ainny

Nejdřív mi byla zima, pak mě bolely nohy, potom jsem byla sežraná od komárů a zas mě bolely nohy. Taky mi bylo vedro, pořád mě bolely nohy, měla jsem hlad a ty mrchy nohy už jsem měla úplně ošoupaný až k pérdeli... A to je asi tak všechno. Nějak mě to na rozdíl od Bílého pekla výrazně nezaujalo.

Příběh o lásce, zradě, hamižnosti, pomstě a o svobodě. Je dost nevyvážený a slabší chvilky se střídají s těmi lepšími, takže nemůžu říct, že bych byla celou dobu vtažená do děje. Na druhou stranu jsem se ale ani nenudila. Jenom jsem byla místy zmatená a nechápala určité souvislosti. Ty se mi ale s postupujícím dějem odtajňovaly a Tajomaru tím získával na koukatelnosti. Tři hvězdičky se mi zdají málo a čtyři zase moc... když už jsem ale po nějaké době viděla Oguriho, tak budu zaokrouhlovat nahoru.

I kdyby byl Klan úplně blbej film, tak by měl něco kvůli čemu by stálo za to se na něj podívat. Tedy spíš si ho poslechnout. A to je hudba. Naprosto výjimečná a geniální. Jenže on to blbej film není. Naopak jeho poklidný děj je střídán akcí a má několik vrcholů - první je hned na úvod tanec Ziyi Zhang a posléze "fazolový" souboj. Tím druhým je pak útok v bambusovém háji. No a třetí mezník přijde zhruba po hodině a deseti minutách. :^)

S Kamenashim mám trochu problém, není mi nějak extra sympatický. Nebo si to aspoň myslím do chvíle než začnu na něco s ním koukat. Pak najednou zjistím, že mi vlastně nesypatický není a že mě i baví. Box spíš nesnáším než snáším, ale ta žravost hrdiny mi byla hodně blízká a cítila jsem s ním. :^))) A proč jsem si seriál teda pouštěla? Jednoduchá odpověď - hlavním důvodem byla Kuroki, která se mi moc líbila v obou dílech Vran a i jako jeptišce jí to moc slušelo. Jinak jde o dílko průměrné, nicméně jsou tam pasáže, které pobaví a vidět se dá, i když box nesnášíte stejně jako já. BTW Kamenashi má "typický" boxerský nos.

3x a dost... nechtěla jsem hodnotit hned po prvním díle, ale víc už jich nezvládnu. K smíchu mi to nepřijde, k pláči taky ne... Prostě bez chuti a bez zápachu.

IMHO to nejlepší, co kdy bylo o Alžbětě natočeno. Z dvoudílného filmu se toho o poslední Tudorovské panovnici dozvídáme víc než z kdejaké učebnice. Poutavě a mistrovsky natočené dílo, které neomrzí (momentálně ho sleduju na Filmboxu už po čtvrté). Zvláštní uznání si rozhodně zaslouží maskéři, protože udělat z tehdy pětatřicetileté Anne-Marie Duff mladičkou Alžbětu i stařenu, která už je dvořanům svoji snahou vypadat mladě spíš pro smích je umění hodné mistrů.

K filmu - když nebudu brát v potaz úplný úvod, tak to ze začátku vypadalo na pohádku máje, jenže se děj pak zvrtl do hrůzných událostí. Patosu tu - pravda - bylo docela dost, ale ono to u filmů tohoto typu snad ani jinak nejde. Jde o fakt jestli ho tvůrci udrží v přijatelných mezích. Tady se to dařilo tu líp, tu hůř, ale já jsem odchovaná socialistickou televizí let sedmdesátých, takže už jsem zažila mnohem šílenější scény. K událostem - tak z těch mě jímá hrůza. Bojím se fanatismu a bojím se násilí, které vyplodí. Je pro mě nepředstavitelné, že lidi takhle střílí do lidí a ještě ke všemu neozbrojených... Nedivím se, že tohle je téma, které Korejcům nedá spát a podobnost s událostmi u nás v 68, v Maďarsku, východním Německu nebo Polsku v letech padesátých je neuvěřitelná. K hodnocení - je to tak za 3,5, protože jsem se nenudila a film dost jasně ukazuje kdo s kým i proč. Asi mi přibylo pár vrásek, neb jsem se chvílemi přistihla, že se i mračím. Ale na druhou stranu ten konec s vysílačkami byl tak nějak přes okraj sklenice. Za to bych i jednu hvězdu sundala, ale ústřední dvojice (An Seong-gi a Kim Sang-kyung) byla skvělá a tu půl hvězdu navíc si pánové zaslouží.

Neposlechnu se a neposlechnu! Slibovala jsem si, že Kitano a Yakuza prostě ne! A stejně si to pustím... Jenže to nejde jinak, když už jenom jeho jméno je známkou kvality, originálního byť pomalu (kam taky pospíchat, že jo?) plynoucího děje a v neposlední řadě i příjemný muziky. Zase mi bylo chvilkami šoufl a stejně jsem oči z obrazovky neodtrhla. Kdo umí, umí a já díky tomu čumím a ani nedutám.

No tohle! Ani by mě nenapadlo, že tu bude i tenhle Sarutnin! Jeden z mých oblíbených večerníčků, který už si tedy popravdě moc nepamatuju, ale to nic nemění na tom, že na něj vzpomínám se slzou v oku. Kdeže loňské sněhy jsou...

Trafika pro starší a pokročilé... Jak já se těším na léto, kdy tyhle s*ačky (bez pardónu) budou nahrazeny nějakými jinými. Ať žije Nova, naše vaše televize, která je tak dokonalá až se mi z ní dělá šoufl...