Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Komédia
  • Dokumentárny
  • Akčný
  • Animovaný

Recenzie (719)

plagát

Slečna Golem (1972) 

"Ovečka Dolly byla zlá a brzy zemřela". (https://cs.wikipedia.org/wiki/Dolly_(ovce))____ Člověk není Bůh. Člověk je opice, která se po Přírodě pouze opičí. Co z toho může vzejít, se člověk mohl přesvědčit již mnohokrát. A není pravda, že se nelze zastavit, protože se lidstvo podřizuje přírodním zákonům strukturování narůstající entropie (http://cs.wikipedia.org/wiki/Ilja_Prigogine). Protože Příroda vybavila člověka sice nedokonalým, nicméně něčeho přece schopným mozkem, který je zapotřebí využívat tím víc a častěji, čím je rychlejší vývoj a neznámější a nebezpečnější možné důsledky lidské tvořivé činnosti. Krátce řečeno ne každý vynález je nutné zavádět do života. ____ Film, jenž je založen na klasické záměně identických hrdinů a je ve velké míře módní přehlídkou, bude zajímavý až někdy v roce X, kdy se naplní to, před čím varuje. Navíc připomene slavný "bruselský styl" (http://cs.wikipedia.org/wiki/Bruselsk%C3%BD_styl ______ http://bydleni.idnes.cz/podivejte-se-jak-jsme-zili-za-socialismu-v-60-letech-fsy-/panelakovy-byt.aspx?c=A080620_152848_dum_stavime_web).

plagát

Päťdesiat odtieňov sivej (2015) 

Padesát odstínů psychické temnoty je jakousi složeninou z filmů 9 a 1/2 týdne, Pretty woman a Cosmopolis, ve které se přetahují duševní zdraví a psychická deprivace. Film by byl tuctový, kdyby se nejednalo o zfilmování knihy, jež udělala díru v mnoha hlavách, a o neuvěřitelně masivní reklamní kampaň. Ta poslední znamená nejen producentskou snahu vydělat balík peněz, ale hlavně to, že se jedná o jednoznačnou propagaci něčeho. Čeho konkrétně? Jako každé propagované zboží, i tento film má obsah a velmi lákavý hezký obal. Jak je známo, obal prodává, a prodává dobře i takový obsah, který není dobrý a dokonce často není ani zdravý. Vpodstatě obecně platí, že čím je škodlivější nabízený produkt, tím je lákavější reklama a obal. Stačí si vzpomenout na cigarety, alkohol, sladkosti a sex – v časopisech, reklamách a hlavně filmech. Ve snaze omezit populaci a ušetřit přírodní zdroje Čína zavedla v roce 1979 politiku jednoho dítěte. Západní bělošský svět začal regulovat porodnost již na začátku 60. let mnohem rafinovanějšími metodami – hormonální antikoncepcí a takzvanou sexuální revolucí neboli odbouráním tradičních tabu a nasazováním všedovolenosti v do té doby intimní oblasti lidského života. Dnes tato strategie nese plody v podobě egoistického chování jednotlivců a přesycenosti sexem. Sex přestal být přírodním nástrojem rozmnožování a posvátným tajemstvím a stal se nevázanou a nezávaznou kratochvílí. Postupně byly do lidských hlav nasazovány homosexuální, sadomasochistické, pedofilní a jiné okrajové způsoby chování, jež po celou historii lidstva byly vnímané ve zdravé lidské společnosti jako poruchy a zvrácenosti. Dnes menšiny diktují většině a agresivně prosazují a vnucují jí svá vidění, pravidla a vzorce života. Nesvědčí to o ničem jiném než o velmi rafinované manipulaci s lidmi a o geneticko-psychicko-kulturní degeneraci lidstva. Není čemu se divit – v nezdravém prostředí se množí všelijaké poruchy a paraziti. Tento film je tedy velmi nebezpečný svým naleštěným obalem – hezkými tvářemi, luxusními věcmi, romantikou zamilovanosti a letů nad oblaky a v první řadě lákavosti nevyzkoušeného dobrodružství. A pokud by tento obal vyhrál, nezasluhoval by tento snímek jiné hodnocení než Odpad. Úlevou tedy je, že duševní zdraví hrdinky nakonec překonalo nebezpečí nákazy a zvrácenosti, proto lze ohodnotit samotnou filmařinu bez přidání emočně-etických soudů. Christian Grey – tento "hrdina" naší doby – je výsledkem transformace a deformace lidské společnosti a lidské kultury – ponechané dítě prostitutky-narkomanky, adoptované a posléze zavedené starší ženou do pokroucené podoby lásky. Nakonec se z něj stal úspěšný mladý businessman, který neprožívá obyčejné lidské city, a nejspíše právě proto může být v dnešním konkurenčním světě úspěšný. Je to něco podobného lidem v dokumentu Ryba smrdí od hlavy (http://www.csfd.cz/film/323785-ryba-smrdi-od-hlavy/). Blýskavý obal filmu by tedy neměl zastřít to, že pravou hrdinkou příběhu je "slabá" Anastasia, jež se odvážila z lásky poznat bolest, kterou prožívá její milovaný, aby mu porozuměla, nikoliv "silný" Christian, který se vylekal možné zranitelnosti lidské duševnosti.

plagát

Sieť (1995) 

Varovný obraz závislosti občana rozvinutých společností na elektronických systémech a kontroly, kterou tyto systémy umožňují, vykreslený v tomto filmu z "dávného" úsvitu jejich globálního šíření, se dnes nejen naplnil, ale předběhl tehdejší vize, o čemž svědčí nejen celoplošné rozšíření bezhotovostních finančních a komunikačních styků, ale i výpověď Edwarda Snowdena o totálním odposlechu a sledování obyvatelstva počínaje vrcholovými politiky a konče dětmi s mobily. Avšak situace je mnohem vážnější, protože za prvé lidem je vlastní zlehčování nebo rovnou ignorování zneklidňujících věcí, za druhé obyvatelstvo nemá představu nebo neví, jakého stadia vývoje dosáhla moderní technika, jaké má možnosti a nakolik je rozšířená a využívaná, a za třetí obyvatelstvo neví, co s nim plánují provést mocenské "elity". Přitom budoucnost je již vcelku vykreslena v knihách a filmech a momentálně probíhá již pouze místy diplomatické, místy ozbrojené rozdělování a přerozdělování posledního zdroje po globálním rozdělení teritorií a surovin. Tímto zdrojem je samotné obyvatelstvo, lidé. Nové "elity" vysoce technologických odvětví (robotizace, síťové technologie, telekomunikace, elektronické bankovnictví , genetika atp.) deroucí se dopředu již teď mají prostředky a možnosti pro elektronické a "zdravotnické" ovládnutí obyvatelstva rozvinutých zemí. Šťastný nový svět a nový světový řád má obsahovat to, co se dnes postupně zavádí a prosazuje. Je to genetické a sociální inženýrství (přeprogramování životních hodnot a regulace lidstva a jakési vyšlechtění nové lidské rasy poslušných pracovitých oveček a výchova zákonaposlušného občana), totální kontrola včetně výhradně elektronických peněz a implantovaných čipů, díky kterým se nejen dají sledovat veškeré bezhotovostní operace, ale i odstřihovat od systému a dokonce "vypínat" neposlušné ovečky. Ovšem po rozdělení mezi "elitami" má ještě přijít snížení počtu lidí. Třeba Thomas Ferguson, bývalý úředník amerického Státního úřadu pro záležitosti obyvatelstva (U.S. State Department Office of Population Affairs) prohlásil: "Za veškerou naší prací stojí jeden hlavní motiv – musíme snížit úroveň zalidnění. Buď to vlády udělají po našem, hezkými čistými způsoby, nebo si říkají o podobné nesnáze jako El Salvador, Írán nebo Bejrút. Přelidnění je politický problém. Jakmile se populace vymkne z rukou, bude potřebná autoritativní vláda, možná i fašismus, aby ji snížila." (http://freedomoutpost.com/2014/08/30-population-control-quotes-show-elite-truly-believe-humans-plague-upon-earth/ nebo http://www.svetkolemnas.info/novinky/zahranicni/1342-desive-citaty-slavnych-o-depopulaci-ktere-media-radeji-opomiji). V příhodný okamžik tento systém pěstování, pasení, stříhání a regulace stavu stáda bude spuštěn a pak konečně začne ráj na Zemi. Přinejmenším pro některé. Nicméně lze pozorovat i možné náznaky toho, že probíhá zápas mezi "elitami" zastávajícími tuto budoucnost a "elitami", jež se snaží udržet tradiční život lidského společenství. I když ... je to možná pouze vydávání přání za skutečnost. Nakonec lidé by si měli uvědomit jednu podstatnou věc – buďto zůstanou lidmi v tradičním lidském světě nebo se stanou něčím úplně jiným, pokud se nechají technologicky, geneticky a sociálně změnit. V prvním případě lidstvo možná ještě nějakou dobu přežije, v druhém jistojistě zmizí jako mizí živočišný druh, když na jeho místo nastupuje druh nový.

plagát

Heker (2015) 

Dnešní "lidský" svět má tolik prvků a rovin a tolik interakcí mezi nimi, že, podobně jako když člověk musí vědět, na co se má zeptat, aby měl šanci na odpověď, musí také vědět, co má hledat, aby měl šanci to najit. Taktéž v dnešním "lidském" světě člověk zanechává tolik stop – přes mobil, pouliční kamery, na bankovních účtech, v obchodech, na internetu atd. atp., že pokud chce mít soukromý život, musí se stát neviditelným, přízrakem, myším kožíškem – musí vystoupit z veřejného času a začít žít ve vlastním čase a hlavně se musí stát nezajímavým pro ty, kdo něco konkrétního hledá. Dokázat to, aniž by se musel vzdát civilizačního pohodlí a blahobytu, se podaří jen málokomu. ____ Hacker je typický mannovský film o inteligentním, něžném a drsném zároveň osamělém hrdinovi, lásce k ženě a nebezpečných velkých hráčích, s typickým rukopisem, ke kterému patří organický soundtrack, podivná krása nočních měst, záliba v detailech a nezbytný nabroušený šroubovák. Novým prvkem je pohled do křehké geopolitické rovnováhy, spolupráce a současné rivality zapadajících a vycházejících velmocí ve světle globální propojenosti světa a závěrečné konstatování, že nakonec se člověk může spolehnout pouze na sebe sama a možná ještě na ty, s kým má společné zájmy, a že pro určité lidi je lepší zůstat osamělým poutníkem životem. I když ... tentokrát Mann souzní s Jarmuschem v tom, že přežijí jen milenci.

plagát

Katka (2009) 

Co má větší dopad na diváky a větší působení na realitu – hraný film nebo dokument na stejné téma? Odpověď není tak nabíledni, jak se zdá na první pohled. Hraný film má nesporný umělecký faktor – cílenost vystavění příběhu, herecké výkony umocňující emoce diváka, přitažlivost zobecňující univerzality a zázračnosti fantazie. Dokument zase zrcadlí realitu a přináší konkrétnost, přirozenost a původnost a použitelné informace. Záleží samozřejmě na samotném divákovi, jeho založení, preferencích a emotivnosti – jedni dají přednost hranému umění, jiní obrazu reality. Nicméně v konečném důsledku nikdo snad nemůže popřít, že v hloubi duše všichni vědí, že hra je hra a skutečnost je skutečnost, a proto lze tvrdit, že člověk obecně vnímá dokument jako fakt, kdežto hraný film je jenom napodobení faktu, a tudíž je jednodušší získat odstup od filmu než od dokumentu. V tom právě tkví síla umění dokumentu. ____ I Katka dospěla do logického konce člověka zotročeného drogou, i Helena Třeštíková dozrála k pochopení, že přinejmenším v tomto případě se droga ukázala být silnější než mateřský pud a vůle k životu. Myslím, že Třeštíková při natáčení tohoto dokumentu ztratila pár životních idealistických představ o člověku obecně a ženách konkrétně a vzdala se veškerých nadějí ohledně Katky. To jest Katka přestala být pro Třeštíkovou člověkem hodným pozornosti a účasti neboli i profesionál je v první řadě člověk.

plagát

Perníkový tatko (2008) (seriál) 

Několik tezí o seriálech: 1. Seriály, zdá se, alespoň zatím zvítězily nad filmy. 2. Filmy v tradičním lidském světě vedly k vývoji domácí stacionární techniky – televizí s velkou obrazovkou, video- a DVD-přehrávačů, domácích kin, zvukových systémů. Seriály ve vysoce technologizovaném globálním světě, kde se vyžaduje mobilnost, pružnost, průběžné sledování informačních převážně vizuálních proudů a proto i nezbytný stav online, vedly k vývoji přenosné techniky a online technologií – internetu, iPhonů, iPadů. 3. Seriály svou existencí a stále větší oblíbeností zpochybňují nebo rovnou popírají Lyotardův postulát o krizi, ba krachu velkých metapříběhů a metavyprávění v postmoderním prostředí přebujelosti virtuality a nekonečné fragmentace reality. Postmoderna je totiž dobou rozdrobenosti socio-kulturního světa a relativizace (neboli podmíněnosti) všech jeho fragmentů a pohledů na ně. Naopak právě v postmoderním fragmentovaném tekutém prostředí hledá člověk vědomě nebo podvědomě nějaké kořeny, pevné body, ucelené obrazy a podrobné propojené popisy reality. Seriály jako propracovanější a rozsáhlejší obrazo-příběhy spíše než filmy poskytují člověku komplexnější informaci o světě. Seriál Perníkový táta, který lze označit za názornou encyklopedii výroby metamfetaminu a budování drogového impéria včetně poučky o likvidaci stojících v cestě, plně odpovídá poslední tezi. ____ Český název seriálu, ač vynalézavý a odrážející český svébytný pohled, posunul nicméně význam originálního názvu někam jinam – do úzkého světa výroby, distribuce a užívání drog, a navíc značně odlehčil tento význam odkazem hlavního hrdiny do říše pohádek. Originální název, jenž by se dal přeložit jako "scházení na scestí", je mnohem blíže vzpurné dramatičnosti a tragice Volného pádu (http://www.csfd.cz/film/8221-volny-pad/) – v obou případech jde o pozvolnou proměnu spořádaného a zákonaposlušného občana v nelítostného mača a v obou případech je tato proměna v menší míře důsledkem vnějších okolností, ale hlavně dílem zoufalosti, vnitřního starého zlomu, morální neurčitosti charakteru a inteligence, jež ospravedlní hrdinovi vše, co on uzná za spravedlivé. Jednoduše a stručně řečeno je to seriál o tom, jak se bačkora z řetězu utrhnul – z řetězu manželky-diktátorky a pravidel života pro ušlápnuté slušňáky. Je to také jisté společenské varování – není radno zahánět inteligentního (bez)zásadového člověka do kouta, protože se v něm může probudit děsivá nezastavitelná síla, uspaná do té doby rozumem, sociálními vazbami a morálními pravidly. Sám seriál a konání a myšlení hlavního hrdiny je nepřikrášlenou oslavou americké životní strategie a kultu superhrdinů, bohatství a slávy – není důležité, v čem člověk vyniká, hlavní je být nejlepší, nebo alespoň sebevědomý a cílevědomý. Tato sága o moderním "hrdinovi" a jeho pochybné cestě k pochybnému vrcholu zcela odpovídá duchu dnešní ultraliberálnosti, jež rozmývá hranice pojmů, relativizuje tradiční hodnoty lidského společenství a vsugerovává ideály infantilismu. Právě tato morální neurčitost samotného příběhu, jeho "hrdiny" a hodnot, které vyznává, je největším problémem seriálu, protože seriál až příliš spoléhá na vyspělost diváka a na jeho moudrý úsudek ve věci dobra a zla. Žel nejsou všichni diváci tak vyspělí a morálně pevní, aby rozlišili, kde končí pochopení pro lidskou slabost a kritika zla nebo falešného zevnějšku globálního světa a začíná relativizace přirozeného desatera lidského soužití a propagace adrenalinového a bezohledného způsobu života. "V rámci ještě přijatelné koukatelnosti a nutné seriálové návaznosti seriál došel na mez dosavadních možností filmového a televizního realismu. Snad v žádném jiném díle nebylo tak detailně vykresleno, jak opravdu vypadá výroba, distribuce a braní drog, jakými kličkami se shání místo, náčiní a materiál na „vaření“, jak se perou špinavé peníze, kolik lidí musíte uplatit či jak mařit policejní práci." (http://respekt.ihned.cz/c1-60531470-v-jakym-filmu-jsi-tohle-videl). Skutečně toto všichni musí znát, vidět? Větší pravdu než liberálové mají ti, kdo říká, že některé věci mají zůstat utajené nebo sdělené pouze zasvěceným nebo spíše připraveným, odolným a zodpovědným. Právě tato disciplína zodpovědných strážců vědění a základních zákonů dnes chybí světu a právě proto nelze udělit seriálu nejvyšší hodnocení i přes jeho emotivní, psychologickou a společenskou propracovanou naplněnost.

plagát

Jehla (1988) 

Již po pěti minutách filmu milovníkům a znalcům autorské, artové a experimentální kinematografie začíná být jasné, že Igla nese rysy a známky něčeho více než jenom filmu. Proto je lepší ihned přepnout do jiného módu a vnímat spíše obrazy, hudbu, střih, odkazy, zvuky a náznaky a jiné režisérské "řádky", z kterých se pozvolna skládá poetická balada o volném poutníkovi životem. Ruský rocker Viktor Coj nehraje roli, ale představuje typ člověka – hrdiny své doby, jímž bezpochyby byl. Svým pojetím je Igla něco jako Velký šéf nebo Drak přichází říznuté Jarmuschem. Ovšem Jarmuschovy hloubky Igla nedosahuje.

plagát

Tragedija v stile rok (1988) 

Kdo první vynalezl, objevil, vyrobil? Otázka prvenství v objevech nabyla aktuálnosti teprve se zavedením patentu, jenž se stal poukázkou k možnému zbohatnutí. V dřívějších dobách otázka prvenství mučila jen dědice a provozovatele lukrativních živností, podobně jako vaření piva nebo čokolády. S tím, jak stoupal význam autorských práv jako zdroje slávy, peněz a ukojení ega, nabývala na důležitosti i otázka plagiátorství. V umění, podobné jako ve vědě a vynálezectví, často není jasné, zdá se jedná o jednoznačný plagiát nebo o takzvaný dozrálý plod doby. Někdy se totiž stává, že více lidí v krátkém časovém rozmezí zachytí ducha a potřeby doby, ve které žijí, a vyjádří je ve svých výtvorech. Proto jsem daleka toho podezírat Dannyho Boyla z plagiátorství tohoto sovětského filmu jen proto, že zobrazil ve svém Trainspottingu cestu k drogové závislosti a obtížnost cesty zpět velmi podobně obsahově a arthousově, jak ji zobrazil Savva Kuliš o osm let dříve. Naopak je jasné, že podobné prožitky formují podobné příběhy a že duch doby formuje podobné obrazy a vyjadřovací prostředky. Nicméně je mezi těmito filmy jeden zásadní rozdíl – tam, kde Trainspotting kritizuje prázdnost konzumního života a scestnou "zábavnost" drogových výletů a zůstává poněkud povrchním trashem, Tragedie v rockovém stylu je skutečně hlubinnou tragédií rozkladu celé ideologie komunismu, socialistického zřízení a neschopnosti mládí vyrovnat se s hříchy otců a najit vlastní síly, cíle a cestu v globalizujícím se světě. ____ Film dnes zní možná ještě vystižněji než v době svého vzniku, protože dovoluje porovnat tehdejší sny o liberalismu, demokracii, pravdě, svobodě, blahobytu a neomezeném umění s jejich dnešním naplněním. Film má několik scén, které by mohly patřit do archetypálního fondu světové kinematografie, ovšem jen tehdy, kdyby byl stejně slavný jako Trainspotting. Což potvrzuje, že správné místo a správný čas je rozhodující faktor pro dějinné prvenství a slávu. A navíc se zdá, že tragédie již dávno nejsou v poptávce.

plagát

Trainspotting (1996) 

Podobně jako bylo pinkfloydovské album The Dark Side of the Moon vrcholovým dílem psychedelické éry hudby, je Trainspotting vrcholovým dílem psychedelické éry filmu. Ovšem rozdíl mezi nimi spočívá v tom, že Dark Side se dá poslouchat donekonečna, kdežto Trainspottingu je dost až moc již po prvním zhlédnutí. Kochat se bujarou existencí narkomanů a rochnit se v jejich střevech chtějí a mohou pouze zatvrzelí přívrženci drogového a jiného umělého útěku z reality nebo intelektuálští pařmeni toužící po všem extravagantním, skandálním, kultovním. Amorální cynický černý humor tohoto filmu je sebemrskáním člověka dnešní doby umělých honiček za pofidérním štěstím a úspěchem. Kult svobody bez bytostného pochopení, co ta svoboda je a kolik jí člověk unese, vede do největšího otroctví – nejen tělesného, ale hlavně mentálního. Kult intensivních prožitků a zábavnosti života zas vede k devalvaci emocí. Duchovní prázdnota vede k dekadenci společnosti.