ainny

První pohádka, na kterou mi letos zbyl čas a hned trefa sto metrů od terče. Nelíbilo se mi na ní v podstatě nic, ani příběh, ani obsazení, ani hudba. Nejhorší ze všeho snad bylo obsazení obstarožního prince. Jdu si spravit chuť starou černobílou Popelkou.

Jednoznačně zklamání. Nemůžu uvěřit, že tenhle příběh napsala ta samá autorka jako Secret Garden. V první polovině se nedělo nic. Ale opravdu vůbec nic. Jedna a ta samá situace se opakovala po celých deset dílů! Jediní, kdo mě donutili dívat se pořád dál a dál, byli Kim Woo-bin a Kim Sung-ryung. Po té polovině už se to začalo pomalu pomaloučku rozjíždět, ale stejně těžký podprůměr. Poslední dva díly jsem ještě neviděla, ale nevím, co by se muselo stát, abych změnila názor. Seriál o -náctiletých bez -náctiletých. Nic, co by mě chytlo za srdce. Nic abych si řekla, tohle uvidím ještě několikrát. Přepálený počet dílů. První polovina by se dala srazit tak do dvou, maximálně do tří. Kdyby The Heirs měli japonských deset, jednáct dílů, tak bych asi hodnotila úplně jinak.

Mno, vzhledem k tomu, že při jedničce jsem v kině klimbala, protože mi přišla strašně dlouhá, tak jsem měla z dvojky docela vítr. Jenže ona je o třídu lepší! Nedovolila mi pomalu ani mrkat, natož si dát šlofíka. Vzhledem k tomu, že už je to dlouho, co jsem četla knížku, tak mě neruší ani to, co si Jackson přidal. A když si přidám nádhernou muziku - přišla mi nejlepší ze všech pěti filmů - tak je to jasných pět. Už aby bylo za rok...

Líbilo se a to tak, že moc. Po Angelovi (Lavender) přišel Smrťák a byl úplně stejně roztomilý a dětsky naivní. Tři roviny filmu vůbec neuškodily a hlavně ta poslední byla nádherná. Ještě jsem neviděla film, kde by byla smrt tolikrát citována a přitom nebyl depresivní. Naopak, byl uklidňující, úsměvný a svým způsobem něžný. Nějak mi teď hlavou zní písnička Michala Prokopa "až si pro mě přijdou, až si pro mě přijdou funebráci" a říkám si, že by se mi líbilo týden před tím strávit s Takeshi Kaneshirem.

Na rozdíl od jiných jsem neměla problém ani s Na Nou ani s koncem, i když v podstatě kopíroval moje milované TBDAW. Přesto to ale není nic extra. Politické scény mě k smrti nudily a prokurátor taky. Celý seriál táhl jenom Lee Min-ho a autor hudby. Když už mě to místy nebavilo, tak bylo aspoň co poslouchat. Dala bych i míň, ale to si Min-ho nezaslouží. Dělal co mohl a pohled na jeho kotníky mě nepřestává fascinovat. 3,5*

Chápu, že každýmu to nesedne, ale pro mě je to srdcovka čistá jako horský potok. Ve své době to byl tak neuvěřitelný počin, že jsem vlastně dodnes nepochopila, že to vůbec prošlo. Miluju to provedení, atmosféru a hlavně písničky. Víc nemám, co bych napsala.

Není to nic u čeho bych si řekla, že si to dám brzo znovu, ale po nudném začátku se film rozjel docela slušně a od určité chvíle jsem přestala koukat na hodiny. Možná by stačily hvězdy tři, ale jsem spokojená s koncem a ta jedna navíc je za to, že tvůrci nezabředli do - pro korejskou tvorbu tak typického - patosu.

Co k tomu říct? Další ze seriálů, které si nejenom vypálím, ale budou mít napořád místo na mém "japonském" externím disku. Miluju seriály, které ukazují Zemi vycházejícího slunce takovou jaká je. A to je přesně tenhle případ. Když si k tomu přidám ještě oranžové moře a neskutečně nádherný podzim, tak musím jít na maximum.

Mám ráda filmy, které se víc než bojem zabývají jeho podstatou. A proto jsem tentokrát nebyla zklamaná. Japonsky pomalu ubýhající děj, rámovaný poetikou ukáže život a filozofii samurajů líp než duchaprostá řežba. Přesto nenudí, má náboj a vy čekáte, co přijde dál. Finále bylo strhující, i když na mě trochu moc dlouhé.

Kouzelná oddychovka, která mě na začátku hodně bavila a culila jsem se vždycky ještě dlouho po skončení. Jenže pak to nějak začalo ztrácet dech. Oba hlavní hrdinové byli pořád stejní a přišlo mi, že se přehrává pořád to samé dokola. Navíc se tam přehrával nejenom děj, ale i Kotoko. Byly chvilky, kdy mi už začínala slušně lézt na nervy (nejednou se mi na jejím místě vybavit Mr. Bean). Poslední dva díly, které jsem dala najednou, ale celkový dojem zase vylepšily. Líbily se mi stejně jako začátek, i když úplné finále, už bylo zase až moc natahované. Bohatě by stačilo skončit v dešti a následným příchodem domů.