Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Komédia
  • Krimi
  • Dokumentárny
  • Krátkometrážny

Posledné recenzie (609)

plagát

Něžná (1969) 

Co jsem objevila o dva roky dřívější zkomponování Krotké  Barabášem, odsuzuji Bressonův necitlivý pokus ještě příkřeji. Řada jemností by mi vůbec nemohla v jeho pojetí dojít, chová se v příběhu jako slon v porcelánu, natočil ho bez hlubšího pochopení toho zvláštního oboustranně silového, a přesto jednostranně mocenského pouta, řada gest tu vyznívá nelogicky, prázdně a zbytečně matoucně (příklad za mnohé: když Bressonův zastavárník radí dívce, jak si má podat inzerát, vyznívá to tak, že sama není jednoduše schopná napsat, že hledá místo služky v domácnosti - když ale dívce radí Barabášův starší muž, s jemným úsměškem jí osvětlí, že pokud do inzerátu napíše, že bude ráda docházet do domu postaršího vdovce, sežene místo do večera - a pak si vychutnává svou převahu, pase se na dívčiných rozpacích, s rozkoší sleduje, jak dívka hrdě odchodem reaguje na to, že ji urazil) stejně jako nesmyslné přesazení vztahu do svobodomyslné Paříže šedesátých let. Nerovný vztah mezi protagonisty vzniká z celé osudové souhry nejen vnitřních puzení, ale také vnějších ekonomicko-společenských tlaků, které Bresson tímto přesazením nepochopitelně zbořil, takže celá řada sil, které Něžnou do náruče staršího zajištěného muže vehnaly, najednou odpadla a jejich svazek - natož zoufalé finále, do něhož Něžnou tíseň a stupňující se stres z bezvýchodnosti vehnaly - vůbec nedává smysl.... ech, cože, napsala jsem "postaršího"? Jasně, Bresson přece zrušil i tuhle nerovnovážnost  a převahu. Nejdřív jsem si říkala, že je odvážný, pokud chce té přesilové chemie mezi Něžnou a jejím manželem dosáhnout bez těchto nezbytných vnějších faktorů, ale věc se má tak, že Bresson ji prostě ignoroval. Jeho příběh má blíž k Nabokovově Lolitě, dívka má muže v hrsti pouhou svou sladkostí - ačkoli Bresson ji dokonce obral i o tu nezletilost a bezelstnost (vypadá na šestnáct, říká o ní, ale je dospělá - kdežto Barabášova Krotká vypadá na čtrnáct a je jí stále teprve šestnáct, když si ji postarší zastavárník bere - formálně i fyzicky - za ženu).  Bressonova Něžná je lhostejná a vypočítavá, Barabášova upřímně se snažící i si zoufající (odtud střídající se záchvaty radosti  a štěstí přecházející v pláč a zoufání, jak se té ještě v mnohém čisté holčičce nedaří se stát upřímně a autenticky takovou ženou, jakou by přece měla ve vztahu, jemuž se podvolila, být).  Atd. Dalo by se pokračovat do nekonečna. Barabášovy záběry na vytahané punčošky Krotké, na její příliš velké střevíce, opravdu vzbuzují směs touhy a potřeby chránit, i mocenských nároků. Bresson nic podobného vyvolat nedokáže. Bressonova studentka z 60. let nemá jediný důvod ke skoku z okna - stejně jako celý její svazek se zastavárníkem nebo flirt s oním druhým mužem nevyplývají z žádné nezbytnosti, zájmu a už vůbec ne z bezvýchodnosti. Poukazuje-li Něžná pohrdavě na to, že "se stali párem podle mustru", ale vnitřně to tak necítí, zrovna v šedesátkách, v desetiletí svobody a volné lásky,  a v Paříži, kde si svoje kruhy zakládaly svobodomyslné ženy dávno předtím, než to bylo cool, to fakt nedává smysl - může se realizovat jakkoli jinak, sehnat si brigádu, bydlet společně s jinými studenty, experimentovat, je moderní doba. Barabášova dívka je nicméně obětí tuhých konvencí své doby a kruté chudoby a jiné příležitosti než prodat se jí společnost nenabízí. Také Bressonova stará služebná Anna je pouhou figurou do počtu, bez skutečné role, jen poslouchá mužův monolog, a není nijak zvýznamnělá. Je tam stejně, jak oje tam postel nebo skříň. To Barabášova služebná Lukerie je silnou svědkyní i účastnicí dramatu Krotké. A nechtěnou soudící, před níž se muž snaží svým vyprávěním alespoň obhájit, když ne očistit. A tak dál. Pokud už si zkrátka budete pouštět Bressonovu Něžnou, učiňte filmovému umění a spravedlnosti zadost a podívejte se i na Barabášovu Krotkou - budete skoro jistě strženi, zasaženi a nadšeni. (Obě ztvárnění shlédnuta v rámci JitkaFest, rezidence B12, 2022.) *~

plagát

Krotká (1967) (TV film) 

Nečekaně strhující, skvostné dílo. Bravurní využití formálních postupů odkazujících k éře němého filmu, včetně jeho emoční exaltovanosti a dějové a vyprávěcí střídmosti a sekvencovanosti, mezerovitosti (mezititulky), umožňuje v kombinaci se sofistikovanými vstupy jednostranně zaujatého vypravěče přiblížit z jeho hlediska příběh nesourodého a nerovného páru, vehnaného si vzájemně do náruče celým souborem složitých vnějších tlaků a vnitřních puzení, velice znejisťujícím způsobem. O pokřiveném vztahu s tragickým koncem vypráví už jen on, maje tak nad Krotkou moc i po její smrti, a vypráví tak, aby přese všechno, co potřebuje přiznat, z čeho se potřebuje vyzpovídat a vyznat, z toho vyšel s jakousi ctí, aby obrázek, který z toho vystoupí, mu umožnil dál snesitelně žít.  Přesto si divák udělá obrázek svůj a na konci nespolehlivého vyprávění má poměrně ostře jasno o tom, k čemu došlo i proč. *** Vynikající herecké, obrazové i režijní podání dělají z Krotké strhující originální film, jeden z největších skvostů československé kinematografie. Vůbec nerozumím, že jsem ho objevila náhodou, když jsem hledala Bressonovo převedení Něžné - které mimochodem, prkenné, mechanické a nevnímavé k složitější chemii celého vztahu ve srovnání absolutně neobstojí, a neobstojí ani samo o sobě, a vůbec nerozumím, že Bressonova Něžná je z obou slavnější. Konkrétnější srovnání obou pojetí a upozornění, v čem všem Bressonovo kulhá, jsem si dovolila rozepsat zde. (Obě ztvárnění viděna v rámci JitkaFest, rezidence B12, leden 2022.) *~

plagát

Svědectví mrtvých očí (1971) 

Výborný spád, kauzální spění a originální ústrojné rozvíjení zápletky, kdy téměř až do konce není jisté, co všechno bude náplní započatého zločinu, kdo ještě se stane jeho obětí a kdo další se stane spolupachatelem. Přitom je skvěle vystižen vztah mezi narůstající svolností člověka ke zločinným aktům, jež je přímo úměrná tomu, jak se i navenek stále více rozpadá celoživotní vztah, od počátku postavený na nerovném a zkaženém základu, a jak se vyjevuje, že ve fatálním běhu času není cesty zpět a na nápravu a možnost zvolit si v životě jinak, aniž by se za staré volby musely nést důsledky, reálně není naděje. (JitkaFest, rezidence B12).

Posledné hodnotenia (2 120)

Něžná (1969)

24.01.2022

Přítelkyně z domu smutku - Andy (1992) (epizóda) (E02)

24.01.2022

Přítelkyně z domu smutku - Dům smutku (1992) (epizóda) (E01)

23.01.2022

Krotká (1967) (TV film)

23.01.2022

Orange Is the New Black - Lesbická žádost zamítnuta (2013) (epizóda) (S01E03)

23.01.2022

Orange Is the New Black - Rána do hrudníku (2013) (epizóda) (S01E02)

23.01.2022

Orange Is the New Black - Nebyla jsem připravená (2013) (epizóda) (S01E01)

23.01.2022

V sobotu večer, v nedeľu ráno (1960)

22.01.2022

Svědectví mrtvých očí (1971)

22.01.2022

Reklama

Posledný denníček (45)

Kacířské eseje

Dění dějin, Světlo a tma, Odpovědnost odpovídání...
Vůbec nerozumím, ale raduje mě to, jak mohlo být tak nekompromisní a dravé představení pro vše živoucí po čtrnáctkrát vyprodáno. Hlavně ale jděte a vydejte se všanc, v říjnu máte ještě dvě příležitosti!
---
Pane profesore, když budou všichni jako oni, vymodlíme si pořádné peklo. A je to nutné? Máme to dopustit? Musíme to dopustit?
---
Je noc: teď hlasitěji mluví vše řinoucí se studny. A také má duše je řinoucí se studna.
Je noc: teď teprve procitají vše písně milujících. A také má duše je písní milujícího.
Jsem světlo: ach kéž bych byl nocí! Ale to jest má samota, že opásán jsem světlem.
Já však žiji ve vlastním světle, plameny z mého nitra šlehající, nazpět do sebe vpíjím.
Neznám blaha těch, kdož berou.
Ó kletbo všech, kteří rozdávají!
Berou ode mne: ale dotýkám se ještě jejich duše?
Ó samoto všech darujících! Ó mlčenlivosti všech svítících!
Je noc: ach, že mi je souzeno býti světlem!
Je noc: teď hlasitěji mluví vše řinoucí se studny. A také má duše je řinoucí se studna.
Je noc: teď procitají vše písně milujících. A také má duše je písní milujícího. -
*~

Kacířské eseje

Ovládací panel
194. naj užívateľ Česko
108 bodov

Reklama

Reklama