Graffitiger

TV-Noc filmovích naději VII/// Obsazení 6/10 Děj 9/10 Hudba 8/10 Animace 9/10/// +parádní animace, příběh, děj, délka, nápad, prostředí -snad je škoda, že to není z Brněnského prostředí, to Pražské mi není moc známé/// Parádní počin. Neříkám, že velké překvapení, protože jsem o filmu nic nevěděl, ale troufám si tvrdit jedno z nejlepších děl letošní noci filmových naději. Uvidíme co ještě přijde, ale na studentský film je to velice kvalitní./// Celkem 83%/// (10.09.2011)

Skvělý nápad, jak vyzískat techniku, specifický nástroj k vrstevnatému vyprávění - stopa nasprejovaného tygra site-specifickou pražskou džunglí, jeho výsostná, člověkem či živým zvířetem, nezopakovatelná kognitivní mapa jinak důvěrně známého prostoru vnitřní Prahy odrážející notoricky srozumitelné rozpoložení otevírá vzrušující možnost vyprávět také neznámý příběh - použít tento nástroj k svébytnému příběhu, když už autor vynalezl svébytnou dimenzi v realitě, měl za nás poslat graffitigra na zkušenou. Když můžu nově vyprávět, měl byl bych také vyprávět něco nového. ** Jenže místo toho vzrušení opadá, když sledujeme, jak se nový nástroj utratí na ohraný syžet, kde notorický a ohraný je i sám závěr příběhu. ** Je neodpustitelné utopit takové bohatství jenom v sérii skvělých gagů (che che, pravil by na to Che Guevara), spojených prostoduchými oslími můstky do té nejobyčejnější story o ztrátě, smutku, bloumání a opětném shledání (kdepak, není tu inovace: když někoho ztratíme, i kdybychom ho znovu našli, pokaždé je to už někdo nový, koho budeme muset znovu poznávat. Tahle skutečnost je známá, co je příběh příběhem.). I vyšší smysl je tu dodaný jen akademicky, trikem -- postavení klišé do metaroviny, pokud zůstane mechanicky jen u toho, samo z klišé nic jiného neudělá, jen ho pustí ještě o rovinu výš.) ** Nejsilnější je proto film právě v momentě, kdy na chvíli o nic neusiluje, jenom si svižně prožívá - v momentě tygrova bezcílného bloumání, kdy je postava nechaná napospas pocitům v prostoru, než zase zavětří a zacílí - využívá se tu chytře princip, že graffitti to táhne právě do těch nejnepřístupnějších míst - na štíty domů, na mostní oblouky, na vagóny vlaků - a tak si tygr může svoje hořkosti, nevrlost, bolest, údiv a tíseň z nepohodlné situace odžívat v Praze na místech, kam ti pozornější z nás při správném počasí či duševní krizi leda marně vzhlížejí, a nebo naše srdcová zákoutí alespoň vymetá o dost vynalézavějším, vtipnějším a expresivnějším způsobem. ** Škoda, že s takovým nástrojem nevzniklo víc než jenom večerníček - přestože je film plný originálních vtipů a skvělých postřehů, jsou všechny hříčky příliš hřejivé, hodné a sladké (což je u graffiti nesoulad) a vedou k jedinému cíli - hlavně aby to za deset minut celé dobře skončilo. (28.08.2011)

Ačkoliv jsem si v počátku vzpomněla na tuto reklamu běžící v skotských kinech, musím říct, že přesně takhle si představuji originální krátkometrážní film. Nápad postavit celý film na graffiti tygrovi, který se prohání po pražských budovách, aby našel svou ztracenou tygřici, totiž není vůbec špatný, ani tuckový. A když si k tomu přidáte i několik hezkých scének (úvodní přednáška o filmovém klišé nebo kluk, který objevil ve svém pokoji na zdi Che Guevaru), vyjde vám z toho velmi zajímavá a poutavá desetiminutovka. [MFF Karlovy Vary 2011] (02.07.2011)

Díky pražským stavbám, graffiti a malovanému tygrovi, vzniká dokonalé spojení krásy rodného města a moderního umění. Osamělí a zmatený Graffitiger na vás zapůsobí tak silně, že by jste mu šly nejraději pomoc a hned po té ho podrbali za ouškem. Tento studenský film opravdu pohladí na duši a zahřeje na srdci. (01.05.2013)

Zajímavý příběh o tom, jak se prasátko ledabyle převlíkne za tygra a vyráží za dobrodružstvím. Dozvíme se o něm věci, které jsme snad ani nechtěli vědět, např. že místo pěkné svině ho přitahují spíše tygřice a taky mladé holky. Dá se tedy označit za homofila. Dále mě překvapilo, že existuje jakýsi rozdíl mezi lží a Che. Che má sice taky krátké nohy, ale uběhne hodně daleko. (03.11.2013)