Cudzinec

Viscontiho mám hodně rád, a Mastroianniho ještě víc, ale zde mi to bohužel nesedlo. Nemyslím si úplně, že je to nejvhodnější látka pro zfilmování. Ten film mě vůbec nebavil, musel jsem se do něj docela nutit, a jeho délka mi kvůli tomu subjektivně přišla nekonečná. V některých detailech je to zajímavé, ale jako k celku jsem si k tomu cestu nenašel, a Arthur Meursault pro mě zůstal stejnou záhadou, jakou představoval i pro své okolí, ta jeho apatie mi jednoduše přišla hrozná, nešlo se - a hlavně jsem pak už ani nechtěl - v něm vyznat, a už pár dní poté, co jsem to viděl, rychle zapomínám, o co tam vlastně šlo, takže pustit si tenhle film se v mém případě rovnalo spíše ztrátě času, bohužel. (30.10.2019)

Skoda, ze tento film objavil aj admin tej hnusnej odpornej smradlavej zumpy zvanej filmova teoria, a uz tu komentuje. To smie, ako, s tym nemam problem. Problem mam s miestnym evidentne sexualne dezorientovanym Radkom, ktory je navyse fundom dalsieho sexualneho devianta menom Dyvyne. lebo dotycna osoba sa tvari, ze je neviemaky znalec a vidim to komentovat fakt kvalitne veci. A pozeram, doprdele, LiVentura sa zase prekonal, uz nepise komentare ... moc divne, pracudesne alebo "Nejak me to nevzalo" alebo hoci aj "Nepochopeno, pomerne jsem se ani nebavil" - no a teraz dokonca vyplodil suvisle suvetia, ktore nielen na seba logicky nadvazuju, ale ono cely komentar nasho slavneho LiVenturu dava dokonca aj uceleny zmysel! Kazdopadne jeden z tych lepsich Vischontiho filmov - natocil aj mnou doteraz nepochopeny Soumrak Bohu, ktory miestne vystudovane filmove teoretiky - elitari brutalne nadhodnocuju a este natocil aj Smrt v Benatkach. Fajny film na tema neschopnosti komunikacie a zbytocnej lahostajnosti voci svetu a voci okoliu. To Voci svetu som myslel tak, ze konkretne aky maju vztah ludia k povedzme vlade - a ono, ruku na prirodzenie, pardon, na srdce - to mi zase uletelo - je hodne nebezpecne ked vlada statu nevladne, bo ludia by si mohli vsimnut, ze vlady nie je treba. To som zase odbocil do politiky, a tu predsa komentujem film, takze s5 k filmu. Vyborna prva polka, vyborny Mastroianni aj s Ancou Karinou. Druha polka - a hlavne ta sudna pravnicka cast ma bavila uz podstane menej. Mna pravo nebavi, nejsem pravnik a vlastne pravu rozumiet ani nechcem. Jeden z najlepsich filmov Viscontiho, takze preto 88 % (31.07.2018)

Bylo mi jasné, že Marcello Mastroianni dovede zahrát snad kohokoli, u cizince Meursaulta a Snílka z Bílých nocí, jsem si přece jen nebyl tak jist. Dopadlo to ale dobře, Mastroianni umí zahrát kohokoli. Velký režisér tu ale zachází s hlavním hrdinou trochu jinak, než např. ve Smrti v Benátkách. Vlastně nedělá nic, než že se snaží dvojrozměrný list papíru pokrytý písmeny převést na dvojrozměrné plátno pokryté obrazy. A dělá tak dobře, protože uhnout není kam, všechny jiné cesty vedou do ztracena. Proč je ale Camusův román (či novela) tak vzácný, proč má téměř biblickou závažnost? Mersaultův příběh se nejspíš mohl stát mnohému z nás, jeho osud nás možná těsně minul, třeba jsme mu jen o vlásek unikli, možná jsme ho prožili v jiném životě nebo na nás ještě čeká. (Podobný dojem jsem měl při čtení novelky Herrmanna Hesseho: Pod kolem.) Hlavní zásadou existenčního myšlení je pravda, pravda o sobě a pro sebe. Kdo tvrdí: "Protože jsem neměl co říct, tak jsem mlčel," se již tím staví mimo společnost postavenou na elokvenci, používání slov na zmatení nebo zastrašení druhých, cizích. A společnost si to s ním vyřídí. Pravda nezvítězí, nezvítězí však ani lež; vítězem je prostřednost, přetvářka, překrucování atd., jiným slovem "smrt". Jedinec a společnost žijí v odlišných světech, které se jen málo dotýkají, pokud se však prolnou vlivem nějaké události (nemusí být fatální), pak je o tragedii postaráno... "Venku bylo zase nesnesitelně vedro. Slunce ho prudce bodlo do očí , až ho bolelo se dívat a hlava se mu závratně točila..." (Pozor! to není Camus ale Dostojevskij.) (22.03.2014)

Tohle se mi hodnotí těžko. Asi bych si měl zkusit přečíst knihu, protože film toho dost rozehraje, ale nedokáže vše pořádně rozvinout, i když to vypadá, jako by z něj byly vystřiženy scény, kde to rozvinutější bylo. Vlastně jediné, co mě tady naprosto pohltilo a připadalo skutečně propracované a hluboce filozofické, byla závěrečná půl hodina u soudu s verdiktem a vším, co následovalo po něm. Tam bych Cizinci snad i pět hvězd dal, nakolik jsem s předkládanými názory ne vždy souhlasil, ale podat je to umí ze všech stran a přitom se to na žádnou jednoznačně nepřiklání. Jenže zbytek filmu je zase přesně ukázkou toho, co mi na Viscontiho stylu nesedí. Vadilo mi to u Geparda, vadí mi to i tady - prostě mě nedokáže oslovit. Tady to aspoň zachránil závěr, ale u Geparda jsem si tím musel projít místy úmornými třemi hodinami. Já chápu, o co se snaží a na čem se snaží své filmy postavit, ale prostě mě to míjí, přijde mi to moc chladné, moc roztahané a taky lehce zahleděné do sebe. A přitom se takový styl ani k jednomu z těch námětů moc nehodí. Ale tady to u mě na čtvrtou hvězdu ještě vyjde, právě kvůli té poslední půl hodině, která se mi snad ničím z hlavy jen tak nevymaže. A na rozdíl od některých se mi Mastroianni do hlavní role hodil, dokázal ji zahrát skvěle. Tak jako tak mi ale potrvá, než zase od Viscontiho něco zkusím... Slabé 4* (23.06.2023)

Camusovu predlohu mám takmer 60 rokov z doby, keď vyšla v českom preklade spoločne s románom Pád. Pamätal som si z tej doby iba, že ten, kto neplače na pohrebe svojej matky, riskuje odsúdenie. Filmové spracovanie Cudzinca slávnym režisérom, ktorý doň obsadil celú plejádu známych hercov mi prinieslo iba pripomenutie knižnej predlohy. Možno ani nie sú k dispozícii prostriedky na adekvátne pretlmočenie predlohy do filmovej reči. Rozhodne za ne nemôžem považovať zbytočný voice over, ktorý pri zobrazení lesknúcej sa dlažby túto skutočnosť oznamuje divákom, ktorí si toho možno nevšimli. Pravdou ostáva, že poznám Viscontiho filmy, ktoré sa mu vydarili viac, než Cudzinec. (27.09.2023)