ainny

Pohled obyčejných lidí na katastrofu, která Japonce postihla před rokem. Bez příkras, vnucovaných emocí a předvádění moderátora(ky), podaná svědectví lidí o tom co prožili, o hledání jejich blízkých a o tom, že je potřeba jít dál. Výpovědi a chování přeživších toho o tomhle národu vypovídá víc než tisíc encyklopedií. Jsou obdivuhodní a troška té jejich pokory by neuškodila ani nám...

Když si tak pročítám komentáře, tak se mi potvrzuje to, co se odehrávalo u nás doma. Tohle je typicky mužská záležitost. Zatímco manžel ani nedutal, tak já sledovala hodiny, koukala do notesu a čekala kdy bude konec.

Pro mě jedna z nejslabších věcí, které jsem zatím od Korejců viděla. Ne že bych se nudila, ale nějak tomu IMHO chyběla ta správná chemie mezi hlavními hrdiny. Příběh byl vymyšlený dobře, ale začátek mi připadal jako kdyby navazoval na něco, co už divák zná. Nebo možná měl být tajemný a vzbudit zvědavost, což se v mém případě minulo účinkem. Byla jsem spíš zmatená s otázkou "co to je?" v očích... Oba hlavní hrdinové se snažili seč jim síly stačily, ale prostě jsem jim citový vzplanutí nevěřila ani v závěru. A že Gong Yu hrát umí víc než dobře, o tom není potřeba diskutovat...

Kiina je taková roztomilá chodící encyklopedie paranormálních jevů. A když náhodou něco neví, tak si to holt v knihovně přečte. :^) Celkem solidní detektivky, v kterých se ale určité situace dost opakují a docela mi vadilo, že jsem často věděla kdy co přijde. Na rozdíl od Vavči jsem neměla pocit, že by Yuta Hiraoka plnil funkci svalů a schopného pomocníka. Spíš Miho byla ta chytrá a Yuta její protiklad - tedy za blbečka. V protikladu s někým takovým ta její chytrost líp vynikne, ne? :^)) Možná si to ještě někdy pustím, ale pokud budete mít chuť na japonské detektivky, tak bych spíš doporučila Galilea.

Chtěla bych dát pět hvězd, protože co se Leemu nepovedlo v Sayonara itsuka, to se mu povedlo teď - já vím, že se děj nedá srovnávat. Mám na mysli to jak na mě filmy zapůsobily po emocionální stránce. Konec jsem prostě probrečela, přišlo mi strašně líto těch zmařených životů. Ti kluci měli život ještě před sebou... Ale právě proto zůstanu u čtyř hvězdiček. Řemeslně je film perfektní, nic jinýho jsem ani nečekala - počínaje hereckými výkony, kamerou a muzikou konče. Tu pátou nedám prostě proto, že "válka je vůl."

Tentokrát jsem se vůbec nedívala na hodnocení a chtěla jsem vědět, co se mnou gay tématika udělá aniž bych tušila jestli je to dobrý nebo špatný film. Jsem hodně překvapená, protože jsem čekala něco úplně jinýho. Musím dát pět hvězd, protože to sice komedie je, ale zároveň má ten film v sobě obrovskou hloubku a jeho děj je naprosto reálný a věrohodný. To že jde o čistě pánskou společnost mě vůbec nerušilo a bylo zajímavé jak každá z postav měla v sobě něco z minulosti s čím se musela vyrovnávat...

Když jsem Marečka viděla poprvé v kině, tak mi prostě půlka fórů utekla, protože to byl tak neskutečný rachot, že by bodly i titulky. Od té doby už jsem ho viděla mockrát a doufám, že ještě mockrát uvidím. Tohle je klasika, kterou prostě musím a jeden z filmů, které zvládnu i víckrát do roka.

Zvláštní film... je jako zpověď následovaná patřičným počtem otčenášů, z které vyjdete očištěni. Je jako připomínka času a toho, že náš život probíhá v kruzích a mezní situace se neustále opakují. Je jako mámino pofoukání rozbitého kolene a zároveň jako tátova pobídka, že je potřeba jet na tom kole, ze kterého jste spadli, dál. Je jako... rozepsaná báseň, která nikdy neskončí.

Kitano je prostě filmový mág. Spojit násilí s poetikou, dokonalou hudbu s tísnivým tichem, hrubost s jemným humorem, zdánlivě nesouvisející scény a minimum dialogů to prostě umí jenom on. Vždycky mě překvapí jak mě dokážou ty jeho pomalý filmy zaujmout tak, že zapomenu nejenom na čas, ale i na to, že bych měla dýchat...

Tak jsem si to pustila jako kulisu k práci na notesu. Myslíte, že jsem něco udělala? Ani náhodou! Hned od prvních tónů hudby mě film vtáhl do sebe a nepustil dokud nebyl konec. Jsem fakt hvězda... Ale když to bylo tak pěkný. Nádherný scenérie, skvěle zpracovaný souboje, napětí a finále značky ideál. Co víc si přát? Snad jenom aby to DPH někdo udělal za mě.