Pán Nikto

[imdb: 7.7/10] | me: Tento typ filmu by mal u mňa vyvolať opačné dojmy - a to najprv tú rozčarovanosť z nesúrodosti, nejasnosti a zaujímavosti prevedenia a potom čo raz viac údiv z celkového pochopenia a "vyjasnenia" celej splete uplynulých situácii a dejov. Avšak tento krát sa tak nestalo "vďaka" stopáži, ktorá nepozná medze. Film je ako každý z tohto duhu - najprv neuveriteľne zaujímavý, nikto nevie čo sa deje, prečo sme raz tu, raz tam... a pomaličky sa to akosi začne dotvárať, jednotlivé dejove línie dávajú väčší zmysel a čaká sa už len na podstatu toho prečo to tak je a čo je zdrojom a podstatou týchto príbehov. A na toto sa čaká veľmi dlho, zbytočne natiahnuté línie dejov a citov zabezpečujú stratu záujmu, hoci istá zvedavosť tam stále je. Človek vyčerpaný obrovským množstvom kauzalít už stráca chuť na samotný príbeh a čaká na to podstatné - na to "prečo ?". A keď sa to konečne dostaví tak prichádza sklamanie z jednoduchosti odpovede. Ostatné sa stáva nepodstatným pretože dôvod všetkého čo sme videli predtým je príliš jednoduchý a pavučina predchádzajúcich dejov ostáva len množinou príbehov, ktoré sa nám premietli pred očami, nič viac, nič menej. A to je podľa mňa škoda. Spracovanie, kamera, strih, butterfly effect, teória strún, ... to všetko je pekné, ale celkovo ide len o koláž príbehov. Skrátil by som stopáž, nechal tie podstatné myšlienky a hru s prelínaním farieb a dejov a čaro by ostalo, inak nuda z "čoraz dlhšieho" príbehu to všetko zabíja. [2 a pol *] (15.11.2010)

Obrovsky zajímavý snímek, který nabízí nepřeberné množstí myšlenek a obrazů, až se mi z toho chvílemi točila hlava. Přiznávám otevřeně, že jsem ten závěr (a ostatně i celý film) moc nepobral a Pan Nikdo si dost říká o další projekci. Trochu mi připomínal míchaninu všeho možného, nejvíce podobnou filmům Věčný svit neposkvrněné mysli, Osudový dotek, Podivuhodný případ Benjamina Buttona či Svěrací kazajka. Na Mr. Nobody se moc hezky koukalo, protože to samo o sobě dobře fungovalo jako klasický "romanťák" s příjemými hereckými výkony, hudbou, kamerou a celý zabalený do hodně zvláštního a komplikovaného hávu. Přesto se obávám, že v tomto případě jasně zvítězila forma nad obsahem, a to je dost škoda. Prozatím 4*, uvidím, jestli po dalším zhlédnutí změním názor. (29.06.2010)

Když má něco tak malého jako je rubikova kostka o rozměrech 5*5*5 282 870 942 277 741 856 536 180 333 107 150 328 293 127 731 985 672 134 721 536 000 000 000 000 000 kombinací, kolik jich musí asi mít lidský život? Zahnout do prava, nebo snad raději do leva? Je dívka číslo 1 tou pravou, nebo by snad 2 či 3 byly lepší volbou. Co když se rozhodnu si uvařit vajíčka, nešlápnu tím někomu na jeho dlouze vymodlené štěstí? Co kdyby? Otázka, která je v tomto filmu ohýbána a deformována - otázka na níž, nikdy nedokážeme s jistotou odpovědět. Každé rozhodnutí nese v sobě schopnost zničit budoucnost a vystavět tak novou lepší/horší. Jaco van Dormael možná v obrysech předběhl Nolanovo Inception a přišel se snímkem, který má slušnou startovní pozici na jejímž konci by mohlo stát slůvko KULT. Pan Nikdo je příjemný, meditativní mix Butterfly efectu, Věčného svitu neposkvrněné mysli a možná i ten Moon tam někde v rohu vystrkuje růžky, s textovými vsuvkami formujícími se jak rubikova kostka, hrátkami se všemi možnými kapalinami, uhrančivé, dojemné, vykonstruované, texturově dokonalé a nezapomenutelné. Vždyť my všichni jsme nikým, každým, osamoceným Mr. Nobody. Surrealismus především. 9/10 MFFKV dodatek o dvacet minut prodloužená verze promítaná ve Varech ukázala film v krapet jiných odstínech ( respektive přesně v těch, které mi na první pohled unikly ) - doslovnějších a utahanějších - Navíc také skutečnost, že lze Dormaelův Mr. Nobody sestříhat prakticky jakkoliv, protože mu chybí vnitřní provázanost a celistvost, ho ve výsledku nestaví do až tak dobrého světla. Prvotní nadšení vystřídalo zmatení a brzy nejspíš i zatmění. Nová hračka dosloužila. 7/10 (12.06.2010)

Hodněkrát jsem přemítal nad všemožnými kdyby a nespočetněkrát určitě ještě budu, ovšem vždycky se to týkalo času minulého. Tady ale jdeme jinou cestou .. pomíjivou, překvapivou, se spoustou otazníků a to mě neskonale baví. Pan Nikdo je dokonalý mnohobarevný klip, trip na cesty zapomněním nepoznaného a vůbec nevadí, že přeskakujeme žánry v průběhu dvou a půl hodin. V tomhle příběhu bych se chtěl ztratit a opětovně nalézt, je jedno kde a je jedno s kým a klidně pořád dokola, protože já sám si připadám někdy jako Nobody. (07.11.2012)

Šlupka jako hrom, co se zpočátku stavěla do očí jako další onánie, která má ambici utloukat zešíleným střihem líbivých, navzájem nesouvisejících obrazů. A to je právě to - že v životě jde spasovávat běsnoty a alternativy, metrixy, linie, svědka bitvy u Little Big Hornu i Medema. Probouzím se do sna nebo sen do mě a mám zajít za tenhle roh nebo za tamten, co a kdo tam na mě čeká, co je dobrá volba a co špatná? Tahle uhrančivá odysea nezná naší mapu, nevyluští nám tajenku, ale navede, jak ji smířeně a vláčně a obluzeně ... přijmout. A tento způsob Leta ... !!! (05.07.2010)