Červený labyrint

Nejedná se o žádný zázrak, ale ani o žádný propadák. Režisér se snaží světu něco sdělit a daří se mu to jen okrajově. Evidentně si však ukousl příliš velké sousto, které poměrně dlouho rozžvýkává, až jsem se občas nudil. Richard Gere je zde trochu mimo svůj záběr romantických starých mládenců a tady jsem mu jeho roli nežral tak jako třeba v Šakalovi. Jeho postavě jsem nevěřil snad ani slovo. Nutno podotknout, že režisér ani scénárista mu moc nepomohli. Oba se zaměřili na celkový výsledek než aby brali ohled na jednotlivé aspekty filmu. Takhle je Rudý labyrint jen prázdným výkřikem do světa, který chce na něco důležitého upozornit, ale zoufale se mu to nedaří. Jako film průměr, jako film s poselstvím hrůza. (16.11.2008)

Lidový soud Čínské lidové republiky vs. Ríša Gere. Střídavě bitý, nahý na samotce, nebo ve své stále sněhobílé košili producírující se s advokátkou mimo místo svého zadržení, do toho klapky Newmanova klavíru úspěšně vykrádající samy sebe a pocit, že to celé působí jako ve Státech natočený a Perry Masonem stříknutý pohled zvenčí na systém, ve kterém stát stojí nad jednotlivcem (pokud tedy ten jednotlivec není významným členem KSČ). Natočit něco podobného v současném Hollywoodu je už nemyslitelné. Jen chudý blázen by postavil kritiku rudé nad šustivou zelenou.. (01.08.2022)

Velmi pěkně a s citem natočené drama s prostředí komunistické číny. Vzalo mě to především s toho, jak tvrdě zde byly vylíčeny práva a systém nejlidnatější země světa. Celou dobu jsem se ptal ..co je svoboda, pravda a je spravedlnost opravdu tak krutá a jdenostrana ? Ling Bai byla perfektní, stejně jako velmi příjemná a emotivní hudba, jen Richard Gere se mě zdal toporný, bez zajmu a emoce projevoval jen když byl naštvaný.70 % (17.07.2009)

Číňanky jsou zde hezké, dobře vybrané herečky, ale to jsou asi tak jediná pozitiva (teda, jestli k tomu někdo má sklony, je ještě vidět Gereův zadek). Ale jinak je to ta stará pohádka o zlé Číně a hodných USA, s občasnými hranu nepřekračujícími špílci vůči jedné nebo druhé straně, jenže jsou to taková ta obligátní a povrchní klišé typu "kolik u vás denně zemře lidí?" apod. Slušné exteriéry, člověka samozřejmě zajímá, jak to dopadne a oč šlo, ale celkově je to zdlouhavé a poměrně nezáživné, a koneckonců i těžko uvěřitelné (obhájkyně má na tu rudou gardu kolem v určitých chvílích až nějak moc pravomocí, honička po ulicích Pekingu, vydání se, konec filmu apod., samé nepravděpodobné a neuvěřitelné melodrama). Něco jako Pretty Chinese Woman. Historka sama se nakonec ukáže jako až moc jednoduchá, a stačila by tak na povídku. (20.09.2015)

Je to těžký, prosadit svou práci na poli politického a nebo konspiračního thrilleru. Vždycky se tu najde srovnání, protože v téhle branži víc než obvykle vyplouvají na povrch klady či nedostatky. Málo kdo se narve pod laťku dvou hodin čistého času, tak aby zachoval pointu a připravil i nějaké ty převraty v ději. Když jsem Rudý labyrint viděl prvně, děsně jsem se nudil. Zprvu jsem si říkal: „Co tam propána dělá Richard Gere? Ten má někde prohánět „exprostitutku“ Robertsovou po kostele a ne šťourat do politického rozložení lidové Číny.“ Ale napodruhé už jsem se nedivil a ani sem si už neposlintal košili při mihotání těch obrázků předemnou. Snaha opět porovnávat režimy neporovnatelné, aneb jakás takás morálka pod kulomety a rouškou svobody s nálepkou „úplně běžný komunismus,“ provrtávání asijských tradic a zdůrazňování toho, že trvání na nevině je přitěžující okolnost, to všechno jsou fakta, která jen nuceně táhnou břemeno filmu na svých pohrblých zádech. Jon Avnet splnil co bylo v jeho silách, natočil průměrný thriller, který se ztratil kdesi na policích videopůjčoven. Jen tu poopravuji dvě hvězdičky na tři, protože při druhém shlédnutí se mi to nezprotivilo, naopak nudil jsem se několikráte míň než na poprvé. (14.03.2005)