マイ★ボス マイ★ヒーロー
Scenár:
Mika ÓmoriHudba:
Jú TakamiObsahy(1)
Makio Sasaki je v podsvětí známý jako Tornádo. Sice neví, co to znamená, ale dědicovi klanu jakuzy to moc hlavu nedělá, jakožto ostatně ani jeho neschopnost počítat do třiceti. Když se mu kvůli tomu nepovede uzavřít důležitý obchod, rozhodne se jeho otec k radikálnímu řešení. Makiovo převzetí klanu podmíní dokončením středního vzdělání. Přestože je bezmála o deset let starší než jeho spolužáci, Makio opět zasedne do školních lavic, aby se naučil nejen matematice, ale i přátelství a potkal první lásku. (ČSFD)
(viac)Recenzie (5)
Přeloženo. (Tomoja má fakt gumovej ksicht, navíc někdy vypadal, jako by měl ochrnutou půlku obličeje. Naprosto přehnaná komedie, ke konci přehnaně moc proslovů loučení, mávání, slz… ale na odpočinek pohodové. Pobavila jsem se. A moc se mi líbilo, kde Makio fakt přemýšlel jako dospělý a kdy kouřil. Mi přišlo kakkoii :-D I když nekouřím.) ()
Nagase je "blázen" a stejně jako šklebící se Jim Carrey mi leze v určitých chvílích na nervy. Nevím proč, ale rádoby komické škleby vůbec nemusím. Ovšem ve chvílích kdy se nešklebí a je přirozený zjišťuju, že je to moc pěknej chlap a dobře se na něho kouká. :^) Mezi svými spolužáky trčí asi jako Milan Šteindler ve Vrať se do hrobu, ovšem na rozdíl od Víti má IQ letící krávy. A z toho vychází většina komických situací. Děj se celkem dá předvídat, ale velké plus seriálu je v tom, že v každém díle je čemu se zasmát a o to - myslím - šlo. ()
Japonský seriál z prostředí střední školy/yakuzy, jak tohle mohlo dopadnout… Šílená komedie v čele s neskutečně se šklebícím dědicem yakuzáckého gangu, který ale není schopen udržet myšlenku déle než 90 vteřin. Přehrávající hrdina, školní klišé, nostalgie a vyšívající poskok jsou atributy tohoto seriálu které mě bavily, a i když se ke konci může dostavit pocit určitého deja vu, stále mě to rozesmávalo. ()
V poslední době jsem si japonské hrané seriály dost oblíbila. A ty ze školního prostředí, ty konkrétně proto, že dokážou neuvěřitelně zvednout náladu a vykouzlit úsměv na rtech. My Boss, My Hero jsem si vybrala z tohoto jediného tématického důvodu a popravdě jsem od toho podle zdejšího hodnocení zas tak moc neočekávala. Ale opět došlo k překvapení, protože nejenže je to úsměvný a pěkný seriál, ale také je hodně zábavný (nasmála jsem se u velkého množství scén). Děj o mladém následníkovi yakuzáckého bosse, který se musí chtě nechtě vrátit na střední školu a odmaturovat podle přání svého otce, i když je ve skutečnosti tak pitomý, že ve výuce je spíše na úrovni základní školy - to musí pobavit snad každého, protože samozřejmě nastává spousta vtipných situací. Avšak nejde jen o tohle. Celkově se mi zdálo, že po celých deset dílů to ani jednou nikde nedrhlo, nebyla hluchá nebo nudná místa, zkrátka seriál jak má být. Včetně myšlenky o tom, jak léta strávená ve škole nejsou vždycky jen o výuce a stresu ze zkoušek, ale také o tvoření přátelství a pěkných vzpomínek... No, jasně, zdá se to jako klišé, ale pěkné, třebaže jednoduché, myšlenky, to je to, čeho si na některých japonských seriálech cením, a taky přesně to, co způsobuje po shlédnutí hodně příjemnou náladu. ~(4,7★)~ ()
Komedie, drama, romance. Příběh Sasakiho, který musí přinést maturitní vysvědčení, aby mohl převzít rodinný byznys...vedení klanu Yakuzy. Je mu sice 27, problémy je zvyklý řešit křikem a násilím, ale přece jen má silnou motivaci a tak si oblékne školní uniformu a občas se nechá šikanovat. Pro mě další krásný kousek zachycující změnu člověka k lepšímu ušlechtilejšímu já. Trochu mi to připomnělo School Ruble (postavu Kenji Harimy). Poznání přátelství, lásky a nesobeckého jednání. Emoci bylo spooustu. Tak trochu jsem čekal (trochu s obavami) zápaďácký happy end, ale skončilo to úplně takovým nejlepším řešením pro všechny strany a to je mnohem víc, než přeslazený nereálný filmový závěr. ()
Reklama