Aelita

"Organizační schopnosti mašinérie voleb" - trefný popis děje od samotného hrdiny filmu - průměrného Japonce, který se dal do politiky. Technologie se dá vypracovat pro veškerou lidskou činnost - stačí definovat pojmy, stanovit operace a určit jejích posloupnost. A pak je nutné najít odběratele produkované činnosti nebo věcí a přemluvit je, aby si ten produkt dobrovolně koupili, protože ho přece nutně potřebují, jen ještě o tom nevědí. A toto přesvědčování je právě dnes největší nutností a kumštem - lidé již nevědí co by, jelikož od přírody moc nepotřebují a tu najednou mají tolik všeho kolem sebe, že se v tom začínají ztrácet. No, a třeba politici tu přece jsou od toho, aby se o ty lidi postarali. A starat se o ty lidi chtějí tak moc, že pro tento účel je každá technologie dobrá. Včetně poskakování v roli předcvičujícího před zaměstnanci nějaké firmičky i s šerpou volebního kandidáta přes rameno.

Být sympatický zvenku neznamená vždy být sympatický zevnitř. Oči nás někdy klamou. Možná dost často. Sebeklam a zavírání očí nad problémem totiž pomáhá lidem přežit nebo přejit to, co je pro ně těžké přijmout, protože by museli pohnout sami se sebou. A kam je ta inercie pak zavede? Do ještě větší díry? Jenže ... člověk by nejraději přece věřil - sobě, lidem, světu a nějaké stálosti aspoň v něčem. Na pevné půdě se totiž stojí snadněji než na zemi chvějící se pod nohama. A v tom chvění právě žijeme.

Zelí x člověk = auto x člověk = člověk x člověk ____ Není vlastně rozdílu mezi zelím, autem a člověkem, protože stejně jak zelí za pomocí člověka vytlačuje různorodé rostliny, tak auto za pomocí člověka vytlačuje zelí, a stejně tak i člověk za pomocí člověka vytlačuje vše přírodní a nakonec i sám sebe. Opravdu tento pomíjivý mezičlánek mezi opicí a robotem má IQ tykve ve svém antropocentrismu, když se domnívá, že je vrcholem veškerenstva. Mimochodem makak na útěku ze zoo v pohodě přežil v českých lezích a nevadila mu ani zima. S člověkem bez civilizace již to není tak jisté.___Autor snímku již má svůj rukopis a pokud divák nelpí na věčnosti lidstva, tak se vždy skvěle pobaví při sledování lidského zoo v jeho dokumentech. A jedno upozornění: Vyplatí se počkat do konce závěrečných titulků, protože - to nejlepší nakonec :-)

Ruská miniverze Yellow Submarine včetně lennonovské podoby hlavního hrdiny. Milá hříčka beze slov, kterou pochopí (skoro) každý pozemšťan. ____ Ke zhlédnutí na YouTube: http://www.youtube.com/watch?v=citTQLOWiVo&feature=related

Dinosauři v jiném světě. Když se nedá vrátit zpět a není jasné, co čeká vepředu, aspoň se na chvíli zastavit a jen být. ___ Staří herci, nová kamera, zanimovaná padající zemina, která zahraje roli přepínače, příliš hodně nebo málo tolerance - film pro starší diváky natočený stylem pro mladé. Dinosauři se musí přizpůsobit nebo vymřít.

Trainspotting po americky, jen bez té rozjívené potřeštěnosti. Temná, vážná, varující výpověď, která teď dává smysl (i chleba) životu samotného autora deníku. Ovšem pokud divák nebo divačka netrvá na skvělém herectví a osobnosti tenkrát 21-letého Leonarda DiCapria a chce vidět bližší (přímo v Praze) realitu, pak by tomu "přání" víc vyhověly dokumenty Heleny Třeštíkové - V pasti-Katka (2001) a Katka (2009). Tam se "hercům" nemuseli malovat rty namodro.

Jedna hvězdička navíc za Karlovy Vary, ve kterých jsem ještě nebyla, a za Alpy v jejích okolí jako příklad manipulace amerických filmařů s americkým divákem stejně jako v "Honu za svobodou", kde bungee jumping na Zvíkovském mostě vydávali za kratochvíli v Německu. Před touto prázdninovou "cestou do Evropy" upřednostňuji "Cestu do Ameriky" s Eddiem Murphym :-)

Umělecká nuda - takto označil THX 1138 jeden z uživatelů csfd. Výstižnější by bylo označeni lidská nuda. A může se snad tomu někdo divit? Tomu, že je lidsky emočně nezáživné dívat se 86 minut na studený, odlidštěný, zcela sterilní svět? Proč sterilní? Protože je zbavený touhy, emocí, sexu, tvorby, barvy a tepla nehledě na barevnost, náhody a nevypočítatelnosti. Pokud se diváka skutečně zmocnil tento pocit sterilní nudy nebo spíše pokud ho opustily lidské emoce, pak lze říci, že George Lucas dosáhl kýženého cíle. A je nutné mu to uznat a přičíst k úspěchu, nikoliv mu vyčítat, že nedokázal zabavit diváka. Protože zábava není účelem tohoto filmu. Účelem je varování a nabídnutí východiska, i když nejistého a neposkytujícího žádnou konečnou a dokonalou spásu. Protože východiskem podle Lucase je jen setrvání v lidství, vždyť člověk bez emocí a přání již není člověk, ale stroj. Jenže... zachrání nás to, že zůstaneme lidmi v tomto světě, který my sami dobrovolně-nedobrovolně měníme v neznámo co, aniž bychom se nějak zásadně změnili? --- Ve svém prvním celovečerním filmu Lucas plně využil obrazů a znaků své doby - "sterilizovaní" lidé se sluchátky, mnohočetné blikající obrazovky monitorů, mechanická hlášení a příkazy - to vše evokuje atmosféru střediska řízení vesmírných letů, kde nečekaný projev lidského citu vyvolá stejný poplach jako legendární věta "Houston, we have a problem". Samotný "krásný nový svět" THX 1138, jak se již psalo v komentářích, byl inspirován antiutopickými romány 20. století, inspirací pro které zas posloužil román "My" Jevgenije Zamjatina z roku 1920. Stačí si přečíst i pouhou informaci o tomto románu na wikipedii ( http://cs.wikipedia.org/wiki/My_%28rom%C3%A1n%29 ), aby bylo jasné, jak moc se THX 1138 podobá Zamjatinovu D-503. Mnozí v těchto románech vidí jako hlavní zlo kolektiv, komunismus atp., ale ve skutečnosti je to Stroj, Velký bratr, technický pokrok, samotná civilizace, která mění divocha nejdříve v kulturního člověka a následně v post-human, jak to ukazuje čerstvé zrcadlo nastavené filmem The Social Network. --- A již jen třešnička na dortu: Zcela v duchu odeznívajícího hnutí hippies byla zvolena i samotná jména hlavních hrdinů filmů, která se vyslovují jako thex [θeks] a love [lʌv] beze zvuku "v" na konci. V pojetí Lucase tak THX a LUH jsou ztělesněním pojmů sex a láska. Sex ani lásku jsme strojům zatím nevzdali, stačí to ale pro přežití lidstva ve virtuálním Second life?

V porovnání s mytologičností, archetypálností a vizemi Tronu, Matrixu, Star Wars, Star Trek je Inception skoro bezvýznamný. Jediné, co nám Počátek přibližuje, je freudovský svět snů. Snažila jsem se pochopit, proč je Počátek hodnocen nad tyto filmy a přišla jsem na to, že to je dané potřebou současné generace, která chce mít SVŮJ Matrix. Tron je pro ni příliš matrixovský – tahle virtualita ji již nepřekvapuje, ale Počátek nabídl něco, o čem sníme – množství kouzelných, zázračných alternativních nebo paralelních světů v samotném člověku a to bez techniky, bez počítače či simulované hry. Člověk ve svých snech je sám sobě avatarem a hlavním architektem, i když pořád zmateně bloudí ulicemi své duše a padá v dodávkách z mostů nečekaných zvratů. Mne osobně Počátek nenadchl – tváří se sice bůhvíjak chytře a objevně, ale děj a výsledek je triviální. Ovšem jednu věc na něm obdivuji a tím je myšlenka, pocit, stav – sdělení, které asi českému publiku nějak uniklo, možná proto, že místo Vnuknutí byl zvolen zavádějící název Počátek, ale hlavně proto, že nejsme Američané, kteří poslední desetiletí prožívají otřes svého imperiálního postavení, ztrátu své světové hegemonie, zpochybnění své jedině správné ideje a pravdy. Způsob, jakým film podává toto sdělení, představuje podle mne největší invenci, přínos a vtip Nolana, nevím však, zda je jeho sdělení záměrné nebo podvědomé jako jeho filmové sny. A klíčem k tomuto sdělení je samotný název – Inception – Vnuknutí. Celý film – tak dlouhý, propletený, mnohovrstevnatý a komplikovaný – je jen sadou krabic, ve kterých leží to, co americký divák podvědomě odmítá a neamerický divák přinejmenším přehlíží, a diváci, rozbaluje a otvíraje tyto četné krabice a zcela pozapomněvši na prvotní název Inception, spolknou na konci i s navijákem to vložené sdělení v domnění, že hlavním je setkání hrdiny filmu se svými dětmi. Ve skutečnosti režisér mezitím zcela nenápadně vnukl divákům stejnou myšlenku na rozklad impéria, jakou vnukl tým Di Capria-Cobba dědicovi globální korporace. Protože (!) co je vyřčeno, to existuje, přinejmenším v naší mysli. A hlavní, co bylo vyřčeno v tomto filmu a kvůli čemuž se vše strhlo, je slovo ROZKLAD – dobrovolně nedobrovolný, přijatý za svoji vlastní myšlenku, zvnitřněný a tudíž organický a proto nezpochybnitelný samotným nositelem této myšlenky. Rozklad amerického impéria – zpomalený sesuv tradičních sloupů amerického světa v tom nejhlubším snu-podvědomí – rozklad samotné víry v cíle a hodnoty společnosti. Jediným správným lékem na toto rozkolísání amerického základu, které zaviňují Nolan a jiní nahnilí a kosmopolitní američtí inteligenti, je vlastenecký duch a síla víry v "naši pravdu", kterou ztělesňuje Team America: Světovej policajt. Nolan no pasarán! :-)