ainny

Plný počet nedám jenom proto, že den před tím jsem viděla Naději, která mě emocionálně naprosto vyždímala. Přesto se mi film hrozně moc líbil. Někdy mám pocit, že mě romantické filmy už ničím nemohou překvapit. A pak se najednou objeví nějaký Lee Joon-ik a střihne si úplně jinou romantiku, která začíná podobně jako pohádka o ošklivém káčátku. Soo Ae zase dokázala, že je jednou z nejlepších korejských hereček. Od ušlápnuté puťky, které se sype manželství, a která se ve všem podřídí svojí tchýni, se pomalu stává neskutečně krásná a silná baba. Její příběh je podtržený dokonalou kamerou, která dávala úžasně vyniknout kontrastu mezi hipíky a válkou, skvělou muzikou a dokonalým koncem. Moje konspirační já si od půlky vymýšlelo přeslazená klišé a konec jak z emerickýho dojáku. Jenže on ten konec nebyl snad ani korejský. Byl geniální. :^)

A sakra. Já si ten obsah tady nepřečetla celý. Ráda se nechávám překvapit. A že tady to překvapení tedy bylo hodně nemilé. Ale... ale byl to Lee Joon-ik a ten prostě umí. On ten příběh vypráví tak civilně, že víc už by to snad nešlo, ale kurňa život je někdy tak patetickej, že jsem během sledování vylila dvojku s vínem a ještě posmrkala dva kapesníky. Já bych tak ráda napsala, že to bylo nádherný, kdyby... to šílené kdyby. A ta beznaděj ze soudního jednání. Jeden by řekl, že to snad okopírovali od nás. A toho úchyla? Tak toho bych pověsila za koule do průvanu a ještě k němu postavila pořádně nadrženýho 4% obra! Ať si chlapec taky užije. Ufff, hned je mi líp.

Nezatížená mangou, nezatížená anime, ale zatížená Mizushimou a jeho první rolí, v které jsem ho viděla. Tak nějak jsem k tomuhle filmu přistupovala. I tenkrát hrál sluhu a světe div se: tehdejší komorník i sluha z pekel měli hodně společného. No, to je vedlejší. Film sám o sobě asi nesedne každému, ale já se nenudila. Je pravda, že anime je z toho cítit na sto honů, ale nijak neruší. Hudební podkreslení přesně sedlo a kameraman si dal taky dost záležet. Ale na druhou stranu mi samotný příběh přišel dost předvídatelný a naivní. Nebýt tam pekelník s laskavou tváří, tak bych asi hodnotila trochu jinak. SPOILER: A ještě jedna věc. Mnohem víc by se mi líbilo, kdyby měl film vysloveně otevřený konec a skončil ve chvíli, kdy Sebastian mluví o černé duši.

Soudě podle hodnocení jsem čekala pecku a ona ne a ne přijít. Dokonce jsem si chvilkami říkala, jestli to nemám vypnout. Nakonec jsem ráda, že jsem to neudělala, protože finále bylo famózní. Nebudu spoilerovat, ale tak skvělé a pro Korejce i docela netypické (rozuměj patosu prosté) finále, může vymyslet snad jenom Kim Ki-duk. Ale jestli si někdy dám repete, to teď říct nemůžu.

Věk je jenom číslo, a že si tělesná schránka občas myslí něco jinýho, je její problém. A o tom pro mě tenhle film je. Nikdy není pozdě začít a nikdy není pozdě na návrat. A že je při tom někdy sranda a jindy zase smutno, to je prostě život. Mně se to líbilo. A votomtoje.

Bože, to zase byla parádní jízda. Zase jednou romantika, která naprosto pohltila moje naivní já. Ústřední dvojice byla tak sladká, že med je proti nim hadr. A když vezme Sato Takeru do ruky kytaru (nebo baskytaru, to je fuk), tak jsem ztracená a prostě musím na maximum. Navíc tady nebylo absolutně nic, co bych mohla vytknout. Jakákoliv objektivita jde stranou a tenhle příběh si užiju ještě mockrát. Prostě můj šálek kabusé.

I když to nemám ve zvyku, tak tady musím hodnotit rozsekaně. První dva díly - nic moc. Navíc mi šíleně lezla na nervy hlavní hrdinka. Ona mi tedy nesedla celkově, ale pak už jsem si na ni asi zvykla. Od třetího do cca patnáctého dílu se mi to fakt líbilo. Děj neváznul, mafián byl přesně takový, jakého jsem ho chtěla mít. Jenže kolem toho patnáctého se mi to najednou začalo hrozně táhnout. Dva nebo tři díly se nědělo vůbec nic. Tedy když si odmyslím krásné písničky a dlouhé pohledy do očí, v kterých se hlavní hrdinové nezmohli ani na slovo. Natož pak na nějakou tu akci. Až zase poslední dva tři díly mě donutily zbystřit pozornost. Ale ani tak se nutkání musímtodokoukatteďhned nekonalo. Rozhodně ale nepovažuju sledování Lovers za ztrátu času a možná si to ještě někdy pustím. Soundtrack byl krásný a kamera se někdy také blýskla povedeným a nevšedním záběrem. Stručně a jasně: Líbilo se - Ano. Srdeční záležitost - Ne. 3,75*

Ze začátku mě to hodně bavilo. Napětí střídaly scény, kdy jsem se prostě musela smát nahlas. Bavilo mě to tak, že jsem myslela, že půjdu na maximum Ale poslední dva díly to zabily. Tam, kde měl děj gradovat, tam mu došel dech a já si přála jenom jedno. Ať už je konec. 3,5*

I když fantasy není zrovna můj žánr, tak tohle je jeden z mých nejmilejších filmů. Možná pro nejcharismatičtějšího zlého krále jakého znám. Možná pro ty písničky a možná pro ty skřítky. Ale hlavně pro ty schody, po kterých už od dětství ve snech čas od času běhám a vůbec nikam se po nich nemůžu dostat. Jsem ráda, že nejsem jediná, kdo s nimi má problém. :^)

Vlastně ani nevím, proč jsem to dokoukala, když mě to nebavilo. Čekala jsem detektivní seriál a dočkala se japonské ztřeštěnosti. Ta mi sice nevadí, ale musí být žádoucí a zapadat do děje. Tady tomu tak nebylo a naopak to bylo v podstatě neoriginální. Zatím jeden z nejhorších japonských seriálů, s kterými jsem měla tu čest. Zklamání na entou.