Citizen Khodorkovsky
Citizen Khodorkovsky
Réžia:
Eric BergkrautKamera:
Laurent StoopHudba:
Marie-Jeanne SereroHrajú:
Michail ChodorkovskijVOD (1)
Obsahy(1)
Deset let byl Putinovým vězněm. Panovaly obavy, že ho ruský vůdce nikdy nepustí na svobodu. Pak přišel prosinec 2013 a nečekaná milost z Kremlu. Michail Chodorkovskij zůstává na svobodě, ale v exilu. Nebylo jasné, co obměkčilo prezidenta Putina. Zda chtěl před olympiádou v Soči ukázat vlídnější tvář nebo zda už pro něj nebyl jeho „zajatec" nebezpečný. Anebo oba uzavřeli tajnou dohodu? Švýcarský filmař Eric Bergkraut si s kdysi nejbohatším mužem Ruska během jeho věznění dopisuje, marně se ho však snaží navštívit. Setkají se až ve Švýcarsku a z dopisů se stanou rozhovory. Snímek přibližuje jednu životní etapu muže, některými považovaného za génia, jinými za zločince, s jehož příběhem je stále spojeno až příliš otazníků. (Jeden svět)
(viac)Recenzie (3)
Postupně se seznamuju s postavami ruské politické scény. Po Můj přítel Boris Němcov (2016) a Období (2014) je Občan Chodorkovskij příjemným představením další figurky na rudé šachovnici. Byť je pravda, že režisér se k němu chová s jistou adorací a jakoby recenzuje jeho duchovní proměnu, dokument má vynikající atmosféru a přirozeně plyne. ()
Velice důležité téma, ale naprosto promáchnutý pokus. Když už se někdo dostal k Chodorkovskému tak blízko, urdžoval s ním roky kontakt a korespondenci, měl ho doopravdy vyzpovídat, na všechno se ho konkrétně vyptat, ale tady nepadne jediná zásadní otázka, přitom se jich člověku tolik tlačí na mozek. A nic nenaznačí žádnou odpověď. A Chodorkovskij zahalen v oparu se svým jemným samolibým úsměvem, zakulacenější, prokluzuje z plátna jako had. Nedozvíme se o něm nic konkrétního - z jakých přesvědčení konal a žil, co kdy proč udělal? Jak si sebe váží a zač? Jak by sám vyprávěl příběh svého života? Neřekne ani nic, z čeho by se dalo usoudit, že je génius. Samé blazeované prázdné řečičky, polozasněné pohledy, rozpitý duchazpyt stran toho, jak ve vězení plyne čas. Víc než vlastní charisma Chodorkovského je z filmu cítit nepodloženou opojenost režiséra jím. Po devadesáti minutách nevíme o nic víc, kdo je Chodorkovskij, než předtím. Film kolem něho přešlapuje v nepatřičně uctivém oblouku. Sleduje z povzdálečí, panáčkuje, aby nerušil. Služebníčkuje. Režisér například stráví celé dny ve vlaku transsibiřské magistrály s rodiči MCH, ale nevytěží z toho nic. Normálně by člověk věděl, i kdy chlapečkovi narostl první zub, jakou první knížku vzal do ruky. Tady se snad celé dny pietně a zasněně dívali z okna a hlubokomyslně mlčeli. Je režisér tak neschopný? Nebylo mu dovoleno natočit cokoli nepohodlného, nebo se ani nepokusil, paralyzovaný vlastní představou o MCH, ačkoli ani tu se mu nepodařilo do filmu promítnout? Pak ale stejně, jaký význam má, aby o tak provokativní postavě vznikl takhle nemastný neslaný dokument? EB věnoval natáčení celé roky, spoustu životního času - a takhle neuctivě ho zahodil? *~~ ()
Archiv s Chodorkovského záběry je skutečně nečekaně bohatý. Sledoval jsem to s uspokojením, jak Putin zatočil s chlápkem, tvrdým byznysmenem, který chtěl prodat ruské nerostné bohatství do zahraničí. Chodorkovskij nám ukáže i svůj dům u jezera ve Švýcarsku. Z de fakto nakradených peněz z temné privatizace.Tam by mě to bydlet nelákalo. Myslím že moc lidí v Rusku ho rádo nemá, což tvůrci sympaticky nezakrývají. V závěru dokumentu se na zahraničních konferencích snaží destabilizovat Ruskou federaci, aby jako u nás nadnárodní společnosti odsávali do zahraničí ročně 300 miliard korun zisku a dalších 300 miliard nepřímých, když tyto peníze u nás nemohou rotovat. Rusové jsou také na to špatně s porodností a západ by jim tam z ekonomických důvodů naštěhoval půlku Afriky a Arábie. ()
Reklama