Aelita

Když se kopie bude inzerovat a vyrábět ve velkém, stane se originálem. Možná to platí i pro celou dnešní Čínu. Rozhodně se tam okopíroval a hyperbolizoval západní vztah k penězům, majetku, reklamě, reprezentativnosti, slávě a známosti zcela podle konfuciánského pragmatismu. Tento průměrný film kromě svědectví o poměrech hodnot v dnešní Číně je zajímavý i tím, že dříve čínští herci hráli v západních filmech, dnes západní herci hrají v čínských filmech. Stejné je to i s jinými komoditami a zdroji - Číňané dnes nejen prodávají, ale i kupují. "Již nyní tvoří čínská poptávka po luxusním zboží asi 15% celosvětové poptávky". Nejlepší myšlenkou filmu je však veselý pohřeb. Je tu řečeno, že když v Číně umírá člověk po sedmdesátce, je to spíše důvod k radosti, že prožil dlouhý lidský život, než k smutku a truchlení. Napadlo mne, že jsme se odnaučili umírat. A nevím, jestli to je veselé nebo smutné.

Arabové přicházejí, Číňané přicházejí, Indové přicházejí, Vietnamci přicházejí, běloši se rozřeďují a misí se s dalšími a dalšími migračními vlnami, které přicházely a přicházejí od rovníku a z východu a vždy se pohybují k severu a na západ. I dnešní Evropané kdysi podobně přišli z indoíránských planí. Je to stejné jako s prouděním větrů od rovníku - z míst, kde energie bují, do míst, kde vychládá, z míst, kde se lidé shlukují, do míst, kde si lidé hledají osobní prostor, z míst, kde převládají rodinná pouta, do míst, kde převládá individualizace. Vždy jde jen o místo pod sluncem a o to, aby to místo nebylo prázdné - to je celá podstata kontinuity. ___ Dle dnešních standardů docela nudná komedie s notorickým morálním poselstvím, ale pokud je někdo recesista a má volný čas, proč ne. Jo, a ještě jedna podstatná věc: domnívám se, že filmaři jak Západu, tak i Východu zasloužili se o to, aby studená válka nestala se horkou, víc než všichni politici dohromady.

Síla propasti, která nepohlcuje člověka, ale kterou se člověk stává, když si uvědomí svoji osamělost ve vyjmutí z veškerenstva, byť jen dočasného. Co je mezi náplní a nicotou? Hranice obsahu propasti - tvar zvenku, forma zevnitř. Slepice ve vejci, které v sobě nese. Bůh, který sní schizofrenii svého bdění. Sám a sám ve všech a se všemi. Co je existence jedince? Slast, která bolí, děs, který fascinuje, smutek, který šlechtí, údiv, který posiluje, hněv, který osvobozuje. Každý člověk je ušlechtilý milující tvor, každý člověk je kruté nízké zvíře, každý člověk je nadřazený i podřízený - záleží jen na hloubce propasti, které je schopen dosáhnout. To jen nelidé nic necítí. ___ Hluboké odshora dolů a odzdola nahoru.

Použiji otřepané ač výstižné klišé: tento film má všechny atributy kvalitního díla, které je důstojným příspěvkem do pokladnice lidské kultury a historie jako její součásti. Mimo obsah, obraz, konflikt, výpovědnost o době a lidech a děj kvalitní film tvoří i drobnosti a maličkosti, ve kterých se projeví genialita trefení se do lidského světa. Ostatně právě maličkosti stojí v základu veškerenstva. Jak je napsáno v Hagakure - "Mezi pravdami na zdi pana Naoshigeho stála tato: Záležitosti velkého významu nechť jsou brány zlehka. Mistr Ittei poznamenal: Záležitosti malého významu, nechť jsou brány vážně." Tak abych nezapomněla na spiklenecké zasmání se dvou službu konajících policajtů za zády šerifa a vysokofrekvenční přežvýkávání posledního, obrazově hudební sladění honičky za zlodějíčkem, rozpačitý nemotorný souhlas Virgila Tibbse vyjádřený nohama nebo bílé šlehy jeho oči ve tmě noci, poznamenávám tyto záležitosti malého významu na zeď celkové kvality tohoto filmu.

Zcela konvenční dokument mimo jiné odráží i roli jedince v dějinách neboli přesněji osobní naplnění společenského místa/instituce ve smyslu není důležité, kdo přináší myšlenku či vizi, ale je důležitá samotná myšlenka či vize, protože ta je hybatelem, není důležité, jak se jmenuje prezident, ale je důležitá samotná instituce, není důležitá podstata myšlenky či vize, ale je důležité, zdá souzní s duchem doby. Jak řekl Kazatel: Všechno má určenou chvíli a veškeré dění pod nebem svůj čas. To platí nejen pro lidi, ale i samotné věci a technologie. Třeba taková technologie záznamu myšlenek a instrumenty pro zaznamenání. Nejdříve to byl výhradně lidský jazyk a mozek, pak hliněné tabulky a rákosové stéblo, pak papír a husí brko, pak přišel psací stroj. A právě čínský psací stroj, který vyřešil problém množství čínských znaků, mne fascinoval v tomto dokumentu nejvíce. Vynálezce stroje dr. Lin Yutang si ho nechal patentovat v r. 1946. Stroj obsahoval 7000 znaků, které se psaly pomocí stisku několika kláves. Uprostřed klávesnice se nacházelo tzv. magické oko. Po onom stisku několika kláves se v magickém oku objevila nabídka několika odpovídajících znaků, mezi nimiž si pisatel vybral pomocí tzv. master key, který se dá přirovnat k dnešnímu Enter na PC. Jak vypadal stroj a psaní na něm, ukazuje třeba toto video: http://www.youtube.com/watch?v=oEe7Qz7UTQQ&feature=player_embedded#at=71. No jo, zlatá písmenka, klávesnice, PC a hlavně mazání, nikoliv mazání hlavy.

To se to panečku nacvičuje zabijáctví a jiné fajnovosti, když je k dispozici karbonitová zálivka pro zahojení bebíček! Hotové IDDQD. Jinak s tou látkou jsoucna, kterou tká osud ... Pokaždé se najde někdo chytrý, kdo začne vykládat, co ten osud nakecal, a z toho pak jsou zcela zbytečná vlnění. Proto je lepší místo pěstování a zacvičování supermanů všech možných druhů bez rozdílu znaménka tyto supermany nelítostně likvidovat ihned pří narození, čímž se dost brzy dosáhne zlaté rovnovážné průměrnosti a tím i úplného klidu a možná nakonec i zastavení v nirváně. IMNSHO. ___ P.S. K dichotomii výběru: Pokud je Osud otec, Náhoda matka a Život vychovatel, pak tu máme ve skutečnosti tritomii a s tou si člověk, který se dokáže poučit z vlastních chyb a všímá si jistých synchronicit, které 99,8% lidí označuje za kauzalitu neboli příčinu a následek, si nakonec poradí tak, že začne zaujímat vše řešící postoj Nobody cares nebo I don't give a fuck nebo Buď jak buď, jen ať je hlavně zábava ... anebo naopak klid.

„Boogie, proč to pořád děláš? Mohl bys žít klidně. – Kdopak řekl, že chci žít klidně? Je nutné podporovat systém.“ V těchto pár větách je obsažen veškerý princip lidské existence: každý člověk podporuje systém totality existence - aktivně nebo pasivně, to je jedno. Rozdíl je jen v tom, že větší pozdvižení, rozrušení, zvlnění se musí vyvážit větším kosmickým i místním přesunem energie. Proto revolucionář a bouchač vyvolává větší emoce, pohyby společnosti a důsledky než obyvatel-měšťan či mírný poustevník. Veškerý aktivní útok a odpor možná je marný, bouři ale vyvolá rozhodně větší než ve sklenici vody. ____ „Existují lidé, kteří neakceptují progres. Když vynalezli střelný prach, karate skončilo.“ Zase principiální postřeh Boogieho – veškeré inovace se dříve nebo později stanou tradicí. Nový prvek, nový projev vzešlý ze smíšení existujícího je existujícím brzděn a absorbován, každý pohyb podléhá působení inerčních sil. ____ A poslední čistě lidský a o to geniálnější postřeh Boogieho: Ideální žena (pro muže) je žena odpovídajících forem a možností (globálně) v odpovídajícím věkovém rozmezí (pro konkrétní potřebu) a na správném místě – v kuchyni nebo v posteli, ale hlavně bez hlavy. Hlava nebo konkrétněji myšlení ženy je jen zajímavý nebo snesitelný přídavek navíc pro muže, kteří mají radí výzvu, překonávání překážek, zdolání vrcholů, zkrocení divoké zvěře a myšlenku o rovnoprávnosti. Kdo tvrdí nebo si myslí opak, nalhává sám sobě. Anebo zašel příliš daleko ve svém odlidšťujícím civilizování. ____ Jiné povedené odpovědi Boogieho, které nepotřebují žádné komentáře: „Ty nic necítíš, když zabíjíš? – Jestli používat tlumič, tak nic. Vše lidské zabíjí člověka.“ // „Proč jsi tak krutý? Může za to prostředí, v kterém žijeme? Myslím, že násilí je hlavním magnetem naší doby. – Hlavní příčina násilí vzniká v okamžik, když jeden člověk chce vzít jídlo druhému.“ ____ Drsný Boogie, bezohledný macho každým coulem a proto přirozený ve svých projevech jako dítě, vydává jednu nelichotivou pravdu za druhou. Byla jsem zvědavá na tento argentinský „Distrikt“, ale ještě větší zvědavost k filmům obecně asi plyne z toho, že chceme vědět, co v nich vidí jiní lidé – hlavně ti, kdo nás nějak zajímá. Řekni mi, na jaké filmy se díváš, a já možná pochopím více, jaký jsi. Cizí duše je temný les a proto žádná přeidentifikace, kdy o člověku víme tolik, že nás přestává zajímat, tu nehrozí. Zájem mizí z jiného důvodu, a to z omezení vnitřních nebo vnějších - jsme zvědaví na určitého člověka, jen pokud ten je v pomyslném dosahu a jen do té doby, pokud si od něj něco slibujeme nebo potřebujeme, to jest pokud vztažně na něj se nějak sami mentálně hýbeme. Jakmile vnitřní pohyb ustane, zájem pomine, i když vše zažité v pohybu v nás zůstává. ____ 111one

Tohle je realita a mezirealita. Tohle je včerejší, dnešní a zítřejší svět. ___ Pokud by se mne někdo zeptal, do jakého žánru spadá tento film, odpověděla bych, že omezovat ho jakýmikoliv žánry je jako strkat krávu do BigMacu. Je to Odyssea. Putování za poznáním, kdo jsem. Zítřejšek, který "zabijí" dnešek. Borgesovský svět Tlönu, který se zhmotňuje, protože si ho představujeme, protože na něj myslíme. Je to proměna náplně při zachování formy. Proměna formy při zachování náplně. A již vím, k čemu je dobré mít všeobecný přehled a znát aspoň základní archetypální příběhy a prvky včerejška a dneška. Pak se totiž zjevují souvislosti, které propojují to, co se zdá být rozděleným. Tvoříme příběhy a obrazy z toho, co jsme kdy viděli, slyšeli, poznali. Tvoříme virtualitu pouze z reality, z toho, co vnímáme smysly. Vědomě i podvědomě vkládáme do virtuality a svých fantasií své vnitřní asociace a pak vzniká něco, co má vlastní život a co si každý přebere po svém. Nevím, zda autoři vědomě vložil do Hanny vše, co jsem tam viděla a slyšela - odkazy, souvislosti, narážky, citace, ale mně se tento film zdal být skoro úplným obrazem toho, co dnes existuje, i s přesahem do budoucnosti. Počínaje Leono-kickassovskou přípravou přes sblížení pohlaví a konče tématem Langovského vraha M. Film jako symbolika, metafora zabalená do scén, děje a hudby. A proto pro mne byly nedůležité přeskoky, nelogičnosti, nadsázky - jak říkal poslední akční hrdina, filmový svět má své zákony. Důležité bylo ne jak se to vypráví, ale co se vypráví. Africké a indiánské legendy a pohádky také nejsou logické v našem evropském pojetí, ale působí možná o to silněji. Vždyť když vše chápeme a dokážeme definovat, mizí nepoznané tajemno, mystika, cíl. Možná je lepší něco nechat jen plynout a nesnažit se to pevně uchopit. Možná pocity jsou důležitější, než poznání. Aspoň občas, aspoň někdy, aspoň na nějakou dobu. ___ Vizuální stránka a soundtrack však žádné nelogičnosti neměly. Letos to je již druhý filmový hudební projekt, který mne dokázal vytrhnout ze sedadla nebo naopak do něj vtlačit. Zimmer odpočívá, když nastoupí Daft Punk a Chemical Brothers. ___ A o čem vlastně je ten příběh? Pohádky se mají prožívat, ne pitvat. Určitě si ji nechám vyprávět ještě jednou. ___ Také že jo :-)

Život je ten elixír, který zesiluje naši podstatu. A postupně se ukazuje, že někdo je bažináč, někdo je anděl, někdo je bojovník, někdo je génius a někdo je prase. A všichni jsme lidé.

Nemoci milovat, nemoci nemilovat - důsledek nevyrovnanosti duše. ___ Již v tomto prvním filmu jsou vidět prvky a známky autorského rukopisu, které se zdokonalily, ale i zopakovaly se v Imaginárních láskách. Ano, Dolan má vkus a je umělecky nadaný. Bezpochyby. Nejdůležitější však je to, že hluboce rozumí postavám a příběhům, které tvoří, a to převažuje nedostatky jeho filmu.