ainny

Pro profi plačku, jako jsem já, to je naprosto ideální záležitost. Další z mých balzámů na duši a film, který uvidím nejednou. Celou dobu jsem se tu culila jak měsíček na hnůj, až se mi z toho culení sem tam zarosily oči. Ale možná to ani nebyly oči ale brýle. Žádné složité řešení vztahů, nic nemuselo být hned, protože čas prostě musí uzrát, aby do sebe události zapadly jako dílky puzzle. A i když má všechno svoje úskalí, tak není třeba hned všechno lámat přes koleno. Někdy stačí, když to necháte plynout. Tím vším pro mě tahle milá záležitost je. No a jako bonus byly taneční etudy hlavních dospělých hrdinů. O to víc, že tanečnicí byla Karina, která se pomalu ale jistě stala mojí nejmilejší japonskou herečkou. :^)

No, tak oproti jedničce bylo tohle úplně jiný šálek kafe. Děj mě strhl od začátku. Řekla bych, že tady byl ústřední příběh mnohem líp napsaný. Finále se mi líbilo, tím spíš, že určité scény byly doplněny poměrně kontrastní muzikou, při které byste čekali úplně jiný děj. No a když máte pocit, že role byla napsaná herci přímo na tělo (pochopitelně mám na mysli Kim Woo-bina), tak je to prostě paráda. Jediné, co mě trochu nemile překvapilo, že se děj soustředil jenom na jednoho z původních čtyř přátel. Ale tak to v životě chodí, že někteří přátelé se prostě propadnou do dějin.

Úplný průměr to není. Srdcovka taky ne. Ale nenudila jsem se a to se počítá. Takže lepší průměr. Ze začátku jsem měla docela hokej v tom, kdo je kdo. Tedy, které dítě je který dospělý. Vizuálně byl film udělaný parádně, jednotlivé etapy se daly rozeznat na první pohled. Na rozdíl od jiných jsem tam - až na jednu výjimku - to obrovské přátelství prostě neviděla. Hudební podkreslení už si nepamatuju, takže ani kvůli tomu nemůžu kousek přidat.

Tak pro mě je Romance naprosto výjimečná záležitost. Co se týká vztahů se vším, co k nim patří, tak to bylo snad to nejotevřenější, co jsem zatím v korejských seriálech viděla. To bylo tak krásně dospělé, že jsem se musela sem tam štípnout, jestli se mi to jenom nezdá. Kolem pátého dílu jsem, pravda, měla docela krizi, protože mi Wan připadal spíš jako stalker, než zamilovaný kluk. Neuměla jsem si představit, co se tam ještě může v dalších jedenácti dílech dít a bála se nudy. Ale pochybnosti naštěstí trvaly jenom malou chvilku a já si pak tenhle netradiční seriál užívala plnými doušky. Ze začátku jsem byla zvědavá, jak to bude klapat Kim So-yeon a Sung-joonovi a musím říct, že byli skvělí. Prostě TO tam bylo. To, co So-yeon předváděla bylo neskutečné. Od naprosté pipky k chladné obchodnici a zase zpátky k zamilované holce, z které naivita stříká snad všemi póry... Já si budu muset pustit kousek IRIS, abych se ujistila, že to vážně byla jedna a ta samá osoba. No a Sung-joon, to je kapitola sama pro sebe. To, že umí hrát pouhým výrazem tváře, dokázal už v Gu Family Book a tady to potvrdil. Nemusel mluvit, stačilo se na něho jenom podívat. Když si k tomu přidáte tři další páry, spoustu krásných myšlenek a dialogů, tak nutně musíte mít pocit, že je ten seriál o prostě o vás. 4,5*

Nejednoduchá záležitost a pro neznalé korejské problematiky asi i dost nepochopitená a nestravitelná. Vyhovovalo mi postupné odkrývání minulosti hlavních hrdinů. Je fakt, že leccos tam bylo nedořečeno, některé prvky se daly předvídat, některé byly absurdní, ale tak je tomu u akčních věcí v podstatě vždycky. Líbilo se mi barevné ladění filmu, trochu slabší byl tentokrát soundtrack. Žádný motiv mi v hlavě nezůstal a už si ho nevybavím. Určitě se na film, ale časem podívám znovu, porotože nepochybuju o tom, že mi pár věcí uteklo. 3,5*

Patřím k těm, kterým se film líbil. A světe div se, líbil se mi dabing. Stejně jako v určitých pasážích hrdina netušil, co Číňani říkají, netušil to ani divák a to mi vyhovovalo. Čeština by mě v tomhle případě rušila. Jediné, co mi moc nesedlo byl ten srdceryvný závěr. Ten tam být nemusel. :^)

Sloní muž patří k filmům, které na mě udělaly neskutečný dojem a nevypadly mi z hlavy. Brianův příběh, který se prolíná s Josephovým je skvěle zpracovaný a ač jde o dokument, nedokázala jsem se od něho odtrhnout. Je obdivuhodné, jak se Brian se svojí nemocí pere a kolik vůle do života má. Nezbývá než litovat, že v době kdy žil Joseph nebyly možnosti medicíny takové jako teď a jeho život byl jenom a pouze utrpením.

Je vidět, že si tvůrci dali záležet a pro mě je jejich adaptace tak profláklého díla jednou z nejhezčích. Šanghaj třicátých let je fascinující a kamera si na ní dala hodně záležet. Obsazení je vynikající a nevěřím, že by se našla žena, kterou by Jang Dong-gun nedokázal svést. Stejně jako by se asi nenašel muž, který by nechtěl svést cudnou Ziyi Zhang. K ději nemá cenu cokoliv psát, protože tuhle adaptaci neudělala Amerika, takže ač zasazen do úplně jiného prostředí, nejedná se o paskvil. Původně jsem si film pustila spíš jako kulisu, ale od prvních minut jsem odložila všechno stranou a nespustila z obrazovky oči.

Podle skutečnosti, jo? Aspoň to píše náš programový průvodce, bo jak se to jmenuje. Ale zase na to, že normálně na horory moc nekoukám, tak mě to zaujalo a byla jsem zvědavá, jak a co se z toho vyvrbí. Takže asi dobrý, no. Jednou se to dá. Akorát byl průšvih, že ve finále, kdy bych se měla asi bát, jsem se začala smát.

Marně dumám za co dát aspoň jednu hvězdu. Za to poselství? Asi ne. Stokrát viděné, od prvních minut celkem jasné, kdo zařve, a kdo přežije. Neběžet to tu chlapovi, kterého to, kdo ví proč, zaujalo, tak bych to vypnula po čtvrt hodině.