Aelita

Mutanti jako metafora postavení menšiny ve většinové společnosti. Avšak malým množstvím podobnost končí, protože mutovaná menšina má takové kvality a možnosti, že dokáže nejen čelit většině, ale i globálně tu většinu vyhladit... jen kdyby se nedohadovala sama se sebou uvnitř sebe. První velký teroristický akt - Karibská krize (tady se konečně ukazuje její pravý původ a příčina - zas nám učebnice a učitelé lhali!) - je odvrácen zastánci dialogu s lidmi z řad samotných mutantů. Dále se ty pokusy zbavit se lidí, pře mezi mutanty a záchrana lidstva stále opakují. Otázka zní - proč jen nás lidi ta zmutovaná menšina má ráda? Osobně dávám za pravdu Magnetovi - konkurenční boj druhů, jeden z kterých je silnější a schopnější, končí spíše vymizením slabšího druhu, než oboustranně výhodnou spoluprací. Vždyť to dá rozum - na co nás ti mutanti vůbec můžou potřebovat? Leda tak jako domácí mazlíčky. No, lidským mazlíčkům se dnes žije často lépe než lidem někde v třetích zemích - masové konzervy, kadeřnictví, veterinární služby, kosmetika, oblečky ... Možná by to nebyl špatný život. A místo štěkání a mňoukání bychom mohli mutantům číst Platona a básně - přece jsme na vyšším stupni vývoje než psi a kočky, že. ___ Brát tento film zcela vážně je neseriózní - je to prostě zábavné simulakrum třetího řadu (heč, co jsem se zas nového naučila), i když má metaforické sociologicko-psychologicko-politické odkazy na naší realitu. Notně k té zábavě přispívají i Rusáci se svoji tradiční folklorní vodkou, ušankami, raketami, chlípností a lámanou ruštinou - tohle fakt nikdy nezklame :-). Proto je zábavná i ta jejích antitelepatická přílba-helma-kastrol vypadající jako přesná kopie německých rytířských příleb z dob Alexandra Něvského (http://www.youtube.com/watch?v=pXr0m7SaGvs&feature=related), kterou od Rusů dostal inteligentní záporák Shaw. Je vidět, že se Rusové pořád s Němci paktují. Když to řeknu krátce poté, co jsem se již tu vypovídala a vypsala, film mne kvalitně bavil - hlavně vizuálně, i když ničemu nepoučil. Možná jedině tomu, že mutanti tu budou každou chvíli.

Dětská fantazie ... taková ... každodenní, obyčejná - o kamarádství, o připoutanosti, o radosti. Holčička sní o pejskovi, její maminka sní v knihách. Tomu poslednímu rozumím. Pejsek je původnost, kniha je civilizace. Nejlepší kamarád je ten, který si čte knihy, dívá se na filmy a povídá s námi o tom i onom. Atd. ___ Ke zhlédnutí na http://www.youtube.com/watch?v=xCOwl8FvJtg (je beze slov).

Jeden ze tří filmů, při sledování kterého jsem v jeden okamžik měla zcela zřetelný a intenzívní pocit zázraku. "Tristan a Isolda na mostě".

Přesně ... pompézní. To je asi tak vše. ___ Speciálně pro natáčení filmu na žádost Michalkova bylo vypnuto vnitřní osvětlení kremelských hvězd. Před tím se to stalo jen jednou - na začátku Velké vlastenecké války (sovětsko-německé války 1941-1945). ___ Mimochodem otec Michalkova Sergej Michalkov je autorem dvou verzí textu hymny Sovětského Svazu a posléze hymny Ruska.

Seriálová verze. Jeden z nejnákladnějších ruských filmových projektů. Hollywoodské cukrkandlové zpracování pro hollywoodského diváka, podobně jak to zcela vypočítavě udělal Michalkov s Lazebníkem sibiřským v naději zabodovat na západních trzích. Ruská kritika prohlásila Leningrad za komiks o válce a urážku pro diváky a ty, kdo zažili blokádu. Jednoduše řečeno Hollywood, blokáda a hlad jsou neslučitelné věci. Škoda peněz.

Jedna z mých oblíbených pohádek. Noir, který je snad stylisticky a obrazově dokonalejší než noiry 30.-50. let.

Druh filmu: Pohádky ovčí babičky pro nerdí puberťáky všech věkových kategorii. V tomto klíči je zcela stravitelný a dokonce občas i zábavný. V umělé virtualitě je každá mise possible a právě proto o té virtualitě každý bytostný nerďák tolik sní ... nebo sežere.

Tento film je vážnější a závažnější, než se zda být. Problém periodického hloupnutí populace není absurdním výmyslem pro tuto komedii, ale tiše zrající skutečností rozvinuté společnosti. Na tento problém se odvážil upozornit německou veřejnost a elity doktor politických věd a člen předsednictva německé spolkové banky Thilo Sarrazin a strhla se bouře. "Ve své knize Deutschland schafft sich ab („Německo provádí sebedestrukci“) Sarrazin vyčítá muslimským přistěhovalcům „nechuť integrovat se“ a „vysoké náklady“, které pro stát představují. Je to on, kdo říká, že Německo přirozenou cestou hloupne, protože imigranti z Turecka, východní Evropy a Blízkého východu mají většinou jen nízké vzdělání, a navíc mívají více dětí než sami Němci." (http://frantisekmatejka.blog.idnes.cz/c/154063/Thilo-Sarrazin-Pravda-o-pristehovalcich-v-Nemecku-a-nova-inkvizice.html + http://www.rozhlas.cz/mozaika/literatura/_zprava/784314). Není to první takové varování. Již v roce 1974 tehdejší alžírský prezident Boumedienne řekl: „Brzy prorazíme do severní polokoule. Budeme ji dobývat tak, že vaše území zalidníme našimi dětmi. Ovládneme ji dělohami našich žen.“ Ostatně poslední studium křesťanství ukázalo, že i toto náboženství se rozšířilo a "zvítězilo" hlavně díky vysoké porodnosti jeho vyznávačů, což byl převážně, odpusťte mi společensky nekorektní slovo, plebs s nízkým vzděláním, ale s o to větší socializací a plodností. Takže můžeme se těšit na to, že jednou nějakou chvíli budeme mít největší IQ mezi přistěhovalci, než zcela vymřeme ... i díky své soběstačné asocializaci zábavou.

Styly electro a tecktonic - citáty z dokumentu: "Mezi lidmi tančícími electro najdete všechny - černé, bílé, žluté. Mají společný cíl - bavit se. Říkají: Jsem tady, těší mne to. Narozdíl od všeobecně vžitého názoru tyhle děti si dobře uvědomují a chápou svět kolem sebe. Nejsou v něm žádné záchytné body, tak si vytvořily své vlastní. Nejsou války, o nic se nehraje, tak si vytvořili své vlastní cíle - podívej, bavím se, žiji v přítomnosti. Možná je to přirovnání poněkud přehnané, ale jsou tak trochu jako Bororo, které známe z Afriky - lidé, kteří vyznávají kult krásy. A tyhle děti, které tančí styl electro, mají kult estetiky - narcismus vyhnaný do extrému." /// "Jde jen o prožitou radost. Mají společnou zálibu v obyčejném slova smyslu - radost z toho, že jsou spolu, že se o tu radost podělí. Projevují se prostřednictvím rytmu - širší směr v naší společnosti. V téhle globální vitalitě, v této radosti ze života, která se vyjadřuje prostřednictvím tance, se skrývá určitá forma vzdoru vůči čistě racionálním hodnotám charakteristickým pro naši soudobou společnost. Vzkazují nám: svou energii směřujeme jinam, nesnažíme se promarnit život snahou o jeho konzumní prožití, netoužíme po světlých zítřcích, po dokonalé společnosti, po politice. Naše energie spočívá v tomto celostním přístupu, ve kterém se propojuje tělo, duše, radost z bytí a síla okamžiku. Nejde tím pádem o čistou opozici vůči světu dospělých. Je tu spíše stálá lhostejnost - podívejte se, jak žijeme, a dělejte to stejně. Je to spíše prožitek než idea." /// "Často se trochu katastroficky mluví o úpadku a o tom, že mladá generace nemá v rámci společnosti žádné hodnoty. Naopak si myslím, že tahle taneční společenství představují to, co by romantici nazvali neoficiálním králem jedné doby. Vždycky je jeden oficiálně uznávaný král a pak jeden neoficiální, který ztělesňuje živoucí sílu, alternativu. Ten vývoj je hluboko zakódován v archaických formách jako jsou radost z bytí, kult těla. Může se tak vyjádřit mocná podoba existenciálního dynamismu." ____ Tohle vidí v generaci electro sociologové, psychologové a filosofové. Podle mne v ní jednoduše cítí i samotnou podstatu, energii a projev mládí. Již tu byly generace hippies, punk, new age, techno, X, Y a všechny se nakonec dříve nebo později zapojily do systému a zdárně ho rozvíjely dál - k ještě většímu blahobytu a sofistikovanosti. Otázkou moderního lidstva je, jak vyloučit z lidského života vyčerpání se, zmechanizování se a utrpení a ponechat pouze "just being" hippies, tvůrčí činnost, blahobyt, nezávislost ducha a těla a věčné mladí a zdraví. A každá nová generace doufá, že právě její způsob žití a cesta je tou možnou správnou odpovědí. ____ Dokument trvá 1,5 hodiny.

Rumunská "nová vlna neorealismu" je fenomén, který vznikl díky a kvůli nízkým rozpočtům na natáčení filmů. Proto se točí sám život tak, jak je. Vidím již třetí film v tomto "stylu" a pořád je to tak ... civilní. Ve všech smyslech.