Posledné recenzie (766)
Caprice (1986)
Absolventský film Joanny Hogg o svádění mladých žen pozlátkem i silou módní industrie na povrchu ekonomiky útlaku - anebo prostě o svádění mladých žen pozlátkem i silou, mocí autority. Věnováno Nicholasovi, zřejmě "Anthonymu" z pozdějších Suvenýrů, který nad ní takovou moc chvíli měl a který sám podléhal ekonomice útlaku. V hlavní roli Joannina blízká přítelkyně, Tilda Swinton, tehdy ještě Mathilda. *** Film o vymaňování se a nepodléhání a rozhodně už i svérázná hříběcí kritika ekonomické a sociální reality. *~

Suvenýr: část II (2021)
Tenhle film dává smysl hodnotit pouze v rámci celého diptychu, životní příběh plynule navazuje, protože čas zkrátka neúprosně běží, ale mění se úhly pohledu a reflexe prožitého iniciačního životního dramatu, což jde ruku v ruce s tím, jak se mění vztah studující filmařky a jejích kolegů k filmovému médiu a autoritám během procesu natáčení. J. se tak skrze komplikovaný a nejistý proces natáčení absolventského filmu chtě nechtě dostává k novým pohledům na svůj drasticky ukončený nerovný milostný vztah, který byl založený na věkové, mocenské i narativní převaze jejího charismatického, ale nespolehlivého partnera, a postupně se osvobozuje a vyzrává. I proto v tomhle filmu ani tak nespatřuji žádnou tribute, poctu mistrům a kánonu, jako spíše osvobození se od nich stejně jako od Anthonyho narativu a vlády k vlastnímu uvolnění a sebepřijetí. *** Odbočeno: Chvílemi je reflexe a interpersonální propojení skrze kolegy, kteří hrají její postavu a postavu jejího milence, tak průvratná, že mi nebylo lze nemyslet i na Inland Empire. *~

The Souvenir (2019)
Pro mě filmové zjevení. Po takové spoustě let člověk není úplně připravený, že by od filmového média dostal ještě úplně novou, a k tomu uhrančivě vysokou, kvalitu toho, jak citlivě se film může dotýkat života a sebereflexe, o to umocněnější, že svůj studentský život, svoji pozici v rodině venkovských aristokratů, svoje polapení v nesymetrickém, leč fascinujícím a silně, ale ne nutně zhoubně formativním vztahu s výrazně starším, inteligentním, křehkým i arogantním mužem pochybné existence a svůj v nejistotách dospívání a zrání se formující vztah k filmové tvorbě a možnostem i k filmovým institucím tu v prostředí londýnských intelektuálů 80. let s odstupem tří dekád reflektuje úspěšná osobitá filmová režisérka. A přitom, a to je na tom celém naprosto zásadní, zůstává její filmový počin plnohodnotně vyváženým, intelektuálně nepřetíženým, smyslově a esteticky vrcholně uspokojivým, pokorně krásným vyprávěcím uměním. Není to biografie, není to terapie, není to analýza ani zfilmovaný deníček, je to svrchovaný, divácky vstřícný, vysoce citlivý, nádherně nasnímaný, zahraný i zrežírovaný krásný film. *** Strhující je i obsazení: Joanna Hogg se od dětství přátelila se svou vrstevnicí Tildou Swinton, na filmové škole byly spolužačky a zůstávají celoživotně dobrými přítelkyněmi. Dcera Tildy Swinton, Honor, je kmotřenkou Joanny Hogg. Vznikla tak unikátní příležitost obsadit ty dvě do rolí mladé studentky Joanny či spíše jejího alterega Julii a její matky. Honor si dokonce nastudovala deníky, které si tehdy Joanna jako studentka vedla. A ocenila jsem i to, že matka ve filmu dlouho zůstává nenápadně upozaděna, aby pak sehrála svoji klíčovou roli, jak už je tak údělem dobrých matek, a že to Joannu nestrhlo k tomu dát jí více prostoru a zviditelnění jen proto, že ji hraje Tilda Swinton. *** Během přijímaček postava Julii ve filmu vysvětluje profesorům svůj záměr, že při natáčení svého filmu z dělnického prostředí zahnívajícího maloměsta by ráda vycházela ze skutečných reálií a sledovala skutečné osoby, ale že nechce natáčet dokument, nýbrž reálné poklady použít k vytvoření nových postav, které by lépe odpovídaly jejímu pojetí. Něco takového se děje i ve filmu, který sledujeme. *** A mimochodem, osmdesátkový soundtrack je tu naprosto fantastický. *** Výjimečná dvojprojekce celého diptychu byla fantasticky připravená v Bio Oko v rámci cyklu Girl Power, můj velký dík patří hlavně Anně Krejčířové za vtahující představení výjimečného díla i osobnosti Joanny Hogg. A samozřejmě Tereze D., že mě tam vytáhla. *~
Posledný denníček (51)
V Edison Film Hubu nad dobrým dílem dobré rozpravy
Příště to tu budu avizovat dřív :)