Aelita

Správný veselý zenový mnich, správná veselá ulítlá ryba, správné chycení-spojení-propojení. ___ Tak zvaný soulad obrazu a hudby, proto je zajímavé podívat se na ten obraz i bez hudby - pro správné zenové procítění-porovnání.

Spíše styl doby, než duch, spíše samoúčelný náčrt, než obraz, spíše pokus o jinakost, než poezie, spíše studentské cvičení, než dokument. "Jsem tvoje hezká báseň o tobě a já se sobě líbím". Jo, snad by to mohlo stačit, ale nestačí.

Veselý filmeček, což je pravda. Ovšem podle mne zcela nepochopený. Recenzenti jako jeden v něm vidí kořeny a původ fašismu v Německu a v Němcích, a ten původ údajně spočívá v trestu a zneužití dětí jejích zřejmě v dětství trestanými a zneužívanými rodiči, které zřejmě byli trestaní a zneužívaní jejích rodiči, které ... a tak do nekonečna. Stop, takhle se ničeho nedopátráme. Hluboké nepochopení podle mne projevuje se v tom, že to, co zřejmě dělají děti (zřejmě, protože film neukazuje s naprostou konečnou platností, že to dělají děti), tedy to, co dělají děti, je vnímáno a vydáváno za zlo, které v dětech vzniká v důsledku páchaného na nich násilí. Jenže - není toto páchané násilí jen jinou - zvrácenou - stránkou nesmírné lásky? Lásky zvrácených výchovou či životem nebo popletených zas výchovou, společenskými normami a náboženstvím rodičů těchto dětí? Nemiluje snad doktor svoji dceru - v dospělém slova smyslu? Nebo pastor své děti? Nezáleží snad pastorovi ze všeho nejvíce na tom, aby se děti dostali ne do pekla, ale do ráje? Do božího ráje. A protože boží ráj je věčný, kdežto pozemský život je jen sama pomíjivost, je menší zlo odtrpět tu na zemi, než věčně trpět v ráji, o čemž je skálopevné přesvědčen pastor. Kdopak mu tohle vyvrátí? A protože hřích a láska je čistě osobní soukromá záležitost, o které se nemá vytrubovat do celého světa, proto i trest (milující přísná výchova) a zneužití (vysoká čistá vonící čerstvostí láska) dětí jejích rodiči se koná za zavřenými dveřmi. A proto i děti to, co jim dělají rodiče, vůbec nemusí vnímat jako zlo, ale jako spravedlnost, zodpovědnost a lásku (což podle mne je na nich právě ve filmu vidět, snad krom toho ptáčka, který také může být pouhým dokladem o poslušném následování), a proto také ve všem napodobují své rodiče, když skrytě a bez tahaní na veřejnost nastolují svoji přísnou "boží" spravedlnost a trestají a napravují přes jejich děti ty, kdo hřeší. Taková malá dětská noční hlídka. ___ Skutečný původ a kořeny zla však není v utlačování, násilí a zneužití, ale v nepřirozeném tvarování přírodní lidské nátury k potřebám civilizace, ba dokonce ani v tom tvarování-pokřivení, ale v tom, jak nás, lidi, civilizace učí vnímat nucenost toho tvarování a udržení civilizačního řádu. Nikoho přece ani nenapadne obviňovat představitele zvířecí říše z fašismu, perverznosti a jiných zvráceností, ačkoliv všichni víme, jaké "zlo" a "hříchy" se v přírodě odehrávají. Obviňujeme jen sami sebe a obviňujeme se navzájem, protože máme pojmy zla, hříchu, násilí atd. atp. Zlo je v tom, že to tak vnímáme. Jak říkám - lidé, i ti civilizovaní, pořád jsou jen součástí vesmíru a přírody a ty nemají žádnou vyšší etiku v lidském pojetí, ale jen "etiku" stanovení hranic a jejích okamžitého bourání. A co je v tom dobro a co je zlo - udržování hranic nebo jejích ustavičné bourání? Co je tu utlačování a co je svoboda? ___ Zlo páchané na dětech, které podle Hanekeho (možná, jestli jsme ho správně pochopili) a podle recenzentů a kritiků v posledku vedlo německé děti k fašismu a provedení holocaustu, je podle mne ve skutečnosti zlem německého katolictví a protestantství. Katolictví s jeho pokrytectvím a brutalitou, ale hlavně protestantství s jeho černobílým vnímáním světa (proto "Bílá stuha" je černobílý film), s jeho rájem a peklem bez očistce, s jeho plynoucí z této radikální polarity světa přísností a nepřijetím pozemských hříchů - homosexuality, potratů, euthanasie, sebevražd atp. Kořenem je náboženské paradigma - zlo a dobro, peklo a ráj, přísnost a láska, hřích a vykoupení, zločin a trest. Trest navíc boží, když sám Bůh netrestá trestající děti, což znamená jen to, že je zvolil jako svůj trestající nástroj - přinejmenším k takovému nebo podobnému závěru mohl dojít Martin (syn pastora) po zkoušce své hříšnosti na mostě. Takže - kdo za to zlo může? Rodiče? Děti? A skutečně všechny německé děti takto vyrůstaly - v násilí a zneužití? Jak napsal ve své recenzi A.O. Scott: "Zapomeňte na hyperinflaci ve Výmarské republice (1921 a 1923), Versailleskou smlouvu a cokoli jiného, co jste se mohli naučit ve škole. Nacismus (podle Hanekeho) byl způsoben zneužíváním dětí. Nebo možná hříšností, která je vlastní člověku. "Bílá stuha" je detektivka, která nabízí filosoficky a esteticky neuspokojivou odpověď - vinní jsou všichni. Což je to samé, jako říci - nikdo." (viz originál recenze: http://movies.nytimes.com/2009/12/30/movies/30white.html?ref=movies ). Tedy kolektivní vina včetně viny "kladného" učitele, který na vše přišel, ale raději utekl a stal se tak jedním z těch, kdo pak mlčenlivě přihlížel nacistickým zločinům. ___ Možná Haneke skutečně neukazuje plody násilí, ale plody umělého řádu, a dost možná tento režisér není ani tak kritik a moralista zla dětí a dospělých, jako spíše radikální ateistický anarchista. A pokud je to tak, trojku mu za to, že popletl kritikům a divákům hlavy a nevyjádřil se globálněji a jasněji. Protože Hanekeho "příklad nacismu je jen dílčím příkladem celkové teze: Lidstvo má tu historii, jakou si zasluhuje. A lepší historii mít nebude, protože není odkud - vše se točí v kruzích, děti vstřebávají bezdušnost rodičů a tradice chování se předávají z pokolení na pokolení. Svojí "Bílou stuhou" Haneke uděluje této planetě definitivní a nezvratnou nulu." Stejně jako melancholický Trier.

Každý ráj v sobě skrývá peklo, ovšem ne z každého pekla je cesta do ráje. FPS, TPS a MMORPG dohromady.

Osud vytváří nás nebo my vytváříme osud? Zakletost v bytí - osud nebo volba?

Vesmír slučuje, vesmír rozlučuje, vesmír stále mění a mění se. Co děláme my? Snažíme se zpomalit změny a hlavně naplnit a udržet své nenaplnitelné a neudržitelné sny.

Gilberta Grapea nežere to, co může, ale to, co nemůže, ať již z vnějších nebo vnitřních důvodů. Žere ho poznanost malého světa, žere ho matka, která hodila své přírodou a společností dané "povinnosti" na své děti a tím se zatížila k těžké nepohybnosti, žere ho slabomyslný bratr, který ve své blaženosti blba je odlehčený od konvencí společnosti, nikoliv přírody. Tedy zatímco GG žere jeho svědomitá a dobrotivá zodpovědnost za jiné, která mu znemožňuje žít vlastní sny, mne žere nemožnost žít bohémský život nezávislý na hmotné každodennosti, žere mne nemožnost nepřerušovaně se rochnit jen v myšlenkách a snech spíše cizích než svých, protože jsem již přišla na to, že zvuky, pojmy a obrazy jako atomární fakta a internet jako jejich spojení, nekonečné kombinování a zmnožení, existují samy o sobě, i když s našim přičiněním, a že já je leda a pouze používám a zas po svém kombinuji. Navíc dost špalkovitě, jak poukázal kolektivní rozum, který je sám o sobě obrovským, nezvladatelným špalkem. ___ Při prvním zhlédnutí před pár lety se mi tento film líbil mnohem více, tentokrát se však v druhé půli zlomil v něco nekonečného a skoro vyprázdněného - asi jsem dost pokročila na cestě oproštění od sentimentu anebo se mi prostě zrychlil mozek.

Banksyho tygr :-) ___ Velmi zdařile vyvážený a důvtipný mix radosti, smutku a humoru v příběhu, který nenechá člověka lhostejným. ___ Můj oblíbený kraťas.

Stalker je o skutečném hlubinném přání a o tom, jestli je etické toto přání splnit. Jinak Stalker má zvláštní osud - film se přetáčel dvakrát a scénář se přepisoval 8-9 krát. Výchozím zdrojem pro film je kniha Strugackých "Piknik u cesty", což je metafora nebo alegorie setkání člověka s mimozemskou civilizací vyššího úrovně vývoje - přesněji s jejími stopami. U kraje vesmírné silnice se zastaví skupinka mimozemšťanů (přesně jako ve Stopařově průvodci), vykoná potřebu, rozhlédne se po okolí, vztyčí prapor, nají se a jede dál. Na místě pikniku zůstávají odhozené a ztracené věci a něco jako snad pozorovací, snad zkoušející objekt. A toto místo (Zóna) a tento objekt (Zlatá koule) je to, kde se pohybují a s čím se setkávají místní "domorodci" neboli "zvířátka" - lidé. Potud kniha. ___ Tarkovskij skoro radikálně změnil charakter příběhu i samotného Stalkera - místo drsného chlapíka je to podivín a skoro blázen (trochu jako šaman nebo koktavý prorok). Stalker nelže. Jen dělá to, co mu říká vnitřní hlas. Stalker věří. Stalker je průvodce, který ctí a cítí Zónu. ___ Zóna byla natáčená ve staré elektrárně a v okolí papírny, odpady z které znečišťovaly řeku. Charakter a vzhled Zóny zvolil Tarkovskij. Jako věřící člověk, který nejspíše vnímal přírodu jako chrám Boží, Tarkovskij ukazuje lidi jako tu "vyšší" civilizaci, která zanechává za sebou nehojící se stopy technogenních katastrof, ale i stopy své každodenní činnosti. Podobně jako lidé jsou "zvířátky" v Zóně, kterou po sobě zanechali mimozemšťané, pozemské živé tvory jsou "zvířátky" v "Zóně", kterou po sobě zanechávají lidé. Jako nejrozumnější (?) tvorové na této planetě neseme za ni zodpovědnost. Jen uneseme-li? ___ Jinak přečtení knihy mnohé doplní a vysvětlí.

Jako hlavní citát k Zrcadlu bych viděla výrok apoštola Pavla z 1. listu Korintským (13:12): "Nyní vidíme jako v zrcadle, jen v hádance, potom však uzříme tváří v tvář. Nyní poznávám částečně, ale potom poznám plně, jako Bůh zná mne." ___ Zrcadlo ve všech dobách a u všech národů bylo jakýmsi rozhráním mezi známým a tajemným, mezi realitou a virtualitou, mezi skutečností a iluzí, mezi možným i nemožným. Zároveň zrcadlo odráží realitu - po svém. A v tomto smyslu je zrcadlo odrazem lidského JÁ, které se skládá z paměti, potřeb a tužeb a ze současného pocitového stavu. V každý okamžik člověk vkročuje do budoucnosti přes zrcadlo svých pocitů, které se hned v další okamžik stávají pamětí. Nejdříve přepokládáme, pak víme. JÁ je zrcadlením toho, co si náš mozek uvědomuje i jen matně tuší. ___ Andrej Tarkovskij: Sedm let dětství na vesnici (odtud vesnice v Zrcadlu a dům i otec v Solarisu). Literární rodina: otec - básník a překladatel (odtud básně otce v Zrcadle, které čte sám otec), matka - absolventka vysoké školy literární (její literární práce měly úspěch u rodinných přátel, ale pak je všechny spálila "pro nedostatek talentu", jak si napsala v deníku). Tarkovskému byly 3 roky, když otec odešel z rodiny. Odtud "Za vše, co je nejlepší v mém životě, za to, že se ze mne stal režisér, vděčím své matce"(Tarkovskij). ___ Proto Tarkovského Zrcadlo je o paměti a o ženském principu JIN. ___ Zajímavost-vysvětlení: Jedna z prvních mystických epizod-snů, kdy si matka umývá vlasy a na hlavu jí ze stropu padá voda a sníh, kromě vizuální vzpomínky má v sobě i lidovou symboliku, kterou je obraz bořícího se domu - to je i trpící stát, i druhá světová válka, i Velký stalinský teror (označení několika souvisejících kampaní politické represe a perzekuce v Sovětském Svazu v 30. letech 20. století - viz http://cs.wikipedia.org/wiki/Velk%C3%A1_%C4%8Distka ). Nejzřetelněji je ten strach vidět a cítit v epizodě, kdy se matce, která pracovala v tiskárně jako korektor, zdalo, že udělala v korektuře nějakou velkou chybu. Tenkrát i za pouhý překlep v politickém slově nebo důležitém jménu hrozil Gulag. Matka, která utíká do práce, aby opravila chybu, běží kolem plakátu Stalina. Nakonec se ukázalo, že je text v pořádku.