ainny

U mě tedy dost dobrý. Čekala jsem co se z toho vyvrbí a dočkala jsem se. Tahle kombinace Akt X a Vražedných čísel se Japoncům povedla. Na začátku paranormální jev (Zvolení samovznícení hned v prvním dílu bylo IMHO dobrou volbou, Jev jako takový se zas tak často v kriminálkách nevyskytuje), vyšetřování a následné Galileovy výpočty, které vedou k objasnění záhady. Na to, že je Galileo vědec vysvětluje to či ono tak polopaticky, že to pochopí i takový fyzikální antitalent jako jsem já a nijak není sníženo napětí a celkové vyznění každého dílu. Jako bonus beru, že jsou oba dva hlavní představitelé sympatičtí a já celou dobu čekám jestli přeskočí nebo nepřeskočí jiskra. ;^) Navíc závěr celé série je naprosto neskutečný - ani ne tak napínavý, protože je jasné jak to dopadne. Galileo má kouzelné hlášky, luští složité úkoly, aby se dobral k tomu úplně poslednímu a opět mu komentářem dodal tu správnou tečku... To všechno podmalované Ódou na radost nemá skulinu. Za tohle přidávám pátou hvězdičku, protože takovou deaktivaci bomby jsem ještě neviděla. :^)))

Klasika jejíž konec se mnou před lety, kdy jsem Vlasy viděla poprvé, pořádně zamával. A dlouho jsem neměla odvahu si ji znovu pustit. Teď když už vím jak dopadne a trauma bylo překonáno se na ni dívám znovu a znovu, protože na něco tak parádního se nedá nedívat. A ani při xxxxté repríze se nedá na konci nebrečet. Život je jedna velká náhoda a před osudem se nedá utéct.

Jednu hvězdičku musím sundat za nevýrazný začátek. První hodina je spíš podprůměrná - prostě mladá a krásná dívka se zamiluje do mladého a krásného hokejisty. Ale ten o ni nemá zájem páč trpí oidipovským komplexem. Sice není zamilovaný do vlastní matky, ale do ženy, která by klidně jeho matkou mohla být... Jenže pak se objeví druhý a IMHO hezčí a sympatičtější mladík a začnou se dít věci... Druhá polovina je akční, napínavá a romantická. No a protože konec je důležitější začátku, tak musím říct, že se mi to hodně líbilo. :^)

Nejsem hororový fanda, takže jsem jich v životě moc neviděla a asi i proto se bojím u každého. Tady jsem se bála jenom ze začátku. Pak už byl děj naprosto předvídatelný. Žádná překvapení a šoky se nekonaly. Vždycky jsem věděla, co v následující minutě přijde. Řekla bych, že tenhle fakt je u hororu poněkud nepatřičný. :^) Při zapnutí DVD jsem našim čičinám vyhrožovala, že půjdou spát na balkón. Po skončení jsem je uklidnila, že můžou zůstat v naší posteli.

Nagase je "blázen" a stejně jako šklebící se Jim Carrey mi leze v určitých chvílích na nervy. Nevím proč, ale rádoby komické škleby vůbec nemusím. Ovšem ve chvílích kdy se nešklebí a je přirozený zjišťuju, že je to moc pěknej chlap a dobře se na něho kouká. :^) Mezi svými spolužáky trčí asi jako Milan Šteindler ve Vrať se do hrobu, ovšem na rozdíl od Víti má IQ letící krávy. A z toho vychází většina komických situací. Děj se celkem dá předvídat, ale velké plus seriálu je v tom, že v každém díle je čemu se zasmát a o to - myslím - šlo.

Tak můžu říct, že pomalu, ale jistě v mém žebříčku nahrazují asijské seriály zbytek světa. Bílé Vánoce mě udržely v napětí od prvních minut a jak se odvíjel děj, tak jsem byla čím dál tím zvědavější na další vývoj. Tohle rozhodně není jednoduchá záležitost a už vůbec ne povrchní. Po skončení každého dílu jsme doma diskutovali o tom co jsme viděli a co kdo jak pochopil. To už se nám dlouho nestalo a troufám si tvrdit, že zase nějaký čas nestane. Každá osoba může být pachatel ať už toho nebo onoho činu a každá může být obětí. A i když už víte, tak ještě zdaleka není konec a vy jste svědky ... ne, nemůžu to napsat, protože prozradit cokoli by ubralo na poutavosti a to bych opravdu nerada. :^)

Naprosto úžasná záležitost v které se mísí slzy a smích. Stejně jako v životě. Gerryho sexy tanec je nezapomenutelný, stejně jako to jak dobře Holly znal a kolik síly v sobě našel, aby ji provedl prvním rokem života bez sebe. Když se na film dívám, tak mě tak bolí u srdce, moc bych si přála mít kouzelnou hůlku (u knížky jsem to prožívala ještě mnohem intenzivněji) a jedním mávnutím vrátit Gerryho z říše stínů.

Kristova noho! Já tušila, že tohle bude malér! Já věděla, že to bude smutný a dlouho, předlouho jsem se odhodlávala si tenhle film pustit! Jenže Ye-jin Son se mi hrozně líbila v Personal Taste a dneska prostě nastal den D. Tak nádherný, láskyplný a tak smutný příběh dokáže napsat snad jenom život sám. Já nevím, co teď říct, protože tohle se fakt musí vidět. Čekala jsem cokoliv, ale tohle ne. Vydržela jsem nebrečet a už jsem si myslela, že tentokrát budu silná a bez slz se obejdu... Jenže ve chvíli, kdy se Su-jin zeptala: "Jsem v nebi?" šlo moje předsevzetí do kopru a kapesníky se zatetelily blahem, že budou mít práci... Poslední třetina filmu je tak nabitá emocemi, že i Choi Chul-soo sundal svoji masku drsňáka, odhalil láskyplné srdce a zpronevěřil se svému člověk přichází a odchází o samotě. Jsem tak plná emocí, že asi plácám páté přes deváté a možná to zítra opravím, ale prostě se z toho potřebuju vypsat a hodit svoje první dojmy na sklo. :^) P.S. Vyspala jsem se, nakoupila a měnit nic nebudu. Ještě pořád si film v hlavě přehrávám... (30.12.2011)

Na první pohled nízko rozpočtový film natočený bez příkras a jakéhokoliv pozlátka. O to je jeho příběh silnější a já se na něj dívám znovu a znovu. Původně jsem si ho pustila kvůli G. Butlerovi a jsem za to opravdu ráda. Film má realistický děj i prostředí a vy věříte každé minutě, protože takových příběhů se ve skutečném životě dějí spousty. Nevyřešené otázky, jemné náznaky a příslib do budoucna. Jestli je nějaký film ze života, tak je to zrovna tenhle. Nemám důvod mu sundat byť jen jedinou hvězdičku.

Hokej hodně můžu, krasobruslení nemusím, když se to ale skloubí v jeden film, tak ten zkouknu kdykoliv a kdekoliv. Sportovní romantika, u které vypnu mozek, zasměju se a konec k mému "překvapení" dopadne tak jak dopadnout má. Co víc si přát za pošmourného zimního dne.