ainny

Kdo nic neočekává, nebývá zklamán. Neusnula jsem, nevypnula jsem a možná si to i ještě někdy pustím. Ale pokud možno v původním znění. Nějak ten dabing poslední dobou nemusím. Ona je to vlastně spíš průměrná záležitost a v tomhle žánru se těžko dá přijít s něčím úplně novým. Nadprůměrnou z toho pro mě udělal Takeshi Kaneshiro a jeho dlouhý kabát. Na obojí mám úchylku.

Ono to kvůli tomu konci, který mi moc nesedl úplně čistých pět není. Ale zase strhnout celou hvězdu kvůli posledním minutám se mi moc nechce. První dva díly to byla prostě fantazie. Ale nezklamal mě v podstatě žádný. Akorát té mystiky tam bylo čím dál tím míň. Vystřídala ji realita, příprava na japonsko-korejské války na sklonku šestnáctého století. Se spoilerem zízy až tak nesouhlasím, protože v případě prohry následuje dost tvrdý trest. A na začátku celého seriálu je řečeno, co asi bude až těch 100 dní uplyne. Většina lidí je okouzlena tátou gumiho, já taky, ale daleko důležitější byl pro mě Gon. Jeho postava toho moc nenamluví a přitom mu vidíte až do hlavy. Dokonalá práce s mimikou tváře. Lee Seung-gi je prostě megastar, ale bohužel se cvičení a rychlé zhubnutí dost podepsalo na jeho tváři, takže už to nebyl on. No a Suzy... viděla jsem ji poprvé a líbila se mi moc. Žádná porcelánová panenka. Prostě normální holka a při tom půvabná i bez tun mejkapu. Jinak dokonalá hudba, výprava a práce kamery (a ajťáků) v té mystické části. Až na ty rychlé přesuny obou lišáků, to jsem měla co dělat, abych se nezačala smát...

Po skončení doramy mám neodbytný pocit, že přesně takovou minšuku bych chtěla mít, přesně takové léto prožít a s přesně takovými lidmi. Nádhera, která pohladí na duši a vy zapomenete na to, že sedíte v pražském rozpáleném bytě a máte pocit, že moře šumí všude kolem vás.

Dokonalé. Příběh, kamera, hudba. A ústřední dvojice. Kelly Chen je nádherná a natáčení s Takeshi Kaneshirem jí sedlo. Angel byl navíc tak krásně dětsky naivní. Stejně jako dítě neznal nenávist, ale jenom lásku. Jeho představy o životě mezi lidmi byly zkreslené, ale o to víc byl uvěřitelnější. Dokonalý film pro chvíle smutku nebo nemoci. Což je zrovna můj případ. Na chvilku jsem zapomněla, že mě bolí každé nadechnutí (ten větrák do USB v parnu fakt nebyl dobrý nápad) a polknutí. Při tanci bot jsem snad ani nedýchala a při pohledu na ty Angelovy bagančata jsem se musela s vypětím posledních sil smát.

Další věc, která mě činí nekritickou... Miluju rock a miluju Koreu. Tahle její "nedokonalá" tvář mě chytla natolik, že jsem k ní prostě musela udělat i titulky. Pokud někdo bude čekat prkenného No Min-wooa, ten bude asi hodně překvapený. Stejně jako byl samotný Kim Tae-won, kterého představuje. Svoji rebelskou minulost tu herec ukázal dokonale a jeho rocker byl pro mě kromě děje obrovským překvapením. Už je to čtvrt roku, co jsem práci na minisérii dokončila a nadšená jsem pořád stejně. Navíc tu kromě skladeb samotného Buhwalu zazní i klasické rockové pecky včetně mojí milované Love Hurts. Díky sérii jsem objevila i zpěváka Lee Seung-chula, jehož nádherný hlas mě nepřestává fascinovat. No, jak jsem psala na začátku. Kritika se nekoná, tohle je čistá srdeční záležitost.

První tři díly zabránily tomu, abych dala plný počet. Nevím proč, ale začátek mě vůbec nezaujal, Song Hye-gyo mi slušně lezla na nervy a vlastně jsem se do čtvrtého dílu prokousala kvůli Hyun Binovi a Eom Gi-joonovi. Pak už mě to začalo bavit a pohled do zákulisí mi mnohé objasnil. I když asi i tady bývá realita přece jenom trochu jiná. Co se mi ale líbilo bylo samotné finále. Nebylo uslzené, naopak bylo vtipné a nevzpomínám si, že bych se u nějakého konce seriálu tahle nahlas smála...

Skleněné peklo pro mě není kultem, takže s jeho korejskou verzí jsem neměla nejmenší problém. Naopak, film se mi líbil od začátku do konce. Jenom tam snad Kim Ji-hoon nemusel na konci dávat tolik patosu. Ale takový on už je, že se z diváků snaží vyždímat maximum slz a mně to zase tak moc nevadí.

Srdeční záležitost dřív než jsem to viděla. Důvod je prostý, tahle dorama u nás odstartovala japonsko-korejskou mánii a nebýt jí, tak asi doteď nevím, o co přicházím. Série u které se člověk pobaví, ale zároveň si i zapřemýšlí. "Vypravěč" Takemoto se může zdát hloupý, ale jeho úvahy o tom, co prožívá a jak to vnímá svědčí o opaku. Jako protipól jsem vnímala Moritu. Klasický bohém, který má všechno na háku, ale když dojde na lámání chleba, tak ukáže svoji pravou tvář. Dneska jsem Med dokoukala poprvé a určitě ne naposledy. Moc ráda se k němu časem zase vrátím.

Proč? Nač? Jak? Nikdo, a to myslím opravdu vážně, neumí ukázat absurditu války tak jako Jihokorejci. Teď jsme dokoukali a já místo jedné dvojky vína musela dát dvě. Jinak bych to snad nezvládla. Poslední půlhodina mě zase jednou srazila do kolen. A první "nehistorická" role Lee Davida, v které jsem ho viděla, je nezapomenutelná.

Jedna z nejhezčích pohádek posledního dvacetiletí a nějak nechápu jak to, že mi dosud unikala. Je něžná, milá, plná něžných písniček a laskavého humoru. Aby taky ne, pan Svěrák prostě umí a tohle je přesně jeho parketa.