Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Komédia
  • Krimi
  • Dokumentárny
  • Krátkometrážny

Recenzie (832)

plagát

Kibera! (2015) (TV film) 

Kibera je jeden z největších slumů v Africe, na okraji Nairobi (Keňa), na rozloze 2,5 km². Jeho populace přesahuje milión obyvatel, odhadovaná hustota zalidnění je 300 000 osob/km²! Vznikl v roce 1920, kdy britské koloniální úřady dovolily núbijským vojákům usadit se na jihozápadním okraji Nairobi. Z jazyka núbijských osídlenců pochází i jméno slumu – „kibra“ v jejich jazyce znamená les, džungle. *** Abdallah Musa alias Boy Dallas je rebelský hlas Kibery, bývalý muzikant, nyní novinář, resp. radiožurnalista. Má sofistikovanou síť drátů a mikrofon, hlásá do éteru, co se kde v Kibeře šustne a semele, pouští muziku. Dokument představuje Kiberu jeho pohledem, jeho kritickýma očima. Boy Dallas se s elánem chopí role průvodce, i sám nápomocně chodí po Kibeře s kamerkou v ruce a natáčí, co by bílý člověk jinak neviděl. Krutou a nebezpečnou, divokou Kiberu plnou slumového násilí, Kiberu ucpanou hovny, protože nejméně dosažitelnou komoditou je tu pro všechny čisté místo, kam si dojít na záchod. O ta méně odporná místa se vedou krvavé války. Kiberu plnou konferencí pořádaných neziskovými organizacemi o tom, jak zlepšit život místních obyvatel. Ale prr. Jak to přijde, že v nejslavnějším slumu světa působí na dvě stovky neziskovek a řada dalších druhů pomoci, zviditelňují se tu herecké hvězdy a jiní slavní lidé apod., přitéká tolik zahraničních peněz na pomoc – a lidé v Kibeře zůstávají pořád stejně nuzní a žijí v pořád stejně hrozných, nezměněných podmínkách? Jak to přijde, že se rozkradou peníze z grantů i na postavení latrín, hajzlíků a toalet? Dallas jakožto místní novinář pronikne třeba i na konferenci o rozvoji bydlení v 5* hotelu Kempinski, zamíří za odpovědnými zástupci United Nations do jejich bohatého sídla, trpělivě jim předestřít své palčivé otázky, nebo navštíví finskou velvyslankyni působící v Keni na její přepychové ambasádě. Je patrné, na co a na koho peníze jsou. Boy Dallas trpělivě a pozorně poslouchá, natáčí užvaněné a prázdné odpovědi, zatímco se kolem sebe rozhlíží... Sociální projekty nesou zajištění zase jen pro své vykonavatele, zatímco v Kibeře se pořád všechno jen zhoršuje. Dokument natočený pro Kiberu měl být zařazen do festivalu Jeden svět 2016, nakonec v programu není, snad se ho dočkáme třeba napřesrok.

plagát

Do hloubky webu (2015) 

Přitažlivý průzor do idejí mladého muže, který sní o svobodě pro lidi, jakou si v dnešním zregulovaném světě málokdo vůbec dovede představit. A do hlubin webu, které skýtají netušené možnosti, jak takovou svobodu zařídit i uvnitř tvrdého systému, kterým americká společnost ve skutečnosti je, ať se navenek tváří jak svatouškovsky chce.*** Pohled na systém, jak ho nikdo moc nechce vidět, boření mýtů o tom, jaká všechna pravidla jsou tu pro dobro a pro ochranu lidí - ač ve skutečnosti slouží jen tomu, aby se vydělávaly peníze. Drogové války například všem - včetně vlád - vydělávají především víc peněz, proto je dobré drogy plošně zakázat, zvýšit jejich hodnotu na černém trhu. Všechna krev se pak doslova vyplatí. Vydělávání peněz, které nikomu nedovolí dosáhnout na své vlastní možnosti rozvoje, vyprazdňuje a gumuje osobitost, mění lidi na utahané loutky. *** Může to být jinak. Snad. Mladík ale sedí na doživotí v americkém vězení po nespravedlivém, jednostranně vedeném procesu, protože Amerika vůbec nepotřebuje, aby mladí lidé hlásali cestu větší svobody, než v jaké si je chce sama udržet. *** Není potřeba hned posuzovat myšlenky, které film předestírá. Je potřeba natočit těmi možná nezvyklými úhly pohledu hlavu, zatuhlé svaly, a zažít to, nechat to v sobě klíčit, zrát a působit. *~~

plagát

Každá tvář má jméno (2015) 

Film je obětí autorského omylu, že dobrý nápad postačí sám o sobě. Provedení je ale úmorné. *~~

plagát

Detence (2015) 

Poměrně solidní vhled do problematiky, stejně průměrný, neoriginální, jakých je většina. Linka zaměstnanců je trochu bonus, ale zase kdo tohle nezná, jaké tak v podobných zařízeních v Evropě panují zaměstnanecké poměry? Autoři se přinejmenším měli naučit pokorněji stříhat, přebývá alespoň třicet minut, za sto minut se toho dá divákovi předat mnohem víc, takovou stopáž si mohou dovolit jen snímky úplně jiného ražení. Bohužel to je běžný nešvar, že se autoři nechtějí ničeho vzdát, až se celek rozplizne.*~~

plagát

Tančím pro tebe (2015) 

Halling je norský lidový tanec, prováděný zpravidla mužskými tanečníky, kteří jím zprvu zdánlivě nedbale, později však stále ohnivěji předvádějí svůj um, mrštnost, ovládnutou sílu, vtip a bujarost. V tanci se musí promítnout tanečníkova chuť do života, spjatost s přírodou, kde se krokům naučil, i jeho zalíbení v lidech, pro které tančí. Jak v této disciplíně obstojí pozoruhodné děvčátko Vilde, jež do národní soutěže mezi samé mladíky provází vědomí, že tancem nejlépe předvede své rodině, přátelům a především umírajícímu dědečkovi, jak dobře v ní vypěstovali umění milovat vlastní život? Kratičký snímek je prostý patosu, zato prodchnutý živelnou radostí. *** Název si překládám: "Pro vás tančím". *~~

plagát

Občan Chodorkovskij (2015) 

Velice důležité téma, ale naprosto promáchnutý pokus. Když už se někdo dostal k Chodorkovskému tak blízko, urdžoval s ním roky kontakt a korespondenci, měl ho doopravdy vyzpovídat, na všechno se ho konkrétně vyptat, ale tady nepadne jediná zásadní otázka, přitom se jich člověku tolik tlačí na mozek. A nic nenaznačí žádnou odpověď. A Chodorkovskij zahalen v oparu se svým jemným samolibým úsměvem, zakulacenější, prokluzuje z plátna jako had. Nedozvíme se o něm nic konkrétního - z jakých přesvědčení konal a žil, co kdy proč udělal? Jak si sebe váží a zač? Jak by sám vyprávěl příběh svého života? Neřekne ani nic, z čeho by se dalo usoudit, že je génius. Samé blazeované prázdné řečičky, polozasněné pohledy, rozpitý duchazpyt stran toho, jak ve vězení plyne čas. Víc než vlastní charisma Chodorkovského je z filmu cítit nepodloženou opojenost režiséra jím. Po devadesáti minutách nevíme o nic víc, kdo je Chodorkovskij, než předtím. Film kolem něho přešlapuje v nepatřičně uctivém oblouku. Sleduje z povzdálečí, panáčkuje, aby nerušil. Služebníčkuje. Režisér například stráví celé dny ve vlaku transsibiřské magistrály s rodiči MCH, ale nevytěží z toho nic. Normálně by člověk věděl, i kdy chlapečkovi narostl první zub, jakou první knížku vzal do ruky. Tady se snad celé dny pietně a zasněně dívali z okna a hlubokomyslně mlčeli. Je režisér tak neschopný? Nebylo mu dovoleno natočit cokoli nepohodlného, nebo se ani nepokusil, paralyzovaný vlastní představou o MCH, ačkoli ani tu se mu nepodařilo do filmu promítnout? Pak ale stejně, jaký význam má, aby o tak provokativní postavě vznikl takhle nemastný neslaný dokument? EB věnoval natáčení celé roky, spoustu životního času - a takhle neuctivě ho zahodil? *~~

plagát

Kino, věc veřejná (2015) 

Pro mě intelektuální stokrát omletá samohana s neomluvitelnou stopáží, natahovanou provařenými dlouhými scénami z kanonizovaných filmů světového fondu. Téma by mě zajímalo, ten chlápek, pokud jde o jeho osobní zážitky a zkušenosti taky, ale je k nevydržení cedit si střípky informací mezi natahovaným utrpením nad jeho názory na filmy a na režiséry a hlavně co chvíli muset přetrpět autorčin důkaz, že viděla ten či onen film. Scény z manžlského života i záběry na schody z Potěmkina bych si s dovolením ordinovala raději sama a jindy. *~~

plagát

Cecilia (2015) 

Temné sociální podhoubí z jižních států Indie tu vypouvá na povrch psotupně, jak se mladá rodina právníka noří stále houběji do případu a už nemůže, než se nechat vtáhnout až na jeho dno, odhalit děsivé souvislosti u kořenů, v roné kmenové vesnici svojí služebné. Žila jsem půl roku v malé vesnici v jihoindické Kerale a cestovala po Tamil Nadu. Znám tyhle číhající hrůzy osobně, v tušeních a pocitech, které vyvovávají, když se tam dlouho pohybujete, i v jejich věcné realitě, když občas zakopnete o něco, co potom při troše úsilí vyleze na světlo. Výborně uchopené téma, umožněné originálním skutečným příběhem a vytrvalostí se ho dopátrat. *~~

plagát

Sicario: Nájomný zabijak (2015) 

Doporučuju na stejné téma pro srovnání dokument Cartel Land - aktuálně ho promítá festival Jeden svět 2016. Výrazně lepší příběh i biják, především méně čítankový, zploštělý a předvídavý, a - kupodivu - je realita dokonce pořád ještě drsnější - a samozřejmě zároveň složitější a jemnější - než digitální americké thrillery bez citu pro substrukturu. Trapný, mechanický, černobílý scénář tu zabil všechno, co se hýbalo. *~

plagát

Země kartelů (2015) 

Rozhodně lepší biják než Sicario, řekla bych, na stejné téma. *~~