JitkaCardova

Zdánlivě pomalý rozjezd se plně zhodnotí, když k rozpracované perspektivě, v níž jsme ponořeni, začnou přibývat další a postupně se rozvine celé spektrum možných pohledů na životní situaci lidí po čtyřicítce, bez ohledu na to, zda mají partnera a rodinu, zda jsou rozvedení či nezadaní nebo jaký vztah mají ke své profesi a jakou roli v jejich životech hrají přátelé. Některé životní možnosti jsou už passé, jiné přestávají být lákavé, některá velká rozhodnutí nelze vzít zpátky, jiná - možná - ano, do některých dveří už člověk nevstoupí a do jiných vstoupit nechce, ale musí... a teprve když se přes ně jako vlny přelijí blížící se nevyhnutelné životní zkušenosti, ať vítané nebo ne, lidé chtě nechtě o něco víc dozrávají, na něco trochu víc rezignují a něčemu trochu víc porozumí... něco se upevní, něco rozpadne, na něčem přestane tak strašně záležet, aby něco jiného mohlo vydržet... přestože nikdo nikdy nedá ruku do ohně za to, co z toho všeho je správné, co za to stojí, a co ne... *** Svíravé, ironické a smířlivé. *** S O. na B12. Za životních okolností, kdy nám to vrtalo v játrech a trhalo žíly ještě o dost víc, než by jinak nutně muselo. *~

Tak obrovský propad v kvalitě mezi první a druhou řadou byl nečekaným překvapením a velkým zklamáním. Zatímco v první, géniem jiskřící sérii mj. skvěle vyzní, co vlastně holistický přístup a spolehnutí se na něj znamená, a všechny hlavní postavy projdou dost neotřelou iniciací a vývojem, v němž se upevní i pojivo mezi nimi, druhá série je pouhá spatlanina, která si vystačí s povrchní nápodobou a laciným papundeklovým světem. Člověku je chvílemi vyloženě trapné přistihovat Elijaha Wooda, ale i ostatní, kteří v jedničce pomohli vytvořit něco naprosto unikátního, najednou lapené v takovém nijakém přešlapu. Od půlky druhé řady už jsme si vyloženě přáli mít to za sebou a ke konci jsme doslova počítali minuty. Věčná škoda toho ve dvojce promrhaného potenciálu, nicméně jednička je skvost, který stojí za vidění sám o sobě. *~

Tak obrovský propad v kvalitě mezi první a druhou řadou byl nečekaným překvapením a velkým zklamáním. Zatímco v první, géniem jiskřící sérii mj. skvěle vyzní, co vlastně holistický přístup a spolehnutí se na něj znamená, a všechny hlavní postavy projdou dost neotřelou iniciací a vývojem, v němž se upevní i pojivo mezi nimi, druhá série je pouhá spatlanina, která si vystačí s povrchní nápodobou a laciným papundeklovým světem. Člověku je chvílemi vyloženě trapné přistihovat Elijaha Wooda, ale i ostatní, kteří v jedničce pomohli vytvořit něco naprosto unikátního, najednou lapené v takovém nijakém přešlapu. Od půlky druhé řady už jsme si vyloženě přáli mít to za sebou a ke konci jsme doslova počítali minuty. Věčná škoda toho ve dvojce promrhaného potenciálu, nicméně jednička je skvost, který stojí za vidění sám o sobě. *~