k umění, ale i k životu a duši člověka.¬                 "Anima persa" je snímek zasluhující si pozornosti všech, kteří se vydali na nikdy nekončící cestu k umění a duši člověka a světa. Nejedná se o geniální zpracování látky, ale o zpracování velmi povedené, a to po všech stránkách tvořících sled obrazů nazývaných filmem: souhra námětu (novela italského scénáristy Giovaniho Arpina), režie Itala Dina Risiho, kamery Itala T. D. Colliho a hudby Francouze Francise Laie spolu s výkony všech herců (ze jména však Vittoria Gassmana) vytvořila dílo beze sporu pozoru hodné. Uvádím zde všechna ta jména, neboť i další umělecké počiny všech těchto umělců stojí za pozornost.¬                 Uživatel bohemia_regent se zmiňuje, jaké to je štěstí, že se Američané nechopili "remaku" tohoto snímku, který by s nějakým J. Nicholsonem vedeným Polanským nebo Kubrickem (dodávám) posbíral jistě několik "Oskarů". Ano; já bych nehovořil rovnou o štěstí, ale o tom, co bohemia_regent nakousl: o tom, že kulturní tradice a odkazy evropských národů jsou nezastupitelné na té cestě, o níž jsem se výše zmínil; a že bychom si neměli na tu cestu od těch za oceánem nechat kálet.

Zapomenutý snímek.¬         Ruský spisovatel I. S. Turgeněv nepatří mezi mé popředné spisovatele, raději mám z toho období jiné Rusy — Dostojevského nebo Čechova; nicméně jeho novelu První láska mám rád. Tuto moji náklonnost pak ještě prohloubil mimořádně podařený snímek Okouzlení (1970) z německo-švýcarské produkce, filmový přepis Turgeněvovy První lásky v režii a se scaenářem šitým přímo na tělo předloze Rakušana M. Schella. Ba, tento filmový přepis mám ještě daleko raději než samu povídku, což je případ ojedinělý. Žel, od 80. rr. 20. stor., kdy film běžel v ČSSR v kinech, jsem neměl možnost jej znovu vidět; zdá se, že je to další zapomenutý snímek, který vytlačily dobové filmy z pravidla horší jakosti...¬                 Případné a poučené opoznámkování: uživ. GAVIN17.

Cosi.¬         Mám rád tenhle snímek. Přes to jej neoceňuju čtyřmi nebo pěti hvězdami, poněvadž vím, že takovou hodnotu nemá. Nižší hodnocení mi ale nebrání v tom, mít jej rád.¬                 Je v něm cosi... nehotového a touženého, co se prolíná celým dějem a o čem nepřímo vypovídají jeho postavy. Mám pocit, že kdyby měl jeho režisér dostatek času a prostředků, vzniklo by něco... výjimečného. Něco lepšího než filmová trilogie Pán prstenů — něco opravdového.¬                 (Doporučuji patrně zasvěcený komentář uživatele JFL, zvláště tu první polovinu.)