Aelita

Evoluce černého čtverce integrovaného do kvadratury kruhu – vše, počínaje lidským okem přes slunce a vesmír, Kantovu mřížku, Jákobův žebřík (Gn 28,10-22), vlny mája (iluze), buněčné automaty a konče závěrem televizního vysílání.. Filmy podobného ražení se hodnotí buďto jako "Odpad!" nebo pětí hvězdičkami. Pro mne je to jednoduše fluxusní komedie. ___ YT: http://www.youtube.com/watch?v=Cz_wpCYvzF0

Dostihová symfonie vměstnala do pouhých pěti minut všechny obrazy-složky krásného mužského světa. Ty platí i dnes, stačí jen zaměnit koně za auta. Koně, auta a ženy jsou si zkrátka v něčem podobné a dokonce poskytují podobný zážitek – viděno mužskou optikou. Autorské dvojexpozice (koleje-lidé, lidé-lidé) fungují jako koncentrace informací, umocňující vjem. V tomto případě nejde ani o dokument, ani o dadaistickou hříčku, ani o prvoplánové experimenty se střihem, protože hlavní, co Richter chtěl vytvořit, je hudba dostihového dne jako vyjádření pocitu plnokrevnosti života, řečeno koňskými termíny. Běh života je lepší vnímat jako dostihový svátek, než jako dřinu na poli. Alespoň o víkendu.

"Probouzení (hypnexagogium) je návrat ze spánku do stavu bdělosti. V mnohém se podobá fázi usínání, ale zpravidla probíhá mnohem rychleji. U někoho však může delší dobu přetrvávat stav podobný náměsíčnosti, člověk vykonává činnost, aniž by si to později pamatoval. Opět náchylné k pseudohalucinacím." ___ Tomuto probuzení věřím, i když se budím jinak. A navíc se mi nostalgicky vybavily vlastní pokusy s fotografiemi.

Co když je to pravda, že když se smíchá dohromady Duch (1990), Pět dní se Summer, Pravá blondýnka, Hulk z Avengers (2012) a klasická Šípková Růženka, tak vznikne A co když je to pravda? ____ Lehlký, romantický a pohádkový příběh o moci i bezmoci moderní medicíny.

"Hluboký můžeš být na prvním ročníku filosofie". Ve stáří nebo před smrti člověku možná dojde, že život se skládá ze základních potřeb a emocí namíchaných do někdy komplikovaných koktejlů. ___ Sdílená radost se násobí, sdílený smutek se krátí. Je však mylné se domnívat, že úplně každý člověk nutně potřebuje společnost pro intimní nebo niterní prožitky nebo rozjímání. ____ "Já nejsem každý. – Každý je každý." ____ Před tváří smrti si každý může dovolit být usmířený nebo rozhněvaný. Dokonalé je vše zároveň.

"Zážitek nemusí být pozitivní, hlavně když je silný." ____ Nejvíce na tomto filmu oceňuji, kromě možnosti nahlédnout do tropických lesů Nové Guineje a do života, jaký lidé vedli v době kamenné, samotný komentář autora, který, co se týká síly a působivosti zprostředkování vnitřních stavů a prožitků, nabývá až literární kvality. Krátce řečeno jako bych se octla v oživlém cestovním deníku o putování za osobními objevy.

Jeden stát, několik zemí, národů a tradic. V základě každé civilizace je ukryt – více či méně zjevně – původní svět pohanství, mystiky a pradávných tradic vyplývajících ze samotné náplně lidského života. Pramálo záleží, zda člověk žije v tropickém pralese, v savaně nebo v městských džunglích – jeho základní potřeby a způsoby jejich naplnění zůstávají stejné, liší se jen vnější forma života. Ve své podstatě jsou lidé přírodní divoši.

"A tvoje jméno? – Ježíš. – Ó, to je pěkné jméno." ___ Již pouhý název – "Největší příběh všech dob" – svědčí o zaslepeném a nabubřelém egocentrismu křesťanské civilizace. K tomu se bohužel přidává celková mdlost, umělost a odtažitost všech scén, kde zaznívají výroky Krista vyprázdněné častým opakováním a dnes již často i naivní. Kdo by například uvěřil tomu, že život ptáků je bezstarostný a čistota lilií bezúčelná. Emočně vyprahlý film, který zaspal dobu již v čase svého vzniku a který se hodí snad jen jako obrázková pomůcka pro hodiny katechismu v první třídě církevní školy. Čtení čtyř evangelií, mezi kterými je Janovo evangelium nejmetafyzičtější, nezabere o moc víc času než sledování tohoto filmu, rozhodně ale dá člověku více poznatků, emocí a hlavně vlastního vidění tohoto příběhu, který položil základ jednomu ze současných vládnoucích světonázorů.

Informativní hodnota tohoto převážně hraného "dokumentu" je žádná celá nula nic. Podobné uhlazené americké dokumenty ani zdaleka nezobrazují dramatičnost reality, ačkoliv se snaží zdramatizovat i to málo, co se jim podařilo vyštrachat. V té své senzacechtivosti tak připomínají spíše bulvární tisk než seriózní odraz lidských životů.

Pokud lidé nedokáží odlišit originál od napodobeniny, pokud i samotné originály se vyrábějí v asijských továrnách, pokud je již věc, i když je to padělek, vyrobená a přírodní suroviny přepracovány, pokud jsou ústřední myšlenkou globálního kapitalismu svobodné trhy a ideálem uspokojení všech zákazníků a prodej maximálně možného množství zboží či služeb, pokud se lidé dělí na ty, co si můžou dovolit luxus, a ty, co šetří, pokud země druhého a třetího světa nemají jinou šanci dohnat a předehnat technologicky rozvinuté země jinak než napodobováním, vychytralostí a úmornou prací, pokud se na fenomén padělaného zboží podíváme pragmaticky, nikoliv emočně, pak se ukáže, že celý ten humbuk a tyjátr s honem za padělky a jejích následovním hromadným ničením, moraizováním a démonizováním není nic jiného než nelítostný konkurenční boj dosavadních držitelů patentů s množstvím těch, kdo se pouze chová podle ekonomicko-psychologicko-evolučních zákonů. Snažit se utajit informace o výrobku, který je dostupný na trhu, je pošetilost. Chci tím říci, že padělky byly, jsou a budou a že ničení padělků je hříchem proti přírodě – to, co člověk od přírody vzal, nesmí přijít nazmar, padělek-nepadělek.