ainny

Srdcovka to v žádném případě nebude, ale... v podstatě mě to baví. Něžný příběh o prozření rozmazleného spratka, který si myslí, že svět mu musí padnout k nohám a až jedna o něco málo starší vdova s roztomilou dcerkou ho vyvede z omylu. Nic víc, nic míň. Taigovy (Matsumoto) reakce, pravda, v určitých chvílích opravdu pobaví. Ale... Něco tomu IMHO chybí. Něco díky čemu bych lásce mezi hlavními hrdiny věřila, trpěla když jsou nešťastní a slzela ve chvílích jejich absolutního štěstí ... PS. Souhlasím se Zízou, Taiga je v podstatě Tsukasa v bleděmodrém...

Mno, tak první půl hodinu jsem si zvykala, že je to Holmes. Po té půlhodině jsem to vzdala, protože to prostě Holmes není. Tedy v tom tradičním slova smyslu. Ve chvíli kdy jsem tenhle fakt akceptovala mi už nic nebránilo se ponořit do tajů starého Londýna a sledovat děj, který odsýpal jak písek v hodinách. Při záběrech na "starý" Londýn se mi ovšem vybavoval Fantom Paříže. Ten na mě ale udělal mnohem větší dojem. Ještě pár dní po odchodu z kina jsem ho měla v hlavě. To se o Holmesovi říct nedá. Tipuji, že za chvilku už ho pustím z hlavy... Hezká podívaná to jo, bavilo mě to, ale ničím nevybočuje z průměru.

Průměrný film se zajímavým příběhem. Láska na první pohled, která za sebou pálí mosty, nechává civilizaci a vrhá se vstříc životu, který si ve svém křesle představit nedokážu. Nenechte se ale zmýlit. Tohle není červená knihovna. Tohle je realita. A hodně těžká realita. Knížku jsem nečetla, ale film i když nejde o žádné veledílo jsem určitě neviděla naposled.

Odvrácená tvář Japonska aneb Země vycházejícího slunce není jenom o slušnosti a o klanění. Dvojka Vran se mi líbila, i když už mě nebavila tolik jako jednička. Bylo to v podstatě to samé jenom s tím rozdílem, že tady už nešlo o boj v rámci jedné školy, ale válka mezi školami, která vedla k předvídatelnému konci. Oguri byl stejně skvělý jako v jedničce a vždycky znovu mě udivovalo jak je ohebný a pružný. Občas jsem měla dojem, že má místo kostí a kloubů nějakou pružinu. :^) Co mě ale zase znovu dostalo byla muzika. Poslouchala bych ji pořád dokola.

Jeden z mála dětských filmů, ke kterým se vracím zas a znovu. Ani po letech pro mě neztrácí svoje kouzlo. České léto, nádherná krajina Českého ráje a snadno zapamatovatelné písničky. V dětství jsem trpěla s Nanynkou u tabule, protože hudební výchova byla pro mě noční můrou. :^)))

Díky zdejším komentářům jsem byla na film zvědavá, i když válečné filmy nejsou zrovna moje parketa. Tohle ale není typický válečný film. Spíš bych k němu přidala psychologický. Válka mi nahání hrůzu jako taková, ale představa, že půjdu do boje a nebudu mít ani špetku naděje na návrat je pro mě naprosto šílená. Snad poprvé jsem si uvědomila podobnost japonského velení s velením ruských vojáků. Pro jednu stranu byli zrádci ti, kteří byli zajati, pro Japonce zase ti, kteří se vrátili... V tomhle ohledu mě film rozhodně nezklamal a světluškový závěr filmu byl úžasný, přesně v duchu japonské mentality. Co stojí za výtku je zbytečně dlouhá stopáž. A stejně jako jiní jsem měla docela problém s identifikací jednotlivých postav. A to jsem nečekala, protože u Japonců s tím problém nemívám. Jenže vyholené hlavy, uniformy a málo detailních záběrů udělaly svoje.

Po prvních dvou dílech jsem dala čtyři hvězdičky, po jedenácti už jich je pět. Trochu jsem se té záměny mužské orientace bála, protože ne vždycky se to povede bez trapnosti. Tady se to povedlo. A víc než dobře. Komické situace vyplývají z děje naprosto nenuceně, o to víc jsou přirozenější a my se doma smějeme co to dá. Obsah seriálu je tu trochu zavádějící, protože Jeon Jin Ho se nařčení, že je gay snaží dlouho bránit, ale okolnosti mu nějak nepřejí. Navíc Park Gae In by si to asi ani nenechala vymluvit (opak se prostě musí dokázat ;^))) ) a právě ona ho svojí upřímností přivádí do - pro něho - nepříjemných situací. Jsem ráda, že mám před sebou ještě pět dílů, ale je mi líto, že už jenom tak málo. :^) PS. Po dokoukání bych ještě jednu hvězdičku přidala, ale nemůžu ji tu nikde najít. Tak si holt půjdu alespoň zpříjemnit den soundtrackem...

Nějak si musím vždycky na Korejce zvykat. Ani nevím proč, ale když si zvyknu, tak se většinou bavím. Stejně tomu bylo i u "malé nevěsty". Věk hlavní hrdinky mě nejdřív zarazil, ale pak se rozjela kouzelná romantická komedie. I když konec byl hodně předvídatelný, tak situace - nezřídka doprovázené smíchem - které k němu spěly byly rozehrávány nenuceně a s lehkostí, jako kdyby je herci ani nehráli. Vzhledem k tomu, že počasí nebude stát v nejbližsích měsících za nic, tak doporučuji nějaký teplý nápoj a relaxaci u Eorin Shinbu.

Právě mám puštěný FilmboxHD s "Pírky" a musím se přiznat, že hodnocení dost dobře nechápu a přemýšlím jestli jsem opravdu tak nenáročný divák, když se mi tenhle film líbí. Nezkoumám kameru ani to jestli to režisér mohl natočit líp (to se dá skoro vždycky), ale zajímá mě příběh a i když koukám už po několikáté, tak vždycky najdu detail, který mi dřív unikl. To co je důležité je hrdinství člověka, který nechtěl jít do války, protože se bál, jenže jak se děj odvíjí tak se nakonec stává jejím hrdinou. A ta pírka zbabělosti si vlastně nezasloužil. Za to že je film šmrcnutý ještě romantikou je u mě plus, protože i láska k životu patřila a patří.

Já nevím, co se mi líbilo víc. Jestli "Krev a Písek" nebo "Bohové arény" a spíš se přikláním k prequelu. Možná i proto, že ukázal proč byly určité postavy takové jaké byly. I když tam bylo bojů, krve a sexu zase víc než dost, tak zbylo místo na intriky, vysvětlení věcí, které mohly být v první sérii nejasné a na lásku. Těším se na druhou sérii, z traileru vím, že se znovu "setkám" s Gannicem. Jenom je to čekání takový sladkobolný, když Andyho životní boj byl marný a Spartakus už nikdy nebude takový jaký byl.