Aelita

Počáteční sekvence střihů mi ihned připomněla The Big Bang Theory (4. díl, 3. sezona), kde Sheldon a Raj přemýšlí v rytmu stejné skladby "Eye Of The Tiger" od skupiny Survivor (http://www.youtube.com/watch?v=7qs4JKJ65zg). Ovšem pokud nějaký státní úřad tuto "Technickou" skutečně objednal a zaplatil, pak vyhodil erární peníze do větru. Na YT: http://www.youtube.com/watch?v=V0GaY8MDxdU

Technické myšlení je takovým druhem vnímání a zpracování údajů, kdy se pozornost více soustředí na prvky a jejich strukturu a spojitosti, než na samotný obraz, který je základem vnímaného. Teprve pak se z prozkoumaných jednotlivostí skládá potřebný celek. Je to velice účinné myšlení, které by však nemělo zcela nahrazovat intuitivní a realistické myšlení, i když okolní technizovaný svět člověka k tomu tlačí. ____ Krátké, výstižné a srozumitelné. Autor má potenciál. K vidění: http://www.videacesky.cz/kratke-filmy-online-zdarma/technicka-mysl nebo http://www.youtube.com/watch?v=klOQpsiUtCQ

Tolik spěchu ... Kdyby počkal, až za pár týdnů, nanejvýš měsíců z něj vyprchají tzv. hormony zamilovanosti, zjistil by, že se lidé mění i střídají, potřeby zůstávají. Homer Simpson je dobrým příkladem životní odolnosti a nezmaru – nelpět, nezasekávat se na něčem, nepřemýšlet zbytečně a marně, více se radovat každodenním dostupným věcem. Jinak prostěradlo jako nebe? Originální. Jednu hvězdičku za odvahu nazývat to filmem.

Večerníček pro děti, staré lidi, romantiky a konzumenty nejjednoduššího new age buddhismu, neboli film http://www.csfd.cz/film/237198-pan-nikdo/ přepracovaný na jemné navoněné kapesníčky, sice různobarevné, ale všechny na jedno použití.

Film byl původně koncipován jako efektní animovaná součást filmu ruského režiséra Protazanova "Kráska z Marsu" ("Aelita"). Protazanov se však nakonec rozhodl nezatěžovat svůj film dalšími formalistickými experimenty. Animátoři tedy vytvořili samostatný film na podobné téma. Film byl natočen tenkrát inovační metodou ploškové animace – cutout animation ( http://cs.wikipedia.org/wiki/Plošková_animace ). Film má zřejmě šanci potěšit milovníky filmů o upírech, sci-fi tvorby, konstruktivizmu, historie animace i obdivovatele vizí budoucnosti ve filmu Metropolis od Fritze Langa. ___ K vidění: http://www.youtube.com/watch?v=rueCS97nl1A

Odkládání hodnocení tohoto filmu na později, hraničící s neochotou, pramenilo z mého osobního rozporuplného (ne)přijetí protazanovského zpracování původního románu Alekseje Tolstého "Aelita" (v českém vydání "Kráska z Marsu"). Bylo pro mne problémem vnímat film nezávisle na knize, kterou jsem si přečetla jako první. Mé nadšení z avantgardní konstruktivistické podoby filmového Marsu a souznění některých scén a vizí s pozdějším Metropolisem od Fritze Langa se mísilo se zklamáním z toho, že Protazanov udělal z meziplanetárního příběhu o silných emocích a ideálech městský detektivní román. I když, trvale poučována vlastní zkušeností a filmovou teorií, jsem se postupně naučila vidět technické finesy, složitosti narace a symboliku filmové lexiky a syntaxe, pořád se dívám na filmy v první řadě jako člověk s osobním životním "nákladem" a emočním "filtrem" a teprve pak jako hodnotitel a "kritik" obsahu a formy filmů. To jest i když podíl mého rozumového vnímání a posouzení vzrostl, pořád ještě velkou, ne-li zásadní roli hraje to, zda mne film oslovuje neboli zda pasuje na to, co již mám vevnitř, na to, co potřebují. Ve světle tohoto poměru mezi racionálním a intuitivně-emočním dojmem u mne jednoznačně převládá román nad filmem. Obzvlášť se mi příčí změna obrazu samotné Aelity, kterou Protazanov proměnil z milující ženy v mocichtivou zrádkyní. Teprve po druhém aktuálním zhlédnutí mi dochází hluboká pravda filmu, a to za prvé zrcadlení a vzájemná souvislost a interakce sněného, myšleného světa s reálným, žitým světem, a za druhé věčné překlopení vysokých snů a ideálů v každodennost a triviálnost lidského života. Protazanov se ukázal být prorokem konečné podoby ruské i světové revoluce a v konečném důsledku i komunismu – ty se "rozbily" o žulovou skálu lidských "malicherných" osobních potřeb a možností. Film je tak přízemní možná i proto, že sám režisér byl nejen "dítětem" minulosti, ale i načichl prakticismem kapitalismu v jeho nejpůvodnější, nejčistší podobě za doby své tříleté emigrace do Francie a Německa v letech 1920-1923. Zřejmě i proto se tento jeho první natočený po návratu do Ruska film "Aelita" setkal u sovětské dobové kritiky se značným nesouhlasem. A není čemu se divit – celé Rusko žilo něčím jiným než pragmatický západ a hlavně věřilo svým utopickým snům. Objevily se však i příznivé kritiky. Například časopis "Proletkino" uvedl: "Země, interplanetonef, Mars, pozemské a marťanské dekorace Simova, kostýmy designérky Exter, která vytvořila něco mezi římskými legionáři a potápěči, kamer-herec Ceretelli, který se chová na Zemi jako mechanický Marťan, a tiše, podobně pozemským volům, kráčející po Marsu marťanští senátoři; teatrální Igor Iljinskij v roli Kravcova, Kuindži jako emotivní Nataša a mezi nimi Ceretelli, který vytancovává roli Losa – není to snad hromada tezí a antitezí, které si nelze představit v jakémkoliv stabilním uměleckém celku? Protazanov však dokázal moudře vyřešit otázku umělecké syntézy, když skloubil všechny umělecké různorodé elementy ... na filmové pásce! Objektiv kamery je objektivní. Kinematografie je především technika. Pouze kritici si myslí, že je kinematograf uměním. Přitom má kinematografie jen jeden styl – kinematografický. Krátce řečeno Protazanov předvedl staré mistrovství a ukázal mladým filmařům, jak se zdatně, naturalisticky natáčelo v starých dobách." To bylo napsáno v roce 1924, čili doba George Mélièse byla již tenkrát vnímána jako pravěk filmu, natolik rychlým byl vývoj kinematografie. Později se v sovětské filmové vědě zformovalo "oficiální" hodnocení filmu jako neúspěšného komerčního experimentu, který si nezasluhuje pozornost. "Aelita" se od začátku natáčela jako exportní "blockbuster", který měl technicky a režisérsky odpovídat nejlepším západním filmům a být zajímavým jak pro sovětské, tak i pro buržoazní publikum. Film měl být velkolepý a senzační, s neobvyklým syžetem, populárními tvůrci a herci. "Aelita" měla nabídnout šťavnatý městský román i fantastické epizody. Za tímto účelem autoři značně změnili literární předlohu a samotnému filmu přecházela bombastická reklamní kampaň. Skutečně v Moskvě a Leningradě se film setkal s prvotním zájmem publika, avšak v ostatních regionech zcela propadl. Film, který sovětská historie kino dlouho ignorovala, se stal nakonec klasikou filmové fantastiky v zahraničí, kde je uznáván jako důležitý mezník kinematografie. ____ Úryvek z románu "Aelita", který zrcadlí dnešek a dosvědčuje tak cykličnost lidských dějin: "Dějiny Marsu končí. Na naší planetě vymírá život. Znáte statistiku porodnosti a úmrtnosti. Uplyne několik staletí a poslední Marťan bude pohasínajícím zrakem naposledy doprovázet západ slunce. Nemáme sil, abychom zastavili toto vymírání. Musíme tvrdými a moudrými opatřeními dosáhnout, aby poslední dnové světa byli naplněni okázalostí a štěstím. První a hlavní věcí je zničit město. Civilizace si z něho vzala všechno; teď už město civilizaci jen rozkládá, a proto musí zahynout." Uprostřed amfiteátru povstal Gor – onen širokolící mladý Marťan, kterého Gusev viděl na obrazovce. Hlas měl zastřený, štěkavý. Vymrštil ruku proti Tuskubovi. "Lže! Chce zničit město, aby se sám udržel u moci. Chce nás poslat na smrt, aby si udržel moc. Ví dobře, že si ji může udržet jen tehdy, zničí-li milióny lidí. Ví, jak je nenáviděn těmi, kteří nelétají ve zlatých loďkách, kteří se rodí a umírají v podzemních továrních městech, kteří se ve sváteční dny plouží prašnými chodbami a zívají beznadějí a kteří vášnivě vdechují kouř prokleté chavry a v něm hledají zapomnění. Tuskub nám přichystal smrtelné lože, ale ať si do něho lehne sám! My nechceme umírat! Narodili jsme se, abychom žili! Víme, že Marsu hrozí nebezpečí degenerace. Ale známe prostředek, jak ho zachránit. Zachrání nás Země, lidé ze Země, zdravá, svěží, horkokrevná rasa." (viz http://aelitafrommars.blog.cz/)

"Vesmír a jeho velká moc, jeho evoluční síla, kterou nemůže zastavit nikdo. Ve své kráse je vesmír nádherné místo k životu, naplněné harmonií a vesmírnou radostí. Je to svobodné místo, kde lidé mají možnost sebevyjádření a být takoví, jací jsou. A to vše proto, že někdo o nás pečuje, protože někdo na nás dohlíží, když spíme, když hrajeme, když odpočíváme. Toto je film o těch, kdo riskuje svůj život i partnery pro zabezpečení života v nádherném a svobodném vesmíru. Toto je film o gay-negřích z otevřeného kosmu. Přicházejí z planety Anus z daleké osmé sluneční soustavy. Ve svém rozvoji gay-negři o hodně předčí ostatní tvory ve vesmíru. Nejúchvatnější na nich je to, že za pomocí svého super-intelektu a svého vysoce rozvinutého telepatického systému čtení myšlenek dokáží vytvořit prostředí, společnost, ideální svět pro život ... bez žen. ČISTĚ MUŽSKÝ SVĚT." ____ Pokud se ve filmu nahradí gay heterosexuálem a černoch bělochem, pak v celé své misijní kráse a velikosti vyvstane evropsko-americká, katolicko-protestantsko-komunisticko-demokraticko-liberální společnost bílých mužů, kteří sebeobětovně přinášejí světlo, pravdu, lásku, spravedlnost a řád do všech končin temného, utiskovaného, chaotického vesmíru. ____ Amatérský vizuál, trollovský obsah, avatarsko-vesmírná odysea, kreacionistická praxe v blaxploitation trash filmu. Gay-negři odvážně míří tam, "where no gay has gone before". Tento film v elitní kultuře by vůbec nemohl existovat, eventuálně neměl vzniknout, ale v masové civilizaci má své zákonité místo. Viz Zánik západu Oswalda Spenglera a Volnou diskuzi. ____ Nemohu neocitovat výzvu jednoho diváka, který díky tomuto filmu konečně prozřel: "Pravda, kterou ukazuje tento kraťas, je doslova děsivá. Zapřemýšlejte se – vždyť ženy skutečně skoro vůbec nic neudělaly pro pozemský vývoj. Všichni významní vědci, mocnáři, vojvůdci byli sami muži. Proč? Protože nic z toho ženy nepotřebují, jim stačí utiskovat muže. Ženy nejen visí na naších bedrech, ale i vyžadují, abychom si jich vážili. Jen si představte, jaký by byl svět bez žen – plný lásky, spravedlnosti, pravdy. Myslím, že muži dost trpěli během sexuální revoluce. Musíme vrátit chomout na ženské krky. Musíme se vrátit k tradičnímu chápání lidské společnosti. Nač ženy potřebují vzdělání? Stačí jim 3 třídy a pak ať vstupují do dobrovolného otroctví do rodiny svého manžela. Nač ženy potřebují svobodu? Svoboda z nich dělá drzé mrchy. Proč ženy mají něco řešit v osvícené mužské společnosti? Ženská logika je tupá a iracionální. Myslím, že všichni muži musí přijmout radu gay-negrů z otevřeného kosmu a začít budovat novou lidskou civilizaci." ____ Film mne mile překvapil svoji cudností, jemností a čistotou. ____ K vidění: http://www.youtube.com/watch?v=-ncwCETyQlk

První část kubrickovy Olověné vesty až na to, že kadeti dnes vypadají ještě zoufaleji. Do služby v americké armádě zřejmě nastupují již jen kariéristi, nuzáci, romantičtí idealisti a ti, kdo se nachytal na sliby rekrutujících. Dalším vysvětlením je rozmělnění a oslabení lidské populace, která již není posilována / cizelována genetickým výběrem.

Film ukazuje v lokálním měřítku globální svět, co se týká hranic mezi lidmi. Ty se vytvářejí politicky, ekonomicky, historicky, úředně, ideologicky i jinak jak konkrétními lidmi, tak i "samovolně" jako projev strukturování lidstva. V pravěku lidi oddělovala prostranství, v době kultur a civilizací lidi oddělují hranice neboli umělé překážky. Globalizace vede ke smíšení a zestejnění kultur i lidí a tím samým k unifikaci světa neboli ke snížení entropie, což je pro lidi dobře, protože stejnorodost oddaluje tepelnou smrt vesmíru. Hranice zatím zmizely pro finanční kapitál a pro nadnárodní korporace, manažery a kosmopolity, kteří jsou doma všude a nikde. Pro obyvatelstvo jednotlivých lokalit (států, měst a osad) zmizení hranic je dobrá i špatná hudba budoucnosti, která není tak vzdálená, jak se zdá na první pohled. Internet, technologie a finance na tom pilně pracují. ____ Krátce řečeno dojetí se nekonalo.

Neskutečný maglajz a chaos – zřejmě stejný, jaký má v hlavě nejen Karel Vachek, ale i všichni lidé po pár stoletích míchání pohanských představ, náboženských dogmat a nových vědeckých teorií. Tento špatně koncipovaný, špatně natočený, špatně sestřihaný a špatně ozvučený nehorázně dlouhý mišmaš je "dobrý" jen na jednu věc – na uvědomění si toho, že přes dlouhodobý vliv civilizace nebo právě kvůli němu je člověk pořád malým, ztraceným ve vesmíru nahým tvorem, který za každým keřem vidí tajemno. Ne že by to tajemno neexistovalo. Ono existuje – jsme to my sami i vesmír, do kterého jsme začlenění. Po staletích filosofie a přírodních věd a tisíciletích mystiky jsme nakonec nucení přiznat, že o podstatě světa víme jen to, že existuje, i když ani tím si nejsme stoprocentně jistí. Ohledně moci mysticizmu a bezmoci racionality se Vachek a spol. nemýlí, ba naopak předvádějí to v plné kráse. Jenže proč zrovna takovým zoufalým způsobem? Sedí na něj dokonale definice poruchy myšlení – "Zabíhavé myšlení dosahuje cíle ne přímočaře, ale oklikami. Hlavní směr je stále přerušován vedlejšími a nepodstatnými myšlenkami. Bývá u primitivních jedinců nebo u dětí, setkáváme se s ním při poruchách paměti ve stáří." Rozčilovalo mne neustále používané "rybí oko", režisérské tleskání, údery bubnu, přerušování lidí, technické přestávky. Vachek zřejmě nedokáže vyhodit ani centimetr natočeného materiálu. Vachek a česká televize tedy vyprodukovali něco, co by lépe natočil kdejaký amatér. A to, že je Vachek a jeho "opus" i pro sečtělého Tetsua filosoficky inspirativním filmem s ohromným spadem, jen potvrzuje skutečnost, že jsme všichni tmáři, mou maličkost nevyjímaje. Akorát jsem tmářka, která dává přednost dokumentům s inteligentnějším, kultivovanějším zpracováním.